Jak byste charakterizoval Trumpovu cestu po Asii?

Trumpova cesta Asií byla doslova „spanilou jízdou“ – nikoliv v našem historickém pojetí husitských výprav, ale v doslovném chápání. Trump byl všude, jak v Číně a Vietnamu, tak na Filipínách, přijímán s otevřenou náručí, dokonce s císařskými poctami. Filipínský prezident Rodrigo Duterte mu dokonce zazpíval do ouška milostnou píseň „Jsi světlo mého světa“. Na druhé straně Trump sám rozdával úsměvy a srdečné stisky rukou na všechny strany. Čínského prezidenta nazval dokonce „mimořádným člověkem“, ač ve své předvolební kampani nešetřil slovy kritiky.

Přesto pro většinu komentátorů unikal její skutečný smysl: vždyť nešlo o podpisy nových dohod, rozvoj obchodních styků, ale naopak americký prezident zdůrazňoval, že „pravidla se změnila. Se Spojenými státy musí být jednáno spravedlivě.“ Obchodní schodky v neprospěch USA je potřeba rychle snížit. Jinými slovy řečeno, USA budou v obchodě postupovat tak, jak uznají za vhodné. Těžko si však představit, jak to chce zařídit. Například Čína má s USA obrovský obchodní přebytek. Trump ho dříve kritizoval, nyní v Pekingu prohlásil, že je to „vina“ předchozích amerických vlád. Tak obešel i to, co v předvolební kampani tak kritizoval: že Čína znásilňuje americkou ekonomiku a krade pracovní místa v USA. Naopak čínského prezidenta Si Ťin-pchinga zahrnul nyní chválou jako „mimořádného člověka“.

Čína stále patří mezi největší světové držitele amerických státních dluhopisů neboli amerického státního dluhu, třebaže je před třemi lety začala prodávat. Nejvíce jich koupilo Japonsko. Čína za dolary nakoupila svou vlastní měnu, ale její dolarové rezervy přečíslují stále ještě americké. Čínské zahraniční rezervy přesahují tři biliony dolarů, ač v roce 2014 to byly dokonce čtyři biliony.