Andrej Babiš již není ve vládě, jeho hnutí ANO však zřejmě vládní krizí příliš neutrpělo. Co si o tom myslíte?
Mě Andrej Babiš ani jeho preference nijak nezajímají. Co ale na tom všem snad zajímavé může být, je to, jak nízko je dnes laťka shovívavosti a trpělivosti voličů, co všechno jsou Babišovi schopni odpustit. Provalí se, že Babiš – místopředseda vlády – prostřednictvím odposlechů, podivně získaných přístupů k policejním spisům a skrze svá média zřejmě konspiruje proti jiným členům vlády nebo svým odpůrcům. Před pár lety by takový člověk skončil okamžitě ve vazbě a jeho politická formace by šla ke dnu. Ištvan s Bradáčovou by se aktivisticky překonávali a byli mediálními hvězdami. Ale dnes ne. Proč?
Uvidíme, jak dopadnou volby, ale pokud by měl zvítězit Babiš, pak jedině proto, že si s ním lidé zřejmě spojují odpor proti minulým vládám, a proto jsou schopni přehlédnout a tolerovat jeho fízlovské metody. A pokud zvítězí, pak zásadní otázku musí položit tradiční strany samy sobě a přemýšlet o své vině v období „před Babišem“ a své atraktivitě v době „s Babišem“.
ČSSD dle průzkumů ztrácí. Jak je to možné? Jak to, že voliči ČSSD neslyší na rétoriku „obrany demokracie“? Co vlastně chtějí potenciální voliči sociální demokracie od vedení ČSSD?
ČSSD konečně doplácí na své špatné vládnutí. Jejich předseda je necharismatický, teflonový nudný politický panák; a ještě si zkuste vybavit jeho další socialisty ve vládě. Umíme je jen vyjmenovat, natož spojit se sebemenším tématem? Socialisté neuměli formulovat vizi, kam s touto zemí jít, což ostatně neuměli nikdy, pouze těkali po přelétavých náladách voličů. Jejich vládní politika je směskou nahodilých, zato šílených rozhodnutí. Vnitrostranicky se pobíjejí a vlastní „krev“ nechávají za mediálního zájmu vytékat z Lidového domu. Prezidentem země je „jejich“ Miloš Zeman, který si vytknul za jeden ze svých cílů pomstít se své straně. Nevidím jediný důvod, proč by jejich preference měly růst.
A „obrana demokracie“? Troufám si tvrdit, že práh citlivosti na toto téma je u jejich tradičního voliče bezvýznamně nízko.
Na Babiše však otevřeně útočí i kruhy řadící se k „pražské kavárně“...
„Pražská kavárna“ se vnitřně „revolucionarizuje“ vždy, když cítí, že lze na nějakém tématu mediálně či mocensky parazitovat. Dnes je v jisté části společnosti „módní“ být proti Babišovi, tak na něho útočí. Ale Babiš je tu ne kvůli počínání „pražské kavárny“, ale proto, že se část voličů cítila podvedena a zklamána vládním počínáním české pravice. To ona dílčím způsobem stvořila Babiše, což má málo co společného s „pražskou kavárnou“, která se zase jenom lacině veze a zneužívá rozhořčení lidí, z nichž mnozí s „kavárnou“ ani nechtějí mít nic společného.
Preference ANO ale příliš neklesají. Jsou ti, kteří se řadí k obráncům odkazu Václava Havla, zkrátka „mimo“, protože lidé Babiše stejně „berou“ jako někoho, kdo jim zařídí lepší život?
Sem tam slyším, že Andrej Babiš a jeho ANO jsou formou vzpoury části voličů proti „starým“ politickým a už prý trochu prázdným stranám. Do jisté míry to může být pravda, pokud si lidé spojují Babiše s chybným nebo nepřesvědčivým vládnutím předcházejících koaličních vlád, čehož on umně využívá. O obraně jakéhosi odkazu Václava Havla nelze mluvit. To je jenom stále stejná písnička těch, kteří si z Václava Havla udělali dobrý byznys a hezky si z něho žijí.
Psali jsme:
A je Babiš „pravdoláskař“, nebo „populista“ srovnatelný třeba s Orbánem či Putinem?
