Sudetoněmecké dny v Brně vyvolaly velkou, poměrně vyhrocenou, diskusi a opět rozdělily národ. Co k nim říci?
Před měsícem jsem zorganizoval demonstraci přímo před sídlem Sudetoněmeckého landsmanšaftu v Mnichově, kde jsem společně s dalšími komunisty a členy Klubu českého pohraničí zablokoval vchod do budovy a předal vedení SL stanovisko KSČM odsuzující konání sjezdu na území ČR. Řada zaměstnanců byla rozhořčena, co si to ti Češi dovolují, ale někteří s námi dlouze diskutovali, včetně ředitele tamního muzea.
Z těchto diskusí vyplynula absurdní skutečnost: přijde jim v pořádku přijmout pozvání od Meeting Brno a nevidí v tom žádný problém. Faktem je, že si historii vykládají po svém a tamní muzeum v podstatě vynechává zásadní události roku 1938, kdy byli Češi a Moravané právě sudetskými Němci vražděni, biti a vyháněni ze svých domovů. Za mě tak bylo konání sjezdu jasnou provokací, která byla realizována v době, kdy nejsou vyřešeny válečné reparace a kdy Sudetoněmecký landsmanšaft zpochybňuje Benešovy dekrety a stále mluví o „narovnání“ za poválečný odsun sudetských Němců.
Politici především z opozičních stran mluví o aktu usmíření…
Není možné hovořit o skutečném usmíření v situaci, kdy je to právě Německo, které vůči naší zemi stále nese historický dluh. Stovky tisíc zavražděných obyvatel Československa a obrovské materiální škody způsobené během nacistické okupace nelze jednoduše pominout. Právě proto podobné provokační kroky, jakým bylo konání sjezdu Sudetoněmeckého landsmanšaftu na území České republiky, nepřispívají k dobrým a vyváženým vztahům mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo.
Vy sám jste se také o víkendu zúčastnil i jedné z protestních akcí, zajímalo by mě, o čem se tak lidé, kteří byli na místě, bavili. Co říkali brněnští starousedlíci?
Mluvil jsem s mnoha účastníky a naprostá většina z nich považovala skutečnost, že se nepodařilo konání sjezdu zabránit, za černý den v novodobé historii naší země.
Stejně tak většina z nich sdílela můj názor na pozdní reakci Poslanecké sněmovny i neochotu představitelů vládních stran podpořit návrhy na odsouzení konání sjezdu, které byly z iniciativy komunistů projednávány například na úrovni jednotlivých krajských zastupitelstev. Opatrný postoj a dlouhé oddalování oficiálního stanoviska vlády Andreje Babiše pro mě představuje zklamání.
Naopak mě nepřekvapilo jednání Petra Pavla, Tomáše Zdechovského, Miloše Vystrčila a dalších politiků, kteří svou otevřenou podporou sjezdu potomků Henleinovců znevážili památku všech, kdo v době německé okupace Československa položili své životy za svobodu naší vlasti. V podstatě tímto chováním zradili zájmy naší země.
Pojďme na další téma. KSČM čeká sjezd, na kterém se bude volit nové vedení. Kateřina Konečná už i v médiích uvedla, že kandidovat nebude. Kam by podle Vás v následujících letech měla KSČM směřovat, co považujete za nejdůležitější?
Komunistická strana Čech a Moravy stojí na křižovatce a delegáty sjezdu čeká naprosto zásadní rozhodnutí. Já jsem se rozhodl přijmout výzvu řady okresních organizací a budu kandidovat na funkci předsedy ÚV KSČM. Jsem přesvědčený, že bez komunistů ve Sněmovně nebude žádná vláda realizovat prosociální politiku, a je to bohužel znát i na krocích vlády Andreje Babiše, která své předvolební sliby v praxi omezila na pár bodů.
Velmi bych si přál, aby se z KSČM stala moderní komunistická strana, která bude bojovat za důstojný život pracujících, živnostníků a sociálně a zdravotně znevýhodněných.
Přes neúspěch v posledních volbách jsme stále silnou levicovou stranou plnou schopných a odhodlaných členů. Máme potenciál rychle se vrátit mezi hlavní politické subjekty. Bez srozumitelné, moderní komunikace a bez schopnosti opustit některá zastaralá dogmata to však nepůjde.
Zástupci KSČM nejsou příliš zváni do médií a mají tak omezený mediální prostor. Jak tedy chcete oslovit voliče?
Který národ více ublížil českému národu?Anketa
Stejně důležitá je pro nás i práce v terénu. Budeme často v ulicích a na náměstích připomínat zhoubnost kapitalistického systému, ve kterém si řada rodin nemůže dovolit školní obědy či kroužky pro své děti, nebo je dokonce nucena spoléhat na veřejné sbírky na jejich léčbu. Zároveň my komunisté chceme upozorňovat třeba na to, že žádná vláda dosud nenašla odvahu k daňové reformě, která by spravedlivě zdanila ty, kteří nejvíce profitovali z krizí, jimiž naše republika prošla — odvahu k progresivnímu zdanění právnických osob či k zavedení sektorové daně pro banky.
Celkově, co říci k levici v ČR? V čem na české politické scéně - myslím v rámci stran ve Sněmovně - nejvíce chybí?
Již druhé volební období je znatelná absence levice v Poslanecké sněmovně. Řada občanů nabyla dojmu, že tou levicí je hnutí ANO Andreje Babiše, ale tak tomu rozhodně není. Je to znát například na dalším posunutí modelu financování sociálních služeb, který současná vláda hodlá řešit až někdy v roce 2029. Podobné je to i s lavírováním kolem zastropování věku odchodu do důchodu či zásadního zvyšování minimální mzdy. Bez levice ve Sněmovně, mající roli jazýčku na vahách, se situace pracujících, živnostníků, seniorů či samoživitelů v nejbližší době zásadně nezlepší.
Když jsme u české politické scény, jak zatím „hodnotíte“ působení nové vlády? Co se v prvních měsících, dle Vašeho mínění, povedlo a co naopak?
Jsem přesvědčen o tom, že řada voličů vládních stran je zklamaná především faktem, že nedošlo ke změně zahraniční politiky České republiky. Muniční iniciativa zrušena nebyla, výdaje na zbrojení se budou navyšovat, podpora Ukrajiny trvá a nekritická podpora Izraele páchající genocidu v Palestině také. Vláda nedala možnost občanům rozhodnout se o dalším setrvání České republiky v paktu NATO a v Evropské unii a neproběhl ani slibovaný důsledný audit veřejných financí.
Potěšil mě proces zrušení koncesionářských poplatků, avizovaná snaha zakázat dětem sociální sítě a odkrýt financování politických neziskovek.
box PL na Seznam.cz + ParlamentníListy TV
sledujte PL na YouTube + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na GoogleZprávy + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na Facebooku










