Váš spor s českým státem, zastoupený státním žalobcem Táborským, se táhl několik let, než soudy, včetně odvolacích, nařčení proti vám a exministru obrany Martinu Bartákovi označily za bezdůvodné. Jaký je dnes váš vztah k českému státu?
Svoji vlast miluji, ale v našem státě nám něco hnije. A máte pravdu, ta kauza se táhla neúměrně dlouho. Nebyla to totiž standardní právní kauza, ale uměle vykonstruovaná likvidační štvanice, kde bylo potřeba vše maximálně natahovat a také patřičně důrazně zveličovat v médiích, abychom z toho vyšli jako ti největší zločinci. Od prvního vylhaného článku v MF Dnes do pravomocného osvobozujícího rozsudku uplynulo 4,5 roku a po většinu času jsem proti sobě měl pouze zavilého, nenávistného fanatika v osobě žalobce Táborského, bývalého bolševika a člena KSČ. Ten měl dávno ve všem jasno a asi to i tak měl od někoho nařízeno. Výslechy prováděl Táborskému slepě oddaný policista Pivovarčík, který bez vlastního názoru vzorně plnil svěřené úkoly, a tak se ani nepozastavil nad nesmyslností a účelovostí obvinění.
Včetně momentu, kdy vše chtěli dotáhnout na obžalobu a v časové tísni horkou jehlou změnili korupci, která jim v mém případě z ničeho nevycházela, na pokus o podvod. Vyšla jim z toho fantasmagorická konstrukce a právě tím, že v tom tak dlouho pokračovali, a pak to ještě natahovali, mi způsobili největší část škody. Nikoho až do soudního projednání nezajímalo, že i kdyby to tak bylo, mohl jsem to zařídit jinak než zajištěním armádní zakázky, že jsem měl dostat zaplaceno až poté, co to úspěšně zařídím a že peníze byly nabízeny mně, nikoli že já jsem je po něm požadoval. To byla taková blbost, že mi trvalo několik měsíců, abych pochopil, z čeho jsem to vlastně obviněn. Při výsleších si Táborský četl noviny a výslech vůbec nesledoval, ačkoliv si vždy vymínil svoji přítomnost. Na konci jen položil pár mimochodných otázek nebo bez pozdravu odešel. Přitom každý úkon hned běžel komentovat do médií, aby se na něj náhodou nepozapomnělo, jako například jeho emotivní výstup „jestli ty dva nedostanu, tak mě utlučte lopatou“. I z tohoto je zřejmé, že stát nepostupoval standardním způsobem a už tenkrát si měli nadřízení všimnout, že si hraje na inkvizici.
Nadřízená žalobkyně Ošlejšková, také bývalá členka KSČ, zase na naši stížnost proti obvinění reagovala výsměchem typu „vaše argumenty odmítáme proto, protože je odmítáme, a tudíž vaši žádost zamítáme proto, protože ji zamítáme“. Český stát sice nemůže stoprocentně vyloučit, že se někde v jeho struktuře neobjeví šílenec, který z titulu své pravomoci způsobí někomu škodu a ten ji pak vymáhá po státu, protože ze zákona ji nemůže vymáhat přímo po něm. Je ale k zamyšlení, co je v našem státě špatně, že vůbec může vzniknout takový proces, protože toto nebyla zlovůle jen žalobce- toto je celý řetěz úkonů, jejichž cílem byla má a Bartákova likvidace.
Takže se jednalo o politickou zakázku a ostrý konkurenční boj?
Podívejte, ten proces začal nějakým impulsem a zadáním a pokračoval přes lživou medializaci, obvinění, překroucení důkazů, přesvědčení svědků ke křivé výpovědi, natahování úkonů na maximální lhůty, a to až do momentu, kdy zadání bylo splněno bez ohledu na osvobozující výrok soudu. Ta škoda se v mém životě i v životě spoluobžalovaného Martina Bartáka stala, už se nikdy nemůže odestát a v tom celá tato akce splnila účel, mě připravili o mnoho významných projektů, do kterých jsem investoval čas, peníze, energii a dobré jméno a doktora Bartáka připravili o politickou kariéru, protože v době vypuknutí kauzy byl na pozici náměstka ministra financí a předtím byl dokonce vicepremiér. Jsem vděčný za to, že máme nezávislé soudy a že soudci nejsou součástí této mašinérie a že tedy stále ještě představují naději na korektní, objektivní a spravedlivé posouzení viny či neviny. Nicméně v tomto případě cesta je cíl, stačí obvinit, obžalovat a medializovat a účel je naplněn, jak dopadne po letech soud, už nikoho nezajímá.
V kriminologii platí, že kdo zná motiv, zná i pachatel…
Jistě se nabízí otázka, v čí prospěch to bylo, a tedy kdo byl oním tajemným v pozadí. Na to mám jednu velmi pravděpodobnou tezi, ale ještě mi chybí pár střípků do mozaiky. Mohly by v tom být zájmy cizího státu a je zajímavé, že velmi podobné prvky najdeme i v kauzách Nagyová, Pandury či CASA. Včetně impulsu k nim, rukopisu trestního stíhání, medializace a hlavně řízených úniků tajných informací do médií, aby se náležitě zmanipulovalo veřejné mínění, což se hodí i politikům k získávání populistických bodů – Radek John se třeba v té době v televizi pýřil, jak se díky němu chytají velké ryby.
