Co říkáte tomu, jak Tomáš Halík napadl kardinála Duku kvůli tomu, že šel na Hrad a převzal tam od prezidenta Zemana vyznamenání? „Při předávání medaile za podporu Miloše Zemana Milošem Zemanem Dominiku Dukovi jsem si vzpomněl na slova, jimiž jeden papež komentoval úmrtí kardinála Richelieua: Jestliže existuje Bůh, bude mu asi muset pan kardinál hodně vysvětlovat; pokud neexistuje, dělal to výborně,“ napsal Halík Právu na dotaz, co říká na udělení Řádu bílého lva Dukovi. „Myslím, že kardinál Beran i kardinál Tomášek, který se dovedl na konci života statečně postavit nemravné moci, se obracejí v hrobě. Jsem velmi vděčný těm představitelům církve, kteří dali neúčastí na hradních oslavách statečně a jasně najevo, co si myslí o Miloši Zemanovi,“ uvedl Halík a podotkl: „Já bych se styděl převzít od něj vyznamenání. Kardinál Duka však už zřejmě nasedl do vlaku, z něhož už nebude mít odvahu a sílu vystoupit. Je mi to líto.“
Mons. Halík vyslovuje lítost nad skutkem pana kardinála Duky. To je sic pěkné a ušlechtilé, nebo to alespoň má tak vypadat, ale dovolte mi otázku. Nepřipomíná vám to, pane redaktore, kyselé hrozny z Ezopových bajek?
Já osobně mám z toho radost. Možná jsem příliš velký optimista, ale spatřuji v tom signál, že pan prezident přes všechnu svou často proklamovanou odměřenost vůči církvi přeci jen spatřuje určitou její spjatost s našimi dějinami a kulturou. A jestliže je ochoten předat vyznamenání primasovi české katolické církve, naznačuje tím, že se s církví počítá a že i když je vůči ní osobně vyhraněn, je přesto nějakým způsobem ochoten uznat její užitečnost a význam pro některé obyvatele státu, ve kterém je prezidentem. Jako katolický kněz mám z ocenění někoho, kdo představuje a reprezentuje duchovní směr, do kterého patřím i já, upřímnou radost.
Příští vláda: Koalice ANO, KDU-ČSL a STAN. Premiér Babiš, vicepremiéři Bělobrádek a Gazdík. Co na to říkáte?Anketa
Pater Halík se již v médiích vůči Mons. Dukovi vymezil několikrát a pan kardinál to přešel vždy elegantním mlčením, i když má páky na to Halíka usměrnit – je přeci jeho nadřízeným. Co tím sleduje, se můžeme jen dohadovat, ale já osobně se domnívám, že mu dopřává čas k tomu, aby se vzpamatoval. Jak s tímto časem pater Halík naloží, už je jen jeho problém. Ale – opět můj osobní názor – Halík asi tuto příležitost nevidí, nebo zatím si jí nevšiml. I když jinak je to pán velice všímavý a, jak ve svém komentáři i uvádí, je schopen takových ušlechtilých citů, jako je lítost a stud. I když stud podmiňuje navržením patera Halíka na prezidentské vyznamenání, takže se asi stydět nebude muset alespoň do té doby, dokud bude Miloš Zeman prezidentem ČR.
Ale naznačovat jakousi podobnost mezi kardinály Dukou a Richelieuem nepovažuji za známku velkolepých citů, ale za drzost. Neboť, kdyby byl Mons. Duka podoben onomu kardinálovi z Francie, Halíkovi by bylo tuze ouvej.
A co říkáte aféře Brady a jak se v ní angažuje Daniel Herman?
Aféra Brady je, alespoň tak to vidím já, příležitost pro mnohé namasírovat si vlastní ego a připadá mi to jako kost, kterou hodíme smečce psů, abychom se bavili, jak se o ni rvou. Možná by bylo zajímavé zjistit si, co se dělo během té vydařené taškařice, které se média věnovala na 110 procent, v informačním stínu. To bych viděl jako zajímavý domácí úkol pro nějakého schopného novináře. Přece byste, pane redaktore, nechtěl, abychom si to hledali sami? I když často musíme, protože žurnalisté musí neustále přepočítávat medaile, čestná občanství, klíče od bran a já nevím, co ještě kdo a proč dal strýcovi nestrýcovi pana ministra.
