V těchto dnech vychází váš nový román Smát se nahlas o životě Jaroslava Haška. Politicky nekorektně jste napsal román Holky z nezisku, jímž jste sice píchl do vosího hnízda a naštval vyznavače cancel culture, ale na druhou stranu vás za tento titul alternativa ocenila Krameriovou cenou. Románem Smát se nahlas rozesmějete, nebo zase někoho popudíte?
Na Jaroslavu Haškovi je fascinující jeho životní strategie. Strategie zůstat sám sebou a zároveň si nenechat od žádného systému přerazit páteř. Tahle strategie začíná být aktuální. Opět se nám tvrdí, že existuje jedna jediná správná pravda a kdo to neuznává, musí být vymazán. Progresivisté tomu roztomile říkají: Cancel culture.
Jak říká spoluautor románu Markus Cohen, odporovat systému lze dvěma základními způsoby. Buď jít cestou morálního exhibicionismu, a stát se mučedníkem, touto cestou šli někteří disidenti, anebo, po vzoru řeckého boha Herma, destruovat systém rafinovaným souhlasem. A touto cestou šel Jaroslav Hašek.
Dopadly slovenské volby dobře?Anketa
Systém má raději morální exhibicionisty. S těmi si dokáže poradit. Ale jak na smějící se bestii, dokonce souhlasící bestii, která si to ve výsledku stejně vždycky udělá podle svého. Pod heslem: Mám páteř, ale ne proto, abych si ji nechal od systému přerazit.
Morálního exhibicionistu zavřete, ale co s bestiemi, které naoko poslouchají, ale vůbec vás neberou vážně?
A právě o tom je celý Haškův život. Majitele pravdy nebral nikdy vážně. Ovšem pozor – Jaroslav Hašek nebyl žádný zbabělec. Byl mimořádně statečný člověk, který dostal vyznamenání například za bitvu u Zborova. Byl i respektovaný v zahraničním odboji. V Rusku komunikoval třeba s Masarykem. Byl to Masaryk, kdo řekl: „Vy, kdo chcete bojovat jako legionáři na straně Francouzů, jeďte do Francie, a ti, kdo chcete pomoci mladé revoluci, zůstaňte zde.“ Ta doba byla mnohem složitější, než se dnes interpretuje. A Hašek se v ní osvědčil jako mimořádně organizačně schopný jedinec, který řídil stovky lidí. To jen někteří Češi ho mají toliko za opilce. A jestli popudím? Jsem romanopisec. Nepíšu proto, abych popudil, ale abych objevoval neznámé stránky lidské existence. A jestliže žádný systém nelze brát vážně, logicky mé romány vyústí v ironii a humor, který majitele jediné pravdy tak nějak popuzuje.
Tak pojďme k domácí politické scéně, která vás evidentně baví a inspiruje. Premiér Petr Fiala tvrdí, že cítí důvěru lidí, a očekává, že po skončení mandátu si lidé řeknou, až uvidí výsledky jeho vlády, že pracovala dobře, a dají jí znovu důvěru. Na druhou stranu agentura STEM v průzkumu pro CNN Prima News zjistila, že kabinetu Petra Fialy důvěřuje nejméně občanů od dob konce vlády Petra Nečase. Navíc ještě nikdy od roku 2001, kdy STEM odpovědi na tuto otázku vyhodnocuje, nevyjádřilo nespokojenost se směřováním země tolik lidí jako nyní (56 %). Jaké vysvětlení pro ten očividný rozpor máte?
Arthur Rimbaud řekl: „Jde o to být vždy absolutně moderní!“ Problém absolutní modernosti je ovšem v tom, že absolutní modernost se časem promění v absolutní veteš. Absolutně moderní nacistická ideologie se proměnila v absolutní veteš dvanáct let poté, co ji začali Němci aplikovat. Obdobně se stalo s komunistickou ideologií či s ideologií amerických hippies. Kdo je absolutně moderní, ten propaguje budoucí absolutní veteš. A v tom vidím problém současné politické elity. Nabízí absolutně moderní názory, které, když je prověříme průměrným, zdravým selským rozumem, mají všechny atributy budoucí absolutní veteše. A lidé žijící v realitě tuhle absolutní veteš cítí už dnes.
