Byl jste osobně pomáhat na jižní Moravě, kterou zasáhlo ničivé tornádo. Jak byste popsal vaše pocity, když jste dorazil na místo?
Když jsem ve čtvrtek večer zjistil, co se stalo, tak jsem byl samozřejmě v šoku. Na vlastní kůži jsem jako voják zažil povodně v roce 1997 v Uherském Hradišti, takže jsem si dovedl představit, co se asi na místě děje. Ještě v noci jsem tedy kontaktoval kolegu záchranáře Radka Bendu z Pelhřimova, aby zjistil, jak se vyvíjí situace a koordinovali jsme spolu přípravy pomoci. Přes noc vytvořil určitý harmonogram postupů, zajistil dva sanitní vozy a začali jsme připravovat pomoc. Naše aktivita tedy spočívala hlavně v zajištění vody, potravin, hygienických prostředků a dalšího materiálu, který lidé potřebují k zajištění základních lidských potřeb. Pak už stačilo natočit jedno video a okamžitě se rozběhla obrovská vlna solidarity mezi lidmi.
Co bylo pro vás nejsilnější emocí? Byly to ty zničené domy, lidské osudy, nebo nasazení všech, kteří se snažili pomoci?
Jednoznačně sounáležitost, solidarita a láska lidí k lidem. Jak se celý národ dokáže spojit, když někdo potřebuje pomoci. Za jeden den jsme díky darům lidí dokázali shromáždit materiál za více než sto tisíc korun. Jezdily rodiny, maminky s dětmi, starší lidé i velmi mladí. Zkrátka nikoho tato událost nenechala lhostejným, což je dojemné a je to známka, že jsme skvělý národ.
Od čtvrtečního večera jste společně s kolegy začal organizovat pomoc postiženým obcím. Co bylo v tu chvíli nejtěžší?
My jsme jen pomáhali, na tom nebylo nic těžkého, navíc lidé se obrovsky aktivovali sami. Těžké to mají a ještě budou mít ti lidé v postižených oblastech.
S čím konkrétním jste se snažili bezprostředně pomoci občanům, kteří z minuty na minutu přišli doslova o střechu nad hlavou?
V první fázi jsme vyzvali ke sbírce základních potřeb, tedy primárně jídlo a hygiena. Sešlo se nám už i nějaké nářadí a plachty pro zabezpečení domů, což jsme celé odvezli v sobotu do Lužic a Mikulčic dvěma zapůjčenými sanitními vozy. Následně jsme lidi poprosili o pomoc a přispění na OSB desky, střechové latě a prkna, které jsou v místě velmi třeba. Opět hlavní skupinou dárců byli zejména lidé, i když bez podpory několika firem by to nešlo realizovat. Díky obrovské ochotě a aktivitě se nám tedy podařilo od pondělí do středy naplnit velké auto s OSB deskami, další velké auto plné střešních latí a prken a střední dodávku s různým nářadím. Dohromady se lidé složili na materiál v hodnotě sahající ke dvěma stům tisícům korunám. Za to všem patří obrovské poděkování.
V rámci uskupení Trikolóra Svobodní Soukromníci jste také spustili jak finanční, tak materiální sbírku. Jaká byla reakce vašich příznivců?
Chci zdůraznit, že veškerou pomoc, o které výše hovořím, jsme organizovali a organizujeme striktně naprosto apoliticky, prostě jsme jako občané chtěli pomoci. Celkově reakce lidí byla úžasná a jediné, v čem jsme využili našich vnitřních struktur, byla koordinace pomoci v postižených místech a mezi okresy. Kde máme zkrátka členy, tak tam jsme hodně schopni domluvit a zařídit díky nim. V tomto případě se to velmi hodilo právě v Hodoníně. Ale znova říkám, že jsme to nikdy nikde neprezentovali a ani to dělat nebudeme. Prostě jsme lidé jedné země a pomáháme si v nouzi. Jako Trikolóra Svobodní Soukromníci jsme podpořili jeden transparentní dárcovský účet, který jsme propagovali na svých kanálech. Ač se stal nejúspěšnějším, tak si žádné zásluhy na této obrovské vlně solidarity neděláme.
Záchranné práce jste viděl přímo na vlastní oči. Jak podle vás zafungoval celý systém pomoci postiženému regionu? Je něco, co by se podle vás mělo do budoucna vylepšit?
Nebyl jsem v místě od začátku akcí, ale jsem si jist, že záchranáři a hasiči dělali co mohli. Co se týká následné organizace v místech, tak mi to zprvu přišlo poněkud chaotické, ale nechci nyní kritizovat, protože v místech se všichni členové záchranných složek chovají skvěle a velmi vstřícně. Myslím si ale, že by v místě měl být větší počet vojáků. Celkově je to z mého hlediska hodně podobné těm povodním z roku 1997. Je to v takovém rozsahu nová zkušenost a stát i samospráva se musí poučit, jak postupovat.
Ozývají se hlasy, které kritizují to, že meteorologové nevarovali místní občany před hrozbou vzniku tornáda. Jak to vidíte vy? Bylo to vůbec možné? A pomohlo by to něčemu?
Anketa
Je třeba zpřísňovat covidové restrikce? (Ptáme se od 30.6.2021)
28%
69%
hlasovalo: 6954 lidí
Podle aktuálních obrázků z postižených obcí je zřejmé, že nejhorší škody jsou pomalu již odklizeny a na řadu teď musí přijít rekonstrukce či výstavby nových domů. Jenže není jak materiál, tak kapacita stavebních firem. Co s tím?
Nejprve byla vidět apokalypsa díky rozbořeným domům. Nyní je strašné vidět ta prázdná místa, která po domech zůstala. Je spousta lidí, kteří se podobně jako my snaží zajistit materiál, a spousta dobrovolníků, kteří chtějí pomoci stavět. Ale nelze spoléhat jen na dárce a dobrovolníky. Zde je za mě jednoznačná povinnost státu zajistit lidem obnovu jejich domů. Prostě nabídka půjčky s nízkým úrokem je hezká, ale starší lidé, kterých je v postižených místech hodně, si ji dovolit stejně nemohou. V tomto já to vidím jednoznačně. Pokud má stát peníze, aby je posílal na druhou stranu planety na obnovu zemí, které si tam sami lidé zničili válkami, tak musí mít peníze pro vlastní občany. Na prvním místě pro vlastní občany. Já prostě nekompromisně žádám vládu, aby pomohla s obnovou obydlí lidem, kteří celý život platili nemalé daně a nyní přišli z minuty na minutu o veškerý majetek.
Jan Tesař
- Trikolora
- mimo zastupitelskou funkci
Je podle vás něco, co bychom si měli všichni odnést jako ponaučení z této živelné katastrofy?
Nevím, jestli jako poučení z živelné katastrofy, ale jedno poučení mě napadá. Neustále z televizí, novin, z úst politiků slyšíme, jak jsme nezodpovědní, jak jsme rozdělení, jak nejsme rozumní, jak potřebujeme hlídat, atd. Tady dnes vidíme, že to všechno jsou jen snahy tento národ neustále rozdělovat, rozhádávat a ovládat. Že na rozdělování lidí se staví politické programy a získává politická moc. Dnes jsme ale ukázali, že jsme jako národ velmi vstřícní, jsme vlastenci, jsme solidární, pomáháme si, umíme táhnout za jeden provaz a jsme plní lásky jeden k druhému. Zkrátka poučení zní takto. Nenaslouchejme médiím a politikům, když nás zase začnou štvát proti sobě. Nedejme se a stůjme při sobě. Jsme skvělý český národ, buďme na to hrdí.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Karel Výborný
