Stehlíková zúčtovala se Samkovou: Její scénář je katastrofální. Ať nešermuje s čísly

16.02.2014 8:15

ROZHOVOR Někdejší ministryně pro lidská práva a problematiku menšin Džamila Stehlíková pro ParlamentníListy.cz mluví o problematice imigrace do EU i České republiky či kritizuje kandidátku do europarlamentu za Úsvit Kláru Samkovou, která prý operuje s nesmyslnými čísly. Stehlíková také pochválila novou vládu za to, že v ní sedí i ministr pro lidská práva a doporučila mu, na co by se měl především zaměřit.

Stehlíková zúčtovala se Samkovou: Její scénář je katastrofální. Ať nešermuje s čísly
Foto: wikipedia.org
Popisek: Džamila Stehlíková

Švýcaři před pár dny v referendu odhlasovali částečné uzavření svých hranic před imigranty. Říkají, že pro ně nemají kapacitu. Co si o tom myslíte? Je to dobrý nebo špatný krok?

Hlasování Švýcarů v referendu nebylo žádným překvapením či zásadním obratem v imigrační politice této země. Byla to švýcarská vláda, která zavedla kvóty na povolení k dlouhodobému pobytu pro občany nových zemí EU, včetně České republiky. Pro nás je toto opatření jednoznačně diskriminační. Všelidové hlasování rozšířilo tento seznam nejen o třetí země, ale i o zbylé země Unie. Zavedení kvót pro udělení povolení k trvalému pobytu se nově nejvíce dotkne Italů a Němců. Omezení volného pohybu osob, především vysoce kvalifikované pracovní síly, švýcarské ekonomice jistě neprospěje. Jestli je to dobrý či špatný krok? Rozhodli tak občané státu, který nejenže vyniká nejúctyhodnější tradicí přímé demokracie na světě, ale také snahou o neutrální pozici na geopolitické mapě, i o zachování vlastní soběstačnosti a vysokou mírou spoléhání se na vlastní síly. Švýcarsko není ani členskou zemí EU. Výsledek referenda musíme posuzovat v tomto osobitém historickém kontextu. Připomeňme si, že po druhé světové válce Švýcaři odhlasovali v referendu výrobu vlastní atomové bomby. Toto všelidové rozhodnutí nebylo realizováno jen kvůli přijetí Smlouvy o nešíření jaderných zbraní.

Anketa

Která z těchto stran je vám sympatická? (Výběr nových a menších stran kandidujících do EP)

hlasovalo: 17078 lidí

Švýcarsko jako nečlen EU je nepochybně v jiné pozici než naše země. Jak hodnotíte aktuální situaci v tom, jak český stát přistupuje k imigrantům? A jak by to podle vás mělo vypadat ideálně?

Český stát přistupuje k imigrantům poměrně konzervativně a přísně, o Česku se mluví jako o „pevnosti uprostřed Evropy“.  Česká společnost je stále poměrně homogenní, přičemž většina přistěhovalců přišla ze sousedních zemí. Počet cizinců legálně žijících na území České republiky od roku 2008 stagnuje. Co by se mělo změnit? Rozhodně by se mělo více diferencovat mezi kvalifikovanými a nekvalifikovanými pracovníky, zaměřit se na „chybějící“ profese. Doposud většina imigrantů přicházela na pracovní pozice pro nekvalifikované zaměstnance.

Existuje podle vás v České republice reálný problém s nějakou skupinou imigrantů, který by nebyl pouhým zkresleným obrazem v očích médií či obyvatelstva?

Problémem může být vznik „paralelních kultur“ s šedou ekonomikou a tak trochu vlastními pravidly, musíme tomu předcházet. Komunity imigrantů by neměly zůstávat cizinci a de facto gastarbeitery, a to i po několik generací. Měly by se více otevírat společnosti, v které žijí, být vidět, podílet se na kulturním a veřejném životě, včetně politické práce. Měly by být na jedné lodi s českou majoritou a celou Evropou. Být Evropanem či Evropankou znamená sdílet stejné hodnoty

Téma imigrace bude nepochybně hrát významnou roli v kampani před květnovými volbami do Evropského parlamentu, a to nejen u nás. Půjde podle vás jen o nevinnou rétoriku, která po volbách utichne, anebo můžeme čekat skutečné změny v přístupu k této problematice?

