Táňa Fischerová: Zeman je zákeřný. A také nemocný, takže by se mohlo stát...

Prezident Miloš Zeman ohlásil před pár dny, že bude znovu kandidovat na Pražský hrad. Nepřimělo vás to k rozhodnutí přece jen se ucházet o funkci hlavy státu? Byla jste mezi jmény, která se v minulosti v této souvislosti objevila.

Už jsem mnohokrát řekla a stále to opakuji, že s tím nepočítám, ale vždycky jsem nechávala jedno procento, protože někdy se může stát, že se člověk rozhodne jinak, když je osloven něčím, dobou nebo nutností. Kdyby se atmosféra změnila tak, že by lidé chtěli někoho, kdo zosobňuje hodnoty, které přináším, nebo kdyby se z nějakých důvodů, které si teď neumím představit, ukázalo, že je to nutné, pak bych to asi vzala. Ale protože takovou situaci nevidím, tak s tím nepočítám, jen to úplně neodmítám, protože člověk nikdy neví, co se může stát. Teď ovšem nevidím důvod, proč bych se šla mlátit v hrnci s nudlemi, ve kterém není žádná naděje, protože doba nechce jiné hodnoty, ale chce upevnit ty současné; a tam já pro sebe nevidím žádný důvod, proč bych do toho vstupovala.

Miloš Zeman prohlásil, že nebude dělat žádnou prezidentskou kampaň a že se nebude účastnit ani televizních debat s dalšími prezidentskými kandidáty, přitom stále jezdí po regionech. Co tomu říkáte, je to kampaň, není to kampaň?

On tvrdí, že dělá jen svou „prezidentskou“ práci, ale samozřejmě vede od první chvíle kampaň. Každý jeho výjezd mu získává příznivce, protože lidé oceňují, že za nimi jezdí tento mocný muž. Ale v jednom televizním pořadu jsem řekla, že tam neprobíhá žádná diskuse, žádný dialog. Někdo položí otázku, on na ni po svém odpoví, ale už nenásleduje nic dalšího, co by ho přimělo na něco konkrétně odpovědět. Já to opět považuji za velké farizejství a porušení demokratických principů, protože každý prezidentský kandidát se musí zúčastnit závěrečných diskusí a debat, musí se vyjadřovat k problému v konkurenci těch druhých. V nich je vidět, jak se kdo na co dívá, když je nucen odpovídat i na to, co se mu nechce. A to, že tohle odmítá, pokládám za porušení základních pravidel. Když jsem se dozvěděla, že se Miloš Zeman nebude účastnit diskusí, řekla jsem si, jasně, on ty ostatní kandidáty nechá, aby se proždímali sami, aby si tak zvaně cintali pentli, a potom to bude glosovat. To není rovné a čestné jednání, to je zákeřné. Pro mě to není přijatelné. Snižuje to i jeho samotného, ale je otázka, jestli si on sám sebe ještě váží.

Zdálo se, že některé osobnosti vyčkávaly, zda současný prezident kandidaturu potvrdí. Stalo se, ale od té doby, i když je to ještě poměrně krátká doba, nikdo další kandidaturu neoznámil, naopak ji jako například bývalý velvyslanec Petr Kolář odmítl. Myslíte, že se někteří zalekli, když do přímé volby jde i Miloš Zeman, který je považován za favorita?

Samozřejmě, nikomu se nechce do nerovného zápasu. Na druhou stranu nechápu, co čekali. Že Zeman nebude kandidovat? To přece bylo předem jasné, že bude. Nicméně nevylučuji, že se ještě někdo nemůže objevit. Ale obávám se, že se mohou objevit takoví ti populisté, kteří si kandidaturou dělají jen vlastní reklamu, jdou do toho jen proto, že jsou vidět. Na druhou stranu nebude pro většinu snadné sehnat padesát tisíc podpisů.

Vy jste se první přímé prezidentské volby zúčastnila, takže dokážete posoudit, jakou to dá práci. Někteří kandidáti byli tehdy dokonce z volby vyloučeni, protože po odečtení falešných podpisů nedosáhli potřebného počtu padesáti tisíc. A v této volbě jsou podmínky ještě zpřísněny, signatáři budou muset ke jménu přidat ještě číslo občanského průkazu. Nemůže se objevit těch problémů ještě víc, protože lidé si budou čísla dokladu vymýšlet, aby nemuseli uvádět osobní údaje?

