Co vás vedlo k tomu, abyste se pustil do přepisování a úprav národních pohádek a v satiře „Princ Gayaya, nové národní 5G pohádky“ je oblékl do zcela nezvyklého hávu?
Vládní ekonomové model 2011.
V té době tu byla Nečasova vláda, takže Kalousek a spol.?
No dobře, nevím, jestli byli vládní. Rozhodně byli šílení. V tehdy provládním celostátním deníku jsem objevil velký materiál, který v ekonomické rubrice odhaloval škodlivost tradičních českých pohádek. Protože to bylo krátce poté, kdy se objevily tendence cenzurovat Kocoura Mikeše, zaujalo mě to.
V čem spočívala ta „odhalená“ škodlivost?
V tom, že pohádky učí děti špatným ekonomickým návykům a nevhodnému chování na trhu práce. Ostřížím ekonomickým očím například neuniklo, že pohádky jsou plné předmětů, které by vedly k hlubokým ekonomickým krizím. Například oslík, z něhož se sypou peníze. To je pro řádného makroekonoma naprostá katastrofa. Nebo Maruška, která chce naplnit ČNB solí. Ekonomové jí byli v článku doslova otřeseni…
Fotogalerie: - Kurdská svatba
Mělo by být Turecko za útok a sever Sýrie vyloučeno z NATO?Anketa
Copak to někdo mohl myslet a brát vážně?
Ale ano. Když jsem se dostal k pasáži, v níž kreativní podnikatel Trautenberk chce prodávat vodu z přehrady ve svém panství, ale neschopný personál v čele s citově deprivovaným hajným mu jeho plány sabotuje, pochopil jsem, že musím jít ekonomům na pomoc.
V čem byste jim mohl pomoci?
V žádné zemi s kulturní tradicí se ještě nestalo, aby její pohádky psali ekonomové. A tady to reálně hrozilo. Věděl jste, že některé pohádky doslova nabádají děti k trestné činnosti?
Fotogalerie: - O prodejní době
Tak to si úplně nevybavuji. Které máte na mysli?
Třeba O perníkové chaloupce. Perníček je soukromý majetek. Takže jsem napsal pár pohádek podle požadavků ekonomů a vyrazil jsem s tím za nakladateli. Ti mě poslali do háje. Vydal jsem si to v pár kusech pro přátele a založil napravené pohádky do archivu. Jenže naštěstí tu je nová doba!
Fotogalerie: - S Karlem na Žofíně naposledy
Co ta nová doba z pohledu pohádek přinesla?
Frontální útok na Šípkovou Růženku. Je sexistická, princ ji líbá – tedy naštěstí jen líbá – v hlubokém bezvědomí, aniž by ji požádal o souhlas – pryč s ní! Britské matky proti všemu z ní málem začaly chodit vpravo... Jenže to nejlepší přišlo letos na jaře.
Psali jsme:
To připomínáte vyřazení dvou set pohádek ze španělské veřejné knihovny?
Přesně tak! Vymetli nejen Šípkovou Růženku, ale s ní letěla i Červená Karkulka. A já se ptám spolu se španělskou inkvizicí: Jak dlouho ještě bude trvat teror genderově stereotypních, sexistických, maskulinně nadřazených pohádkových Honzů? Jak dlouho bude bílý muž masakrovat svými pohádkami nevinné dětské andílky a proměňovat je v malá mača? Obrnil jsem se trpělivostí a vyrazil jsem opět šílencům na pomoc. Národní pohádky jsem komplet přepsal podle kánonů dneška. Třeba moje Čípková Růženka, nebo Vůl nad zlato...
Jste muž, tak co vás vede k tomu, že mluvíte o maskulinní nadřazenosti?
Jenže to jsem ochoten před neziskovkovým soudem na požádání popřít. Můžu dodat i zhrzenou milenku, která moje slova potvrdí...
Sice žertujete, ale vzhledem k tomu, co si lidé navymýšlejí za absurdity, nemyslíte, že by se tyto legrácky mohly přeměnit ve skutečnost?
Musí! Budu mluvit vážně. Moc je jen jedna. Je stejně tupá jako v roce 1415, 1939, 1977... Je to pořád dokola. Když se utahují šrouby, přichází cenzura. BBC už nebude vysílat Monthy Python Circus. Zelenkova normalizační televize ho nevysílala předtím. Pro ni byl ideově rozvratný. Pro BBC je zase genderově nevyvážený. Na důvodu nezáleží. Vždycky se napřed odstraňují projevy svobodného ducha. Tvůrci přijdou na řadu vzápětí.