To ukážou výsledky voleb nejen u nás, ale i v ostatních zemích EU. Troufám si odhadnout, že významný vliv na imigrační politiku v konkrétních zemích EU nebudou mít volby do Evropského parlamentu, ale výsledky voleb v každém z těchto států.

Poslanec hnutí Úsvit přímé demokracie Milan Šarapatka před časem pro ParlamentníListy.cz kritizoval Schengenský prostor, který podle něho otevřel do Česka cestu přistěhovalcům z neevropských zemí či třetí generaci imigrantů do Anglie či Francie, kteří jsou podle něho často velmi radikální a mohou nám působit problémy. Jak na takové názory nahlížíte? Najdete v tom, byť třeba částečně, shodu s vlastním pohledem?

Je to nedorozumění. K zemím Schengenské dohody patří jen evropské státy s velmi účinnými kontrolami na vnějších hranicích. Zrušily se jen vnitřní hranice, čímž Česká republika jenom získala. Naopak, vstup do schengenského prostoru obecně znamenal ztížení vstupu do ČR občanům třetích zemí.

Když byla řeč o hnutí Tomia Okamury. Jednička na kandidátce Úsvitu do europarlamentu doktorka Klára Samková nedávno celkem ostře vystoupila s tím, že by Evropská unie měla zcela bez výjimek uzavřít své hranice před veškerými přistěhovalci. Argumenty jsou podobné jako nyní v případě Švýcarska: budeme-li bezhlavě přijímat imigranty, zahubí to nás samotné a pak nebude ani EU, ani Evropa. Není to skutečně tak, že bychom měli v prvé řadě hledět na své občany a vyřešit obrovské problémy, které máme v EU sami se sebou?

Klára Samková vycházela z vlastního katastrofálního scénáře, který se nezakládá na skutečných počtech přistěhovalců. Podle Samkové má EU přijmout do roku 2050 1.3 miliardy přistěhovalců, tedy v přepočtu 36 milionů osob ročně. Nedovedu si to vůbec představit, neboť EU má celkem přibližně 500 milionů obyvatel. Tento scénář Kláry Samkové je samozřejmě nesmysl. Reálný přírůstek imigrantů do EU se pohybuje někde mezi milionem až dvěma miliony ročně, tedy je o řád nižší a o žádném zvyšování nikdo kromě Kláry Samkové nemluví. V této souvislosti nás může napadnout prohlášení amerického státníka Thomase Jeffersona: „nesnášenlivost je nemoc zrozená z neznalosti".  

Pokud Klára Samková chce nabídnout efektivní řešení, jak zajistit evropské důchodce v roce 2050 a zachránit stárnoucí Evropu, měla by vycházet ze skutečně exaktních analýz, nikoliv šermovat s čísly a daty. Přijímáním imigrantů EU má řešit své demografické problémy, nikoliv si přidělávat problémy svým občanům.

O Kláře Samkové jistě nemůže nikdo říci, že by byla rasistka, dlouhá léta se věnuje romské problematice, byla poslankyní za Romskou občanskou iniciativu. Co si myslíte o její kandidatuře? Může v Evropském parlamentu z vašeho pohledu naší zemi pomoci?

Pokud se někdo věnuje romské problematice, jistě to zaslouží uznání, ale ještě neznamená, že tento politik je dobrým odborníkem na demografii. Pokud bude přicházet s nepodloženými údaji a nereálnými návrhy, octne se v Evropském parlamentu v izolaci a nebude mít možnost prosadit vůbec nic.

Česká republika má novou vládu, s jakými očekáváními jste její vznik přivítala? Co by mělo podle vás patřit mezi její hlavní priority?

Nelze očekávat významný posun vpřed od tak nesourodé koalice, kterou tvoří vedle standardních politických stran nový naprosto nečitelný a ideově nevyhraněný politický subjekt. Velké změny může prosadit jenom silná vláda. Výchozí pozice premiéra Sobotky je slabší, než někdejší pozice Nečasova. Sliby nových ministrů jsou sice velkorysé, ale kuriózní je to, že nikdo neví, jestli na ně budou mít peníze a odkud. Stále (se) chodí kolem horké kaše zvyšování daní, ale až dojde na konkrétní kroky a plnění slibů, může problematika daní koalici rozklížit a plnění programového prohlášení znemožnit. Vláda bude pak usilovat více o vlastní přežití, než o naplnění předvolebních slibů občanům.

