Co stálo za vznikem konceptu výstavy Život ve stínu šibenice?

Téma se silně dotýká naší rodiny, můj otec bojoval ve východní armádě a působil v tankové brigádě, která osvobozovala Ostravu, tam už byl jako zpravodaj. Pak pracoval v Moravcově zpravodajské službě a po roce 1948 odešel do exilu. Pak se vracel do Československa jako agent chodec. Naposledy tady byl v roce 1951, kdy jsem byl při jedné jeho návštěvě počat. Maminku zavřeli a já jsem strávil dětství a mládí v dětských domovech. Pro nás je tedy druhý i třetí odboj velké téma a rodiny účastníků obou odbojů se dodnes stýkají. Je lepší takové akce, jako je tato výstava, organizovat, když máte osobní zkušenost, než když k nim přistupujete chladně jen jako vystudovaný historik.

Jaká byla dráha vašeho otce v exilu?

Do roku 1953 pracoval v Moravcově zpravodajské organizaci a pak se staral o české děti a uprchlíky. Když Moravec organizaci rozpustil, byl profesorem na univerzitách a ve zpravodajské práci pokračoval. Pracoval už ale přímo pro americkou rozvědku. Jeho oborem bylo vzdělávání, a proto spolu s Alicí Masarykovou zakládal v západní Evropě české školy, byl také děkanem na Ukrajinské svobodné univerzitě v Mnichově, přednášel zoopsychologii a filosofii. Později se stal evropským náčelníkem Junáka, k tomu jej přesvědčil Velen Fanderlik. Kromě školy ho vyzvali bývalí českoslovenští poslanci, aby se zapojil do exilové vlády a stal se v ní pak ministrem školství. Potkali jsme se až v roce 1989.

Které osobnosti výstava připomíná?