Co si myslíte o tvrzení, že armáda Bašára Asada způsobila chemický útok v syrské Dúmě? Někteří analytici říkali, že záběry z videí ukazují, že jde o frašku. Navíc proč by to Asad dělal, když Trump před tím incidentem mluvil o tom, že chce vojáky ze Sýrie stáhnout…?

Tvrzení, že syrská armáda způsobila chemický útok proti vlastnímu obyvatelstvu, je nejen dodnes nedoložené ničím kromě tvrzení Spojenými státy a Velkou Británií placených „nevládních“ organizací a několika amatérskými videozáběry (natočenými bůhvíkde a kým), ale je navíc i zcela nepravděpodobné. V okamžiku, kdy syrská armáda vítězí a poráží islamisty na celé čáře, se najednou rozhodne (přestože ví, že západní země si použití chemických zbraní stanovily jako „nepřekročitelnou červenou čáru“) zaútočit na vlastní nespecifikované civilisty a z neznámého důvodu proti nim použít chemickou zbraň. To, že k podobné provokaci v režii Západu dojde, bylo ostatně předpovězeno již několik měsíců před událostí.

Věřím tomu, že Trump chce skutečně americké vojáky ze Sýrie stáhnout, ale potřebuje exitovou strategii. Nejmocnější a neporazitelná Amerika, vzor demokracie a humanity, přece nemůže připustit, že po sedmi letech bojů, zpravodajských her a hlavně miliard dolarů daňových poplatníků, utracených v této nesmyslné kampani, odchází ze Sýrie, aniž čehokoliv dosáhla. Naopak – proklínaný Asad je stále u moci, a byť ve zničené zemi, je stále populárnější, Rusové nejenže pevně vojensky zakotvili ve Středomoří, ale posílili v průběhu konfliktu též významně i svoje vztahy s Tureckem, Íránem i Egyptem, a prorazili tak úspěšně jižní křídlo obklíčení své země.

Jeden vlivný muž a můj dobrý přítel z africké země, kterou by nikdo neoznačil za proruskou a kde drží dosud jak Francouzi, tak i Američané svou významnou vojenskou přítomnost, napsal nedávno na svůj Facebook: „… ta údajně velká vojenská síla Spojených států je založena pouze na tweetech a vuvuzelách médií. Nová a pravá světová vojenská síla v novém bipolárním světě je Rusko... Nový svět se narodí prostřednictvím Sýrie a monumentálního selhání Západu v Iráku…“

I když toto tvrzení můžeme zatím považovat za hodně nadnesené, vyjadřuje aspirace a pocity představitelů rozvojového světa ze současné geopolitické situace. A v těch rozhodně nejsou naši současní spojenci favority. A tak si museli dopřát v Sýrii alespoň toto malé, víceméně virtuální vítězství.