Pane Maršálku, vy jste žil několik let v Anglii, kde jste pracoval v obchodním domě Harrods a na vašich vynikajících dezertech si pochutnávala i královská rodina. Když porovnáte život u nás a v Anglii, chování lidí, jejich přístup k životu… v čem vidíte největší rozdíl?
Všude je chleba o dvou kůrkách. Taky všude, kde jsem byl, tak jsem byl dobrovolně a rád. U nás mám někdy pocit, že tady všichni rozumí úplně všemu. Mě léta v zahraničí naučila nevyjadřovat se k věcem, o kterých nic nevím. Tím si zbytečně vytváříte domněnky a zaplňujete mozkovou kapacitu, kterou byste úspěšně mohli použít jinde. A potom tady máme ještě jeden nešvar, a sice, že když mně zdechne koza, tak sousedovi ať obě. Panuje zde úplně obyčejná a zbytečná závist. Myslím, že lidi, co makají, by se adekvátně k tomu měli mít. A naopak.
Co jste říkal na to, že Anglie nakonec opravdu odešla z EU? Překvapilo vás to?
Vnímám to jako obrovský omyl a výsledek uměle vytvořené lživé a manipulativní kampaně některých politiků. Jak jinak si vysvětlit, že pár minut po vyhlášení výsledků byly nejvyhledávanější hesla na internetu v Anglii: Co je to EU a co je to brexit. Moderní technologie jsou perfektním nástrojem k masové manipulaci. Jen se podívejte, co se stalo před pár týdny v americkém Kapitolu. A to nás vrací k otázkám toho, kdo vlastně volí politiky a na základě čeho. U nás to samozřejmě platí také.
Fotogalerie: - Televizi lidem, ne stranám
Jak moc se Anglie od té doby, co jste tam žil, změnila? Někteří mluví poměrně dost zklamaně o tom, že „stará známá Anglie“ už není tou zemí, co bývala. Mluví tak i v souvislosti se stále větším přílivem migrantů. Jak vy toto vnímáte?
No, já mám pocit, že právě již několik let po sobě do Anglie přijde ročně méně lidí, než odejde. Určitě se změnila atmosféra a klima mezi lidmi. Pro některé velmi omezené Angličany jsou najednou cizinci problémem, ale vůbec si neuvědomují, že většinou přistěhovalci dělají práci, která místním nevoní. A nejhorší ze všeho je, že má dobrá známá, kterou do Anglie adoptovali, když jí v 10 letech při autonehodě v Keni zemřeli rodiče, tak je tak ovlivněná tou mediální masáží, že dnes je sama proti přistěhovalcům a pro brexit. A přitom si neuvědomuje, že sama je jednou z nich. A podobných příběhů mám několik, bohužel.
Určitě máte v Anglii stále hodně přátel, známých… Jak podle vašich informací Británie zvládá pandemii? Jak v tomto směru lidé vnímají premiéra Johnsona? Liší se vaše informace od toho, co se dozvídáme z tisku?
A jak konkrétně váš život ovlivnila „doba koronavirová“ tady v ČR?
Já osobně si nemůžu stěžovat. Rok 2020 byl pro mě extrémně zaneprázdněný, sklízel jsem ovoce z projektů, na kterých jsem pracoval rok předtím (TV projekty či knihy), měl neustále vyprodáno na mých kurzech, napsal a vydal další knihu, strávil s partnerem několik týdnů cestováním v zahraničí atd. Začal jsem vytvářet projekty pro tento rok, které postupně začnou plodit tento rok. Mám to jako kukačka – vejce nikdy nedávám do jednoho hnízda. Pracovně i osobně šlo o výjimečný rok. Jsem si ale vědom, že pro spoustu jiných šlo o pravý opak. Když jsem se ale rozhlédl kolem, tak jsem viděl dvě skupiny lidí. Jedna vyhrnula rukávy, přizpůsobila se té době a makala. Ta druhá rezignovala, začala plakat nad rozlitým mlékem a hlavně přestala makat. To si myslím, že je fatální. Když jsem před Vánocemi u Lucky Bílé v divadle křtil poslední knihu Moje sváteční pečení, tak jsme se s Luckou shodli na tom, že 2020 byl o přípravě na 2021. Unikátní příležitost, která se nebude opakovat. Ona sama v tom roce koupila a opravila, zrenovovala restauraci v Otvovicích a zrekonstruovala a přejmenovala Divadlo Lucie Bílé. Myslím, že právě od takových lidi se my ostatní musíme učit. Znám spoustu projektů, které vloni vznikly a které jsou úspěšné.