Fotogalerie: - Čekání na Fica
Druhá věc je charisma. Charisma se skládá z autentičnosti, přítomnosti a síly. Pan Fiala byl kdysi borec z Brna se skvělými pravicovými názory. A ty se nebál pouštět do veřejného prostoru. Měl charisma. Vsadil na zdravý selský rozum. Pak se mu však stalo něco, jako tomu pánovi v povídce Karla Čapka, který uměl házet kamenem nejdál na světě. Obklopil se slovutnými odborníky, co mu měli vylepšit styl. A tak mu ho vylepšovali a chlápek postupně ztrácel schopnost házet nejdál na světě. Ale o to lepší měl styl. Jestli mi tedy rozumíte. Odborníci vymysleli panu Fialovi image Masaryka, a zcela pominuli jeho lidskou podstatu, čímž zazdili jeho dříve silné charisma.
Andrej Babiš vypadá jako bohatý křupan. Ale on to nepopírá a naopak na tom staví. A je v tom autentický, a proto na něj podstatná část voličů nedá dopustit. A vůbec jim nevadí, že patlá češtinu jak ten největší matla. Je totiž brilantně autentický. A i díky tomu působí silně a přítomně a významná část voličů mu věří. Protože se nevydává za někoho jiného.
Když kdokoliv předstírá, že je novým Masarykem, lidé někde vzadu cítí disharmonii. To samozřejmě předstíratele znervózňuje. Asi jako když na herce nezabírají diváci. Takže dotyčný nevyzařuje ani sílu, ani přítomnost, jen předvádí odborníky doporučená gesta, která prý zaručeně fungují.
Být tím, kdo jsem, v tom je tajemství charisma. Ne tím, kým a koho se ze mě rozhodli vyrobit prohnaní, avšak neinvenční markeťáci. V tom je tajemství Zemanů, Klausů, Paroubků, Johnsonů, Reaganů i Trumpů.
Co se hry na Masaryka týče, na to, dle mého, nemá v České republice nikdo z politiků dostatečně odžito. Kdyby pan Fiala zůstal autentickým borcem z Brna, co má své autentické pravicové názory, prožíval by, dle mého, větší uspokojení, než jakého se mu dostává dnes.
Psali jsme:
Ministr průmyslu je původní profesí bankéř, ministr financí nemá ekonomické vzdělání, ministr zemědělství je profesí teolog, ministr vnitra byl učitelem němčiny a dějepisu, ministr práce je zemědělec, ministr školství je muzikolog, ministryně obrany bankovní úřednice, ministr zahraničí je bakalář, ačkoli u velvyslanců se předpokládá, že budou magistři, ministryně pro vědu, výzkum a inovace je bývalá majitelka penzionu. V čem může být výhodou, že se tito členové vlády neřídili rčením Ševče, drž se svého kopyta?
Pane redaktore, vy mluvíte, jako by tady byla 90. léta a existovala svoboda projevu. Vždyť by se mohl někdo z těch pánů či dam urazit, a vy z toho budete mít nepříjemnosti. Podívejme se na to pozitivně. Jistě se shodneme, že uvedené osoby dělají jako ministři maximum, co jim jejich schopnosti dovolí. Akceptujme, že je jiná doba.
Už neplatí to sobecké a odporně pravicové a konzervativní heslo roku 1989: „Vláda odborníků“. Z hlediska jediné správné ideologie dneška, totiž progresivního liberalismu, je to tak správně. Všichni mají stejná práva. A z tohoto hlediska je nelogické, proč by měli vládnout jenom odborníci. I neodborníci a neschopní lidé chtějí vládnout. A je dobře, že jim to jediná správná ideologie umožňuje. Neumožnit neschopnému vládnout by bylo tak necitlivé jako zakázat muži rodit.
Takže já jsem s naší vládou velmi spokojen. A vítám, že například ministrem obrany je žena, která nikdy nebyla na vojně. Voják by svému resortu zbytečně moc rozuměl a nechtěl by například koupit americká letadla, která jsou na naše území naddimenzovaná a pro nás předražená. A američtí zbrojaři aby se pak šli pást.
Prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M.
