V těchto dnech vychází váš nový román Smát se nahlas o životě Jaroslava Haška. Politicky nekorektně jste napsal román Holky z nezisku, jímž jste sice píchl do vosího hnízda a naštval vyznavače cancel culture, ale na druhou stranu vás za tento titul alternativa ocenila Krameriovou cenou. Románem Smát se nahlas rozesmějete, nebo zase někoho popudíte?

Na Jaroslavu Haškovi je fascinující jeho životní strategie. Strategie zůstat sám sebou a zároveň si nenechat od žádného systému přerazit páteř. Tahle strategie začíná být aktuální. Opět se nám tvrdí, že existuje jedna jediná správná pravda a kdo to neuznává, musí být vymazán. Progresivisté tomu roztomile říkají: Cancel culture.

Jak říká spoluautor románu Markus Cohen, odporovat systému lze dvěma základními způsoby. Buď jít cestou morálního exhibicionismu, a stát se mučedníkem, touto cestou šli někteří disidenti, anebo, po vzoru řeckého boha Herma, destruovat systém rafinovaným souhlasem. A touto cestou šel Jaroslav Hašek.

Systém má raději morální exhibicionisty. S těmi si dokáže poradit. Ale jak na smějící se bestii, dokonce souhlasící bestii, která si to ve výsledku stejně vždycky udělá podle svého. Pod heslem: Mám páteř, ale ne proto, abych si ji nechal od systému přerazit.