V tomto roce slavíme 30. výročí sametové revoluce, země je ovšem od dubna zmítána protesty a demonstracemi proti současné vládě a zčásti i proti hlavě státu. Co nám zatím probíhající rok 2019 prozradil o stavu české společnosti?

Že vyzráváme, i když to jde pomalu. Protesty a demonstrace se nám nemusí líbit a nemusíme s nimi ani souhlasit, ale k demokratickému fungování prostě patří. Třicet let vypadá jako mnoho, ale pro změnu fungování společnosti je to pořád poměrně krátká doba, takže za ni nelze očekávat zázraky (takoví Britové se to učí již přes dvě stě let). Právě to, že na jedné straně umíme poukázat na chyby a nešvary, a na druhé současně systém nepodlehne tzv. tlaku ulice, je přitom znakem, že cesta, kterou se ubíráme, je správná.

Jak je v současné době vnímána osobnost Václava Havla? Jak ho zhodnotit bez nánosu patosu a povinné oslavy, ale zároveň se vyhnout urážkám a mýtům o jeho osobě?

Václav Havel byl nepochybně nesmírně významná osobnost. Neumím jej posoudit jako dramatika a nezažil jsem ho jako disidenta, ale fakt je ten, že měl velmi zásadní vliv jak na utváření současné společnosti, tak na to, jak jsme vnímáni v zahraničí. Na druhou stranu ale poté, co svou roli – a jaká přesně byla, to posoudí až historikové – sehrál a odešel, stal se symbolem v rukou lidí, kteří s ním mají společné pouze málo. Ti jej nyní rádi využívají jako morální modlu a také jako nástroj osočení protivníků, jako bůžka své morální nadřazenosti.