Které z vašich pohádek mohou být nejvíce trnem v oku zastáncům politické korektnosti?
Obušku, s pytlem ven. Neotesánek. Možná Rasově zkorigovaný vodník, nebo Pohádkový senior... Je jich tam pětadvacet, nechme aktivisty vybrat.
A čím budou vadit?
Tím, že jsou tak korektní, až z nich blbost cáká. Jedu to přesně podle dnešních ideologických představ a požadavků. To se nedá. Tlakuju to a čtenář vybuchne smíchy... Tohle moc nesnáší. Smích ji přímo bytostně nasírá. Ale mám vlastně jednu favoritku...
Jakou?
Aktivistickou Sněhurku. Řeknu jediné slovo: Greta.
Copak tam mohla chybět?
Dopisoval jsem ji v březnu, když už to šlo do tisku. Stala se zlatým hřebem. Měl jsem kliku.
Věděl jste v té době, že se stane takovou atrakcí?
Když píšete satiru, musíte najít personu s potenciálem a nenažraným managementem. Musíte pochopit situaci, přijít na to, k čemu fenomén má sloužit. Pak stačí napsat, přehnat, čekat. Vybraný produkt ve spojení s médii pracuje za vás. Měl jsem na ni štěstí. Ale ona je výborná! Hrozí, běsní, pění. Je to zázrak.
Používáte ve spojení s fenoménem Greta slovo produkt. K čemu má podle vás sloužit?
K zisku a odvádění pozornosti. Moc potřebuje dětskou nevinnost. Pro první signální jsou děti to nejlepší. Tím tu holku zabijí. Ale pro globální moc jsme stejně jen lidské zdroje.
A to odvádění pozornosti?
Všimněte si, jak jede mantru o průmyslových exhalacích. O tom, že hoří Jižní Amerika, jižní Afrika, Grónsko, tajga ani slovo. Díky ní můžou mít Zelení v Německu v programu klidně zrušení vnitrostátních letů – a prosadí ho. Ona je nyní páteřní část agendy.
Berete to jako pokrytectví?
To je technologie. Všimněte si – tenhle bezuhlíkový andílek má na nohách docela solidní značkové tenisky. A co vlasy? Patlá si tam pižmo z chobotnice, kterou si ulovila cestou přes oceán, nebo má perfektní technologicky špičkovou kosmetiku? Používá mobil, nebo tam-tam? Tahle kukaččí mláďata vypěstovaná v luxusu fakt žeru. Pro mě je ale fenomén Greta zároveň obrovská satisfakce.
V jakém smyslu?
Představuji si, jaké to je být v kůži skutečné vědecké kapacity, kterou z pódia peskuje šestnáctiletá záškolačka. Přímo cítím, jak to v něm vře a zároveň se posírá hrůzou, aby se ovládl a pěkně zatleskal. Musí popřít sám sebe, jen aby nepřišel o granty. Tihle hoši právě zažívají Husákovu normalizaci! A zapamatujte si, že páteře mají stejně gumové, jako je mívali naši předci při prověrkách v roce sedmdesát. Tak v čem jsme horší? Nemáme se zač stydět! A to k nim ani nepřijely tanky! Celá západní svoboda se hroutí pod hrozivým šklebem jedné nedovzdělané holky…
Copak tohle není alarmující?
Ani ne. Asi jsme to potřebovali. Já věřím v regenerační schopnosti Evropanů. Všechno jsme si moc ulehčovali. Nechali jsme o sobě rozhodovat druhé. Bude to bolet, ale nastartujeme se. Když vás zatlačí moc ke zdi, vyrazíte dopředu. Jiná cesta není. Zákon akce a reakce. Proto jsem ty pohádky napsal.
To tedy byla vaše hlavní motivace pustit se do psaní hodně netradičních pohádek?
Pořád kolem sebe slyším, jak s námi hýbou tihle a tamti. A já říkám, že to je skvělé. Jen ať nám dávají na prdel. Ať si myslí, že to je tak snadné. Jen pojďte blíž, sluhové sluhů! Děláte to skvěle! Už jste nás měli skoro pod kontrolou... Jenže jste nepočítali se schopností člověka všechno přečůrat. V Bílé nemoci dnes, kterou jsem si půjčil od Karla Čapka a přepsal jsem ji do současnosti, říkám vznešeněji: „Žádný sebedůmyslnější plán nemůže vyjít, pokud se rozhodnete jinak“.
Ale co když vyjde?
Ano, i to je možné. Když si neobhájíme svůj prostor, nemáme na planetě, co pohledávat. Vezmou si ho ti aktivnější.
