Na úvod jednoduchá, ale zásadní otázka. Proč vyhrál Donald Trump?
Spojené státy byly mnoho let v jistém klimatu, kdy všemu šéfovala bohatá elita, jež sice populisticky tvrdila – protože USA jsou přece zemí neomezených možností pro všechny a jejich americkým snem –, že každý prezident je prezidentem všech, ale byla to lež. Kdyby se establishment staral o všechny, nebyla by vysoká nezaměstnanost, ani by se nestalo, že 50 milionů lidí nikdy nebylo u lékaře, jelikož neexistuje zdravotní pojištění atd. Fráze, že všichni jsou si rovni, ať jde mj. o rasu, náboženství či pohlavní identitu, je dalším klamem. A právě fenomén Donald Trump vyhrál, právě tito všichni, kteří se necítili, že žijí v zemi demokracie a svobody, že jsou diskriminováni, a kteří byli proti vládě, mu dali svůj hlas. Nevěděli, zda to pomůže, ale konečně se v té jejich bídě objevil člověk, který všechny jejich neduhy jako občanů třetí kategorie USA dokázal pojmenovat… Je třeba si ale uvědomit tu nejdůležitější věc; Trump si volby vyhrál sám, nechtěli ho ani jeho republikáni, natož aby mu poskytli podporu, naopak se od něho veřejně distancovali. Své vítězství si tvrdě vydřel a má jistotu, že nikomu nic nedluží, že nikomu nemusí nic vracet..
Co pokazila Hillary Clintonová? Proč neuspěla?
Co tu dámu Clintonovou sleduji, nemám o ní nijaké mínění. V podstatě od chvíle, kdy se její muž nechal obsloužit Monikou Lewinskou a zatloukal dle rady doktora Plzáka jak divý, než na něho Monika s kámoškou ušily boudu a od té doby mu Japonci neříkají Clinton, nýbrž „semeno na saku“. Obzvláště mi v paměti utkvělo její srdceryvné prohlášení, že je Bill tím nejvěrnějším partnerem. A když se dozvěděla, že o ní muž milence údajně říkal, že je v posteli jako „leklá ryba a psí čumák“, chytil se do pasti a třeba musel slíbit, že z ní udělá globální političku, jinak že má jako její manžel utrum. A tak tam, kam od těch chvil v politice šlápla, tam dělala průšvihy, víme jaké, od e-mailů, přes zavinění smrti velvyslance USA v Libyi, kde podporovala zlodějny ropy a zlata… Je to prostě afektovaná a zamindrákovaná žena, která si ještě v pondělí myslela, že už to má s prezidentováním v suchu, zvláště když nedávno vytáhla na Trumpa nechutné video s nahrávkami jeho sexistických narážek na pár dívek… To už si byla jistá svým volebním triumfem úplně. Pýcha ale předchází pád, aneb jak říkáme u nás na Ostravsku; koupíš cedník – teče, dáš ho spravit – necedí. Podcenila zkrátka Trumpovu vítěznou empatii a přecenila své známosti v FBI…
Po Brexitu je to letos druhý případ, kdy se fatálně mýlily předpovědi. Proč? Jsou „cinklé“? Neumějí je dělat? Nebo lidé v určitých kruzích raději zatajili, že budou volit „nekorektního“ kandidáta?
Brexit je signifikantní pro kardinální začátek rozpadu západní politiky; napřed si všichni ťukali na čelo, že by Velká Británie, nejmocnější evropský stát, jehož sláva jako Spojeného království Velké Británie a Severního Irska s globálním přesahem Commonwealthu, se až Jižního kříže dotýká. Avšak stalo se – EU, jež je jen nevydařený klon RVHP, se bortí. K tomu desítky milionů běženců z Afriky a Blízkého východu, konec do nebe vychvalovaného schengenského prostoru, nazdobeného novými bezpečnostními ploty z ostnatých drátů. A přes prizma tohoto dění je třeba vidět i změny za oceánem, do nichž spadá i fenomén Donald Trump se svým osobním vítězstvím nad metaforicky vyjádřeno Bílým domem, kterému, resp. jeho pověsti jedničky světového četníka, nyní udělá čáru přes rozpočet… Sám voják v poli, jenž změnil svět..