Samozřejmě problémy budou. My jsme to poprvé dost kontrolovali, přesto se v seznamech objevily chyby, někdo třeba nenapsal celé jméno hlavního města Praha, ale jen Pha. A to muselo být vypsáno celé. Tam jsme to mohli dopsat. Ale když vás někdo chce poškodit a napíše vymyšlené jméno nebo číslo dokladu, tak to udělá. Úplně se tomu nedá vyhnout. Ale kdyby místo toho byla podmínka osmi tisíc hlasů, ale potvrzených notářem, bylo by to ještě těžší. To by nikdo nezískal, nebo by to byly koupené hlasy. A to by bylo narušení soutěže. Takže vlastně nezbývá než to udělat tak, jak to je. Ale pro kandidáty není snadné shánět desetitisíce hlasů. Já si pamatuji to nadšení, když za mě lidé sami začali shánět hlasy poté, co jsem řekla, že když chce někdo moji kandidaturu podepsat, tak to udělá. A to považuji za největší přínos přímé volby. Nevím, jestli si lidi najdou takového kandidáta, u kterého by znovu takové nadšení vzniklo. Já jsem chtěla přinést jiné hodnoty a jiné pohledy. A to, co se teď rýsuje, je soubor různých „píár“ a siláckých řečí. Ale uvidíme, nemůžeme předjímat, zatím to zdaleka není uzavřené.

Takže zatím nevidíte mezi těmi, kteří už kandidaturu ohlásili nebo o tom uvažují, nikoho, kdo by měl šanci proti Miloši Zemanovi?

To je prostě viz major. Může se to otočit, člověk neví, co se stane, lidé už toho mohou mít dost, takže já bych tu naději nikdy nepohřbívala. Zatím to nevypadá příliš nadějně. Ale mám dva kandidáty, které budu sledovat, protože je potřeba odpovědět na různé otázky, na různé problémy, abych si udělala závěr. Jeden z nich je pan Jiří Drahoš a druhý Marek Hilšer, který se mi líbí, protože je nejblíž tomu, co jsem si představovala pod pojmem občanský kandidát. Tedy člověk angažovaný ve veřejném prostoru. Marek Hilšer byl v misi Lékaři bez hranic, což je organizace, které si vážím. Nikdy neznáte osobní motivaci, u většiny kandidátů to ego vždycky někde je.

Před rokem s velkou slávou přišlo několik osobností s iniciativou Kroměřížská výzva na podporu demokratického prezidentského kandidáta. Ale teď je téměř ticho po pěšině. Jak si to vysvětlujete, když se termín volby pomalu blíží?

Ono je strašně těžké se na někom domluvit. A Kroměřížská výzva dostala hodně kapek ze všech stran, takže to samozřejmě hodně zchladilo jejich nadšení. Já jsem osobně už před první volbou říkala, pojďme se občanská společnost domluvit, vytipujme pár jmen a řekněme si, za kým budeme stát. Tahle myšlenka se zrodila znovu v Kroměřížské výzvě. Měla jsem z toho dojem, že její členové jsou většinou pravicoví, takže vyřazovali levicové kandidáty, čímž se to vlastně zase zúžilo na určitý okruh lidí. Ale ještě je čas, vždyť je do volby ještě rok. Myslím, že hlavní nápor se možná objeví v létě nebo až na podzim. Já sama jsem před minulou volbou začala sbírat hlasy až na podzim. V létě jsem ještě nevěděla, že kandidaturu přijmu, rozhodla jsem se až někdy koncem července.

Kroměřížské výzvě asi neprospělo, když se od ní ostře distancoval Michal Horáček, který byl jejím největším favoritem. Prohlásil, že s tím nechce mít nic společného, že o jejich podporu nestojí.

To bylo hodně nešťastné, vždyť Michael Kocáb byl jeho blízký druh. Ale tím prostě odřízl velkou skupinu lidí. Horáček hrozně dbá na to, aby nebyl s ničím spojen. Ze začátku prohlásil, že nepůjde proti Zemanovi, a teď do něj jde přímo čelně. Takže nevíte, co udělá zítra, protože jeho kroky jsou nekonzistentní. Já nechci hledat Antizemana, já chci člověka s hodnotou. U mě Miloš Zeman není člověk, který hájí nějaké hodnoty, ale pouze sebe, své kamarády a své názory. Necítil proud doby, že je třeba nějaké obměny, on představuje, a tím naštvu spoustu zemanovců, regresi toho všeho. Chce pomlouvat, ozbrojovat, bojovat, vyznamenávat lidi staré doby, kteří nejsou zrovna vzorem mravnosti. To je pro národ hodně špatně. Je to devastující. Nevzbuzuje ve společnosti jiskru naděje, aby lidé cítili, že některé věci mají smysl, že jsou tu hodnoty, pro které stojí za to žít, a ne že se všichni postřílíme na ulici.

Miloš Zeman bere zřejmě i výkon prezidentské funkce jako boj. Nedávno prohlásil, že znovu kandiduje, protože není zbabělec a nechce „utéci z boje“.

Prezidentská volba není boj. Měli bychom hledat toho nejlepšího, který přinese jiskru. Já jsem tu jiskru párkrát zažila, rok 1968, 1989, dlouho jsem s ní žila jako všichni, spojovalo nás to, měli jsme pocit, že nějaká tma je za námi a všechno je v našich rukou. A pak se ukázalo, že v našich rukou není vůbec nic a že jsme někde u dna a že v čele státu na klíčových místech jsou lidi, kteří nás táhnou do tmy. A s tím se přece nemůžeme smířit.

