Kdo je podle vás vítězem voleb – Babiš, Zeman, nebo...?
Záleží na tom, na které straně pravolevé osy nás výsledek zajímá. Může se mi to líbit, či nelíbit, a také se mi to nelíbí, ale celkovým vítězem je prostě ANO v čele s Babišem, a nám nezbývá, než sklapnout paty a akceptovat vůli voličů.
Ti rozhodli, ti vhodili do uren své hlasy. Ne Zeman, ne Babiš, ale voliči.
Opakuji – nelíbí se mi to, ale pravice nedokázala voličům nabídnout nic, co by voliče přivedlo na pravou stranu k ODS, TOP 09 či Svobodným.
Na levici je samozřejmě také vítězem Babiš a ČSSD sklidila, co zasela – diletantismus, etatismus, který odpuzuje pravicové voliče, regulace, omezení či zákazy. Babišovým voličům takové věci až tak moc nevadily, neboť jeho voliči jsou z velké části protestní: „Proti všem, protože všechny ty tradiční strany tu rozkrádají a tunelují a vůbec všechno bylo blbě...“
Už jsme si snad dávno ujasnili, že Babiš není žádná pravice a podnikatelé nejsou zástupci pravice z principu, ale pravici tu zastupují svobodomyslní občané. Levici pak nadřazený stát.
Musíme prostě všichni pochopit, že:
Levice = budeme vám vládnout a stát řídit (a všichni na levici říkají, že oni jediní dobře).
Pravice = nechte nás svobodně žít a stát neřiďte, pouze spravujte v těch nejnutnějších případech.
Na pravici také svou velkou roli sehráli Soukromníci podporou ODS a vůbec se mi nelíbí, že pan předseda Fiala se uvolil poděkovat Soukromníkům za skvělou spolupráci až po velmi dlouhé době – mám dokonce důvod se domnívat, že teprve poté, co jsem na sociální síti na absenci tak velmi zásadní věci ostře upozornil.
Během několika hodin se, také na sociální síti, objevilo poděkování ODS Soukromníkům.
Jednoznačným vítězem na pravici je však fenomén jména Klaus a konzervativní politika, kterou tu reprezentuje Václav Klaus ml.
Nebojí se říkat věci tak, jak jsou, nebojí se nazývat věci pravými jmény. Také proto oponenti nešetří výrazy jako „kontroverzní Klaus“.
Ne, vůbec není kontroverzní, je otevřený a jasně zřetelný, hodnotově ukotvený.
A nebojí se pojmenovat jasné hodnoty naší společnosti, mezi něž patří i tolik potíraná rozmanitost lidského společenstva, mezi muži a ženami, lidskými civilizacemi…
A matematika je neúprosná a neomylná – předseda ODS a lídr Petr Fiala obdržel celkem 13 035 přednostních hlasů, zatímco V. Klaus na třetím místě kandidátky neuvěřitelných 22 635 hlasů přednostních. A aby ta absolutní čísla nebyla zavádějící, v procentech jde o zisk 18,8 % pro Petra Fialu a 22,82 % pro Václava Klause.
To jsou naprosto jasná fakta, naprosto jasná čísla. Otázka je, zda bude někdo ochoten vzít tato čísla na vědomí.
ODS prý s ANO nikdy a za žádných okolností nepůjde do vlády. Zavřel si profesor Fiala všechny dveře, a ještě k tomu obrazně řečeno na několik západů a petlic?
Tady nevím, nemám dost informací a nechci předjímat, jak se rozhodne vedení ODS.
Nicméně okamžitě po volbách, kdy A. Babiš vyzval ODS ke konstruktivní spolupráci, se podle mne měla na stole objevit „opoziční smlouva II.“, nebo jakkoli jinak nazvaná tolerance menšinové vlády.
Do vlády s Babišem ne, ale prostřednictvím politických náměstků a úřednických postů tlačit a kontrolovat vládu ze smysluplné a silné opozice, a přitom takříkajíc být konstruktivními.
Vždyť k čemu je vzdor malého děcka, které chce předsedu Sněmovny, ale uniká mu prostá matematika hlasování?
