V souvislosti s budoucností civilizace se často zmiňuje pojem trvale udržitelný rozvoj. Jak se změnil jeho obsah v posledních letech?

Pojem je známý od roku 1987, ale americký kolega Gerald O. Barney o něm říká, že je to koncept pro slunečné dny. Tomu současná doba příliš nenahrává, po velmi optimistických devadesátých letech se dostáváme do doby turbulencí, chaosu a možná i převažujícího pesimismu. O udržitelný rozvoj je třeba dál usilovat, ale vyhlídky jsou podle mě rozporuplné.

Kde vidíte pro současnou civilizaci největší rizika?

Jsou to podle mě neochota a neschopnost uvažovat v delším časovém horizontu. Když se podívám po České republice i Evropě, chybějí státníci. Lidé, kteří by byli schopni prosazovat věci důležité, byť třeba nepopulární, možná přijdou až v době skutečné krize. Všechna témata dnes válcuje imigrační krize, ale v těsném závěsu za ní jsou klimatické změny. O těch víme nejméně čtyři desetiletí, ale dokud se nás nezačnou bezprostředně týkat, nejsme je ochotni brát v potaz. Hodně cestuji a kvalifikovaně mohu prohlásit, že změny jsou viditelné a lidé na různých kontinentech vnímají, že něco se skutečně děje. Problém je v tom, že jsme odsouzeni žít v nejistotě, protože nevíme, co se přesně stane a kdy k tomu dojde. Dnes už nikdo neříká, že klimatické změny neprobíhají, spory se vedou o to, jak významný je vliv člověka a hlavně jaké bude mít důsledky.

Do jaké míry má člověk budoucnost v rukou?