Předsedkyně Energetického regulačního úřadu Alena Vitásková byla v týdnu odsouzena k osmi a půl rokům vězení za zneužití pravomoci úřední osoby. Důvodem byla především spáchaná škoda, kterou obžaloba spočítala na dvě miliardy korun. Jak se díváte na takovýto trest za úřední činnost?
Vadí vám, že americký velvyslanec Andrew Schapiro vyjádřil solidaritu muslimské komunitě u nás?Anketa
Když bychom se podívali obecněji na trestné činy úředních osob, tak ty jsou v poslední době stíhané častěji a s patřičným mediálním efektem. Jaký z toho jako právnička máte pocit?
Především se tu dost plete politická odpovědnost s trestněprávní. Fatálním způsobem se to projevilo například při stíhání pražských radních v kauze Opencard. Tam nastala taková situace, že v podstatě neexistovalo dobré rozhodnutí, jenom se museli rozhodnout, co je menší zlo, a co větší. Snad leda mohli odstoupit a přehrát to na někoho jiného.
Politici ani úředníci dnes nejsou chráněni před tím, aby nesli zodpovědnost a před eventuálními chybami. Nemluvím o zneužívání pravomocí, nebo o „malých domů“. Já mluvím o chybách při rozhodování, kterých každý z nás dělá v pracovním i osobním životě desítky.
Vnímáte větší tlak na orgány činné v trestním řízení, aby více stíhaly veřejné činitele za chyby při úřední činnosti?
Já mám hlubokou nedůvěru v celý systém státního zastupitelství a jsem přesvědčena, že tato soustava je nástroj politické zvůle.
V současnosti, nebo tomu tak bylo i dříve?
V současnosti je ten trend zcela zřejmý. Přitvrzuje se a s případným novým zákonem o státním zastupitelství jsem z toho zcela zděšena.
Ano, zákon o státním zastupitelství již prošel legislativní radou a měl by jít do vlády...
Já jej považuji za naprosto nedemokratický, ustavuje se v něm další moc ve státě, takže jej považuji přímo za protiústavní.
JUDr. Klára A. Samková, Ph.D.
Myslíte, že u současného Ústavního soudu bude možné se této protiústavnosti dovolat?
To si netroufám říci. K současnému Ústavnímu soudu mám stejné výhrady jako k celé soudní soustavě – provozuje výběrovou spravedlnost.
V zákoně o státním zastupitelství je asi nejdiskutovanějším pojmem „protikorupční speciál“, úplně vyčleněný ze soustavy, který by si mohl stíhat jakoukoliv korupci a k tomu jakékoliv činy s větší škodou, aniž by jej kdokoliv kontroloval...
To je taková institucionalizovaná Vesecká.
Myslíte, že toto vyčlenění stíhání korupčních trestných činů může k něčemu vést?
Podívejte se na Slovensko. Tam tento speciál zavedl ministr Lipšic již před deseti lety. A významné výsledky tam rozhodně neshledávám.
Do vyšetřování ale nezasahují jen státní zástupci, ale i policisté. Občas se mluví o propojení některých státních zástupců s některými policisty, vnímáte to jako pravidelná účastnice trestních řízení také tak?
Ano, vnímám, zcela jednoznačně. Jsem přesvědčena, že někteří policisté vyrábějí státním zástupcům taková „drobná plus“ k dalšímu postupu soustavou. Jedná se o mocenské pozice, které jsou ve státním zastupitelství samozřejmě velmi významné.
Jedná se zejména o prominentní policejní útvary, nikoliv o policisty zabývající se obecnou kriminalitou. Ti myslím skutečně „pomáhají a chrání“ běžného občana. Ke zneužití dochází u těch tzv. „elitních“ útvarů. I já mám aktuálně na stole jeden případ naprosto frapantního porušení práva v těchto sférách. Příznačné je, že to vůbec nikoho nezajímá.
Bavíme se o orgánech činných v trestním řízení, ale měla jste někdy pocit, že by toto propojení existovalo i na úroveň soudců?
Prosím vás, všichni ti lidé se samozřejmě navzájem znají. A zcela evidentně tam existují „synergické zájmy“. Nechci se dotknout všech soudců, ale jsou prostě případy, které jsou velmi podivné.
Existuje tu tedy, jak se někdy říká, „odsuzovací linka“ od sdělení obvinění po rozsudek?
Ne od sdělení obvinění, už od zaměření se na získání podezření. Když se sděluje obvinění, to už je to v plném proudu.
