Počtem nalétaných hodin patříte u nás k absolutním rekordmanům mezi zkušebními piloty. Přitom jste po celou dobu své kariéry zůstal věrný kunovickým letadlům. Jak jste se stal zkušebním pilotem největšího výrobce středních dopravních letadel u nás a vlastně i ve střední Evropě?
V roce 1976 velmi rychle stoupala výroba L 410, a proto v LETu Kunovice potřebovali vytvořit další posádku zkušebních pilotů, kteří by testovali a zalétávali nová letadla. Já už v té době měl za sebou osmnáct let létání v Aeroklubu v Kunovicích, který sousedil a spolupracoval s LETem Kunovice. Navíc jsem měl všechna potřebná osvědčení. Takže volba tak nějak logicky padla na mě.
Díky LETu Kunovice a jeho nejslavnějšímu letadlu L 410, kterému se říkalo také Turbolet, se tehdejší Československo zařadilo mezi úzkou společnost zemí z celého světa, které dokázali na svém území kompletně vyvinout i vyrobit letadlo. V čem bylo L 410 v té době výjimečné?
Je v pořádku hrozit blokádami vládních budov?Anketa
Jste na to letadlo hrdý?
Samozřejmě. Jsem hrdý na to, že jsme jej dokázali v Kunovicích zkonstruovat, vyrobit a poslat do vzduchu. Všichni „leťáci“ na něm ukázali, že patří ke světové špičce. Takové letadlo umí vyrobit skutečně jen málo zemí na světě. Navíc dodnes jich létají po celém světě stovky.
Nejvíce jich létalo a asi ještě létá v Rusku...
Tehdejší Sovětský svaz bral od nás až 85 letadel ročně. Často se pak stávalo, že letadlo, které jsme dodali Sovětům, následně přeprodali dál do světa a objevilo se mírně „olétané“ třeba na Filipínách, nebo dalších, pro nás tehdy exotických, zemích. S novými majiteli se „čtyřistadesítka“ dostala i na Severní pól.
Asi nemůže být větší adrenalin, než když se nové letadlo poprvé odlepí ze startovací dráhy. Připouštěl jste si riziko pádu letadla?
Respekt z nového letadla musíte mít. Ale na rizika, že by mohlo spadnout, jsem nemyslel. Měl jsem absolutní důvěru v naše konstruktéry i montéry. Navíc jsme byli s konstruktéry letadla v neustálém kontaktu. Minimálně jednou za týden za námi chodili a veškeré úpravy s námi rozebírali. Dnes takovou spolupráci nahradila počítačová data a konstruktéři komunikují více s počítačem než s pilotem. A to je škoda a možná i chyba. Protože pilotův pocit, zkušenost, pohled na chování letadla v různých situacích žádný software nenahradí.
Fotogalerie: - Zveřejněte dohodu
Po roce 1989 se Sovětský svaz rozpadl a s ním odešel i klíčový odběratel. LET Kunovice následně začal upadat. Střídali se majitelé, odcházeli zkušení zaměstnanci… Přesto L 410 přežilo toto období a byť v LETu pracuje namísto pěti tisíc zaměstnanců už jen tisícovka, L 410 stále létá nad Hradištěm. Díky čemu toto letadlo přežilo?
Ztráta zásadního zákazníka měla skutečně tvrdý dopad. Na druhou stranu díky tehdejším Rusům, vzniklo skutečně výjimečné letadlo. Ono se to možná nezdá, ale oni nám nedali vůbec nic zadarmo. Jejich požadavky byly extrémní. Někdy na první pohled až nereálné. Oni na nich ale přesto trvali a naši lidé je nakonec dokázali vždycky splnit. Proto jsme si v LETu poradili i s přeorientováním na západní trhy. Tam sice zpočátku nad L 410 ohrnovali nos, protože to bylo „komunistické letadlo“, ale my jsme díky nabytým zkušenostem dokázali připravit letadlo zákazníkům přesně na míru. Vznikla tak i řada variant „čtyřistadesítky“, která může mít různé využití. Dokáže přistát na louce, na poli, sněhu, vodě… V Austrálii jsme s ní „sedli“ na ostrově, který měl rozměr 550 metrů a napříč ním vedla pětisetmetrová přistávací travnatá dráha. Přistálo třeba i v nepálské Lukle, uprostřed himalájských sedmitisícovek, v nadmořské výšce 2846 metrů, kam si řada letadel vůbec netroufne. Prodaná nová letadla jsou sice dnes v řádech kusů ročně, ale výroba se pořád drží a já budu „Turboletu“ pořád držet palce.
Má tedy podle vás „čtyřistadesítka“ stále potenciál prosadit se ve světě?
Určitě ano. A vyplývá to i z mé předchozí odpovědi. Před rokem přišel nový majitel LETu, Turbolet vyrazil do jihovýchodní Asie, stále létá na výstavy a veletrhy, kde se letadlo představuje. Na místě pak naši piloti i technici dokážou vyhodnotit požadavky zákazníků a v Kunovicích jej vyrobí přesně na míru. Na nás zkušebních pilotech pak bylo letadlo zalétat a také naučit létat s ním zákazníkovy piloty.
Dokázal byste si představit, že by výroba letadel v Kunovicích třeba i zanikla?
Se „čtyřistadesítkou“ jste prožil celých pětačtyřicet let. Vzpomněl byste si, jaký nejcennější náklad jste měl za tu dobu na palubě?
Nejcennějším nákladem jsou vždycky jen lidé! Ať už jsou to kolegové při nejnáročnějších zkouškách, nebo pasažéři, které jsme na lince Kunovice–Praha pravidelně přepravovali. Zajímavým nákladem však byl Stanley cup, který k nám do Uherského Hradiště, díky našim skvělým hokejistům, doputoval.
Na svůj věk jste v neuvěřitelné kondici. Sednete si ještě někdy jen tak pro radost do pilotní kabiny za letecký „knipl“?
Pravidelně stále usedám do letadla s kolegy piloty, jimž provádím přezkoušení… V dobré kondici se udržuji především pozitivním přístupem k životu.
V loňském roce jste obdržel Cenu města Uherské Hradiště. Za svou profesionální kariéru jste odmítal lákavé nabídky od leteckých společností. Byl hlavním důvodem váš vztah ke kunovické fabrice a Uherskému Hradišti vůbec?
To zcela jistě, nejsem typem pilota, který létá dálkové lety. Měl jsem rád zdravý adrenalin při zalétávání nových letadel. Již v mládí jsem se stal patriotem letadel vyrobených v Kunovicích a mým snem bylo věnovat se novým strojům. Toužil jsem být zkušebním pilotem a to se mně bezezbytku splnilo.
Rozhovor vedl Aleš Mazúrek.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: .