Pojďme k cenzuře. V čítankách pro žáky prvního stupně základních škol je báseň Jiřího Žáčka „Maminka“. Její slova „K čemu jsou holky na světě? Aby z nich byly maminky, aby se pěkně usmály na toho, kdo je malinký. Aby nás měl kdo pohladit a povědět nám pohádku. Proto jsou tady maminky, aby náš svět byl v pořádku“ před časem pořádně rozlítila filmového režiséra Vít Klusák, který ji sdílel na svém facebookovém profilu s dovětkem „K čemu jsou kluci na světě? Aby psali takové debility“. Zasloužila by si Žáčkova báseň přepracovat? Co by se v ní mělo změnit? Nebo ji kvůli debilitě zcela zavrhnout?
Ale to je přece normální, že se mladší samci snaží sestřelit starší kusy. Já bych z toho nedělal drama. Jiřímu Žáčkovi, kterého mám velmi rád, se dostalo nechtěné, bolavé, ale přeci jen reklamy a Vítu Klusákovi karmického příslibu, že takhle – a možná ještě bezohledněji – zamete jednou někdo mladší s ním.
Takže nechat být?
Nechat všechno. Tohle je otázka úcty a vkusu. Ať si každý udělá svůj názor.
Asi se shodneme, že politická korektnost, která čím dál víc prostupuje českou společností, je používána k cenzuře. Proč by se měla zastavit zrovna před pohádkami?
Ona se ale pohádek musí zmocnit! Pochopte, pohádky jsou klíč. Proto jsem se do nich nacpal dřív, než je nějaký snaživý vygrantovaný blbec začne přepisovat vážně. Tohle je to fundamentální! Kdo ovládá národní pohádky, kontroluje budoucnost národa! Tečka.
Politickou korektností se řídí i česká mainstreamová média. Především veřejnoprávní Česká televize nám dodává informace v duchu „evropských hodnot“. Věříte zprávám, kterými osazenstvo Kavčích hor své diváky zásobuje, nebo si je korigujete i využíváním jiných zdrojů?
Víte, můj názor je ten, že mainstream bez ideologie je možný pouze ve zlomových dobách mezi velkými epochami. Než začnou nové zájmy, nové závazky. Ta doba je pryč. Skončila před patnácti lety. Svět je v pohybu. Soukromé se míchá s veřejným, bojuje se o budoucnost. My spadáme pod určité vlivy. Když budu chtít ideologii, zapnu ČT 24. Když chci informace, rozhlédnu se jinde. Možností je mnoho. Zatím.
Ale asi to není správné, ne? Řeč je o propagandě, tak proč bychom na ni měli prostřednictvím koncesionářských poplatků přispívat?
Mně ani tak nevadí propaganda. Mně vadí blbá propaganda. Kdejaká nanynka, kdejaký Janek po škole si myslí, že se může nadřazovat. Že se mnou jako s divákem zamete. Dobře, když už to musí být, chci, ať mě udělá nějaký frajer. Ať mu sednu na lep. Ať ze mě nadělá tři malý do polívky. Ale, proboha, ať něco umí! Ať to má styl! Tihle diletanti u mých nohou… Vždyť je to ubohé.
Nu, dobrá. Ale copak si Česká televize může vymýšlet a lhát nám jako v případě „bývalého“ premiéra Babiše, což řekl redaktor během krátkého vstupu dokonce třikrát? A nelhal nám jen redaktor, ale i ČT, když jeho příspěvek vydávala za živý. Tedy lhaní na druhou, které si musíme ještě platit.
Podívejte, chtěl být premiérem, je premiérem, tak ať si s tím poradí. Nástrojů má dost. Je to jeho boj. Já hlavně nevím, co je ČT za patvar. Jestli to má být státní televize – ať slouží státu, jeho ideologii a ať si ji platí stát. Jestli má být vládní, ať ji platí vláda! Jestli má být nezávislá a sloužící společnosti – tak co má, co její radu volit Parlament? A hlavně musí být financovaná jinak! A ne, že se bude s garantovaným více než šestimiliardovým rozpočtem povyšovat nad těmi, co ji musí platit! Že si bude určovat, jaká témata zcenzuruje. Má sloužit všem. Myslíte, že mě tam s těmi pohádkami pustí? Ani ťuk! Navíc ji ten balík činí zranitelnou.
V jakém ohledu?
Vždyť je to břuch plný zlata! Má moc, má prachy! Já být oligarcha, potřebuji ji mít pod kontrolou. Pojďme od toho. Už takhle si v ČT ani nevrznu.