Psali jsme:
Máte pocit, že naše republika situaci kolem covidu zvládá? Co říci na to, že zatímco na jaře jsme byli premianty, dnes před námi například Německo nebo i Polsko varují?
To máte tak. Chvástat se cizím peřím umí kde kdo. A jak se říká, karma je zdarma. Dohnala nás a sám bych si na to na jaře vsadil. Totální odcizení od reality a ztráta jakékoliv pokory a sebereflexe. Neschopnost přiznat vinu, posypat si hlavu popelem a omluvit se. Takhle vnímám současnou politickou scénu. Uvařili jsme polévku a teď si ji máme vyžrat. Mám pocit, že ve vedení země je zbytečně moc nekompetentních lidí, kteří nenásledují vlastní pravidla, která si sami vymysleli a mezi „normálními“ lidmi se úplně zdiskreditovali. Ztratili tu přirozenou autoritu, kterou měli právě v rámci nějaké zastávané funkce.
Zhruba před týdnem se na Staroměstském náměstí uskutečnila demonstrace proti vládním covidovým omezením. Mezi zhruba 3000 účastníků byl i exprezident Václav Klaus, ekonom Miroslav Ševčík, zpěvák Daniel Landa a další. Iniciativa Chcípl PES chce Česko otevřít a upozornit na existenční problémy podnikatelů a živnostníků. Vláda prý boj nezvládá. Souhlasíte se záměrem a tvrzením pořadatelů?
Já souhlasím s tím, že jsme v neuvěřitelném komunikačním průseru, tisková konference každých pět minut a ani změna plánů každé dva dny tomu nepomohla. Tři ministři zdravotnictví za tři měsíce a ten, který nás měl vyvést z Egypta, je načapán o půlnoci uprostřed hlavního města v restauraci, kterou sám nechal zavřít. Vím, že mají lidé a celé obory existenční problémy. Nejsem přesvědčen, že vláda pro jejich pomoc dělá dost. To ale souvisí s tím, že premiér je posedlý mikromanagementem a neumí se obklopit lidmi schopnějšími než on sám. Tohle by top manager nikdy neudělal. Osobně očekávám defenestraci a hned potom revoluci. Anebo zázrak. Protože naděje neumírá ani poslední.
Fotogalerie: - Otevřeme Česko
V posledních měsících vydala vláda celou řadu opatření k potlačení epidemie. Některá z nich se stala terčem vtipů na sociálních sítích. Jmenujme třeba „zákaz zpívání“. Která z nařízení mají podle vás smysl a která naopak?
Určitě jsou smysluplná nařízení k ochraně nejvíc zranitelných, babiček a dědečků. Potom ale zase nechápu, jak to, že první vakcíny automaticky nešly do domovů pro seniory a klinicky nemocné. Když je PES na jedničce, může být divadlo a koncert, ale na svatbách se zpívat nesmí. Oceňuji kompenzaci pro zaměstnance, kteří museli zůstat doma. Co ale nechápu, je, jak stát přenesl zodpovědnost za základní vzdělání na rodiče a opatrovníky. Tohle je do budoucna obrovský problém, jehož cena bude nedozírná. Chybí koncept a strategie. Je to jako by kouzelník tahal králíky z klobouku a ti se neustále zvětšovali. Ve společnosti chybí víra. Rád bych chválil více. Bohužel, spíše je to takové to ruské „smích skrze slzy“.
Hodně se mluví o podpoře kultury, hotelů, restaurací… Jak vy ze svého hlediska hodnotíte státní pomoc pro gastronomii?
Začátek pomoci byl zcela nedostatečný, ve smyslu buď pomoc zaměstnancům, anebo majitelům, podmínky pro příspěvek na nájem či odvody atd. Komplikované a nepřehledné. Teď je alespoň covid gastro, ale z příběhů znám, že pokud můžete mít okýnko, na pomoc nedosáhnete. Přitom to „okýnko“ není o výdělku. Měli jsme jet podle Německa či Rakouska. Máme (měli jsme EET), a tak stát klidně mohl velmi přehledně kompenzovat 70–80 % loňského obratu. U nás se snažíme objevovat objevené, být papežštější než papež, u toho zaměstnat spoustu lidí a kamarádů a prošustrovat kalhoty. Realita je ale taková, že každé prázdniny jednou skončí. I tyto.
A co říci na myšlenku, že by do restaurace třeba i za vyššího stupně takzvaného PSA mohli chodit lidé, kteří by se prokázali buď právě očkováním, nebo negativním testem? Je to podle vás reálné?
Kdo ze zpěváků anebo zpěvaček má vliv na Vaše postoje?Anketa
Ne všichni jsou ale od začátku epidemie nakloněni tomu, aby stát živnostníkům, konkrétně například provozovatelům restaurací nebo i umělcům, pomáhal. Zaznívaly i takové názory jako třeba –„toto je kapitalismus. Tohle jsme přece všichni chtěli, za tohle jsme cinkali klíčema. Nechtěli jsme sociální jistoty, ale svobodu a šanci starat se každý sám o sebe“. Dá se to ale takto vnímat v tuto chvíli?
Je to těžká otázka. Mě život venku naučil spíše vnímat příležitosti než hrozby. Babička říká, že kdo si stěžuje, tomu patří ubrat. Pravda bude někde mezi tím. Myslím ale, že každá doba a krize má své poražené a vítěze. I tato. Třeba v gastronomii to bude do jisté míry redukční proces, ale možná mít největší počet restaurací a nejmenší průměrnou útratu na obyvatele v Evropě taky úplně v pořádku nebylo. Špatně se to poslouchá, chápu. Ale s odstupem času, doufám, to přinese změny k lepšímu. Věřím v to.
Co řadu lidí lidově řečeno „nadzvedlo ze židle“ byla před časem slova prezidenta Zemana, který mimo jiné uvedl, že „umělci vytvořili svá nejkrásnější díla tehdy, když byli hladoví“. Zmínil také například, že podle něj kvůli covidu zkrachují jen ti neschopní a pražské smetánce doporučil, ať čte knihy. Co na jeho slova říkáte?
Prezident by měl spojovat národ tak, jak to svým voličům slíbil. Dělá pravý opak a můj názor na něj je totožný, jako názor pana Rychetského, kterého si strašně vážím. Mě vždy učili chodit na schůzky včas, být na místě ještě před začátkem. Případ našeho prezidenta je ukázka toho, když člověk zavčas neumí odejít. Odejít včas je v životě důležitější než včas přijít. Můj názor.
Svět upíná své naděje k očkování. Jaký je v tomto směru váš názor? A jak se vám líbí možnost takzvaného „covidového pasu“?
Víte, já nejsem lékař, ale díky očkování jsme historicky vymýtili několik nemocí, které kosily miliony lidí po celé planetě, od pravých neštovic až po spalničky. Takže selským rozumem si říkám, že pokud je vakcína bezpečná a funkční, tak bude na náš styl a způsob života mít stejný účinek, jako ty ostatní vakcíny/ očkování. A nakonec, polovina všech mých přátel (mnozí již v důchodovém věku) žije v zahraničí. Dokud to jen půjde, chci cestovat za nimi a chtěl bych, aby mohli i oni za mnou. Pokud to půjde jen s očkováním, tak je odpověď jasná.
Josef Maršálek. Foto: archiv J. Maršálek
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: David Hora