Asi nejdiskutovanější propojení je mezi šéfem policejního ÚOOZ Šlachtou a s ním čile spolupracujícím olomouckým státním zástupcem Ištvanem. Jak se díváte na případy, kdy státní zástupce, jako Ivo Ištvan v případu Vidkun, řekne, že bez ohledu na policejní pravidla chce spolupracovat s ÚOOZ a Robertem Šlachtou, protože nikomu jinému nevěří?
Především tu linku pana Šlachty nevidím až tak na pana Ištvana, jako spíše na paní Bradáčovou, a to již léta. No a k tomu případu – buď tu budeme mít nějaký systém, který právě tím, že je systém, bude zaručovat aspoň základní nezávislost, a nebo si pojďme hrát na kamarády a zapomeňme na takové věci jako je právo na spravedlivý proces nebo právo na „svého soudce“ a „svého státního zástupce“, protože garance, že budete předvídatelně přiřazen k soudci, ke kterému podle zákona příslušíte, se podle mě vztahuje i na státní zastupitelství.
Myslíte, že v současnosti se takové věci dějí?
Ano, vím o konkrétních případech z praxe. Už od úrovně policejního vyšetřování.
Z trochu jiného soudku – nedávno brněnský soudce, shodou okolností stejný, který odsoudil Alenu Vitáskovou na osm a půl roku, odsoudil v první instanci tzv. „vytlačování ze silnice“ jako šestinásobný pokus vraždy a potrestal pachatele trestem patnáct a půl roku. Odvolací soud úplně změnil právní kvalifikaci a za ublížení na zdraví, které se za „vytlačování“ obvykle dává, jej potrestal šesti a půl roky. Nechci tomu říkat „soudní kutilství“, ale opravdu mi to tak trochu přijde, že si soudce vytvoří nějakou konstrukci, na kterou pak všichni ohromeně zírají. To mi moc nepřijde jako dodržení zásady předvídatelnosti práva.
To je totéž, jako například mačetový útok v Novém Boru, nebo známý případ „žhářů z Vítkova“. Řadím do tohoto ranku třeba i odsouzení skina Vlastimila Pechance za vraždu. Myslím si, že jsou to kauzy, kde převážila společenská poptávka, či spíše to, o čem si ten státní zástupce a soudce myslí, že je společenská poptávka, nad právem na spravedlivý proces. Přitom podle mě je největší společenská poptávka právě po spravedlnosti padni komu padni, jenže to ti soudci a státní zástupci nereflektují.
- více o tématu "Vitásková"
Také se v poslední době hovoří o „verbálních trestných činech“, spáchaných tím, že něco napíšete na Facebooku nebo zveřejníte jinak. Ministr Pelikán ve svém slavném tweetu doporučoval stíhání přes paragraf...
Pan ministr Pelikán neví jednu věc. A to, že až osmdesát procent komunikace je zprostředkováváno mimoverbálním příjmem. Řecí těla, tónem hlasu, pomlkami v řeči, kontextem. A žádný z těchto aspektů absolutně nemůže být vyjádřen, když komunikujete písemně. Osmdesát procent komunikace. A pan ministr chce posuzovat jen ta samotná slova, těch dvacet procent.
Já jsem od roku 2008 tři roky celkem pravidelně psala blog. A pod ním jsem se čtenáři poměrně dost diskutovala. Vyučilo mě to v jedné věci – že komunikace na sociálních sítích, probíhající písemně, je něco úplně jiného, než vizuální komunikace přes televizi, nemluvě o osobním kontaktu.
A je podle vás trestní zákoník schopen tytu nuance dostatečně reflektovat?
Ne. Vždyť ten trestní zákoník vůbec netuší, že něco takového jako sociální síť existuje. A podle mě se o tom musí začít diskutovat, protože je to nový a velmi významný trend společenské komunikace. A jestliže konverzace na Facebooku nebo Twitteru není provázena osobním kontaktem, je úplně jiná, tak je to otázka pro psychology a neurology, jak ji chápat. Ne pro trestní právo.
Když bychom tyto jevy dali do kontextu s atmosférou ve státním zastupitelství, o které jsme se bavili, co by z toho vyšlo?
Že se jedná o snahu kriminalizovat celou společnost. Je to vyloženě mocenská záležitost, a jednoznačné zneužití té moci, kterou disponují. Umělá kriminalizace národa.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Jakub Vosáhlo