Blíží se kulaté výročí listopadových událostí roku 1989. V knize „Brambora byla pomeranč mého dětství“ popisujete, jak to v zemi vypadalo před změnou režimu. Jak na tu dobu pohlížíte dnes a zůstala ve vašich vzpomínkách takovou, jak ji dnes nejčastěji připomínají mainstreamová média?
Ne, vůbec. Já tu dobu mám zadřenou v sobě, vyrůstal jsem v ní, formovala mě. V knížce je spousta detailů, paradoxů, rozporů, vůní, barev, osobních pocitů. Ty propaganda nepotřebuje. Pro ni musí být vše jen na první signální. Takže vytvářejí karikaturu. Takhle lidský život nefunguje. Víte, co je legrační?
Co myslíte?
Že tu knížku měla ještě před patnácti lety některá gymnázia v maturitních otázkách. Vím o učitelích, kteří podle ní vykládali normalizaci. V roce 2002 se v klidu vešla do mainstreamu, odvysílal ji Český rozhlas, dnes je skoro podvratná. Přitom s minulým režimem se tam fakt nemazlím.
Nezapomněl jste na dnes tak potřebnou angažovanost?
Asi. Už zase kádrují.
A není problém už jen v tom, že Piolinovi kamarádi se jmenuji Hácha, Beneš a Masaryk?
Ale on se stane prvním a posledním prezidentem svobodně rozvrácené Evropy! A s kým jiným by se měl kamarádit budoucí prezident? Navíc tohle byli mí kamarádi. Tak se skutečně jmenovali. S Benešem se kamarádím dodneška. Háchu jsem znal z pionýrského tábora. Já tu knížku mám rád. Je o muzice, o prvních láskách, o smíchu. O objevování světa. A teď vytočím všechny ty ukřivděné naříkače, co tenkrát žili nejméně v gulagu. Je i o svobodě. O dětské fantazii. Kolem může běsnit ideologie, ale vy máte svůj svět. A ten s dospělostí ztrácíte... Já tehdejší dobu neobdivuji. Vyprávím ji. Takhle jsem ji zažil. Brambora je mých „Bylo nás pět“ se Strýčkem Jedličkou na místě Zilvara, jsou to mí „Páni kluci“, kde místo štětky „všetko je v rukách Antonína Panenky“.
Tehdejší časy má dokreslit slovníček dobových a totalitních výrazů či neologismů?
Ano, říkám tam: „Čtyřlístek byl legendární komiks pojednávající o soužití zajíce, kocoura, vepře a feny. Vyskytoval se zásadně pod pultem, nebo u vyvolených dětí. Vyvolené dítě jej za drobné úsluhy půjčovalo ostatním dětem. Z hrdinů časopisu čtenáře nejvíce dojímal posera Pinďa“. Takhle se k té době stavím, to je docela půvabné, ne? Měli bychom si odpouštět.
Od vývoje po roce 1989 si každý sliboval krásné zítřky, ale podle mnohých se brzy zvrtl. Zaznamenal jsem v jednom vašem rozhovoru, že jste ocenil Karla Kryla za odvahu v devadesátých letech. To jste měl na mysli i to, že si troufl kritizovat postoje tehdy nedotknutelných ikon Václava Havla a Václava Klause?
Samozřejmě! Hlavně Kryl na to měl kredit. Všichni čekali, že sem přijede zpívající pomník, ale přijel půlkacíř! A pěkně živý, pěkně ostrý, pěkně aktuální. Najednou se nehodil do krámu. Opět vadil. Pamatuji si ten jeho zápisník s vyškrtanými koncerty. Smutně ho ukazoval mému známému.
A proč myslíte, že mu lidé do jeho předčasné smrti nenaslouchali, když jinak byl národem milován?
Protože jsme byli všichni zfanfrnělí. Já rozhodně. Bylo mi přes dvacet. Koupil jsem si jeho Monology a slyšel jsem je tenkrát jednou. Říkal jsem si: „Proč do toho zase reje? Proč nedá pokoj?“ Dneska je poslouchám a říkám si: „Proč jsem byl takovej vůl?“ To dělá nezkušené, zblblé mládí. Monology jsou jeho nejlepší deska. Deska silného odvážného chlapa, který skládá účty jen sám sobě.
V souvislosti s jarními demonstracemi pořádanými spolkem Milion chvilek pro demokracii se objevovaly hlasy, že se občané probouzejí z pasivity. Je třeba v české společnosti něco razantně změnit a mohla by tu změnu odstartovat mohutná demonstrace pod taktovkou tohoto spolku, která je naplánována na 16. listopad na Letnou?