A nehraje se ve volbách na počet hlasů? Kde by chtěla ODS hledat své ztracené hlasy, když ne v řadách voličů ANO?
Opakuji, že přednostním zájmem je zájem občanů, a ne malých děcek na pískovišti za desítky či stovky milionů ročně. Na druhou stranu být bez vlády také není nutně špatně. Každý nový zákon, který Babiš NEschválí, je dobrý zákon.
Obávám se ale, že při předčasných volbách by získalo ANO procent ne třicet, ale čtyřicet.
A pokud kavárna bude ve svém zmatečném hysterčení pokračovat, podaří se jí Babiše katapultovat k padesátiprocentnímu úspěchu.
Bohužel.
Babiš je prý megaúspěšný muž – v Bruselu vše stíhá, byl i v Davosu, jednal o V4, s představiteli Bulharska, které nyní vede EU... Že by změna? Nebo dobrá rétorika?
Což o to, takových megaúspěšných už tu bylo. Ale Babiš prostě umí dobře svou „úspěšnost“ prodat voličům.
Je to stále jen a jen člověk, není žádný superman, ale fotí se s lidmi, ukazuje se, zveřejňuje fotky. Prostě dělá permanentní kampaň. A ostatní? Mudrují a pláčou v koutě, jestli na ně náhodou někdo není zlý a ošklivý.
A co živnostníci? Jako by jejich asociace v době, kdy se hovoří o euru nebo o povinně zavřených nedělích, zákazu igelitových tašek a dalších lahůdek, poněkud oněměla... Nebo se mýlím?
I kdepak, nebojte se. Nesmíme zapomínat, že jsme nedávno vznikli a celý výbor jsou prostě zaměstnaní lidé bez personálního zázemí, bez podpory, bez dotací či grantů na činnost.
Prioritou je postavit členskou základnu a rozhodně nemlčíme.
V lednu jsme se podíleli personálně i finančně na přípravě tiskové konference 8. 1. 2018, měli jsme tam své zástupce, měli jsme projev.
Zveřejňujeme tiskové zprávy, mluvíme se živnostníky. Naší prioritou je skutečně stavba členské základny a rádi bychom, aby se celkový počet všech OSVČ v republice co nejvíce zrcadlil ve velikosti členské základny.
Protože jedině pak budeme relevantní silou a jedině tehdy budeme schopni něco změnit.
Jak říká jeden můj dobrý známý – ono se to samo jaksi neudělá a zadarmo nikdy nic nebylo.
Blíží se naše první výročí a máme za sebou několik velmi důležitých akcí a podstatné je, že jsme vidět i slyšet, ví se o nás. A ještě bude...
Díky migraci prý nejsme oblíbeni u Němců ani Francouzů. Máme pro to něco dělat, aby se náš obraz změnil a už nás pro mnohé politiky konečně považovali za tu rychlejší Evropu, anebo si máme jejich stížnosti a výtky brát heslem – jedním uchem dovnitř, druhým ven?
To říkají francouzští a němečtí potentáti. Podívejme se ale na oblíbenost jich samotných u nich doma.
Ve Francii je to vzestup NF Marine Le Penové a v Německu tamní AfD se stala třetí nejsilnější parlamentní stranou.
Není pro nás až tolik důležitá láska německých či francouzských elit k nám, ale naše vlastní národní zájmy. A ty já vidím dva zásadní:
1. Zachování národní identity a její rozvoj.
2. Ochrana a obrana území, na kterém se tato národní identita rozvíjí.
Víte, nějaký nadnárodní evropský stát prostě není možný. A paralela v USA, jak uvádějí někteří zastánci větší a větší EU integrace? V USA jde totiž o státy a v Evropě o národy, které mají leckdy i tisíciletou historii.
To jsou priority, které zajímají naše občany, to jsou zájmy, které musíme hájit. Ne láska paní Merkelové či Macrona. Ti nás milovat nikdy nebudou.
A jak řekl prezident: když si pozvete domů návštěvu, také ji nepošlete na oběd k sousedům.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
