Dokáže podle vás česká vláda dostatečně reflektovat, jak se daří například samoživitelům nebo rodinám s dětmi, když jim rostou účty? A také komunikovat s veřejností, co je třeba – tedy dávat najevo, že se o ně postará? 

Nevím, zda vláda jako celek reflektuje, jak se které skupině občanů daří, nebo to reflektují jen někteří její členové. Pan ministr Marian Jurečka to určitě vnímá, pan premiér pravděpodobně také, u ostatních si netroufám situaci posuzovat. Pokud jde o komunikaci, zatím se vládě příliš nedaří. Zdá se mi, že se vláda až příliš upnula k tomu, aby veřejnosti sdělovala teprve hotové a odsouhlasené kroky, takže je poměrně málo vidět, co se připravuje a mezi jakými variantami vláda volí. Chápu, že jde o reakci na zpackanou komunikaci v době koronavirové krize, kdy mluvilo příliš mnoho úst a často nebylo jasné, co je úvaha a co už rozhodnutí. Zdá se mi ale, že místo nápravy takové zmatečné komunikace přišel opačný extrém.

Už před válkou na Ukrajině se mluvilo o rozdělení české společnosti. Prohloubí ho ještě současná krize?

Reakce společnosti na většinu krizí má dvě fáze. V první se společnost semkne, aby čelila akutní hrozbě, ve druhé se rozdělí podle toho, jak na které její části důsledky krize dopadají. Považuji za vysoce pravděpodobné, že kombinace války na Ukrajině a vysoké inflace u nás prohloubí rozštěpení české společnosti. Situace je o to složitější, že na české politické scéně jsou zatím vidět samí soupeři, žádný sjednotitel.