Někdo tady prostě umí vyrobit cokoli na kohokoli. Umí poskládat policajty, státní zástupce, novináře a média a s takovou partou už se dají dělat zázraky: lumpy zachraňovat od stíhání a negativní medializace, a na druhou stranu nevinné nechat trestně stíhat a mediálně špinit. V tom je nejlepší novinář Kroupa, který je současně novinářem a policejním konfidentem, tak se ani moc nemusí s nikým spojovat a stačí na to skoro sám.
Ptám se i proto, že požadujete náhradu za utrpěnou újmu a škodu ve výši 30 miliónů korun.
Ano, požaduji nahradit tuto škodu, přestože skutečná škoda je až čtyřnásobná. Mohu však uplatňovat pouze to, co lze prokázat. Špatně se rovněž vyčísluje nemateriální škoda, jako je poškození dobrého jména, cti a referencí v obchodním styku, zvláště v našem oboru, kde je vysoký etický kredit velmi zásadní. A už vůbec není možné nějak kvantifikovat všechny ty stavy, které během takovéto negativní zkušenosti zažíváte v důsledku vyloučení ze společnosti, obavu o to, jak to celé dopadne, nutnost neustále někomu něco vysvětlovat atp. Například na Srí Lance, kde jsme měli velmi významné obchodní projekty v řádech miliard dolarů, jsem musel na nejvyšších místech vysvětlovat, proč mne moje vlastní země odmítla kontrasignovat do funkce honorárního konzula. Ten dopis z českého ministerstva zahraničí v rozporu s diplomatickou uzancí údajně obsahoval takové informace, že jsem svoji do té doby privilegovanou pozici - díky předchozí patnáctileté spolupráci s jejich armádou, která bojovala s Tamilskými tygry, neustál a o všechny projekty jsme přišli. Rád bych zdůraznil, že stát, který se zadlužuje tempem 80-100 miliard ročně, chová se značně neefektivně a rozhazuje peníze za různé blbosti, jako třeba zbytečné nevládní organizace, tak je taková částka určitě nerozbrečí, jak často slýchávám od úředníků a politiků.
Za co konkrétně a proti komu požadujete tuto náhradu?
Požaduji nahradit škodu, kterou žalobce Táborský za Krajské státní zastupitelství Ostrava spolu s žalobkyní Ošlejškovou z Vrchního státního zastupitelství Olomouc způsobili mé osobě a mým firmám. V nejbližší době končí ministerstvu spravedlnosti lhůta pro vyjádření a podle toho podniknu další kroky, pokud ministr nějak pozitivně nezareaguje na moji žádost o náhradu škody. Od svých právníků ale vím, že resort justice takovéto žádosti běžně ignoruje a vůbec na ně nereaguje, tak nebude třeba čekat a žalobu podám nejspíše příští měsíc. Času na reakci už měl dost. Bohužel nemohu žalovat přímo ty dva, v uvozovkách služebníky státu, ačkoliv by bylo ideální, aby povinnost nahradit škodu nesli oni a nemusel to za ně platit stát a daňoví poplatníci. A po Pivovarčíkovi už vůbec nemůžu nic požadovat, ten jenom plnil příkazy. Ale možná ještě něco budu chtít po soudním tlumočníkovi Bajgarovi, který zcela úmyslně ohnul přepis a překlad nahrávky mého rozhovoru s tehdejším ředitelem Tatry Adamsem a vložil tam větu, která tam vůbec není a ani nemůže z časových důvodů být, a která zásadně obracela moji a Adamsovu roli v rozhovoru.
Počítám, že případně vysouzenou částku použijete na sanaci svých obchodních ztrát?
Ne, hlavně na sanaci svých duševních ztrát a na dobročinný účel, o kterém mám už jasno. Celý soubor akcí, ve kterých je žádost o náhradu jenom jedna z nich, dělám zejména proto, abych svoji kauzu využil k označkování a nejlépe i k diskvalifikaci všech těch, co zákeřně zneužili svoji moc. Aby už podobným způsobem nemohli škodit dalším. Cítím to jako svoji morální povinnost, i když si nedělám velké iluze o úspěchu. Např. novinář Kroupa, kterého považuji za nájemní mediální mlátičku, se už před mojí kauzou mnohokrát zdiskreditoval uměle vylhanými kauzami, které sám pro někoho vyrobil. Vzpomeňte na kauzy Tlustý - Morava nebo Říčař - Jourová. Přesto měl dál neomezený prostor v MF Dnes, aby tam se svým oddaným pomocníkem Syrovátkou pod diletantským vedením šéfredaktora Kubíka šířil lži a pomluvy, které odstartovaly moji kauzu. Abych byl přesnější, Kroupa vedle mediálního startu ještě přinutil utajeným spisem vojenského zpravodajství, který někde ukradl, svědka Adamse na policii ke křivé výpovědi a k překroucené mediální interpretaci roky starého rozhovoru se mnou, který si nahrál. Kroupa, coby konfident bývalé Inspekce ministra vnitra je v současné době zaměstnán u veřejnoprávního Českého rozhlasu, což je paralela s pedofilem zaměstnaným v mateřské školce.