To by se to žilo na světě, kdyby masové demonstrace uměly změnit podstatu člověka! Řekli bychom si: je tu moc závisti – šup na Letnou! Bují nám hamižnost – zaplňte Václavák! Je v pořádku, že lidi demonstrují, když se jim něco nelíbí. Super. Ale nikde jsem ještě neviděl demonstraci za to, aby každý začal nejdřív u sebe.
Čili jste k podobným věcem skeptický?
Ne, vůbec. Každá generace má právo si zbabrat budoucnost po svém. Slyšel jsem od organizátorů, že se snaží navázat na odkaz Letné 1989. To by mě zajímalo na jaký? V osmdesátém devátém nám šlo o svobodné volby a propuštění politických vězňů. Jim jde o to svobodné volby zvrátit. Čili logicky chtějí totalitu. Já chci změnu. A tu mi nedají.
Tohle tedy není cesta k větší celospolečenské aktivitě?
Ale houby, akorát se chtějí povyšovat. Podívejte se, kdo tam chodí! Matky s dětmi, školáci, intelektuálové, notoričtí brblalové a výletníci přivezení v autobusech. Na pódiu jim vyhrává nájemný umělec... Co to jako je? Nějaká okultní mše za Che Guevaru v rodinném balení? To mají v piknikovém košíku rozmontovaný AK-58? Tak se to dělá? Za třicet let se nepoučili v ničem! Až je použijí, prostě je zahodí. Pár chytráků na tom vydělá, ostatní budou říkat: „Ale to nám neřekli...“ Je to pořád dokola. Navíc posilují Andreje Babiše.
Jako odstředivý efekt?
No jistě. Ta estráda je tak protivná, že vás to žene na druhou stranu! Oni karikují sami sebe. Já taky chci, aby tahle vláda šla do háje. Ale co nabízejí oni? Že nesmíme šlapat na chřástaly a trochu pop-music. Paráda. Takže na jedné straně pozitivní ekoteror, na druhé straně oligarchát. Zrušila se dohoda o likvidaci raket středního a krátkého doletu, hoří půl světa, ale my nesmíme šlapat na chřástala! Doufám, že to bude vysílat Česká televize celý den a celou noc.
Ani bych se nedivil. Ale k čemu by to bylo dobré?
Protože tím se ta karikatura zvětší. Je to princip satiry. Vyprovokuj blba, aby vstoupil do centra pozornosti – a on se tam znemožní sám. Na tomhle stojí satira stovky let, to je princip mých Nových národních 5G pohádek.
Nedovedl jste v Princi Gayayovi politickou korektnost přece jen až do extrému?
No, a to jsem musel fakt dost přehánět! Pořád jsem ještě před ním, ale svět mě dobíhá. Třeba v Honzovi 5G Nebojsovi se vzbouří inteligentní spotřebiče, protože pračka odmítá prát propocené trenky. Honzu přístroje zterorizují, sníží mu sociální kredit, jeho snoubenku přidělí vhodnému čekateli z Afriky a tak dále. Minulý týden mi volal kamarád a říká mi: „Koupil jsem lednici za sto třicet tisíc a ta svině natočila, kdo v noci sežral dárkový uherák! Manželka se mnou nemluví, přišlo jí to na mobil!“
Tohle vám ani moc nevěřím, to je spíš jako z nějaké vaší knížky. Na nich se mi líbí především humor. Ale nevytratil se už z normálního života a nenahradila ho neustále se stupňující nenávist, ať už proti vybraným politikům, nebo těm, co mají jiný než ten jediný správný názor?
No, je to tady trochu jak ve cvokárně. Nikdo vlastně ani pořádně neví, co se ještě může říkat a co už ne. Čeká se, která neziskovka vyskočí jako první a proti komu povede křížovou výpravu. Pak se radši přidají všichni. Ale to nic neznamená. Jsou to účelové vlny. Já myslím, že chytrého humoru a žahavé satiry je dost. Akorát se přesunula z mainstreamu na sociální sítě. Já si taky své knížky vydávám sám – a prodávám je pouze přes svůj web. No a? I Hašek začínal se Švejkem na koleni. Úspěch Prince Gayayi, kterého na začátku mainstream naprosto ignoroval, mi ukazuje, že lidé si dobré věci najdou sami. Že se chtějí smát chytře. V Semaforu 1969 se zpívala taková písnička. Takže asi takhle: „Smích ten dělá z lidí obry. A z malejch dětí staví armády. On totiž smích je neskonale dobrý. Není však dobrý mít ho za zády“.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
