Sobotka nás žene k pořádnému maléru. Měli bychom se připravit na znovuoživení migrační krize. Největší hrozbou není Rusko, ale islám. Babišův poslanec varuje

Češi jsou velmi skeptičtí vůči EU a nechtějí euro. Premiér Sobotka nicméně trvá na tom, že musíme být v „jádru EU“ a musíme přijmout euro. Co k tomu říci?

Že nás pan Sobotka žene k pořádnému maléru. Opravdu chceme obětovat náš relativně zdravý bankovní sektor, náš současný hospodářský růst na oltář neomarxistických experimentů? Ne, děkuji.

Německá kancléřka Merkelová je „vyděšena“ tím, že Trump nemá chuť příliš podporovat své evropské spojence a mluví o tom, že Evropa se musí bránit například Rusku sama. Již se mluví o tichém vzniku „evropské armády pod německým velením“. Hovoří se o utužení eurozóny a harmonizaci daní. Máme se k něčemu takovému připojovat?

Ne, ne a tisíckrát ne. Předně nemyslím, že by právě Rusko bylo pro Evropu největší hrozbou. Tou je islám. Kdo to nevidí, odvádí pozornost od skutečného problému. Já si dokonce myslím, že právě Rusko by mělo být v boji proti tomuto zlu pro Evropu vítaným spojencem. Někteří pánové ovšem ještě nepostřehli, že Rusko už není Sovětský svaz. Je to země s rozvíjející se tržní ekonomikou. Poněkud diktátorský charakter režimu tam vychází z tradice a z geopolitické reality. Že pánům a dámám v Bruselu nevadí středověk v Saúdské Arábii anebo narkomafiánský režim v Kosovu… To jsou věci, které by měly paní Merkelovou děsit.

Co nyní s Ukrajinou? Zdá se, že USA ztratily již o ni hlavní zájem. Tento stát je v hluboké ekonomické, demografické, sociální, politické krizi... Nebude z něj další „failed state“ a nehrozí nám z Ukrajiny nějaké nebezpečí? Například proud imigrace...

Ukrajina je smutný příklad někdejšího „zájmu“ USA a dalších zemí o osud takzvané demokracie. Chtěli tam zavést své pořádky a vyvolali chaos. Bohužel Ukrajina dnes patří mezi regiony, kde může být zažehnut válečný konflikt nedozírných následků. Proudu migrace z Ukrajiny bych se obával méně než proudu migrace ze zemí islámu.

Od začátku takzvané migrační krize jsou to dva roky. Kdo z českých a evropských politiků obstál a kdo ne? Jak obstál český národ? Jak obstála EU? Vyřešilo se něco? A co máme dělat my?

Začnu od vaší poslední otázky – měli bychom se připravit na znovuoživení migrační krize. To neděláme. My ani Evropa. Ta selhává nejvíc. Nedaří se uzavřít vnější hranici EU, nebráníme se postupné islamizaci. Naopak zemím, které přijímají účinná opatření, jako jsou například Maďarsko anebo Polsko, se nasazuje psí hlava.

Smutné je, že se na tom podílejí i naši politici a zástupci v EU. Vámi už zmíněné eurohujerství premiéra Sobotky se rovná přibližování Eurábii, tedy zemím zasaženým infekcí islámu. To, že by dostatečně chápali vážnost situace, nevidím ani u ostatních vrcholných politiků. Bohužel. V tomto případě – naštěstí – neplatí kocábovské „národ má takovou vládu, jakou si zaslouží“. Národ ve vztahu k migraci a islamizaci totiž vcelku obstál. V tom vidím naději.

Andrej Babiš již není ve vládě, hnutí ANO však vládní krizí příliš neutrpělo. ČSSD podle průzkumů ztrácí. Jak je to možné? Jak to, že voliči ČSSD neslyší na rétoriku ,,obrany demokracie“? Co vlastně chtějí potenciální voliči sociální demokracie od vedení ČSSD?

Jako poslance ANO by mě mělo vaše hodnocení vládní krize těšit. Ovšem poslední průzkum preferencí nelze přeceňovat. Vládní krize vyvolala velký přesun voličské přízně. Dostal jsem nemálo e-mailů a dopisů, ve kterých nad námi dosavadní voliči lámou hůl. Ještě víc bylo ovšem takových, kterým vadí nefér kampaň „všichni proti Babišovi“. Lidé mohou těžko věřit rétorice „obrany demokracie“ politikům, kteří tady dvacet let po demokratických principech šlapou. Co chtějí voliči sociální demokracie od vedení ČSSD, netuším. Asi to nebude Bohumil Sobotka v čele strany.

