Na protivládní demonstraci Česko proti bídě se v neděli na Václavském náměstí sešly desetitisíce lidí. Nebo tam soudě podle průběhu, projevů a následného pochodu k Úřadu vlády byli dezoláti a proruské živly?
Na Václavském náměstí jsem potkala řadu známých a přátel. Jsou to vesměs vzdělaní Češi, ať už zruční řemeslníci, středoškoláci s maturitou nebo akademičtí odborníci. Ano, chtěli bychom vládu, která bude hájit zájmy nás, pracujících Čechů. A samozřejmě mezi pracující počítejme i studenty, kteří se na svá povolání zatím připravují, důchodce, kteří si své už odpracovali, a maminky na mateřské, které pracují čtyřiadvacet hodin denně.
Co znamená nálepkování „proruské živly“? To je otočená verze dřívějšího označení „zaprodanec amerického imperialismu“? Všichni snad viděli to množství českých vlajek na náměstí i v průvodu. Bude trestné oprášit staré heslo „světu mír a míru zdar“?
Můj subjektivní dojem je, že „my dezoláti“ už tohle slovo nepovažujeme za nadávku. Ministr vnitra se diví, že je přirovnáváme k vládě minulého režimu. Tehdy nám říkali „ztroskotanci“. Jaký je v tom rozdíl? Podívejte se kolik lidí na sociálních sítích si dalo do nicku nějakou verzi tohoto slova. Mimochodem, slyšeli jste někdy, že by někdo z progresivních eurohujerů o sobě řekl „my libtardi“?
Ano, dezolátní znamená žalostný, neutěšený, ale to je stav našeho státu. Slovo pochází z latiny desolare = opustit, solus = sám. Snad nebudeme dlouho sami, kdo chce opustit ten neutěšený stav, nalinkovaný protektory z Bruselu a Washingtonu.
Zvyšuje se demonstracemi a třeba i tou následnou blokádou Úřadu vlády tlak na Fialův kabinet, nebo ten zatím nemá důvod ke znepokojení?
Má i nemá. Objektivně vzato vláda drží všechny trumfy. Má Sněmovnu, Senát, prezidenta, tím i Ústavní soud a ČNB. Má spoustu lidí, kteří mají hypotéky, věří propagandě hlavních médií, nechtějí být „dezoláty“, chtějí patřit na „správnou stranu“, nikoli mezi „staré nevzdělané vesnické burany“. Vláda spoléhá na to, že pracující člověk nemá čas na analýzu činnosti politiků a vidí jen dopady, které ale politici zdůvodňují jinými příčinami. Teoreticky by důvod ke znepokojení mít nemusela.
Předseda vlády je profesor politologie. Takže ví, že cílem politika je získat moc a vládnout. Pravděpodobně ví i to, že politik, aby se udržel u moci, musí něco dělat i pro lidi, své voliče, kteří ho prostřednictvím daní platí. A tady má vláda výrazný důvod k obavám.
Z toho, že se lidi jejímu způsobu vládnutí vzepřou?
Češi jsou mírumilovný národ. Vždyť i poslední aplikace staré dobré české tradice – defenestrace – byla do měkké fůry hnoje. Občas si to někdo zaslouží. I na sociálních sítích se objevily názory, že když vláda nacvičuje odvody a mobilizaci, lidé by měli začít nacvičovat defenestraci. Samozřejmě metaforicky.
A že se vláda bojí, ukázala tím, jak přesunula své zasedání z pár demonstranty blokované Strakovy akademie do Poslanecké sněmovny. A pan Fiala asi rád odjel na svou asijskou dovolenou. Připomeňme, že ODS zná také jednu tradici, říká se jí „Sarajevo“.
Tlak na vládu je nutný v každé době. Karel Kryl, v exilu publicista, říkal: „Politikům se nedůvěřuje, politici se kontrolují“. A dvojnásob to platí o vládě, pro kterou „cizí a jejich osobní zájmy jsou jim nesrovnatelně bližší, než stav vlastní země“, jak někdo příhodně napsal na Facebooku.
„Vláda může po svých občanech chtít hodně věcí; až jednou přijde den, kdy žádá příliš; pak přichází konec,“ to je citace z knihy Michela Houellebecqa a Bernarda-Henri Lévyho Veřejní nepřátelé.
Psali jsme:
Ve středu se občané požadující demisi vlády sešli před Poslaneckou sněmovnou. „Parta nespokojenců vyřvává před Sněmovnou demisi vládě. Kdo je platí? Jak to, že nejsou v práci? Normální člověk nemá dopoledne čas,“ pustil se do nich rázně ve facebookovém příspěvku lidovecký senátor Josef Bazala. Z jejich účasti na středeční demonstraci vyvozuje, že jde o neúspěšné lidi, ale z toho prý nemohou vinit vládu. Dá se s tvrzením bývalého starosty, nynějšího obecního i krajského zastupitele a navrch senátora, tedy politika do morku kostí, souhlasit, že každý je především zodpovědný za svůj život a štěstí a že „pro společnost jsou tito lidé k ničemu“?
