Takto se dělá přebytek rozpočtu před volbami, ukazuje Markéta Šichtařová. Mamlas se splete o tři nuly a nikdo si toho nevšimne. Pane Babiši, takto jste řídil i firmu?

30.04.2017 13:54

INVENTURA MARKÉTY ŠICHTAŘOVÉ Naprosto nepochopitelné je v souvislosti s rozhodnutím vlády, že loňský přebytek 62 miliard korun půjde na umoření státního dluhu, vůbec to, že někdo mohl uvažovat o jakémkoli jiném jejich využití. Ekonomka Markéta Šichtařová navíc upozorňuje na to, jak se dělá přebytek rozpočtu před volbami a jak o to hůř dopadne letos. Ze tří nejdéle sloužících ministrů financí posledních patnácti let jí jako nejúspěšnější vychází Andrej Babiš, ale svou firmu by podle ní patrně řídil lépe.

Takto se dělá přebytek rozpočtu před volbami, ukazuje Markéta Šichtařová. Mamlas se splete o tři nuly a nikdo si toho nevšimne. Pane Babiši, takto jste řídil i firmu?
Foto: Hans Štembera
Popisek: Ekonomka Markéta Šichtařová

Po jednání s předsedou ČMKOS Josefem Středulou prohlásil premiér Bohuslav Sobotka, že vláda chce navýšit platy pro učitele, zdravotníky, zaměstnance kulturních zařízení či úředníky o deset procent od ledna 2018. Od čeho by se měla odvíjet platová úroveň státních zaměstnanců, aby nedocházelo ke zvyšování účelově tehdy, když se blíží volby?

Mechanismus by mohl být klidně nastaven analogicky k tomu, jak je nastavený u důchodů:  U nich se valorizace provádí podle dvou složek. Tou první je míra inflace, druhou reálné mzdy, konkrétně třetina jejich růstu. Samozřejmě přesně tato čísla u státních zaměstnanců nedávají smysl, protože by se mezi státními zaměstnanci a soukromým sektorem neustále rozevíraly nůžky – nicméně obecně vzato logika valorizace má hlavu a patu.

Bohužel, pravidelná valorizace nevyřeší situaci, kdy některá skupina zaměstnanců – dejme tomu třeba učitelé – má obecně velmi nízkou úroveň mezd, a to tak nízkou, že neodpovídá společenské prestiži a významu. Otázka potom zní, jaká výše mezd by odpovídala jakési „správné hodnotě“. A tady se můžeme inspirovat v soukromém sektoru, protože existují i soukromé školy, soukromé kliniky a další. Jenomže pochopitelně stát nemá na to, aby platil třeba státním učitelům stejně vysokou odměnu jako soukromým. Co s tím?

Stát na platy nemá, protože má zaměstnanců příliš mnoho. A proč jich má mnoho? Tím se konečně dostáváme k jádru problému. Řada rodičů je nespokojená se státními školami a zakládá školy soukromé, poptávka po nich je mnohem vyšší než nabídka. A Ministerstvo školství na to zareagovalo zákazem vzniku dalších soukromých škol... A právě tady začíná vznikat ta nelogičnost a iracionalita. Když stát zakáže soukromé školy, potřebuje víc státních škol, víc učitelů – a pak nemá na jejich platy.

Ministr financí Andrej Babiš upozornil, že máme nejnižší nezaměstnanost v Evropě, že je obrovský tlak na platy, že i soukromé firmy navyšují, takže s navýšením platů počítá. Co byste k jeho argumentům dodala, ale i k jeho poznámce, že když se navyšuje nějakým procentem, tak pořád dostávají přidáno víc ti, kteří už tak mají vysoké platy?

Míra nezaměstnanosti je krátkodobý jev. Během roku se může klidně změnit i o dva procentní body. Výše mezd je dlouhodobější, systémovější záležitost. Je pravda, že nyní se dostáváme do období, v němž tlak na růst platů je vyšší než v minulých letech. Toto období by ale muselo vydržet mnoho let, abychom rozdíl třeba proti Německu výrazněji stáhli.

Pokud ovšem jde o skutečnost, že když se navyšuje plat nějakým procentem, dostávají přidáno víc ti, kteří už mají vysoké platy, to mě zase až tolik neznepokojuje, protože krom toho, že jsme ekonomikou ve špici žebříčku podle zaměstnanosti, také jsme hodně vysoko v žebříčku příjmové rovnosti.

