Dokáže podle vás česká vláda dostatečně reflektovat, jak se daří například samoživitelům nebo rodinám s dětmi, když jim rostou účty? A také komunikovat s veřejností, co je třeba – tedy dávat najevo, že se o ně postará? 

Už před válkou na Ukrajině se mluvilo o rozdělení české společnosti. Prohloubí ho ještě současná krize?

Reakce společnosti na většinu krizí má dvě fáze. V první se společnost semkne, aby čelila akutní hrozbě, ve druhé se rozdělí podle toho, jak na které její části důsledky krize dopadají. Považuji za vysoce pravděpodobné, že kombinace války na Ukrajině a vysoké inflace u nás prohloubí rozštěpení české společnosti. Situace je o to složitější, že na české politické scéně jsou zatím vidět samí soupeři, žádný sjednotitel.

Češi ukázali, že jsou ochotni ukrajinským uprchlíkům velmi pomoci, mnoho jich ubytovali u sebe doma, pořádají sbírky, a tak dále. Současně s tím se vážou potíže s financemi, byrokracií a nejistotou, jak dlouhou Ukrajinci zůstanou, protože nikdo nedokáže předpovědět konec války. V kombinaci s vyprazdňující se peněženkou Čechů, jak dlouho podle vás vydrží ochota a nasazení pomáhat? Má nějakou hranici?

Ochota pomáhat je především otázkou osobního nastavení člověka, jeho hodnotového systému. Lidé, kteří pomáhají z přesvědčení, vydrží pomáhat dlouho. Řekl bych, že mnoho let. Ti, kdo pomáhají jen pod dojmem momentální emoční vlny, budou asi takzvaně chladnout daleko rychleji. Hodně při tom bude záležet také na vývoji situace na bojišti, protože dokud je Ukrajina úspěšná, lidi to k pomoci ukrajinským uprchlíkům hodně motivuje. Kdyby ale mělo Rusko nějakým zásadním způsobem vítězit, asi by se začala šířit všeobecná skepse a s ní i menší ochota snášet kvůli ukrajinským uprchlíkům nesnáze a náklady.

Co veřejné mínění ukazuje o obavách Čechů? Organizace Gallup International Association dělala průzkum, podle něhož se lidé bojí nejvíce rozšíření války a zdražování, dále také o dostatek energie. Odpovídá to?

Česká veřejnost žije ve velkých obavách již třetím rokem. První signály změn názorového klimatu jsme zaznamenali už koncem roku 2019, kdy se lidé začali obávat možného návratu ekonomické recese nebo přinejmenším zpomalení růstu. Tehdy opadla spotřebitelská nálada a přibylo obav ze ztráty zaměstnání. Pár měsíců na to přišel covid-19 a s ním velké obavy o vlastní zdraví a v ještě větší míře o zdraví blízkých. Podle různých průzkumů je patrné, že obavy tohoto typu se dotkly až devíti z deseti českých občanů. Když se pak koronavirová krize prodlužovala, přidaly se také obavy z jejích ekonomických důsledků, které se jakoby obloukem spojily s negativním očekáváním z přelomu let 2019 a 2020.

A když už to vypadalo, že covid-19 opravdu slábne a společnost se bude moct soustředit na překonání jeho důsledků, přišla ruská invaze na Ukrajinu a s ní nová vlna strachu. Možná bych měl použít číslo množné: nová vlna strachů. Kombinují se totiž obavy ze zavlečení války do střední Evropy, obavy z ekonomických důsledků válčení na Ukrajině a z důsledků sankcí uvalovaných na Rusko a také obavy z toho, co české společnosti přinese migrační vlna a pobyt statisíců Ukrajinců na českém území. Hlavní v celém tom neblahém balíku je v současné době strach ze sociálních dopadů vysoké inflace a extrémně vysokých cen energií. České domácnosti v této situaci přestaly být tahounem ekonomického růstu, protože se do značné míry přeorientovaly na úsporné nákupy a spoření na horší časy. Pozorujeme ale i paradoxní projevy veřejného mínění, ke kterým patří především šířící se obava ze ztráty zaměstnání. Tu v současnosti sdílí asi polovina práceschopného obyvatelstva, ačkoli skutečná nezaměstnanost je nejnižší v celé Evropské unii a nabídka volných pracovních míst převyšuje počet nezaměstnaných. Veřejné mínění ale často nebývá racionální a strach je emoce, kterou jen těžko překonají racionální argumenty.