Na Babiše otevřeně útočí i kruhy řadící se k „pražské kavárně“. Respekt píše, že „je nutné mu strhnout proevropskou masku“. Pavel Šafr neustále tvrdí, že Babiš ohrožuje demokracii, jiní autoři píší o jeho podnikání, Čapím hnízdu a podobně. Preference ANO ale příliš neklesají. Jsou ti, kteří se řadí k obráncům odkazu Václava Havla, zkrátka „mimo“, protože lidé Babiše stejně berou jako někoho, kdo jim zařídí lepší život?

K „pražské kavárně“ se hlásí vesměs političtí ztroskotanci, kteří mají za sebou nejeden šrám – lžidoktoři, ministři, kteří museli abdikovat po skandálech, politici, kterým vystavili doživotní distanc voliči. Zaštiťují se odkazem Václava Havla – přitom v době, kdy byli na výsluní, patřili mnozí k jeho kritikům. Pochybný je i samotný havlovský mýtus. Jsou to lidé minulosti…

A je Babiš pravdoláskař (vazby na bývalého velvyslance USA Schapira, chtěl sem pozvat „Sorosovu univerzitu“, v hnutí ANO má Roberta Pelikána podporujícího migraci, Pavla Teličku, Věru Jourovou a tak dále), nebo „populista“ srovnatelný třeba s Orbánem či Putinem?

Andrej Babiš není nikým z těch, které jste jmenoval. Je to pragmatik. Potíže řeší, když jsou na stole. Přiznávám, že s tím mám trochu problém ve vztahu k migraci a k lidem, které jste jmenoval. Andrej Babiš ovšem v žádném případě není pravdoláskař, vítač anebo sluníčkář. Jenom na okraj – proč pokládáte Viktora Orbána za populistu? Nemáte v bloku také jiné otázky než na pana Babiše? Já nemám ambice stát se jeho životopiscem.

Mám i jinou. Zajímavou sondou do duše národa mohla být vlna podpory Jiřímu Kajínkovi. Co to signalizovalo? Nedůvěru v soudní systém, nedůvěru ve spravedlnost, nedůvěru v polistopadové zřízení jako takové?

Já bych Kajínkovu kauzu nepřeceňoval. S nedůvěrou v polistopadový systém to nemá nic společného. Snad trochu selhal soudní systém. Osobně pokládám doživotní trest za exemplární a při nejrůznějších pochybnostech o celém případu za nepatřičný. Za lepší řešení než omilostnění bych pokládal ovšem obnovené soudní řízení.

A čím to, že naopak jsou Češi často kritičtí k umělcům, kteří se občansky angažují třeba proti Zemanovi a Babišovi, jako třeba Bára Štěpánová nebo dříve Jiří Bartoška?

Asi je to tím, že Češi mají jedno hezké přísloví: ševče, drž se svého kopyta. A víte, co je zajímavé? Je jenom málo lidí z umělecké sféry, kteří „ustáli“ vstup do politiky. Vzpomeňte třeba na mravoučná kázání Milana Uhdeho. Vzpomeňte na lačnost po funkcích Michala Prokopa. Vzpomeňte pomatenosti Michaela Kocába.

Je to ještě relativně daleko. Ale co lze očekávat po sněmovních volbách? Udělá Babiš jednobarevnou vládu s tichou podporou KSČM a Okamury, nebo koalici s ODS a KDU-ČSL (a Starosty)? Nebo to bude ještě jinak?

Z křišťálové koule nevěštím… Uděláme to, k čemu nám voliči rozdají karty.

Prezident Zeman čelil kritice, že v Číně i na summitu NATO vypadal unaveně. Volební preference mu díky vládní krizi poklesly jen o dvě procenta, leč velmi posílil Jiří Drahoš...

Myslím, že jediným, kdo ve vládní krizi výrazně oslabil, je právě prezident Zeman. Moc v tomto případě nevěřím, že ztratil jenom dvě procenta. Scénka s holí, kterou ukázal premiéru Sobotkovi na mikrofon, nepatří k jeho hvězdným okamžikům. Byl to vrchol nevkusu i pro jeho skalní příznivce.

A co by měl prezident změnit?

Měl by vyměnit svůj tým, který mu patrně nedává dostatečnou sebereflexi. To hlavní ovšem změnit nemůže – čas a zdraví… Pan Zeman má k dobru jedno plus. Zatím se neobjevil na scéně vážnější soupeř. Pochybuji, že proti němu může uspět favorit „pražské kavárny“ pan Drahoš.