V polovině září se na Václavském náměstí sešly desítky tisíc lidí, aby s vládou Petra Fialy vyjádřily nespokojenost. Samotný premiér se ovšem nechal slyšet, že protest zaznamenal jen okrajově. A předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéta Pekarová Adamová uvedla: „Na dnech Varšavské smlouvy na Václavském náměstí bylo o cca 90 tisíc méně lidí než na Dnech NATO“. Jsou reakce dvou z nejvyšších ústavních činitelů pochopitelné, když by ti demonstranti žádnou z koaličních stran stejně nevolili?
V britském nekorektním seriálu Ano, pane ministře vysloví tajemník Humphrey Appleby nádhernou větu: „Cože?! Vy necháte ministra jen tak volně pobíhat po Londýně?“ Je štěstí, že nic podobného nelze prohlásit o našem panu premiérovi. Kdyby byl konfrontován s tím, co cítí lidé na Václavském náměstí, zbytečně by ho to iritovalo. Co potřebuje vědět, to se dozví z odpovědných veřejnoprávních médií, popřípadě od prověřených spolupracovníků. Jen pošetilec by věřil víc vlastním očím než veřejnoprávním médiím. Co se paní Pekarové týče, mám pro ni jen slova obdivu. Ale v těch bonmotech je slabá, slabá, slabá. Měla by víc číst. Například Chestertona nebo G. B. Shawa. Anebo by si mohla vzít kondice u pana prezidenta Zemana. To je v Česku nedostižný mistr bonmotů. A je to moc hodný člověk, takže by jí určitě nějaké ty dobré rady dal. Stačí, když brnkne Martinu Nejedlému, on to zařídí.
Ing. Markéta Pekarová Adamová
Ministr vnitra Vít Rakušan se při vysvětlování toho, že používal šifrovaný telefon ve stejné době jako Michal Redl, Petr Hlubuček, Petr Gazdík, Stanislav Polčák či Jiří Pospíšil, že jej s nimi pojil i úplně stejný systém šifrování, že za telefon ani jeho provoz nikdy neplatil, ačkoli hodnota přístroje byla asi 70 tisíc korun, poznamenal: „A kdybych měl říct i humornou historku, tak byl mezi hračkami mých dětí.“ Také jste se touto „humornou“ historkou bavil, až jste zapomněl, že při vypuknutí kauzy Dozimetr radil kumpánovi Gazdíkovi, ať telefon „rozkope a vyhodí z okna“?
Budu parafrázovat Josefa Škvoreckého. Tuším, že to je z Tankového praporu. „Komunisti jsou svině! Pověsil bych je za koule do průvanu! Já je znám! Vybírám u nich příspěvky na stranické známky.“ A já si myslím, že i pan ministr zná své lidi. Já bych si na jeho místě ten šifrovaný telefon pořídil také. Co ho má kdo fízlovat. Třeba si v tom telefonu říkali s kamarády politické vtipy. Nicméně mě tyhle kauzy netankují. Podstatou politiky je, že každý významný politik se musí nejdříve nějak smočit, aby se na něj, kdyby měl třeba záchvat čestnosti, něco vědělo. Tak to v politice bylo, je a bude.
Mnohem zajímavější je: Kdo to na něj vytáhl a proč právě teď. Na koho není v politice nabito, ten dělá jen stafáž. Prostě když chcete hrát v politice významnou roli, musíte strpět, že na vás má někdo nabito. Ovšem dokud budete šlapat podle not, jste v relativním bezpečí. Leda že to vyšťourá konkurence. Ale to mám jen z knih a od Karla Gotta. Osobně věřím, že česká politická scéna je čistá jako slovo boží. Za tu může dát každý volič ruku do ohně.
Mgr. Bc. Vít Rakušan
Zatímco v kauzách politiků STAN se jedná o prospěch, výhody, korupci či peníze, u Pirátů hledejme za vším ženu. Nebo někdy dvě, jako v případě už bývalého náměstka ministra vnitra Lukáše Koláříka. To Matouš Vanča, ředitel kabinetu ministra Ivana Bartoše, zase čelí ze strany své bývalé přítelkyně a podřízené podezření z bossingu a sexuálního násilí. Odpustí český volič spíše korupci, nebo násilí na ženách?