Mám dva spolužáky, o kterých lze říci, že se „profesionálně namočili“ do politiky. Jeden z gymnázia, Jiří Papež, který byl, tuším tři volební období, poslancem a chvíli i stínovým ministrem zemědělství. Možná si kdejaký čtenář řekne, „toho neznám“, což může znamenat, že nic zajímavého nevykonal. Ale vzhledem k tomu, že média se většinou zajímají o senzace a skandály, to znamená, že nevyrobil žádnou ostudu. Zatímco onen druhý spolužák, z kněžského semináře, současný ministr kultury, na nás kouká ze všech médií a myslím, že ještě dlouho bude.
Psali jsme:
A jakou máte na Daniela Hermana osobní vzpomínku?
Těch osobních vzpomínek je spousta, a nečekejte žádnou senzaci, všechny jsou totiž dobré.
Ta první je z vlaku z Českých Budějovic do Litoměřic, když jsme jeli společně na přijímačky. Cesta, neskutečně dlouhá, uběhla poměrně rychle. I když jsme se viděli prvně, věděli jsme o sobě díky kněžím, kteří znali nás oba, a celou jsme ji proklábosili. O sobě, o společných známých, o politice, o náboženských poměrech, vyměnili jsme si poznatky z pohovorů s estébáky a církevními tajemníky – což bylo vlastně to samé... Byl to sympaťák a takovým byl pro mě po celou dobu prvních dvou let studia. Byli jsme jediní dva studenti v ročníku za českobudějovickou diecézi, kteří byli přijati ke studiu v roce 1984.
V roce 1986 jsem musel na vojnu, Dan ne, měl modrou knížku. Ale věděl jsem, že i když se možná celé dva roky neuvidíme, tak to vadit nebude. Měl totiž jeden krásný zvyk. Denně se modlil loretánské litanie za bohoslovce na vojně, aby se nenechali ukecat, aby nepřišli o kněžské povolání, prostě, aby se ve zdraví vrátili z vojny a mohli dokončit svá studia a stát se kněžími. Byl to prostě člověk, kterého jsem měl a pořád mám rád a považoval jsem ho za přirozenou autoritu a vzor, protože dělal všechno lépe než já. Líp se učil, víc se modlil, prostě perfektní bohoslovec. Pro mne, tak trochu průseráře, nedostižný vzor.
Takže asi pochopíte, že když jsem poprvé slyšel jeho zdůvodnění, které opakoval v šoufl šou Jana Krause (nebudu citovat, protože si to může každý dohledat sám), proč se rozloučil s kněžstvím, spadla mi čelist hodně nízko. A první otázka, která mi prolétla mozkovnou – „To si snad dělá srandu?!“ – mi v kebuli rotuje od té chvíle stále.
A otázek je čím dál tím více. Daly by se však shrnout do dvou:
Zaprvé, myslel to tehdy vážně (jako adept na kněžství), nebo to na nás, spolužáky, hrál?
Zadruhé, myslí to nyní vážně (jako ministr), nebo to na nás, občany, hraje?
Odpověď jsem, přiznám se, ještě nenašel, ale k závěru jsem došel: upřímný asi tento pán zrovna nebude.
Daniel Herman na Staroměstském náměstí řekl, že pozval dalajlámu do barokní kaple v Nosticově paláci a „tam jsem ho poprosil o požehnání pro naši zemi a pro náš národ a věřím, že tím momentem on tady otevřel jakési průduchy ducha a duch zavanul“. Řekl, že je hrdý, že dalajlámu přivítal a že se tím přihlásil k odkazu Václava Havla. Je to, co říkal slučitelné s katolictvím?