Pan senátor Bazala patří ke starší generaci, možná si nevšiml, že už nemáme státem nařízenou pracovní dobu od 8 do 17 hodin. Když někdo pracuje na home office nebo půlku zimy z Kanárských ostrovů, proč by nemohl být dva nebo tři dny před Sněmovnou? A jestli lidovecký senátor má za to, že „pro společnost jsou tito lidé k ničemu“, tak by měl vzít na vědomí, že možná většina z těch demonstrujících si myslí totéž o lidovcích, senátorech nebo o panu Bazalovi samotném. Každý je zodpovědný za svůj život a štěstí, ale vláda tady nesmí být od toho, aby ho lidem kazila.
_profil_top.jpg)
Co vás přivedlo na shromáždění na podporu děkana Národohospodářské fakulty VŠE Miroslava Ševčíka? VŠE jste nejen vystudovala, ale později na ni i přednášela, takže k ní máte zcela jistě blízko. Kdo se té akce zúčastnil a kdo vám na ní naopak chyběl?
K účasti jsem měla osobní důvod, nejen jako absolventka školy, ale protože jsem v mládí sama zažila, když byli vylučováni ze škol lidé za „podvratné názory“.
Na pokus o shromáždění na podporu děkana Ševčíka před hlavní budovou VŠE byl ale smutný pohled. Sešlo se několik politiků za Trikoloru a za iniciativu Zachraňme náš stát dlouhodobě hájících svobodu slova, mimo jiné Petr Štěpánek a Zuzana Majerová, a kolem stovky lidí převážně z generace, která pamatuje dobu předcházející totality a pár nás „dezolátů“, studentů VŠE z doby nesvobody. Asi právě proto je tato generace více citlivá na omezování svobody projevu. Kde byli dnešní kolegové pana děkana Ševčíka? Kde byli svobodomyslní studenti? Už je zase povoleno hájit jen vrchností schválené názory? Báli se přijít? Přitom na internetu a na sociálních sítích má pan děkan velkou podporu; petici na jeho podporu podepsalo 44,5 tisíce lidí.
_profil_top.jpg)
Mgr. Petr Štěpánek
Co nejspíš rozhodne o tom, zda Miroslav Ševčík svou pozici ustojí?
První kolo, jak známo, před akademickým senátem své fakulty pan děkan ustál. Druhé kolo bude v režii celoškolského akademického senátu. Strach je špatný rádce a nebezpečný vládce. Strach ničí lidskou důstojnost. Habet. Kdo dá palec dolů? A kdo z přesvědčení a kdo ze strachu nebo jen proto, že se to od něho žádá?
Nejde o to rozhodnout, kdo má, nebo nemá pravdu. Jde o kolegiální slušnost. Lze jen zopakovat: Akademik, vyjadřující své názory veřejně, neohrožuje dobré jméno školy, pluralita názorů patří na akademickou půdu a svobodná diskuse je nezbytnou podmínkou dobré univerzity.
Nositel Nobelovy ceny za literaturu Alexandr Solženicyn říká ústy svého alter ego Gleba Něržina na konci románu „The First Circle“, tedy „První kolo“ (v češtině pod názvem „V kruhu prvním“): „Pokud zemřeš s vědomím, že jsi nebyl svině, tak to už něco znamená“. Na VŠE začne druhé kolo, byť bylo odsunuto z původně plánovaného data 24. dubna. Pan rektor a vážení akademici mají téma k přemýšlení, co je a co není mravní a morální bída.
Jak se podle vás s informováním o dění v Česku a především o protestních akcích vyrovnávají tuzemská média?
Dřív vládu kontrolovala média. Mainstreamová média se proměnila v hlasatele vládní propagandy. Jejich roli přebírají nezávislé weby jako Parlamentní listy, a sociální sítě. Když i jeden z nejstarších politických časopisů, renomovaný britský The Spectator uveřejní velký profilový článek o omezování svobody slova v České republice, tak máme problém.
Anglický novinář Theodore Dalrympl kdysi napsal o komunistické propagandě: „Smyslem propagandy není přesvědčit nebo informovat, ale ponížit. Když jsou lidé donuceni mlčet v situaci, kdy musejí poslouchat ty nejnehoráznější lži, ztrácejí svoji integritu.“ Nepřipomíná vám to něco?
