Sýrie a Kurdové jsou opět na pořadu dne. Jak jste vnímal klid zbraní mezi tureckou armádou a Lidovými obrannými jednotkami (YPG), které jsou ozbrojeným křídlem Sjednocené demokratické strany (PYD) v Rojavě, tedy v Autonomní správě severní a východní Sýrie?
Historie ukázala, že Turkům nelze věřit. V mnoha minulých situacích Turci souhlasili s „klidem zbraní“ s jejich kurdskými spoluobčany přímo v Turecku, ale šlo jen o zastírací manévr, který se hodil. Příměří dojednané USA dostalo kurdská území v Sýrii pod přímou tureckou kontrolu. To vlastně chtěli Turci jako první krok.
Takže šlo o zastírací manévr?
Klid zbraní fungoval, pakliže ho bereme jako useknutí hlavy kurdskému hnutí a zastavení bojů v Rojavě. Kurdové v Sýrii byli historicky v objetí arabského syrského režimu a ‚arabské jaro‘ a revoluce v Sýrii byly pro Araby jednou z možností, jak dosáhnout svých práv. Bohužel Turci z toho nebyli moc nadšeni. Ostatně oni nebudou nikdy nadšeni z jakékoliv snahy o kurdskou autonomii, o svobodu v některých regionech. A ‚zóna příměří‘ byla efektivní zónou pro čistku. Nicméně kurdský odpor bude pokračovat a příměří, ani jiná forma nějaké dohody, jej nezastaví.
Fotogalerie: - Erdogan je terorista
Kolik novinářů z vaší domovské televize Kurdistan 24 bylo v Rojavě a jak o incidentu informovali?
Bylo jich tam hodně. Hlavně takzvaní váleční reportéři. Ale neptejte se mě na počet, nejsem v postavení, abych vám jej přesně řekl.
Jaká byla vaše první myšlenka, když jste se dozvěděl, že turecká armáda 9. října napadla severovýchodní Sýrii?
Turci tento útok plánovali dlouho. Nemohou tolerovat úspěšnou a mírovou kurdskou enklávu kdekoliv na světě. Ostatně o tom mluvili v minulosti snad tisíckrát. Strana kurdských pracujících (PKK) je pro ně jen omluva, zastírací legenda. Nicméně je pravda, že vliv PKK posiluje jejich snahy o řešení celé situace. Spojené státy americké překazily tyto útoky, aby přesměrovaly pozornost na boj proti Daeš (Islámský stát). Nyní je to poněkud za zenitem a USA daly Turecku k útoku zelenou. Navíc Recep Erdogan ztrácí v zemi na popularitě, takže si spočítal, že válka proti Kurdům mu může v téhle situaci mezi nacionalisty jen pomoci. Erdogan pro svůj politický prospěch uvrhne Turecko a Evropu do zbytečné krize. Efekt pro nás všechny bude v tom, že se opět stává chorým mužem Evropy.
Někteří analytici vyjadřují názor, že útok na Rojavu může zahladit stopy po spolupráci Turecka s Daeš...
Turecká vláda pod dohledem Erdogana a jeho Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP) a Daeš jsou jednovaječná dvojčata. Je k tomu spousta důkazů. Růst Daeš se odvíjel hlavně od lhostejnosti Turecka k různým teroristickým skupinám, které jej stvořily. Turecké hranice sloužily k logistické a personální podpoře Daeš. Turecko bychom mohli nazvat hlavním kápem v regionu, který podporuje teroristy z Daeš či Al-Káidy. Kurdové jsou naopak majákem naděje a svobody v té oblasti.
Nicméně Kurdové jsou v dvojím ohni. Přestože byl šéf Daeš Abú Bakr al-Bagdádí zlikvidován, určité skupiny v oblasti stále operují...
Ano. Ale to se vztahuje k jejich historii a postoji k radikalismu. Kurdové se stali nepřáteli slepého tureckého, perského a arabského nacionalismu. Ale také iracionálního a brutálního islámského fundamentalismu. Kurdové byli vždy schopni ochránit sami sebe proti určité hrozbě. Nicméně, když se dva nepřátelé sblížili, teď myslím Turecko a Daeš, ale v zástupu za nimi je také íránský režim a šíitští extremisté, začalo to být složité. Bojovat najednou na dvou frontách je vždy složité.
Fotogalerie: - Kurdská tryzna v Bruselu
Nyní jste ve Washingtonu, D.C. Co si myslíte o americké politice? Turecko je součástí NATO, takže Američané nad tím přivřeli oči?
Věřím, že USA doteď nemají jasnou a srozumitelnou politiku vůči Kurdům. Kurdistán je rozložen do čtyř států, a když se to dotkne zájmů USA, historie ukázala, že americké zájmy jsou v těchto zemích vůči Kurdům spojenecké, byť je třeba občas spojence na určitou dobu opustit. To je přesně případ Sýrie.
Ale „pane Kurde“ – jak vás na tiskové konferenci nazval americký prezident Trump, přičemž sliboval neutuchající podporu Kurdům – nemyslíte si, nehledě na veškerý diplomatický balast, že vás a vaše hnutí ten člověk zradil?
Donald Trump je prezidentem USA. Odpovídal s odpovědností ke svým voličům. Obdivuji, když státník jako pan Trump hovoří dobře a vstřícně o Kurdech. Bohužel realita je, k mému smutku, jiná. Jsme svědky nouze podpory. Musíme mnohem více pracovat na mínění světového společenství. Kurdové jsou opravdu rozhodujícím faktorem na Středním východě. Kurdská otázka je daleko důležitější, než otázka rozdělení státu Izrael či soužití tamních obyvatel. USA a svobodný svět by měli přijmout dlouhodobější politiku ohledně kurdského národa a Kurdistánu, aby se do budoucnosti tato otázka vyřešila. Jde o jedinou cestu z toho začarovaného kruhu.
Dobře. A co by tedy měl Trump udělat?
Nyní, když došlo k dohodě a USA stáhly své vojenské síly, by měly být kurdské lokality monitorovány americkými mírovými sbory. A to do té doby, než se dosáhne konečného řešení, konečného stavu. Turecko by nemělo, vlastně nesmí, být v této oblasti agresorem a zároveň mírotvůrcem. Vždyť si to samo odporuje. USA by měly v této mírové misi hrát hlavní roli. USA by zde měly hrát podobnou strukturální roli jako v Iráku, aby byl v Sýrii vytvořen autonomní kurdský prostor s lokálními silami, jež budou ovládat toto území, které je opravdu jen málo nepřátelsky naladěno vůči Turecku.
Psali jsme:
autor: Jan Rychetský