V osobě Jiřího Dienstbiera má česká vláda po čase opět ministra pro lidská práva. Bylo správně, že byl tento post obnoven? Na co by se měl ministr Dienstbier nejvíce zaměřit?

Jistě bylo správné tento post obnovit. Velmi zanedbávanou oblastí je například ochrana práv seniorů.

Co se v problematice lidských práv pozitivně či negativně změnilo od doby, kdy jste tento post zastávala vy?

Pro Nečasovu vládu byla problematika lidských práv nenáviděnou Popelkou, připravené legislativní změny se odkládaly do šuplíků, mnoho kvalifikovaných odborníků na tuto problematiku odešlo z Úřadu vlády. Věřím, že nový ministr to dá do pořádku a lidská práva nás všech budou mít svého advokáta ve vládě.

Specifickou otázkou je už po desetiletí romská problematika. Neustále se mluví o potřebě jejího efektivního řešení, ale většinou se nikdy moc nepohneme z místa. Jednoduchý lék asi neexistuje. Co byste novému ministrovi pro tuto oblast doporučila?

Na štěstí „nečas“ přežila Agentura pro sociální začleňování, která pomáhá konkrétním obcím a už v řešení romské problematiky odvedla kus práce. Ještě více úkolů tuto vládní agenturu teprve čeká. Věřím, že pan ministr činnost Agentury podpoří a vylepší tak, aby v regionech se sociálně vyloučenými lokalitami docházelo ke zkvalitnění integrace a zmírňovalo se sociální napětí tak, jak to dnes probíhá v litvínovském Janově.

Jsou Češi rasisté, jak občas někteří aktivisté či jiní říkají? A pokud ano, co s tím do budoucna dělat?

Je to nesmysl. O žádném národu nelze paušálně prohlásit, že „jsou rasisti“ – takové tvrzení patří k předsudkům, proti kterým bojujeme. Bavme se o konkrétních skupinách či lidech: co udělal Petr nebo Pavel. Stejný princip by měl platit i u ostatních etnik, bez rozdílu.

Stranu zelených, za kterou jste byla ministryní, jste již opustila. Můžete říci proč? Názorové rozpory, anebo vás už jen politika nebavila?

Ze Strany zelených jsem vystoupila proto, že zelení se tolik posunuli doleva, že neproblematizují ani spolupráci s komunisty. Prý je to přežité téma, které nikoho nezajímá, protože lidé mají jiné problémy. Opak je pravdou. Klíčovou otázkou demokracie a budoucího směřování země je neopírat se při vládnutí o zločineckou a protisystémovou stranu. 

Prohra zelených v posledních parlamentních volbách byla jasným vzkazem od voličů, že chtějí změnu. Bohužel nedošlo k žádné sebereflexi a Ondřej Liška byl zvolen předsedou strany znovu. Po této beznadějné volbě jsem svoji rezignaci předala staronovému předsedovi rovnou na sjezdu. Upřímně řečeno, s těžkým srdcem, vždyť jsem byla u zelených 15 let.

Neuvažujete, že byste se ještě v budoucnu k politice vrátila? Získala jste během působení ve vládě nějakou výraznou zkušenost, kterou do dneška oceňujete?

Co jsem se naučila ve vládě? Umění odcházet. Skutečně, málokterý politik umí včas odejít. Troufám si tvrdit, že jsem to dokázala – moje tehdejší rezignace nebyla vynucená, pomohla k rekonstrukci vlády a přispěla také k nucenému odchodu Jiřího Čunka z vlády. Nyní se pokusím o návrat do politiky v barvách Liberální ekologické strany LES Martina Bursíka.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Radim Panenka

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Lepší premiér Petr Fiala? Má mediální obraz politického eunucha. Nebo čivavy! Komentátor Vyoral roztrhal vizi Šafrova časopisu na cucky

16:46 Lepší premiér Petr Fiala? Má mediální obraz politického eunucha. Nebo čivavy! Komentátor Vyoral roztrhal vizi Šafrova časopisu na cucky

PÁTEČNÍ ZÚČTOVÁNÍ TOMÁŠE VYORALA Titulní stránka časopisu Pavla Šafra Revue Forum nabídla čtenářům „…