Přeji si, aby žalobci Táborský a Ošlejšková dál nesměli zastupovat stát, případně proti nim bylo vedeno kárné řízení, dále aby prolhaní novináři typu Kroupa, Syrovátka, Šnídl, Hynek, Kubík, Stratilík a jim podobní nemohli působit ve významných médiích nebo aby čtenáři přestali jejich článkům věřit, čímž budou v seriózních médiích nezaměstnatelní, a nakonec aby američtí dobrodruzi typu Adams, Cabannis a Sellars nemohli znovu tunelovat významné české podniky a křivě svědčit jako svědci, o jejichž důvěryhodnosti není pochyb. O to mi jde především, ale i když se nic z toho nepodaří, nebo se podaří jen málo, pak mi zbyde alespoň pocit, že jsem pro ochranu budoucích obětí týchž lumpů, kteří se podepsali na mém životě, udělal za sebe maximum a že jsem to nevypustil, jako mnozí jiní, kvůli jejichž pasivitě tito zákeřní škodiči dále existují, dále škodí a dokonce si dovolují čím dál více zneužívat své postavení.
Podnikáte kromě civilních žalob také nějaké další kroky vůči těm, kteří vás po několik let označovali za zločince?
Ano, v různých fázích přípravy nebo realizace mám s právníky rozpracovány další akce. Největší problém je zde u médií typu MF Dnes, HN, TV Prima a částečně i Česká televize, neboť jejich lživé reportáže proběhly v začátku kauzy, kdy ještě nebyl vynesen osvobozující rozsudek, o který bych mohl svoji obranu proti pomluvám účinně opřít. Mezitím uplynulo hodně času a mé nároky jsou z velké části promlčené. Navíc v případě MF Dnes bych škodu chtěl po někom, kdo s tehdejším plátkem má už jen málo společného. Je zde nový majitel, který se ve vlastním zájmu zbavil většiny nepoctivých novinářů typu Kroupa, Syrovátko a Kubík, kteří by mu mohli způsobit velké škody v prohraných sporech za jejich lži a pomluvy. Na Kroupu jsem proto podal trestní oznámení za to, že se buď sám dopustil trestného činu tím, že ukradl utajovaný spis vojenského zpravodajství a ovlivňoval s ním klíčového svědka, nebo že kryje někoho jiného, kdo spis ukradl. Což je také trestný čin, přičemž Evropským soudem již je několikrát judikováno, že novinářská imunita, zejména právo chránit svůj zdroj, nestojí nad právním řádem a že tedy tuto informaci je povinen, alespoň v nějakém neveřejném řízení, poskytnout, zejména pokud se jedná o závažný trestný čin.
Budu se rovněž snažit nechat stíhat a usvědčit klíčové svědky Adamse, Cabannise a Sellarse z křivého svědectví, k tomu by měla významně pomoci jejich výpověď podaná na FBI v USA, která je diametrálně odlišná od toho, jak vypovídali u nás. Výpověď na FBI jim zřejmě poradil jejich právník, neboť jako občané USA měli povinnost případné korupční jednání hlásit neprodleně, což neučinili, tak alespoň zvolili taktiku „pozdě, ale přece“. Obě výpovědi- v USA a Česku- učinili přibližně ve stejném čase, takže rozdílnost nemůže být odůvodněna ztrátou paměti. Tuto akci již vedu u nás a nyní ji připravuji i ve spolupráci s právní kanceláří v USA. Samostatná kapitola nepřímo související s mojí kauzou je vytunelovaná Tatra, kde navíc ČSOB, kde nad Tatrou držel ochrannou ruku jakýsi pan Simons, přítel pana Adamse, přišla nejméně o půl miliardy. Tahle loupež za bílého dne přitom taky nikoho nezajímá, všechny podněty k vyšetřování byly zameteny pod koberec, včetně podání advokáta a senátora Václava Lásky. Stejně tak nikoho nezajímá kauza vysoké provize vyplacené Tatrou bývalému vojákovi Stoškovi, která zázračně utichla v momentě, kdy začala kauza moje. Od jednoho jejich zahraničního obchodního partnera víme, že přikazovali přesměrování inkas za zahraniční faktury na účelovou pobočku Tatra Americas, která vůbec nic nedělala a z takto získaných peněz si Adams a spol. financovali své domy a lodě na Floridě, přičemž věřitelským českým bankám vykazovali nedobytné pohledávky a ztrátu, tedy nemožnost splácet obrovské dluhy. To ale nikoho z kompetentních orgánů či médií nezajímá. Někdo v naší zemi zřejmě má nadpřirozenou schopnost nějaké kauzy utlumovat a likvidovat a některé zase nafukovat nebo vyrábět z ničeho.
autor: Petr Blahuš