S čím si coby ekonom budete právě uplynulý rok 2023 v Česku nejvíce spojovat?

Budu si ho spojovat především se souběhem řady už střednědobých krizí. A sice v první řadě nám nabíhá nepozorovaně demografická krize. To znamená, že se nám mění struktura obyvatelstva v tom směru, že nám stárne populace a do produktivního věku přicházejí početně velmi slabé skupiny. O téhle krizi se moc neví, protože je překryta více než čtvrtmilionovou migrací především z Ukrajiny, takže není moc vidět. Ale když se podíváte do většiny firem, které by chtěly růst, tak mají za jeden z hlavních problémů vedle cen energií nedostatek pracovních sil.

Druhý dojem z loňska je zhoršující se nálada analytiků, kteří vcelku systematicky v průběhu roku zhoršovali až na platební bilanci odhady všech makroekonomických ukazatelů, především pokud jde o ekonomický výkon. Nepřekonali jsme rok 2019 a nedostali jsme se přes něj nejen loni, ale pravděpodobně se přes něj nedostaneme ani v roce 2024.

Třetím rysem skončeného roku, a to s tím souvisí, je vysoká inflace, která drtí kupní sílu domácností a implikuje i prognózy firem, pokud jde o náklady a jak mají kalkulovat výrobky.

Čtvrtým faktorem uplynulého roku, bohužel, je velmi nekvalifikovaný zásah ministerstva financí do ekonomického dění v tom smyslu, že v okamžiku stagnace konsolidačním balíčkem dělá více škody než užitku, a to se projeví až letos. Ten loňský rok byl ve znamení varování, že tudy cesta nevede. Ale vláda nedbá a hojí se na krátkodobých efektech, krátkodobých úsporách. Ale jak říká Martin Fassmann, škrty se k prosperitě nikdo nedostane.