Co by podle vás přineslo znovuzvolení Miloše Zemana hlavou státu, kdy už by nemusel usilovat o popularitu a podporu veřejnosti, aby byl znovu zvolen?

Bylo by to o to horší. Tím, že se nebude muset o nic snažit, zbaví se už posledních zábran. Obávám se, že skutečně může být zvolen, že se to může stát, i když pořád doufám, že se nějaká jiskra objeví. Ale je zřejmé, že je to nemocný muž, u kterého nemoc bude postupovat, takže se můžeme nadít prezidenta, který bude mít zdravotní problémy a tu funkci nebude vykonávat na sto procent. To je jedna z variant.

Nebo ji budou za něj vykonávat jiní, které nikdo nevolil…

Ale to už se děje teď.

Političtí komentátoři považují variantu, že na Hradě opět zasedne Miloš Zeman a ve Strakovce Andrej Babiš, za velmi pravděpodobnou vzhledem k podpoře, které se stále oba těší u poměrně velké části veřejnosti. Myslíte si to také?

Ta varianta samozřejmě v tuto chvíli vypadá velmi pravděpodobně. Ale jak jsem říkala, člověk neví dne ani hodiny. Vzpomínám na to, jak určitá část občanů preferovala Sládka; dlouho na tu jeho rétoriku, jak si to vyřídí se všemi lumpy, kteří to tu rozkradli, slyšeli. Ale když se ukázalo, že sám není čestný, že veřejné peníze využívá ve svůj prospěch, obrátili. A téměř do tří dnů byl pryč. Tohle lidé nesnesli. A totéž bylo s Vítem Bártou, slavnostně nastoupil jako spasitel. Ale když se ukázalo, jak to v hnutí funguje, kdo koho kupuje, tak začal mít problémy, zmizel a není. A myslím, že Andrej Babiš začal mít zatraceně velké problémy ze stejného důvodu. Lidé uvěřili jeho sloganu: „všeci kradnú, ale já ne, já to odstraním, protože jsem čistý“, nebo tomu, že když je někdo tak bohatý, už má dost. Teď se ukazuje, jakými způsoby Babiš obchodoval, co všechno bylo nefér, jak to neumí vysvětlit. A podle mne se může stát, je to jedna z variant, že lidé pochopí, že to není tak, jak říkal, a může také velmi rychle skončit. Jen lidem musí dojít, jak to vlastně nahoře chodí. A v tomhle naštěstí pořád u nás ještě nějaká demokracie funguje.

Je otázka, jak dlouho by fungovala, kdyby nastala varianta Miloš Zeman prezidentem a Andrej Babiš premiérem. Vzpomeňme, co dělala policie při státní návštěvě čínského prezidenta nebo jak si Rada pro rozhlasové a televizní vysílání pozvala představitele České televize na kobereček kvůli reportážím o sporných daňových optimalizacích ministra financí; nebo to, jak se oba vyjadřují o novinářích i jiných kriticích. Nemáte z toho obavy?

Ano, protože to, co mě děsí, je, že Miloš Zeman místo toho, aby hájil čestnost a mravnost, hájí tyto lidi. Místo toho, aby řekl, že by ho také zajímalo, jak Andrej Babiš nakládá s penězi, protože pro společnost je důležité, aby se to vyšetřilo, tak to prezident přikryje. V takové chvíli se ptám, je to možné? Kde jsme se ocitli po tom velkém vzepětí roku 1989, kdy jsme všichni toužili po změnách, po svobodě a demokracii? Přesněji – úplně všichni ne, byla tady skupinka, která ze změn radost neměla a která teď nabyla na významu. Ti vyhráli, protože je vidět, že se to spojení teď utužuje, vzájemně se kryjí a mnoho politiků tomu pomáhá. Ale v roce 1989 jsme fakt věřili, že nastane nějaké mravnější období. A ono se to minulé vrací, ale nejhorší je, že to lidem přestává vadit. Na druhou stranu si musíme uvědomit, že se totéž děje po celém světě. Mysleli jsme si, že z toho světa k nám přijde to lepší, ale jako by se všude šířilo to špatné. A člověk se nestačí divit. Nejsme žádným osamoceným ostrůvkem špíny, protože všude vládnou ti velcí, mocní, obrovské nadnárodní společnosti, obrovské finanční domy. Ti ovlivňovali politiku. Dnes navíc sami vstupují do politiky, protože si uvědomují, že s politiky je to někdy těžké, že ne vždycky jim jdou na ruku. A lidé jejich příchod do politiky vítají. Volají sláva, ať jdou ti špatní politici pryč – a volí to nejhorší a hrozí autoritativní stát. Když Babiš řekne, že parlament je žvanírna, že by ho stornoval na 101, tak mne z toho mrazí. To si přece nemůže nikdo v demokratické společnosti dovolit říci. Samozřejmě, že za to mohou i sami politici, kdyby postupovali lépe, tak se to nestalo.