Jak vůbec vnímáte celý spor o ocenění pro Jiřího Bradyho, kdy jeho synovec, ministr kultury Daniel Herman, tvrdí, že Řád TGM strýci nebude udělen kvůli jeho setkání s dalajlámou, přičemž prezident Zeman tento argument odmítá? Jak jste ostatně vnímal návštěvu dalajlámy, která opět vzbudila vášně?
Vnímám to jako další dějství nesmiřitelné nechuti k Miloši Zemanovi jako prezidentu republiky, tedy jako projev dlouhodobého naladění části české veřejnosti a (velké) části médií. V tomto případě je to zatím v rovině „tvrzení proti tvrzení“ a nemám důvod mít víc důvěry k jedné straně či druhé straně.
Schvalujete nyní krok známých českých politiků, například Mariana Jurečky, Petra Gazdíka a dalších, kteří odmítají přijít na státní oslavu 28. října a místo toho hodlají uspořádat vlastní akci na Staroměstském náměstí? Chápete to jako vyjádření jejich názoru, nebo to spěje k nebezpečnému rozdělení jednotlivých skupin společnosti? Když už ani slavit neumíme spolu, chceme si spolu vůbec ještě povídat?
Nemám z toho dobrý pocit. Myslím, že české veřejné scéně chybí na všech stranách, včetně Hradu, pokora a do značné míry i vědomí odpovědnosti k celku. Státní svátek 28. října by měl akcentovat to, co nás může spojovat, a ne ho využívat k okázalému zdůrazňování rozporů.
Je vám sympatický Jiří Brady?Anketa
Pokud se skutečně ukáže, že celý incident se odehrál tak, jak tvrdí ministr kultury, jaký by to mohlo mít dopad na popularitu prezidenta a případně na jeho úspěch v nastávajících volbách? Domníváte se, že určitá část veřejnosti mu stejně odpustí, anebo jeho podpora klesne?
Na to nemám dost informací. Nevím, jak ta „určitá část veřejnosti“ tento spor vnímá (pokud si ho všímá). Chápe-li to ve smyslu „zase do Zemana kopou“, odpustila mu už teď, respektive nemá mu co odpouštět. Ale to opravdu nevím.
Důchodci, sociálně slabší, lidé na venkově, lidé považující se za vlastence, občané pochybující o Evropské unii, ti patří mezi voliče prezidenta. Co by měl udělat někdo, aby je oslovil a nabídl jim, případně, místo Zemana, Okamury něco jiného? Může je získat zpět pro ,,evropské“ myšlenky premiér Sobotka se svojí ČSSD? Nebo si je spíše získá Andrej Babiš? Anebo na venkově úspěšní lidovci a gazdíkovci (hnutí Starostů)?
To je asi víc otázka pro politologa. Vnímám to tak, že žijeme v době „střetu populismů“: všechna jména v otázce (a řada jmen dalších) reprezentují různé typy populismů (Sobotka asi nejmíň) a v jejich poetice se volba bude odehrávat. Zajímavé je, jak jsou to všechno „nevůdcovské“ typy.
Na druhé straně jsou zde lidé mladší, žijící spíše ve městech, vzdělanější, milující Václava Havla, otevření vůči EU i imigrantům. Ti nejenže nemají rádi Zemana, ale ústy některých svých mluvčích mají problém s tou první skupinou. Co dělají špatně, že ,,lid“ není schopen pochopit jejich postoje? Jak se dívat na mediální vystoupení osobností jako Halík, Horáček, Šiklová, Kroupa či Kocáb?
Myslím, že vámi nabízené rozdělení na „lid“ z předcházející otázky a „lidi“ z této otázky je složitější. Problém je v tom, že česká společnost je skutečně rozdělená, asi hlavně podle reálné ekonomické síly a šancí na vzestup či rizik pádu. Ale veřejný hlas – tedy přístup do médií – převážně dostávají více zástupci z té druhé skupiny. Ti formulují teze, s nimiž se druhá skupina nemá jak identifikovat, a tak se rozdíl prohlubuje. Hodně se na tom podepisují sociální média, která mají tendenci vytvářet komunity lidí, kteří se vzájemně utvrzují ve správnosti svých postojů.
Petr Pithart ve svém nedávném projevu zmínil, že se mu nelíbí naše ,,obracení se k Východu“. Mluvil o příslušnosti k Západu, jakožto o ,,náročném úkolu“, ze kterého se chceme vyvléct tím, že se račím krokem suneme k Východu, v jehož marasmu umíme žít. Je to podle vás správný náhled bývalého premiéra?
Obracení k Východu je podle mého soudu víc strašák než realita, na druhé straně pro řadu úspěšných podnikatelů je Rusko zdrojem jejich úspěchu, a to má svou váhu ve společnosti upřednostňující ekonomické principy jako určující pro společenský provoz. Tady je podle mého soudu významný faktor stavu české společnosti. Prostě bychom se měli učit „nemyslet ekonomicky“. Ale to nebude snadné.
Psali jsme:
autor: Jan Štěpán
