V souvislosti se 17. listopadem, zkusme situaci u nás shrnout. Když Václav Havel říkal, že musí pravda a láska zvítězit nad lží a nenávistí, kdo tady šíří pravdu a kdo tady lže? Kdo šíří společenské smíření a kdo nenávist? A kdo politicky směřuje nahoru a kdo dolů? 

Václav Havel toho napovídal hodně. Vracet se k tomu, je vcelku zbytečné, protože se ve všem naprosto mýlil, tedy v tom lepším případě, pokud to nebyl zlý úmysl, a byl podle všeho pouze nastrčenou loutkou. Kdyby tehdy na balkon Melantrichu vystrčili místo něj medvěda vycpaného pilinami, za jehož zády by Marta Kubišová zapěla svou Modlitbu, tak by to sice vypadalo všelijak, ale prezidentem by byl on. Jeho odkaz je pro společnost naprosto smrtelný, protože neumožnil společenskou změnu dokonat tak, jak byla potřeba – absolutním odstavením komunistů ze všech pozic, se kterými, jak se zdá, měl on a jeho parta, hodně věcí dopředu domluveno, „aby se toho až tak moc zase nestalo“. A nastartoval takzvanou „nepolitickou“ politiku – v konečné a nynější fázi vznik naprosto obskurních neziskových organizací, protestujících proti všemu normálnímu, nakonec i proti tomu, že má chlap penis a jestli je k tomu ještě bílý heterosexuál, tak by měl podle nich rovnou skočit pod vlak. Tedy hned potom, co učiní řádnou veřejnou sebekritiku, při které se nejméně dvakrát pokusí upálit a vykastrovat.

Podstatou toho všeho však bylo vyšachovat, anebo alespoň omezit moc řádně volených zástupců politických stran lidmi a skupinami, které se prohlásí, nebo byli jím prohlášeni, za elity a budou ve státě určovat, co se smí a co nikoliv, ovšem bez jakékoliv zodpovědnosti – tu přenechají těm voleným. Těm, a jejich voličům, by byla určena role pouze vykonavatelů jakýchkoliv myšlenek šéfů těchto skupin, které mají navíc nadnárodní charakter.

Sečteno podtrženo, jedná se o naprosté torpédování zastupitelské demokracie ve svobodném demokratickém státě, který má být bez milosti rozvrácen a vytvořena nová společnost, kde se již volit nebude, a tyto elity budou mít dědičný nárok na vládnoucí funkce, nebo budou určovat kdo je k vládnutí vhodným a kdo nikoliv. Takovým předstupněm měla a má být neomarxistická, nyní se rozpadající Evropská unie, kde by se navíc jakákoliv jiná než povolená myšlenka trestala. Vidíme to dnes v různých pokusech o cenzuru, či dokonce o likvidaci, zatím „pouze“ profesní či společenskou, těch nepohodlných.

Co se různých „nenávistí“ týká, tak jsem se ihned po přečtení otázky kouknul z okna kanceláře a nic jsem tam neviděl. Je to spíše o nějakých ideologicky obarvených partách, které se nenávidí, z nichž se jedna dostane do médií pouze tehdy, když se jich tak dva až tři tisíce sejdou někde na náměstích, no a zástupci té druhé jsou například v ČT veleváženými hosty. Netřeba hádat, která je která. Nyní mne asi hodně lidí nebude mít rádo, ale problém je v tom, že ani jedna není ta pravá, ale na to většina velice brzy přijde sama. Zatím to vypadá, a u toho to asi také zůstane, že když by se fakt mělo něco dít, tak to zůstane u střetu asi hlavně nějakých pražských znepřátelených „folksšturmů“, které se zmlátí tyčemi od vlajek a u pár vytlučených výloh.