Česká televize měla na demonstraci na Václavském náměstí svůj přenosový vůz. Jindřich Rajchl to glosoval: „Musíme rychle říct to podstatné, dokud nás ČT přenáší“. Doma jsem si pustila záznam z iVysílání. Co myslíte, že vysílali? Záběry na náměstí a komentář nějakého progresivního politologa, ani slovo z projevů. Jsem v panelu hodnotitelů televizních pořadů, tak cituji: „To myslíte vážně? Tomu říkáte objektivní zpravodajství? Sorry, ale Raptor-TV s jednou kamerou velikosti mobilu je veřejnoprávnější. A nemusíme si ho povinně platit. A mimochodem i komunistická ČST, když vysílala demonstraci 26. listopadu 1989, tak vysílala to, co tam řečníci říkali, nikoli ideologické komentáře soudruhů z ÚV KSČ.“
Prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M.
Co vás zaujalo v průběhu veřejného slyšení v Poslanecké sněmovně k peticí proti omezování svobody slova na sociálních sítích, kterou iniciovala Společnost pro obranu svobody projevu?
SOSP dělá v několika málo lidech společensky strašně důležitou práci. Vlastní názor sice člověku nikdo nevezme, ale bez svobody projevu se názory nemohou tříbit, lidé se nemohou domluvit a bez svobodného šíření názorů se nemohou ani svobodně rozhodovat. Bez svobody projevu – i po projevu – a bez rovného přístupu do médií se nedá mluvit o svobodných volbách.
Je dobře, že ještě stále jsou ve Sněmovně někteří poslanci, kteří si to uvědomují a jsou ochotni se sejít se Společností pro obranu svobody projevu, vyslechnout ji a možná i pomoci.
Jak asi mají lidé věřit informacím z výzkumů často citovaných agentur, když tyto agentury odmítnou udělat – placený, nezávislý – výzkum na téma cenzura, protože „cenzura je citlivé téma“. Takže něco na úrovni pornografie?
Jinak určitě doporučuji čtenářům podívat se na stránky Společnosti pro obranu svobody projevu na webu a na jejím Facebooku, je to zajímavé a poučné čtení.
Podporovatelka petice, senátorka Daniela Kovářová, ve svém projevu zmínila, že cenzuru necítí ti, kteří říkají totéž, co mainstream, ale úkolem vlády má být podporovat diskusi s lidmi jiných názorů, nikoli je nálepkovat jako „proruské živly“ nebo „dezoláty“. Připadá vám, že by toho nikoli vláda jako celek, ale alespoň někteří její členové byli schopni, když je přitom tak snadné nechat se nést na vlnách nekonečného pochlebování od mainstreamových médií?
Paní senátorka Daniela Kovářová je moudrá a odvážná dáma. Ve vládě, ale ani mezi poslanci vládních stran takové lidi nevidím.
Naopak, i ti, kteří před volbami vypadali rozumně, jako například pan Skopeček, zvolili strategii „udržet si svou židli“ i za cenu toho, že si neudrží své názory.
Ing. et Ing. Jan Skopeček, Ph.D.
Do jaké míry je ohrožena svoboda projevu a jak to vnímá veřejnost, dokumentovala při veřejném slyšení Natálie Vachatová průzkumem o svobodě slova, ze kterého vyplynulo, že více než polovina Čechů se bojí otevřeně vyjádřit své názory a má pocit, že se vrací cenzura. Pokud to tak je, kdo za omezováním svobody slova stojí, když to není vláda a její předseda Petr Fiala, který opakovaně prohlásil, že svoboda projevu je věc, která je pro něho bytostně důležitá, a byl by první, kdo by stál na barikádě, kdyby k jejímu omezování docházelo?
Předseda vlády Petr Fiala není jediný politik, který v průběhu posledních deseti let úplně obrátil své názory v jejich pravý opak. Vyjmenovávat předvolební sliby ODS a porovnávat programové prohlášení vlády se současnou politikou by bylo jen opakování mnohokrát řečeného. ODS v tom není sama, kam zmizela svobodomyslnost až anarchie Pirátů a jejich „svobodný internet“? Lidovci nic neporuší, protože žádný program nemají, ti si vystačí s univerzálním „třeba se Satanem, hlavně za korytem“. Jaká strana je tam ještě? Dozimetr? Takové vládě se svoboda slova nehodí.
Uvedu příměr ze svého oboru, marketingu. Když chcete, aby si zboží někdo koupil, musíte lidem slíbit, že produkt má vlastnosti, které lidem k něčemu budou, nějak jim pomohou. Pokud zákazník zjistí, že produkt slibované vlastnosti nemá, jde o šmejd nebo zmetek, znamená to, že byl podveden a může využít své zákonné právo na reklamaci. Politici ve volbách jsou také produktem, platíme za ně naším volebním hlasem a daněmi. A lidi je teď na náměstích začínají reklamovat.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
Phantom ll
