Sudetoněmecké dny v Brně vyvolaly velkou, poměrně vyhrocenou, diskusi a opět rozdělily národ. Co k nim říci?

Před měsícem jsem zorganizoval demonstraci přímo před sídlem Sudetoněmeckého landsmanšaftu v Mnichově, kde jsem společně s dalšími komunisty a členy Klubu českého pohraničí zablokoval vchod do budovy a předal vedení SL stanovisko KSČM odsuzující konání sjezdu na území ČR. Řada zaměstnanců byla rozhořčena, co si to ti Češi dovolují, ale někteří s námi dlouze diskutovali, včetně ředitele tamního muzea.

Z těchto diskusí vyplynula absurdní skutečnost: přijde jim v pořádku přijmout pozvání od Meeting Brno a nevidí v tom žádný problém. Faktem je, že si historii vykládají po svém a tamní muzeum v podstatě vynechává zásadní události roku 1938, kdy byli Češi a Moravané právě sudetskými Němci vražděni, biti a vyháněni ze svých domovů. Za mě tak bylo konání sjezdu jasnou provokací, která byla realizována v době, kdy nejsou vyřešeny válečné reparace a kdy Sudetoněmecký landsmanšaft zpochybňuje Benešovy dekrety a stále mluví o „narovnání“ za poválečný odsun sudetských Němců.

Politici především z opozičních stran mluví o aktu usmíření…

Není možné hovořit o skutečném usmíření v situaci, kdy je to právě Německo, které vůči naší zemi stále nese historický dluh. Stovky tisíc zavražděných obyvatel Československa a obrovské materiální škody způsobené během nacistické okupace nelze jednoduše pominout. Právě proto podobné provokační kroky, jakým bylo konání sjezdu Sudetoněmeckého landsmanšaftu na území České republiky, nepřispívají k dobrým a vyváženým vztahům mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo.