Výrazným mluvčím zahraničně-politických postojů ČSSD je ministr zahraničí Lubomír Zaorálek. Nemůže ten jeho jestřábí vyhraněně protiruský a proamerický postoj stranu i jeho poškozovat u voličů ČSSD, kteří nejsou takto vyhraněně proameričtí a vyhraněně protiruští?
V médiích vidíme zjednodušený pohled. Teď probíhá ideologický boj ve věci Ukrajiny. My jsme součástí bezpečnostního uskupení, tedy NATO, a k našim spojencům se musíme chovat loajálně. Na druhé straně je potřeba si zachovat vlastní pozici. Je věcí ministra zahraničí, jakým způsobem to prezentuje. Pokud jde o zpětnou vazbu od občanů, kterou registruji hlavně mimo Prahu, tak se spíš pozice ministra zahraničí lidem nelíbí. Ale určitým způsobem to vyrovnává premiér Slávek Sobotka, který zaujímá velmi realistické postoje. Česká republika by mohla sehrávat roli toho, kdo je schopen mluvit s oběma stranami. Nejhorší je, když spolu politici přestanou mluvit. Pak většinou začínají mluvit zbraně a to není dobře. Konflikt na Ukrajině a tlaky z Afriky a Blízkého východu Evropu ohrožují.
Prezident Zeman je odpůrcem sankcí, které Evropská unie uvalila na Rusko. Vedou ty sankce k něčemu? K čemu doposud vedly, mají nějaký pozitivní výsledek?
Sankce, obzvláště v takovémto měřítku a mezi velmocemi, nikdy nemohly nic vyřešit. Takto se dnes vyjadřují i realističtí politici v rámci EU. Je velmi pozoruhodné vyjádření amerického prezidenta Obamy, který přiznal, že padesát let sankcí proti Kubě, která je mnohem menší a ekonomicky slabší zemí než Rusko, k ničemu nevedly. Takže to po 50 letech přehodnocují. Já si myslím, že předešlá politika, kdy Rusko bylo vtahováno do rozhodování a do spolupráce se západními strukturami v politice i ekonomice a do spolupráce proti světovému terorismu, byla správná. Tato politika víc tlumila potenciál válečných konfliktů, než aby jej rozdmýchávala.
Jak se díváte na stav na Ukrajině?
Současný stav vidím jako problematický. Nedělám si iluze o tom, co se děje na Ukrajině, ani o reprezentantech Ukrajiny. Registruji tam lidi, kteří by rádi válčili snad za každou cenu. Chápu, že se kolem Ukrajiny vede nějaká rétorika, protože jde z obou stran i o souboj mediální. Na Ukrajině jde o mocenský boj, který se odehrává mezi oligarchy, tam o obyčejného občana vůbec nejde. Připadá mi úsměvné, když se někdo diví, že na východě Ukrajiny jsou Rusové, to je, jako bychom se v dobách Československa divili, že u Košic jsou Slováci.
V poslední době vidím určitou snahu překrucovat dějiny. Překrucování dějin jsme zažili v minulém režimu. Tehdy se zapomínalo, že část naší země osvobodili Američané. Dnes začínám mít pocit, že se vytváří dojem, že tehdejší Sovětský svaz a Rusko nepatřily mezi vítězné mocnosti a že Československo osvobozoval někdo úplně jiný a že nakonec Francie a Británie nebyly těmi, kdo nás zradil v Mnichově. To překreslování dějin je velmi nebezpečné. Obávám se, že se bude objevovat více popírání holokaustu i popírání toho, že existovaly koncentrační tábory. Je to sice trestné, ale nebezpečí přemalovávání dějin je evidentní a překvapuje mě, že se k tomu nechávají zlákávat i lidé, kteří mají různé tituly před i za jménem.
Psali jsme:
TOP 09 hovoří o tom, že Rusko je hrozbou a že jde ze strany Putina o jakousi snahu o obnovení sovětského impéria. Karel Schwarzenberg přirovnává Putina v určitých věcech k Hitlerovi. Na druhou stranu vidíme, že z hlediska vojenské síly dávají USA desetkrát více financí do zbrojení než Ruská federace, mají po světě základny více než ve stovce zemí, zatímco Rusko má asi tři zahraniční základny. Dále je faktem, že ukrajinský prezident Janukovyč byl legitimně zvolen, ale potom byl odstaven povstáním, pučem, či jak to nazvat. Když se podíváme na vojenské poměry sil mezi NATO a Ruskem, tak se ptám, zda si může Rusko dovolit napadnout Západ, zda je hrozbou, a zdali se naopak nemůže samo cítit ohroženo, když Spojené státy a NATO jsou kolem ruských hranic, byl zde příslib nerozšiřování NATO a byl zde s podporou USA svržen ukrajinský prezident, který měl korektní vztahy s Ruskem? Co by říkaly Spojené státy tomu, kdyby ruští politici jezdili do hlavního města Mexika a tam na náměstí podporovali svržení proamerického prezidenta...
Těžko dělat soudce, protože velmoci se chovají velmocensky a hájí své zájmy. My jsme v prostoru, kde se v minulosti zájmy velmocí vždy střetávaly. Je malým zázrakem, že jsme zde jako národ ta staletí přečkali. A máme své historické zkušenosti. Ona ta pravda je někde uprostřed. Říkat, že dobří jsou jen Rusové, nebo dobří jsou Američané není správné. Každá z těch velmocí hraje o svůj vliv a moc. V dobách ekonomických krizí vznikaly konflikty a rostl tlak zbrojního průmyslu. Střet mocností, které vlastní jaderné zbraně, je samozřejmě nebezpečný. Téměř mě zamrazilo, když ukrajinský premiér žádal o jaderné zbraně. To mi připadalo naprosto šílené a že ten člověk snad není ani normální. Podobné věci v takové situaci konflikt přiostřují a řinčet nyní jadernými zbraněmi je nenormální.
