Táňa Fischerová: Když Zeman řekne, že se mají lidé ozbrojovat, stydne mi krev v žilách. Připodobňuje se stále více k Husákovi

Co jste říkala tomu, že jste se objevila v seznamu potenciálních prezidentských kandidátů, který zveřejnili iniciátoři Kroměřížské výzvy?

Byla jsem překvapená. Nemyslela jsem si, že mě ještě někdo bude navrhovat, takže mě to překvapilo, protože jsem s tím nepočítala.

A věděla jste předem, že figurujete v seznamu potenciálních prezidentských kandidátů, z kterých chtějí signatáři Kroměřížské výzvy vybrat jednoho, kterého podpoří v přímé volbě? Zeptali se vás, jestli máte v plánu kandidovat?

Oni se mě zeptali potom. Řekli mi, že jsem v tom seznamu, a zeptali se mne, jak se na to dívám. Řekla jsem, že jsem překvapena, že jsem s tím nepočítala. Ale člověk nikdy neví, co se ve světě uděje, řekla jsem, že kandidovat nebudu, leda – to je jedno procento ze sta – kdyby se změnila situace tak, že by se objevila potřeba a objednávka na člověka, jako jsem já, který vidí svět jinak, než jaký je. Nepočítám, že by se to stalo, ale zažila jsem to v životě dvakrát – v roce 1968 a 1989, takže proto jsem řekla ano, ale ať jsem až na konci toho seznamu, ať mne berou jako záložníka. To byla moje reakce.

Co říkáte tomu, že se v seznamu objevili i lidé, kteří dopředu odmítli kandidovat, například Karel Schwarzenberg nebo Zuzana Roithová? Má smysl dávat na takový seznam osobnosti, které už dopředu vylučují, že by se ucházeli o post hlavy státu?

Já nevím. Já jsem u toho nebyla, dokonce ani nevím, kdo na tom seznamu je. Ale myslím, že vyloučit to můžete vždycky. Ten samotný fakt, že ještě pořád jste pro někoho ve hře, je podle mne zajímavý. Ale vzhledem k tomu, že do samotné volby prezidenta je ještě dost času, myslím, že to není nic proti ničemu, vidíte, jak se k tomu kdo staví bez ohledu na to, jak to lidé přijímají nebo ne.

Co si myslíte o této iniciativě, jejímž cílem je postavit protikandidáta současnému prezidentovi Miloši Zemanovi, takového, který bude podle signatářů hájit základní demokratické principy a hodnoty? Pokud tedy Miloš Zeman potvrdí kandidaturu, zabránit mu v tom mohou asi jenom zdravotní problémy.

Jasně, takhle to všichni vnímáme. Myslím, že je důležité, aby občanská společnost, na tom se s Kroměřížskou výzvou shodujeme, ukázala, že to považuje také za svůj výsostný zájem, že to nemá být jenom území politiků, ať už bývalých nebo současných. Já jsem si vždycky představovala, že tuto funkci nejlépe splnili nadstraničtí kandidáti a lidé, kteří nebyli přímo spojeni s politickými strukturami. To považuji za velmi důležité a může to třeba nasvítit lidi, o kterých se neví a kteří by byli velmi cenní v některých pozicích. Takže si myslím, že je to správné.

Jak vidíte působení Miloše Zemana v roli nejvyššího ústavního činitele?

Já jsem dlouhodobě kritikem jeho jednotlivých kroků. Nemohu si pomoci, každým dalším krokem mne Miloš Zeman utvrzuje v tom, že není tím mravním vzorem, který by na Hradě měl být. Prezident stojí v čele státu, vždycky společnost nějak formuje a na jeho působení je to i vidět, jak za ním stojí jeho fanklub a proti němu jsou lidé, kteří ho nemohou vnímat jako něco pozitivního. Když řekne, že se mají lidi ozbrojovat, stydne mi krev v žilách. Nebo když on, který se prezentuje jako lidový prezident, uzavře Pražský hrad. To neudělal nikdo. Podle mne se stále víc připodobňuje ke Gustávu Husákovi, který se také uzavřel na Hradě a vždycky trhal sakem a někoho nařknul. A zahraniční politika Miloše Zemana, to, že je spojen s nadnárodními společnostmi, kdy inklinuje k Číňanům a Rusku, je pro mne šokující. Těžko mohu souhlasit s tím, co dělá. Myslím, že je zájmem lidí, aby se našly osobnosti, které by ukázaly, že mohou udělat pro naši zemi něco důležitého, které by společnost spojovaly a nesly nějaké ideály.

