Soudruh Václav Havel promluvil...

Pátého října by se dožil Václav Havel 80 let a k tomuto jubileu se připravuje u nás i ve světě řada akcí. Jaký názor zastáváte na tuto významnou politickou osobnost vy sám, jeho jmenovec? Čeho si vlastně na Havlovi nejvíce ceníte? A naopak co si myslíte, že se mu nezdařilo? Jak budete na něj v den jeho nedožitého jubilea vzpomínat?

Je pro mne obtížné hodnotit člověka, který již není mezi námi. Jeho osobu si vybavuji se vznikem Charty 77. Tehdy jeho popularita mezi veřejností byla po většinou negativní. Já, coby mladý člověk plný elánu budovat socialismus, jsem měl jiné zájmy než sledovat politickou situaci více, než bylo potřeba.

Cenit si něčeho není v tomto případě ten správný výraz, nicméně samotné prohlášení Charty 77 a později dokument Několik vět byly napsány brilantně, protože oslovily nemálo lidí z tehdejšího Československa. Málo z toho se však podařilo uskutečnit a to, čeho bylo dosaženo, si vyžádalo velké ztráty nejen hospodářské, ale i morální. Takže vzpomínka pouze letmá, že mi v té době někdo znepříjemnil život.

Velkou Havlovou zásluhou je prý i fakt, že se zasloužil vhodným diplomatickým jednáním o to, aby nedošlo při státním převratu v roce 1989 ke krveprolití. Že sametová revoluce byla především jeho zásluhou. Někteří čeští politici si také myslí, že by to mohlo být i tím, že k jeho přátelům patřila také řada reformních komunistů, kteří pak získali vysoké politické posty. Může tomu tak být?

Nevím, jakou zásluhu měl on sám o bezproblémový převrat v roce 89. Jsem však přesvědčený, že tehdejší situaci ovlivnilo více faktorů. Především žádná z mocností nechtěla v zemi uprostřed Evropy krveprolití. Na druhou stranu muselo dojít k fingovanému zabití studenta Šmída, aby se situace vyhrotila tak, jak to organizátoři převratu potřebovali.
Z vlastní zkušenosti vím, že pokud by dal někdo povel, tak nás komunisty v té době nikdo neměl v úmyslu šetřit. Bezpochyby i někteří vysoce postavení komunisté k této poklidné situaci přispěli. Bohužel si informace, které by dnes mnohé osvětlily, vzal do hrobu tehdejší předseda vlády.

Určitá část české veřejnosti oceňuje jeho zásluhy o změnu režimu u nás, na druhé straně mu někdy vyčítá nezájem o ekonomiku, když ani taková osobnost jako on nedokázala zabránit divoké privatizaci, na kterou pak doplatily tisíce lidí. Některé české celebrity mu mají za zlé i jeho politické názory a prohlášení ohledně války v bývalé Jugoslávii. Okřídleným rčením se stalo humanitární bombardování Bělehradu, i když jeho blízký spolupracovník Michael Žantovský popírá, že by to Havel kdy řekl. Jak hodnotíte tyto jeho kontroverzní postoje?

Vím, že názory na každého člověka se různí s úhlem jeho pohledu. Podle mého názoru byl velice naivní, protože se domníval, možná byl i přesvědčen, že všichni věří tomu, co říkal. Proto si myslím, že to byl člověk Západem dlouhodobě připravovaný na špinavou práci tak dobře, že svému konání i věřil. Divoké privatizaci nezabránil, neboť jeho zadání bylo jiné a měl ji za úkol někdo jiný. Vím také, že mu byla vyčítána neznalost ekonomie. Možná i proto měli lidé kolem Klause tak volné ruce. O tom, co říkal ohledně bombardování Bělehradu, se dodnes vedou debaty, ale co vím, nikdy ho neodsoudil.