U strážce státní kasy zůstaňme i další otázkou. Nejvyšší kontrolní úřad v pondělí oznámil, že Ministerstvo financí mělo v účetnictví za rok 2015 nesprávnosti za více než 100 miliard. Z vyjádření ministerstva plyne, že to byl důsledek „dřívějšího nevyhovujícího stavu“, navíc byla veřejnost ujištěna, že v minulém roce byla zavedena opatření, která mají zabránit opakování. Jak na vás nejen ten průšvih, ale i to vysvětlení Ministerstva financí působí?

Průšvihů na ministerstvu bylo víc. Vzhledem k tomu, že Ministerstvo financí kupříkladu mělo vykázat 83 miliard korun, ale podle NKÚ chybně vykázalo jen 83 milionů korun, se ukazuje, že to nebyla žádná „nejasná metodologie“ nebo „nejednotné stanovení pravidel“ nebo zlý úmysl – to jednoduše jen nějaký mamlas zapomněl napsat tři nuly. Tak nevím, co je horší, zda mít na – jakémkoliv – ministerstvu schopného lumpa, nebo neschopného mamlase?

Vláda schválila zprávu o hospodaření státu v loňském roce a přebytek 62 miliard korun půjde na umoření státního dluhu. Počátkem roku se politici předháněli v návrzích, jak s ním naložit. ČSSD chtěla, aby se stal rezervou pro budoucí valorizace penzí, ministr zemědělství Marian Jurečka ho hodlal směřovat do vodovodů nebo čistíren odpadních vod. Pobavilo vás uvažování některých členů vlády, jimž splácení dluhu nic neříká, nebo vám jako prezidentu Zemanovi při pozorování debaty připadalo, jako by ministři této země byli ekonomickými analfabety?

Za B je správně, vlastně nerozumím tomu, jak se mohlo uvažovat o jakémkoliv jiném využití peněz než na splacení dluhu. Tím spíš, že dnes už jsme zase v hlubokém schodku. Vlastně se dá říct, že o co lépe účetně rozpočet dopadnul loni, o to hůř dopadne letos. Ministerstvo to sice bude zamlouvat tvrzením, že plánovitě vyžilo období extrémně nízkých úrokových sazeb a zadlužilo se „do zásoby“, což díky nižším úrokům bylo rozumné a v konečném důsledku to vyjde levněji, než kdyby se zadlužilo později už za vyšší úrok. Potud vše dobré. Jenomže tím se letošní prudký nárůst dluhu nedá celý vysvětlit.

Vtip je totiž hlavně v tom, že loňský „zázračný“ přebytek byl nejen dílem vyšších příjmů státu, ale i nižších výdajů. A tenhle pokles výdajů ovlivnily zejména výdaje na financování společných programů EU a ČR. V roce 2016 dosáhly 54,3 miliardy Kč, tedy o 118 miliard korun méně než před rokem. EU vám pošle víc peněz, abyste investovali víc než o rok předtím, a vy pak naopak investujete o 118 miliard Kč méně než o rok dříve. Tak takhle se dělá přebytek rozpočtu před volbami! Jsou to opravdu peníze, které bychom teď měli utratit za cokoliv jiného než snížení letošního schodku? Nejsou!

Andrej Babiš v souvislosti se spekulacemi o tom, že se ho chystá premiér odvolat, citoval vyjádření prezidenta Zemana, který s odvoláním na exministra financí Eduarda Janotu řekl, že právě Bohuslav Sobotka byl nejhorším ministrem financí, když v době konjunktury ztrojnásobil deficit státního rozpočtu. Máte vy nějaký svůj žebříček ministrů financí za posledních, řekněme, patnáct, dvacet let?

Tak se podívejme na pár čísel. Počítejme vždy dluh konkrétního ministra jako součet deficitů za každý započatý měsíc v jeho službě.

Bohuslav Sobotka byl v úřadě ministra financí od července 2002 do září 2006. Za tu dobu vygeneroval dluh 355,1 miliardy korun.

Miroslav Kalousek byl za TOP 09 v úřadu od července 2010 do července 2013. Jeho část dluhu je 362,6 miliardy korun. Tedy jeho dluh je větší než dluh Bohuslava Sobotky.

Andrej Babiš je v úřadě od ledna 2014 dodnes. Po odečtení přebytku a připočtení plánovaného deficitu za rok 2017 vygeneruje dluh 148,8 miliardy korun. Z tohoto pohledu je skutečně nejlepší ministr. Nicméně svou firmu by patrně řídil lépe...