Co říkáte návrhům na členství Ukrajiny v NATO a EU?
To jsou nesmyslná vyjádření. Jsou to jen takové verbální proklamace. Nepředpokládám, že se v NATO a EU najde nějaký šílenec, který by ji v nejbližších dvaceti letech do těchto společenství začlenil. Ukrajina je riziková země. Je daleko rizikovější než Turecko. To je v NATO, usiluje o členství v EU dlouho a je na tom ekonomicky daleko lépe než Ukrajina. Je v našem zájmu, aby se ten region uklidnil. Česká republika umí komunikovat s Ruskem i Spojenými státy, proto by měla hrát zprostředkovatelskou roli.
Když jste narazil na TOP 09, tak je to o tom, že pánové Schwarzenberg a Kalousek nemají žádná témata, která by mohli pozitivně řešit.
Psali jsme:
 (1)_635569043167020658.JPG&id=38731)
Co tím myslíte?
Poté, co Schwarzenberg a Kalousek s Drábkem rozvrátili sociální systém a spoustu lidí dovedli do neřešitelných životních situací, tak přece nebudou najednou řešit problémy lidí, ale budou je spíš vytvářet. Budou organizovat různé demonstrace, podněcovat nepokoje a rozdávat červené karty. Určité prvky fašizace, které do společnosti vnášejí, se ve větší míře projevují na Ukrajině. Určitě jakákoli země, když v její blízkosti nastane politická, ekonomická a vojenská nestabilita, tak na to musí nějakým způsobem reagovat. Tady Rusko na tu situaci nějakým způsobem reagovalo. Můžeme si o tom myslet své. Zda to bylo vyprovokované, zda to bylo řízené, to vše ukáže až čas. Víme, že napadení Polska bylo vyprovokováno německou provokací. Historie zná spoustu takových provokací, které se připravily. Historie většinou nesoudí vítěze, jak říká známé pravidlo. Na druhou stranu musíme respektovat, že jsme součástí nějakého obranného společenství a ta naše pozice je tím daná. Zatím si myslím, že přes jestřáby na obou stranách se řešení hledá a že se najde.
Vy jste mluvil o fašizaci na Ukrajině. Vždy se mluvilo o tom, že Pravý sektor a Strana svobody ve volbách příliš neuspěly a že je to okrajová věc, ale ukrajinské velvyslanectví v reakci na Miloše Zemana před časem vydalo prohlášení, že Stepan Bandera je pro většinu Ukrajinců hrdinou...
Je to jejich vnitřní záležitost. Stejně tak víme, že je rozdíl mezi východem a západem Ukrajiny. Určitě dochází k určité radikalizaci. V menší formě probíhá něco podobného i u nás. Vidíme tady vajíčkové útoky. Vidíme radikalizaci něčeho, čemu říkám Schwarzenbergova militantní mládež. Víme, kam to v historii vedlo, když se nerespektovaly demokratické principy. Přece nikdo nemusí milovat prezidenta, ale měl by ho respektovat, protože byl demokraticky zvolen ve volbách, které nikdo nezpochybnil. I když s úsměvem pozoruji, jak se prezident Zeman baví a jak je jako ryba ve vodě. Společnost u nás nerozděluje Miloš Zeman. Ta už dávno byl rozdělena Schwarzenbergem a Kalouskem, kteří na tom dlouhodobě pracují. K zodpovědnosti za destabilizaci naší společnosti je potřeba volat tyto lidi, kteří systematicky dlouhodobě na rozdělování společnosti pracují. Využívají každé možnosti, kde mohou něco vyprovokovat. Od slov to začíná přerůstat k fyzickému napadání. I jako ministr zahraničí pan Schwarzenberg udělal vše pro to, aby zkomplikoval naše hospodářské zájmy v mnoha zemích.
Psali jsme:
Mluvil jste o tom, že máme závazky vůči spojencům, ale ozývá se kritika, že Evropa byla do toho konfliktu s Ruskem navezena Spojenými státy. Americký viceprezident Joe Biden na debatě se studenty přiznal, že USA dotlačily EU, aby přijala sankce proti Rusku. Neměly by evropské země hrát více svou politiku a nenechat se někam tlačit? Neměla by Česká republika spolupracovat se státy typu Slovenska, Maďarska, Rakouska, Itálie, které nejsou protiruské? Ono i Německo a Francie se snaží lavírovat a mají zájem na ekonomické spolupráci s Ruskem. Neměly by se tedy evropské země více emancipovat a nečekat jenom na to, co řekne Washington?
Já předpokládám, že tomu tak není. Nemyslím si, že Francouzi kývají Američanům na vše, co si řeknou. Ale Česká republika dělá svou vlastní zahraniční politiku a myslím, že se blíží té slovenské a ta spolupráce tam je. Pokud pominu jednotlivce, kteří se vyjadřují jinak, a opoziční TOP 09 si z toho dělá téma, protože žádné jiné nemá, tak politika České republiky je srozumitelná.
Jak vy se stavíte ke smlouvě TTIP o transatlantickém obchodu, která je tajná?
Těžko říct. Já věřím, že na nic, co by mělo poškodit Evropu, reprezentace EU nepřistoupí. A my máme v EU svůj hlas a u rozhodování jsme. Žádná smlouva není tak tajná, aby s ní nebyli seznámeni ti, kteří o ní rozhodují. Pokud by ke schválení smlouvy mělo dojít, tak to musí být oboustranně výhodné.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Lukáš Petřík