V 90. letech minulého století vyčítala prezidentu Havlovi poměrně velká část veřejnosti skutečnost, že nesplnil své sliby o nízké nezaměstnanosti a prosperitě ČR, a také jí vadilo, že si spíš buduje image velkého humanisty ve světě, ale o poměry těch obyčejných lidí u nás se moc nezajímá. Přitom na současných aktivitách prezidenta Zemana je vidět, že český prezident nemusí být jen „kladečem věnců“. Jaký zastáváte názor na tyto argumenty?

Nejen v devadesátých létech, ale dodnes jsou známé jeho takzvané bonmoty o nezaměstnanosti, strašení komunisty, o likvidaci socialismu a podobně. Zda to myslel vážně, na to musí odpovědět už jiní. Skutečnost je nakonec zcela jiná a společnost se s tím vypořádává dodnes. K současnému prezidentovi se s dovolením nebudu vyjadřovat. Měl jsem jiný tip, ale ze dvou zel jsme vybrali to menší. Myslím si, že dobře.

TÉMA: Osmdesátiny Václava Havla

Jak si myslíte, že by například dnes reagoval na migrační krizi? Byl by příznivcem uprchlických kvót, nebo jejich odpůrcem? Vadilo by mu zasahování Bruselu do našich nejniternějších vnitřních záležitostí, nebo by je spíše schvaloval?

To jsou otázky, na které by lépe odpověděli jiní. Ale podle toho, jak se choval vůči USA, byl by asi vstřícný i k Bruselu. Co se migrace týká, jen blázen ji schvaluje v dnešní podobě.

V Česku už máme v Praze Letiště Václava Havla, dále máme po něm pojmenovaných řadu objektů i ulic. Domníváte se, že to je už dostatečným prokázáním úcty našemu prvnímu polistopadovému prezidentovi, anebo by to chtělo ještě více památníků? Česká společnost je v této otázce rozdělená opět na dva tábory. Jedni to považují za přílišnou servilnost, druzí by chtěli po Havlovi pojmenovat kde co. Ke kterému táboru se kloníte vy sám?

Prokazovat úctu člověku, který lživě přísahal na Ústavu, to je silná káva. Určitě se mnou nebudou jeho příznivci souhlasit, ale prezident tak poplatný cizí mocnosti tu před ním ještě nebyl. Pokud se pomníky stavějí v euforii, pak nemají dlouhého trvání. Společnost by měla být konzistentní k osobnostem, které chce udržovat v historické paměti. V žádném případě nejsem zastáncem bourání pomníků pouze proto, že se myšlenky toho či onoho nehodí do současného „politického krámu“. Ale všeho moc škodí. Čím více se postaví pomníků dnes, tím více se jich bude zítra bourat.

Jak se vám po roce 1989 s jeho jménem vůbec žilo? Požíval jste větší úcty a měl z toho některé alespoň menší výhody, anebo tomu bylo přesně naopak, to znamená, že lidé byli na vás (neoprávněně) naštvaní za některé jeho politické chyby? Jinými slovy byl jste více hrdý na své jméno, nebo jste se jím v 90. letech raději nechlubil?

Žilo se mi s ním stejně jako před tímto rokem. Když mne přátelé chtěli poškádlit, tak se mi připomínali větou: „Co tu děláš, když máš sedět v Heřmanicích?“ Pro neznalé – to je vězení v jedné části Ostravy, kde pánové z disentu nějaký čas pobývali. Nedávno jsem od jednoho bývalého vězně slyšel, že Havel byl velmi poctivý pracant.

Nepřipadalo vám někdy tak trochu jako paradox, že vy přesvědčený komunista nosíte jméno člověka, který v Československu socialismus svrhl?

Paradoxy se dějí a přispívají k pestrosti života. Když chtěl pomáhat svrhnout socialismus, neměl při tom lhát. Politická lež, která nás dnes bohužel provází stále intenzivněji, patří do kategorie těch nejhorších. Pak si říkám, že myšlenky pronesené v prohlášení Charty 77 a Několik vět nebyly míněny upřímně. Komunistou se nikdo nenarodí. K takovému přesvědčení se musí dospět. Co se společného jména týče, je nás daleko více, kteří jsme si jeho popularity „užívali“.