Neměli by prostě signatáři Kroměřížské výzvy vybírat z těch, kteří ohlásí kandidaturu, nebo někoho nejdříve vyzvat, aby se o funkci hlavy státu ucházel, že ho v takovém případě podpoří? Zdá se, že zvolili jednoduché řešení - v seznamu se vedle vás objevuje poměrně dost osobností, které už kandidovaly v minulé přímé volbě, jako Karel Schwarzenberg, Zuzana Roithová, Jiří Dienstbier, nebo ty, které chtěly kandidovat jako Vladimír Dlouhý. A dokonce v něm figurují i další lidé, kteří už kandidovali na Pražský hrad v minulosti – Jan Švejnar, Jan Sokol a Petr Pithart. Myslíte si, že mají šanci tentokrát uspět?

Situace se mění, doba se mění. To nikdy nevíte.

Miloš Zeman nakonec také poprvé neuspěl, ale tehdy volil prezidenta parlament.

No právě. Já jsem tenkrát nepředpokládala, že může uspět. Samozřejmě je to test i nás všech, protože vítězí populisté, kteří slibují nesplnitelné a kteří vytvářejí nepřátele a štvou proti nim. Proto si myslím, že je důležité, aby to lidé nevzdávali. Minule jsem do přímé volby prezidenta nešla s tím, že budu vítěz, ale chtěla jsem přinést jiné akcenty, jiný program, jiné ideály. A myslím, že ti, kteří to chtěli vidět, to viděli. Nikdy neoslovíte všechny lidi, ale doba se mění. Je důležité, aby se o tento post ucházeli lidé důstojní. Ale je pravda, že vyhrávají většinou ti populisti, takhle je nastavený dnešní svět. A nejen u nás.

Popularita současného prezidenta šla před časem dolů, ale zvedla se spolu s migrační krizí, protože Miloš Zeman se ostře vymezil proti pomoci migrantům, kteří mají jinou víru a kulturu. A česká společnost na to slyší. Mohou obavy z migrantů ovlivnit i prezidentskou volbu?

Miloš Zeman patřil k těm naháněčům strachu z někoho, kdo u nás vůbec není. Nejdřív byli strašákem Romové, dnes si na ně v podstatě nikdo kromě Babiše, který má „politický talent“ na rozdmýchávání těchto věcí, nevzpomene, protože všichni přešli na burkiny. Jako o nejdůležitějším problému léta se diskutuje o tom, jestli mají ženy lézt do vody v burkinách nebo dvoudílných plavkách. A to se samozřejmě hodí těm, kteří lidem nahánějí strach, když se pozornost zaměří na burkiny místo aby se zaměřila na to, že svět řídí lidi, kteří přesunují peníze od nemajetných k těm bohatým. A na to, že se celý finanční systém točí tímto způsobem, že tady máme daňový ráj, že bankrotují státy, protože se peníze nedostávají na důležité programy. A místo toho, abychom se bavili o těchto závažných problémech, bavíme se o uprchlících, kteří tady nejsou a máme z nich strašný strach a ozbrojujeme se. To je absurdní. Ale všichni autoritativní vládci a populističtí politici to dělali – budili strach a potom říkali, já mám tvrdou ruku, já vás zachráním.

Když jste uvítala po listopadu 1989 nástup svobody a demokracie, jak se díváte na to, že dnes – po více než šestadvaceti letech – jsou v čele naší země politici, kteří nás od směrování na Západ prý znovu otáčí směrem k Východu? A že hrozí, že příští sněmovní volby vyhraje podle hlasů kritiků "bývalý nomenklaturní kádr, člověk s podezřelou minulostí a s obrovským střetem zájmů" Andrej Babiš?

Lidi jsou zoufalí, všechno vnímají úkorně a pak naletí každému, kdo říká, že není politik, že zamaká a bude stát řídit jako firmu. Je vidět, že tohle na lidi funguje, nevidí detaily, protože ani nemají čas se nějakými detaily zabývat. Tyhle řeči mají vždycky velký úspěch a lidé pak nevidí, kolik miliard Andrej Babiš získává, o kolik mu stouply zisky, jak ovlivňuje zákony ve svůj prospěch. Lidé mají pocit, že tak to má být. Vždycky ti předchozí průměrní a nedůslední politici, kteří současně podporují korupci pro vlastní strany i pro sebe, připravují půdu těmto populistům. Kdyby to předtím fungovalo, nikdy by se takoví populisti jako Babiš a další ani nezrodili. Ale protože to nefunguje, lidi pořád hledají naději v někom, kdo se jakoby nenamočil. Ačkoli se namočil už dávno předtím, jindy a jinde, ale na to už tak není vidět.