Co se v Bratislavě stalo?

Občané na Slovensku dosáhli zrušení veřejného projednání. Dne 24. června 2026 se v bratislavském Hotelu Tatra uskutečnilo veřejné projednání Zprávy o hodnocení strategického dokumentu „Akcelerační zóny pro větrnou energii ve Slovenské republice“. Dokument, který může na desítky let ovlivnit podobu slovenské krajiny, rozvoj obcí, životní prostředí i kvalitu života obyvatel. Šlo o jedno z nejvýznamnějších veřejných projednání posledních let. Přesto stát nezajistil podmínky odpovídající významu celé akce. Stát nezvládl přípravu jednání o akceleračních zónách pro větrnou energii.

Paní ministryně Saková to nezvládala? V Čechách se ministryně Mrázová stále snaží proti vůli veřejnosti své nezákonné kroky legalizovat.

Do Bratislavy přijeli lidé ze všech koutů Slovenska. Starostové, vicežupani, zastupitelé, odborníci, zástupci občanských sdružení i běžní občané. Mnozí cestovali několik hodin, aby mohli využít svého zákonného práva vyjádřit se k dokumentu, který se přímo dotýká jejich obcí. Místo otevřené diskuse je však čekalo nepříjemné překvapení. Více než 200 lidí zůstalo před dveřmi. Stát připravil pro celostátní veřejné projednání pouze sál s kapacitou přibližně 350 osob. Zájem veřejnosti byl ale výrazně vyšší.

Paní ministryně Saková plánovala sál jen pro větrné fanoušky?

Více než 200 dalších účastníků zůstalo stát před budovou, protože do sálu již nebyli vpuštěni. Mezi nimi byli starostové, vicežupani, zastupitelé, odborníci i občané z regionů, kterých se navrhované akcelerační zóny přímo týkají. Nešlo o lidi, kteří přišli pozdě. Nešlo o lidi, kteří narušovali pořádek. Šlo o občany, kteří přijeli využít svých zákonných práv. Místo účasti na veřejném projednání našli zavřené dveře.

Bylo to veřejné projednání, nebo jen stafáž, aby si slovenští podporovatelé větrných baronů mohli splnit formální úkol?

Bylo to veřejné projednání za podmínek, které vyvolaly otázky. Ani průběh jednání neodpovídal významu celé akce. Veřejnost měla k dispozici pouze nefunkční mikrofon. Funkční mikrofon organizátorů nebyl občanům umožněn používat. Aby bylo vůbec možné slyšet vystupující, musel být použit megafon. Následně státní úředníci navrhli, aby se účastníci během projednání střídali – část lidí měla odejít ze sálu a na jejich místa měli přijít občané čekající venku.

To už je úplná arogance, co na to lidé?

Takové řešení však vyvolalo nesouhlas. Jak může občan kvalifikovaně připomínkovat dokument, když neslyší celé projednání? Jak může reagovat na argumenty, které vůbec neměl možnost vyslechnout? Mnozí přítomní proto považovali tento návrh za nedostatečný.

Ministerští si prý v sále zaplatili propagandu?

Ano, měli tam bannery, které vyvolaly další otázky. Pozornost účastníků upoutaly také propagační bannery věnované větrné energetice umístěné přímo v jednacím sále. To u části veřejnosti vyvolalo otázku, zda stát při veřejném projednání vystupoval jako nestranný organizátor procesu, nebo vytvářel dojem podpory jednoho konkrétního řešení. Veřejné projednání strategického dokumentu by přitom mělo být místem otevřené diskuse všech názorů.

Na sociálních sítích se šíří řada záznamů, co ukázala videa – a co už neukázala?

Krátce po jednání začala sociálními sítěmi kolovat videa lidí běžících po schodech nebo stojících před budovou. Bez znalosti okolností však tato videa zachycovala pouze několik sekund z mnohahodinové události. Neukazovala stovky kilometrů, které lidé cestovali. Neukazovala více než dvě stě občanů, kterým nebyl umožněn vstup. Neukazovala ani to, že přítomní se navzájem uklidňovali a snažili se zabránit eskalaci situace. Lidé nežádali nic mimořádného. Požadovali pouze to, aby veřejné projednání proběhlo za podmínek, které budou stejné pro všechny.

Občané upozornili na nepřipravenost státu?

Nespokojenost přítomných nesměřovala proti samotnému právu státu připravovat strategické dokumenty. Směřovala proti způsobu, jakým bylo veřejné projednání zorganizováno. Právě tlak občanů upozornil na nepřipravenost státu a vedl k tomu, že veřejné projednání bylo nakonec zrušeno. Události z 24. června tak otevřely širší otázku: Jak má vypadat skutečně veřejné projednání strategického dokumentu, který se dotýká obyvatel celého Slovenska?

To je ale širší otázka?

Odpovědnost nesou také obce. Celá situace zároveň ukázala význam role starostů a obecních zastupitelstev. Pokud obec nepodá připomínky, nepřijme usnesení nebo občanům nevysvětlí své stanovisko, může tím oslabit svou pozici v dalších navazujících řízeních. Starosta ani zastupitelstvo nejsou voleni pouze ke správě běžného chodu obce. Jsou voleni především proto, aby hájili zájmy svých občanů. A právě v okamžiku, kdy se rozhoduje o dokumentech s dlouhodobými dopady na krajinu, zdraví, životní prostředí i hodnotu majetku obyvatel, je jejich aktivní přístup zásadní.

Hodnotí tuto akci občané jako selhání Ficovy vlády před volbami?

Demokracie nesmí končit před dveřmi. Události z 24. června 2026 ukázaly jediné. Ať už má kdokoli na větrnou energetiku jakýkoli názor, na jedné věci by měla panovat shoda. Demokracie není jen právo občanů vyjádřit svůj názor. Demokracie znamená také povinnost státu vytvořit podmínky, aby toto právo mohli skutečně vykonat. Pokud stát pozve veřejnost na projednání strategického dokumentu celostátního významu a následně stovkám lidí znemožní účast, nejde o selhání občanů. Je to selhání organizace ze strany státu.

Psali jsme:

Chtějí stavět větrníky a vyhrožují nám. Volání o pomoc z Maletína

Babičky pláčou kvůli větrným elektrárnám. Poslankyně ukázala řešení

„Zastavme ich, bratia.“ Volání ze Slovenska kvůli větrným elektrárnám

Beran: Energetika má sloužit, ne škodit. V Ralsku škodit přestala