V interních kruzích se často vtipkuje... asi jako ve všech oborech. Ale on to není vlastně ani vtip, ona je to skutečnost ověřená zkušeností: Zřekneš se Boha, zříkáš se i rozumu. Kdyby zůstal katolickým knězem, nemusel by se dělat zajímavým tajtrlíkováním s dalajlámou (přezdívaným u některých katolíků Davaj lamu, Hatláma, Dalamánek a podobně), neboť Ježíš Kristus je daleko zajímavější než nějaký marxistický skín z východu. A přiznejme si to, i nám, Evropanům, mentálně bližší. Jestliže tedy Dadouš, tak jsme mu říkali v semináři, platně vysvěcený katolický kněz, považuje za nutné žádat o požehnání orientálce vyznávajícího hodnoty Karla Marxe o otvírání průduchů napadá mě: Ema má mísu, Dadouš má místo... a je mimo mísu.
Co se týče duchů, tak máme Ducha svatého, třetí božskou osobu, pak duchy dobré (anděly) a pak duchy zlé (z pohádek známé jako čerty). Komu byly otevřeny dalajlámou průduchy, nechť si laskavý čtenář odpoví sám.
Psali jsme:
A co si myslíte o dalajlámovi? Profesor Piťha připomněl, že se dalajláma „v pražské přednášce ztotožnil s marxismem v podobě Komunistického manifestu. Slyšel jsem několik jeho přednášek v rozmezí třiceti let. Nikdy mě nepřesvědčil o své duchovní opravdovosti.“
Souhlasíte s „Dalmatinskou výzvou“ Patrika Nachera, že na aktuální problémy nelze pohlížet černobíle?Anketa
Co potom říkáte tomu, že osobnosti, které se hlásí k pravici či ke katolictví, jako pan Kalousek, Gazdík, Herman, Halík a spol. se současně hlásí k dalajlámovi, který propaguje marxismus?
Pokud mají někteří takzvaní křesťanští politici a veličiny potřebu se k němu hlásit a s ním se fotit, pak to považuji za jejich vlastní vyznání: „Prožíváme krizi křesťanské víry.“
Možná je to jejich volání o pomoc, tak bych to alespoň rád jako katolík viděl. A tak se za ně i modlím. Ale cosi mi říká, možná něco z průduchu, že už si svého koníka, na kterém chtějí dorajtovat k šťastným zítřkům, vybrali... Nebe jim buď milostivo!
Ale možná je to všechno jinak, možná jen chtějí trumfnout pana prezidenta Zemana a dostat se východněji, než je ruská metropole. Protože možná jen o to jde, ukázat všem, že jsou lepší než Miloš – pan prezident ráčí prominout.
Otče, mám pocit, že tento rozhovor byl pro vás dosti osobní. A když jsme tolik osobní, neměl byste osobní vzkaz pro pana ministra?
No, měl bych, ale nevím, jestli bych si ho mohl dovolit na stránkách Parlamentních listů. A nevím, jestli se dostane pod nos Danovi, tedy panu ministru kultury Danielu Hermanovi.
Zkuste to.
Tak dobrá, jak chcete. A doufám, že si to přečte i Dan.
Myslím, že by mohl...
Dane, prosím tě, přestaň blbnout s politikou. Vzpomeň si, jak jsi toužil být knězem. Vzpomeň na všechny, kteří tě podporovali, kteří se za tebe modlili, kteří ti ze srdce přáli v den tvého kněžského svěcení.
Vzpomeň si na chvíle u oltáře, kdy jsi měl moc větší než má jakýkoli ministr, prezident, nebo i král. Moc ze svátosti, kterou jsi vyměnil za jedno volební období, kdy musíš dělat kašpárka, který visí na politických nitkách.
Držíval jsi v rukách Spasitele, Božího syna, a rozdávals ho; nyní držíš průkazku ministra a rozdáváš dotace.
Vybral sis Boha, kterému jsi chtěl sloužit, a vyměnils ho za světskou kariéru.
Stálo ti to za to?
Přeji ti, abys byl šťastný, i když ty sám, alespoň doufám, víš, že štěstí najdeš v tom, cos tak lehce opustil.
Takže ti přeji odvahu k návratu k pravdě a lásce, kterou je pro nás křesťany Ježíš Kristus, kterému ses v den svého kněžského svěcení zavázal sloužit, a po několika letech jsi ho s lehkostí opustil a vydal ses za bludičkou světské slávy.
Zkrátka, pochlap se, přestaň blbnout a vrať se.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lukáš Petřík