Ing. Miloš Zeman

  • BPP
  • První přímo zvolený prezident ČR
  • prezident České republiky

Nedávno poslanci odhlasovali stanovení věkového stropu pro odchod do penze na 65 let, což se dotkne lidí narozených po roce 1965. V roce 2030, kdy tento krok poprvé pocítíme, bude v důchodovém věku už skoro čtvrtina populace (2,5 milionu), zatímco lidí v produktivním věku (15–65 let) včetně osob neplatících sociální pojištění bude v té době 6,5 milionu. Měl by stát vzhledem k tomuto vývoji přijít s nějakým pokusem typu druhého pilíře z období Nečasovy vlády, nebo jen spoléhat, že si budou lidé počínat zodpovědně a sami se na stáří zajistí?

Do roku 2030 se to klidně může ještě desetkrát změnit. Ostatně druhý pilíř důchodového systému byl také zaváděn „na desítky let“ a kde dnes je? Tato pravidla mě tedy dnes nechávají naprosto v klidu. Budou se neustále měnit podle potřeby důchodového systému. Nakonec to dopadne podle všeho tak, že skončíme u průběžného systému a dnešní důchodové připojištění bude hrát jen minoritní roli. Nedivila bych se, kdyby v budoucnu byl důchod rovný na úrovni nějakého životního minima a zbytek příjmů by byl dán tím, co si dokáže vygenerovat každý sám svými úsporami. Lidé by neměli vůbec spoléhat na stát. A stát by zase měl lidem polopaticky vysvětlit, že na něj spoléhat nemohou, aby měli dost času se na to připravit.

K francouzským prezidentským volbám, jejichž první kolo se uskutečnilo minulou neděli, zazněl i názor, že žádný reálný scénář našich podzimních parlamentních voleb by pro Česko neměl tak fatální důsledky jako případné vítězství Marine Le Penové ve Francii. Máme tedy za týden všichni držet ve druhém kole palce Emmanuelu Macronovi, aby se nenaplnily scénáře ochranářských opatření, uzavření hranic, opuštění eura nebo rovnou i EU v případě vítězství jeho protikandidátky?

Situace z USA se opakuje v bleděmodrém. V USA byli dva mizerní kandidáti a vybrat si mezi nimi bylo jako vybírat si mezi blátem a louží. Macron má jednu výhodu: Je relativně málo kontroverzní, snesitelný pro většinu. To neznamená, že je to dobrý kandidát. Je na můj vkus příliš „ani ryba, ani rak“. Nepřinese žádnou hmatatelnou změnu, Francii neposune nikam k lepšímu.

Jenomže Le Penová je v tomhle ohledu ještě horší. Chápu, že mnoho Čechů slyší na její protiimigrační a protiintegrační politiku. Jenomže problém je, že Le Penová má naprosto otřesný ekonomický program, můžeme-li jej za ekonomický vůbec označit. Le Penová bývá označována za ultrapravicovou, což je holý nesmysl. Posuďte sami: zvýšení platů státních zaměstnanců o 200 eur, snížení věku pro odchod do důchodu na 60 let, zvýšení penzí, administrativní regulace a snížení cen plynu a elektřiny o 5 procent, snížení spotřebních daní až o 20 procent, zato zvýšení progrese a procenta daní z příjmů, zdanění luxusního zboží, zvýšení majetkových daní, progrese zdanění firem... To máme doslova ultralevicový program jak vyšitý.

Takže ano, já, byť nerada, jsem spíš pro Macrona, ačkoliv si myslím, že to nebude žádná výhra.

 

ZLATÝ POKLAD aneb Pohádky o penězích, které vaši rodiče nesměli znát

Bohatě ilustrovaná kniha pohádek finanční gramotnosti ekonomů Šichtařové a Pikory. Pro děti ve věku přibližně 6 až 13 let.

 
 
* OBJEDNAT za zvýhodněnou cenu ZDE

 

 

 

 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Jiří Hroník

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Milion chvilek, elfové a práskači. Jen boj o moc. O žádné blaho nejde, říká publicista, který nemusí Piráty ani Babiše

19:38 Milion chvilek, elfové a práskači. Jen boj o moc. O žádné blaho nejde, říká publicista, který nemusí Piráty ani Babiše

POLOČAS HORKÉHO ROKU „Je to pouze a jenom boj o moc a z toho plynoucí penězovody nasměrované ‚správn…