Piráti jsou mladí lidé, a tak si rádi zaskotačí. Co je na tom špatného? To je to poslední, co by mi na Pirátech mohlo vadit. Přece byste nechtěli politika, který nekoituje? Co se tyče obvinění, tam jsem vždy zdrženlivý. Zvláště když se s podobnými obviněními chodí na trh. Obvinit někoho je strašně jednoduché a člověk zůstane pošpiněný, i když se časem ukáže, že to bylo křivé obvinění. Přece nebudeme jak ti Američané, co šikanovali prezidenta Clintona za to, že si to rozdal, ale nesouložil, s tou nešťastnou stážistkou.
PhDr. Ivan Bartoš, Ph.D.
Ředitel BIS Michal Koudelka informoval, že jeden z ruských agentů v České republice zajistil za úplatu několika tisíc eur šíření ruské propagandy u nás. „Konkrétně šlo o to, že tento vlivový agent na žádost jednoho z nejvyšších orgánů ruské státní moci zajistil, aby se ve veřejném informačním prostoru šířily narativy podporující zahraničně-politické zájmy Ruské federace v souvislosti s válkou na Ukrajině. A k tomu byly využity i veřejně známé osobnosti,“ uvedl. Stačí opravdu rozdat pár tisíc eur a naše společnost se hroutí pod náporem ruské propagandy?
Jeden čínský kóan říká: Pravda na světě neexistuje, svět je pravda. To jest: Pravda existuje až v celistvosti, kterou ovšem člověk nemá šanci nahlédnout. Takže pravdu neříká ani Rusko, ani USA, ani Ukrajinci, ani my. Jen si všichni jedou ten svůj „informační“ a „dezinformační“ byznys.
Zdůrazňování problému ze strany BIS lidsky rozumím. Hlavně se mi líbí ten jejich nový slovník. „Šiřitelé proruského narativu“. Když nahradíte absolutně moderní slova „šiřitelé proruského narativu“ kdysi absolutně moderními slovy „vnitřní nepřítel“, zjistíte, že tyhle dva termíny mají úplně stejný obsah. Jen u toho druhého už víme, že je to absolutní hovadina. Ale jak říkám, BIS lidsky rozumím. Čím víc se ruské nebezpečí zveličí, tím více přijde peněz do rozpočtu BIS.
To, že se každý snaží vést svou propagandu, je normální. A obrana proti tomu. Nevěnovat informátorům a dezinformátorům nadměrnou pozornost. To je vždy nejvíc zneklidní. A potom se ptám, proč zrovna oni, s ohledem na tok peněz, chtějí, abych si myslel právě to, co ke mně vysílají. Když sledujete tok peněz, snadno pochopíte, co je informace a co dezinformace.
Dokonalou školou bylo vymývání mozků v době covidu. Dodnes kroutím hlavou, jak nás v Praze 1 s režisérem Tomášem Vorlem šikanovali a vyhazovali z kaváren, protože jsme neočkovaní, respektive jsme nepodpořili byznys bigpharem. Tak dokonale byli lidé zblblí propagandou. A pak vše ze dne na den skončilo 24. února 2022, když začali svět řídit zbrojaři.
Ale abych se vrátil k tématu. Raději informace promíchané s dezinformacemi, než prohnané patolízaly, co nám to tady začnou cenzurovat.
Návrh novely zákona o České televizi neznamená jen, že se na Kavčí hory přikutálí víc zlaťáků díky zvýšení koncesionářských poplatků. V materiálu Ministerstva kultury se navíc zavádí nový pojem „odpovědný přístup“. Podle advokáta Tomáše Nielsena se jedná o termín čistě ideologický, který do zákona nepatří. Zavádí totiž nástroj, jímž lze kdykoli omezit požadavek objektivity, vyváženosti a všestrannosti. Přesto, nepřiměje vás zaváděný pojem k zamyšlení, zda není lepší „odpovědný přístup“ než politická nekorektnost, kterou vy ve svých knížkách často dráždíte?
Veřejnoprávní televize je přežitý mýtus. Co je na ni veřejnoprávní? To, že informuje jednostranně dle ideologie jediné pravdy? To přece není veřejnoprávnost. Vzpomínám na televizi z doby nesvobody. Jen těch adaptací velkých světových románů. Dodnes si vybavuji například inscenaci Maria kouzelníka podle předlohy Thomase Manna s Jurajem Kukurou v hlavní roli. Ta inscenace dostávala mezinárodní ceny. Vyhrála kupříkladu festival v Monte Carlu. Nebo zábavné pořady. Možná přijde kouzelník je ikonický dodnes a čas mu nic neubral. Nehledě na divácky veleúspěšné seriálové koprodukce s německou televizí.
Fotogalerie: - Slovensko za časů voleb
To, co v oblasti kultury a zábavy produkuje dnešní tzv. veřejnoprávní televize, je pohled na svět osekaný na progresivně liberální průměrnost. Tak vnitřně neinspirativní nebyla ani normalizační televize. Ta se alespoň, i v těch nejtužších letech, snažila rafinovaně přinášet velká témata skrze dramatizace světových románů. Jestliže osekáte interpretaci života na průměr v souladu s progresivním liberalismem, produkujete pouze morální kýč.
Proto musely z obrazovky zmizet formáty jako Česká soda nebo Monty Python. Překračují hranice povoleného morálního kýče a dýchá z nich příliš mnoho svobodného myšlení. V ČT nevzniklo v poslední době nic, co by jakkoliv svým myšlenkovým dopadem narušovalo hranici progresivního liberalismu. Co by provokovalo k myšlení nebo pomáhalo vysmát se absurditě dneška.
V sousloví „odpovědný přístup“ mi chybí informace vůči čemu odpovědný. Vůči vládě? Vůči jedinému správnému ideologickému pohledu? Já bych ještě respektoval vládní televizi, pokud si ji vláda zaplatí. Bylo by to férovější než předstírat veřejnoprávnost.
Mimochodem – v USA žádná veřejnoprávní televize placená koncesionáři neexistuje, když už jsou USA naším vzorem a patříme na Západ.
Ing. Miloš Zeman
Začali jsme vaším románem Smát se nahlas o Jaroslavu Haškovi, tak se k němu vraťme. Proč Jaroslav Hašek – jako do roku 2000 nejpřekládanější romanopisec na světě – není doma prorokem? Je v jeho díle něco, čím je pro současný establishment nepohodlný a nevítaný?
To je česká tradice. Zatímco Maďaři si přivlastní každého významného jedince, který dvakrát přeletěl letadlem přes Maďarsko, Češi a Slováci musejí své velikány poplivat.
Vzpomeňme na tu nechutnost, která se stala Milanu Kunderovi. Nebo ten podraz, který vzešel z Česka, aby Milan Kundera nedostal Nobelovu cenu za literaturu. Disidenti tehdy podepsali petici, aby Nobelovu cenu dostal tehdy ve světě zcela neznámý Jaroslav Seifert. Jen tři muži na světě věděli, že je to podraz na Milana Kunderu. Ten rok zůstali už jen dva kandidáti. Významný africký spisovatel a Milan Kundera. Milan Uhde a Jiří Grůša, kteří rovněž petici podepsali, potvrdili, že tehdy o skutečném cíli petice nic netušili. A neptejte se mě, kdo jim petici dal podepsat.
Když psal Jaroslav Hašek v letech 1920–1922 Švejka, nejsvětovější humoristický román, prožíval nejnešťastnější období svého života. Patřilo k dobrému tónu se s ním nebavit a urážet ho. Bývalí legionáři ho dokonce seřezali na Václaváku. Ačkoliv v Rusku řídil stovky lidí a řadu časopisů, tady by mu nesvěřili ani hlídat zahrádku.
Kdybych byl prezidentem, dám Jaroslavu Haškovi nejvyšší státní vyznamenání in memoriam. Mrzí mě, že mu ho nedal Miloš Zeman. Ten Švejkovi rozumí. U Václava Klause a Václava Havla se nedivím. Ti dva se ve vztahu k Jaroslavu Haškovi a Švejkovi shodli. Možná to bylo to jediné, v čem se shodli. Velikána holt každý nepozná.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
Antonín Nestraník