Havlismus a pravdoláskaři vyvinuli v Čechách tak nezměrné a dlouholeté úsilí, aby zdiskreditovali politické strany a členství v politických stranách, že se jim to nakonec docela i povedlo. Být straníkem je dnes nadávka. Andrej Babiš to ví, a proto jeho ANO je „blahodárným hnutím“, které podle něho nemá s politickými stranami nic společného. V tom je tak blízko havlistům, že jej pokládám za nejúspěšnějšího pravdoláskaře v zemi.
Vítězstvím Babišovy „nepolitické politiky“ se dobral havlismus v Čechách po všech těch letech a nezdarech podstatného úspěchu. To, že k tomu významně přispěly tradiční politické strany vlastními hrubými chybami nebo myšlenkovou impotencí, nemůže vítězství „nepolitické politiky“ nijak umenšit.
Srovnávat Babiše s Orbánem nebo Putinem je urážkou Orbána a Putina. On s nimi nemá nic společného. Oni jsou vybudovaní politikové, kteří sledují obhajobu zájmů svých zemí, jakkoliv si o tom můžeme myslet své. Babiš si z České republiky udělal pouze jednu z divizí svého Agrofertu.
Babiš prý získává voliče mezi občany ve věku 50–70 let, kteří inklinují k Miloši Zemanovi a mají pocit, že za minulého režimu bylo leccos lepší, ale komunisty už nyní nevolí. Je to možné, či co vzkazují volbou Babiše a Zemana?
Neznám ani jednoho člověka v tomto věkovém intervalu, který by chtěl volit Babiše, což ale neznamená, že tomu tak obecně není. Ale že by zrovna lidé v tomto věku nějak toužili po reminiscencích na komunismus, tomu moc nevěřím. Vždyť prožili větší část svého života v tomto represivním režimu, který jim vzal naděje a sny. Přesto, počkejme si na volby. Ty ukáží, kdo skutečně Babiše a Zemana volí. Abychom nebyli překvapeni!
Zajímavou sondou do duše národa mohla být vlna podpory Jiřímu Kajínkovi. Co to signalizovalo? Nedůvěru v soudní systém, nedůvěru ve spravedlnost, nedůvěru v polistopadové zřízení jako takové?
Já to nevím. Je to pro mě zcela nepochopitelný fenomén a ani se jej nějak pochopit nepokouším.
A čím to, že naopak jsou Češi často kritičtí k umělcům, kteří se občansky angažují třeba proti Zemanovi a Babišovi jako třeba Bára Štěpánová nebo dříve Jiří Bartoška?
Protože oni umělci v průběhu let svoji autoritu naprosto zdiskreditovali a prohospodařili. V průběžných pseudorevolucích se za ta léta natolik vžili do vlastních rolí „morálních arbitrů“ a tolikrát se při tom zesměšnili, že jim lidé prostě nevěří. Schopnost solidně zahrát roli na divadle ještě není ani na vteřinu kvalifikací být politickým vůdcem.
Je to ještě relativně daleko. Ale co lze očekávat po sněmovních volbách? Udělá Babiš jednobarevnou vládu s tichou podporou KSČM a Okamury, nebo koalici s ODS a KDU-ČSL (a Starosty)? Nebo to bude ještě jinak?
To je naprosto zbytečná otázka. Nevíme, jak volby dopadnou a kdo se vůbec do Sněmovny dostane. Například lidovci s Gazdíkovými Starosty činí podle mého názoru nesmírně riskantní krok, který v žádném případě není aritmetickým součtem jejich dílčích preferencí.
Volební preference prezidentu Zemanovi díky vládní krizi poklesly jen o dvě procenta, leč velmi posílil Jiří Drahoš. Odpůrci Zemana jsou „na koni“. Dělá Zeman něco špatně? Zhoršuje svůj výkon? Co by měl změnit? Je ohroženo znovuzvolení Zemana?
Do prezidentské volby zbývá ještě spousta „politického“ času. Může se stát leccos. Kdo je dnes „na koni“ nebo kdo ztrácí, považuji za zbytečnou debatu. Ale každopádně si myslím, že se prezident Zeman až příliš viditelně zapletl s Andrejem Babišem, že až příliš okatě nechal vyhřeznout svoji pomstychtivost, což se části voličů, kteří by byli ochotni ho se skřípěním zubů ve druhém kole volit, nemusí úplně zamlouvat. Vycouvat z toho nějak nenápadně nebude pro Miloše Zemana tak jednoduché. Řekl bych, že si to celé trochu zkomplikoval, ale opakuji, je tu ještě mnoho a mnoho času do prezidentské volby.
Psali jsme:
Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Lukáš Petřík