Psali jsme:

SP ČR a PRIAC deklarují zájem na rozvoji mezinárodně respektovaného arbitrážního soudu se sídlem v Česku

Rozvoral (SPD): Vládní koalice odmítla návrh hnutí SPD na pomoc zdravotně postiženým občanům

Sněmovna: Babiš řečnil, řečnil a řečnil. Hlavně o zdravotnictví

„Ukrajina plánovala útok na Rusko.“ Z Moskvy letí blesk, z Bruselu tresty

Jak si podle názoru veřejnosti stojí nynější vláda? Jak se její důvěra v této době mění a na čem veřejnosti v krizi záleží nejvíce?

Zatím není k dispozici dost průzkumů, které by spolehlivě ukázaly, jak si stojí ve veřejném mínění vláda, můžeme ale usuzovat ze zatím mála systematických informací o vývoji politických preferencí. Je zřejmé, že spokojenost s politickou situací je vyšší než před loňskými parlamentními volbami, i tak jsou ovšem spokojeni jen dva z pěti občanů. Podpora stran koalice Spolu a stran, které ji tvoří, sice po loňských volbách mírně vzrostla, teď ale stagnuje. Stagnuje i podpora STAN, Piráti postupně ztrácejí a už se objevil i jeden průzkum, podle kterého by se v současné době samostatně do Poslanecké sněmovny neprobojovali. Mám-li to shrnout s trochou nadsázky, na frontě vláda versus opozice teď vidíme zákopovou válku, v níž vláda rozhodně není tou aktivnější stranou. Její hlavní slabinou je pomalá reakce na obavy, které jsem popsal před chvílí. Vláda to má opravdu těžké, ale pokud nechce ztrácet kredit, s nímž Strakovu akademii přebírala, bude muset upravit jak tempo přijímání protikrizových opatření, tak komunikaci s veřejností, která teď hodně připomíná zmatky z koronavirové doby.

Pravicová pětikoaliční vláda dlouho odmítala zásah do rostoucích cen a trhu například snížením DPH nebo plošnými opatřeními. Nyní se věci mění, i když jen částečně – například příspěvkem pro rodiny s dětmi s nižšími příjmy nebo snížením spotřební daně u benzínu. Je současná situace dobou, kdy je třeba sáhnout k levicovějšímu přístupu i pro tuto vládu?

Vláda zatím nemusí volit mezi plošnými a cílenými opatřeními, protože situace ani zdaleka není špatná v celostátním a celospolečenském měřítku. Stačí si povšimnout například toho, že v Praze po zdražení benzínu a nafty prakticky vůbec neklesla hustota silničního provozu. Vláda tedy může zůstat u pravicového paradigmatu pomoci, musí však postupovat rychleji než dosud a své koncepty domýšlet až do technických detailů. Příklad pětitisícové mimořádné dávky pro rodiny s dětmi ukazuje, že se to zatím moc nedaří – neví se, kdy, jak a kdo bude tuto dávku proplácet. Komunikační lapsus s tím, zda hranice pro nárok na tuto pomoc bude v hrubé nebo v čisté mzdě, si vláda za rámeček nedá. Nechci, aby to znělo jako nějaký odsudek, vláda zápasí s problémy, které v době jejího nástupu do Strakovy akademie nikdo netušil. Jen upozorňuji, že dělit opatření na levicová a pravicová je možná teoreticky zajímavé, ale daleko důležitější je dělit je na rychlá a pomalá, snadno proveditelná a obtížná, účinná a neúčinná.

Psali jsme:

Nadace ČEZ: S aplikací EPP už pomáhá téměř 600 tisíc Čechů. Za 7 let rozdělili přes 160 milionů korun

Český statistický úřad: Počet zaměstnavatelů v prvním čtvrtletí klesl

Ruský voják láteří: Utekli, jsou k ničemu. Víc ztrát než za roky války v Čečně

Řev kvůli pohybu Ukrajinců. Nakonec Rakušan oznámil trest

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

Líbil se Vám tento článek?

---

Nezávislost naší redakce můžete podpořit peněžitým darem v jakékoliv výši bankovním převodem na účet:

131-981500247/0100

QR kód obsahuje údaje k platbě, výši částky si určete sami.