V těchto dnech si připomínáme události listopadu 1989. Jak je s odstupem 36 let dnes vnímáte?

Já je vnímám stále jako pozitivní. Znamenaly konec pro mě neoblíbeného, nebo dokonce nenáviděného režimu. Považoval jsem to za něco, o čem jsem si myslel, že se toho nikdy v životě nedožiji. Protože po roce 1968, který jsem prožil jako velkou československou tragédii, jsem si myslel, že Moskva nás nikdy nepustí ze svého objetí. A že RVHP je věčné. Naštěstí jsem se mýlil. Naštěstí RVHP a Moskva zvláště zbankrotovaly, a to byl základ dalších událostí.

A nenastal už čas na historický revizionismus jako v případě dalších významných událostí české historie? Proč diskutujeme o podobě citlivých událostí, jako byl třeba odsun Němců po roce 1945 nebo dění roku 1968, které zmiňujete, ale událostem roku 1989 se tato diskuse vyhýbá?

To, co naznačujete, se týká asi všech historických událostí a ve všech případech se lidé, kteří takovéto revize provádějí, dopouštějí zásadní chyby. A to je, že oni hodnotí ty historické události z pohledu dnešních informací, dnešních zájmů, všeho toho, co se od té doby odehrálo, a to je historický omyl. Protože ty události musejí být vyhodnocovány za takových okolností a souvislostí, jako tehdy byly, a pak jakákoliv revize podle mého názoru nepřichází v úvahu. Takže já takové revize zásadně odmítám.

Právě kolem sametové revoluce je ale stále dost otazníků. Připomeňme si například úlohu údajného „studenta Šmída“, ze kterého se následně vyklubal agent StB Zifčák… Jak si toto vysvětlit? I proto také stále jsou různé diskuse na téma, jak to vlastně tehdy bylo…