Co od Trumpa můžeme čekat? Asi to bude mít těžké. Proti němu stojí politické i mediální elity...
To je sice fakt, ale je to nyní nejmocnější muž planety, ať se to někomu líbí či ne; a může udělat hodně změn. Sympatizuje s Putinem, jsou to sympatie vzájemné; už teď se celý Západ třese strachy, že třeba uzná neexistující anexi Krymu, kdy si Rusko jen vzalo v regulérním referendu zpátky to, co mu staletí náleželo. A když řekne Bílý dům – anexe nebyla, jak už to řekl třeba exprezident Francie Valéry Giscard d’Estaing, tak bude muset dojít ke zrušení protiruských sankcí… A je tady další malér Západu – NATO, o němž má Trump specifické mínění, když USA do této aliance vkládají spoustu peněz a EU se moc v tomto ohledu nesnaží. A pak je tu další člen NATO – Turecko, které má po USA druhou největší armádu a jak je známo, moc se dnes Erdogan s Obamou a USA nekamarádí, když mu nevydali dle něj osnovatele puče. Jen za oceán vzkázal: Nehrajte si se mnou, zrádci z USA, potažmo NATO, co nechcete vydat pučistu Gülena, a především, pozor vy v EU s dodržením smlouvy, jinak bude běženecký mazec…
Donald Trump je úspěšný podnikatel, politický nováček. Každé srovnávání klame, ale nepřijde vám fenomén Trump trochu jako fenomén Babiš?
Trump není politik, zatím, stejně jako ministr financí Andrej Babiš, který řekl, že Američané nejvíc ocenili Trumpovy plány na zeď s Mexikem, na tvrdší migrační politiku a na snížení daní. „Asi je oslovil svým pragmatismem a jasnou řečí. Sociologové i politologové dost podcenili Američany, kteří mají už dost zavedeného systému klientelismu, ze kterého žije úzká skupina politiků a lobbistů. Že už mají dost korupce a starých pořádků. Američané si řekli volbou Trumpa o změnu…“ Co dodat víc? Snad jen v žertu to, že třeba bude miliardář Trump chtít řídit Spojené státy rovněž jako firmu..
V USA se mluví o vzpouře bílých mužů – asi nejen jich – těch hlasů pro Trumpa bylo mnohem více. Očekáváte podobný trend, kdy lidé zvolí silné nezávislé osobnosti i v jiných zemích?
Bílí muži, to mi evokuje Ku Klux Klan... – ale vážně, jde jen o stejnou skupinu lidí, co jen nechtějí být lokaji něčímu vládnutí. Republikánskému kandidátovi Donaldovi Trumpovi začaly ještě před oznámením výsledků chodit ze zahraničí první gratulace k vítězství v amerických prezidentských volbách. Mezi prvními byli bývalí či současní předsedové evropských krajně pravicových a pravicově populistických stran Marine Le Penová, Geert Wilders a Nigel Farage. Trumpovi k vítězství gratuloval maďarský premiér Viktor Orbán. Podle jeho vyjádření na Facebooku jde o „skvělou zprávu“. „Demokracie ještě žije,“ napsal. Stejně nadšeně zdravil z Moskvy Vladimír Putin. Kdy dostane přání z Česka? Hrad je pro Trumpa, vláda pro Clintonovou – hlásaly titulky českých presstitutů, kteří se smáli outsiderovi, že je jen nafoukaný panák, jemuž dá Hillary jasné KO. Nedala… Ostatně, k této vrcholné společnosti, jež se výrazně liší od pražské kavárny, patří i náš prezident Miloš Zeman, jenž s gratulací rovněž nezůstal pozadu…
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban
