Na půdě Senátu i Poslanecké sněmovny nedávno proběhly diskuse nad návrhem novely zákonů o České televizi a Českém rozhlase. Přestože jde o čtvrtstoletí starý zákon o veřejnoprávních médiích, předkladatelé považovali za potřebné měnit pouze záležitosti týkající se obsazení kontrolních orgánů. Co by podle vás měl novelizovaný zákon z pohledu fungování a dalšího rozvoje Českého rozhlasu řešit?
Zákon o Českém rozhlase je opravdu zastaralý a nevyhovuje požadavkům na vysílání a rozvoj veřejnoprávního média v 21. století. Určitě bychom stáli o to, aby byl zákon novelizován a přinášel jasnou legislativu například v oblasti digitalizace rozhlasového vysílání. Český rozhlas je na digitalizaci dlouhodobě připraven, ale bez politického rozhodnutí ji nemůže odstartovat. Přitom je to obrovská příležitost, jak posluchačům nabídnout pestřejší program s mnoha doprovodnými službami a také daleko stabilnější a kvalitnější přenos vysílání. To je mimo jiné důležité i v případě krizových situací. Když se ohlédnu do nedávné minulosti, tak například z našich zkušeností víme, že při povodních byl rozhlas často jediným zdrojem informací pro obyvatele z postižených oblastí.
Dále bychom velmi stáli o to, aby zákon zohlednil a upravil předepsané pokrytí FM pro celoplošné programy Českého rozhlasu. V současné době nám u nich zákon ukládá mít pětadevadesátiprocentní pokrytí obyvatel ČR, což bylo mimochodem od samého začátku nesplnitelné kritérium už jen z fyzikálních důvodů. Tuto podmínku splňuje pouze stanice Radiožurnál. Ostatní celoplošné stanice nemají na tuto hranici možnost dosáhnout ne proto, že bychom nechtěli, ale jednoduše proto, že žádné volné kmitočty nejsou. Splnit tuto pasáž zákona by se podařilo pouze drastickým omezením pokrytí regionálních stanic, ale na něco podobného já nikdy nepřistoupím. Stejně tak by bylo nutné specifikovat a vymezit, co přesně znamená ona tak často skloňovaná veřejná služba. Český rozhlas naplňuje, co mu ukládá zákon o ČRo i Kodex ČRo – je vyvážený, objektivní, přináší informace, kulturu i vzdělávání. Přesná definice termínu „veřejná služba“ tady ale dlouhodobě chybí.
Rozhodně bychom uvítali i to, aby Rada ČRo měla vlastní právní subjektivitu. Zbavili bychom se tak zvláštního vztahu mezi Českým rozhlasem a Radou ČRo, která je sice jeho kontrolním orgánem, ale zároveň musí rozhlas žádat o peníze do svého rozpočtu, o zadávání veřejných zakázek a celou řadu dalších úkonů. Současná diskutovaná novela neřeší žádné z těchto závažných a důležitých témat. Místo toho přináší dílčí úpravu systému volby členů mediálních rad, což je ve srovnání se zmíněnými tématy doslova marginálie. Navíc předložená novela obsahuje velké množství právních chyb a nedostatků, řadu nejasností či omezení kompetencí managementu rozhlasu, ale paradoxně při zachování veškeré jeho zodpovědnosti za chod média. Pro Český rozhlas by také novela znamenala v neposlední řadě značné zvýšení nákladů na provoz kontrolních orgánů a jejich aparátu.
Motivací – alespoň deklarovanou – předkladatelů návrhu i platformy Svobodu médiím, která za ním stojí, hlasitě ho podporuje i za něj u politiků lobbuje, je snaha odpolitizovat veřejnoprávní média a také kontrolovat jejich hospodaření. Vy jste v managementu Českého rozhlasu více než deset let, v lednu minulého roku jste se stal generálním ředitelem, nabyl jste přitom pocit, že je třeba posílit nezávislost veřejnoprávních médií na politických stranách, jak požaduje iniciativa Svobodu médiím? A jak se vliv politiků v Českém rozhlase projevuje?
Při obou seminářích na téma předkládané novely v Senátu a v Poslanecké sněmovně jsem uvedl, že nemám absolutně nic proti většímu zapojení občanské společnosti do života veřejnoprávních médií. Slovo „odpolitizování“ ale zcela odmítám. Je to naprostý mýtus. V managementu Českého rozhlasu působím již mnoho let a nikdy jsem nezažil žádný nátlak ze strany politiků na vysílání nebo nevysílání toho či onoho tématu. Představa, že politik zvedne telefon a zavolá generálnímu řediteli, že chce ve zpravodajství slyšet takovou a takovou informaci, je holý nesmysl. S čistým svědomím vám mohu říci, že Český rozhlas pracuje zcela svobodně, nezávisle a měří každému stejným metrem. Hospodaření Českého rozhlasu je pak důkladně kontrolováno vnitřními i vnějšími mechanismy a se svěřeným rozpočtem nakládáme velmi zodpovědně.
Setkáváte se s tím, že je Český rozhlas podezírán z toho, že straní nějakému politickému subjektu či politikovi, jak je spojována Česká televize s TOP 09, a to nejen ve vyjádřeních prezidenta Miloše Zemana?
Obecně jsem se nesetkal s tím, že by byl Český rozhlas spojován s takovými kontroverzemi, které zmiňujete. Snažíme se dělat svou práci dobře a věřím, že ji i dobře děláme. Dílčích chyb, které jsou ale na individuální úrovni, se ovšem nevyvarujete nikdy. Pokud taková situace nastane, neváhám z ní vyvodit příslušné důsledky a přijmout opatření, aby se přehmat neopakoval. Naše práce je zcela nezávislá.
Psali jsme:
Jaké jsou vaše zkušenosti z jednání Rady Českého rozhlasu – je na jejích členech znát, že jsou politickými nominanty, jak kritizují předkladatelé novely, a čekáte, že se vám bude při jednáních „lépe dýchat“, až bude ze tří čtvrtin složená ze zástupců 22 organizací vybraných pod taktovkou advokátky Hany Marvanové a její platformy?
Zajímalo by mě, jestli by některý z kritiků dokázal říci, čí je kdo údajný nominant, jak uvádíte. Já to tedy opravdu říci nedokážu a ani nevěřím, že tomu tak je. V Radě Českého rozhlasu jsou zastoupeni lidé napříč profesemi – od vysokoškolského pedagoga až po duchovního či specialistu na gastronomii. To zastoupení je velmi pestré a zohledňuje i naplňuje ideu, aby v Radě ČRo zasedali zástupci široké veřejnosti.
Nechat vybírat své zástupce 22 taxativně vybraných organizací není šťastný krok. Proč právě těchto 22? Proč tam nejsou jiné organizace, které jsou možná na své členy daleko početnější? Na základě čeho byly vybrány? Kdo je vybral? Jak je řešeno, že řada z nich je ve střetu zájmů, protože ony samy či jejich členové mají vztahy s ČRo či s ČT? Předkladatelé zmínili, že je možné tento seznam doplňovat. Kam až by to vedlo? Budeme ho doplňovat o dalších 5 či 10 nebo nakonec 50 organizací, abychom byli co nejvíc „spravedliví“? Tento takzvaný bavorský model není ideální a vychází z historie a poválečného uspořádání německé společnosti.
Současná volba členů mediálních rad, je zcela transparentní a na tom, že je v rukou politiků, není nic špatného – to je přece věc parlamentního demokratického systému, ve kterém žijeme. Stejně tak volí politici ombudsmana a další představitele veřejných institucí – má je snad také volit jakési plénum, kde budou zastoupeny všechny společenské organizace? To bychom přece mohli volby a Parlament ve výsledku zcela zrušit. Já věřím v parlamentní demokracii a ctím její principy, proto nezpochybňuji systém, který nyní funguje.
Tím druhým zmíněným důvodem pro předložení novely má být hospodaření veřejnoprávních médií, jehož kontrola nespadá pod Nejvyšší kontrolní úřad, i když se k tomu v loňském roce schylovalo. Vadilo by vám, kdyby Český rozhlas mohl být kontrolován NKÚ, a co říkáte na častá tvrzení kritiků, že hospodaření České televize a Českého rozhlasu je prakticky nekontrolovatelné, protože příslušné rady k tomu nemají odpovídající pravomoci?
Na semináři v Poslanecké sněmovně zazněl od jednoho z diskutujících názor v tom smyslu, že generální ředitel ČRo či ČT nakládá volně s miliardami korun. Nic takového samozřejmě není možné. Český rozhlas má roční rozpočet ve výši zhruba 2,2 miliardy korun. Veškeré hospodaření podléhá kontrole Dozorčí komise, která je poradním orgánem Rady ČRo. Samotná Rada ČRo pak od ní dostává podrobné reporty. Zároveň se Český rozhlas musí řídit všemi příslušnými zákony, které se týkají veřejného sektoru – od zákona o veřejných zakázkách až po zákon o Registru smluv. K dispozici máme také interní audit a externí auditorskou společnost. Já sám se nebráním ani tomu, abychom v budoucnu spadali pod kontrolní pravomoc NKÚ. Ve výsledku je pak ještě každá zpráva o ročním hospodaření ČRo schvalována Poslaneckou sněmovnou. Kontrolních pojistek je velké množství a rozpočet Českého rozhlasu je pod velkým drobnohledem.
Ing. Miloš Zeman
Neškodí transparentnosti hospodaření veřejnoprávních médií také výjimka z povinnosti uveřejnit v registru smluv takovou smlouvu, která je uzavřena s autorem nebo výkonným umělcem v souvislosti s autorským dílem nebo uměleckým výkonem? A co říkáte na peripetie kolem zákona o registru smluv, jejichž zatím posledním vyústěním je rozhodnutí poslanců z minulého týdne o úlevách pro státní podniky, ale i pro Český rozhlas a Českou televizi?
Zákon o registru smluv je z mého pohledu třeba výrazně dopracovat. Jako součást kontrolního systému ho plně respektuji. K diskusi ale je, jak v praxi zveřejňování smluv může ovlivnit spolupráci s obchodními partnery či samotný trh v různých segmentech. Již nyní vím, že jsou firmy, které se na spolupráci s námi moc netváří, protože nechtějí, aby byla jejich obchodní ujednání zveřejňována v registru smluv. A nejde o to, že by snad šlo o nějaké „nepravosti“, které je třeba utajit. Chtějí čistě chránit svoje know-how a podmínky spolupráce před konkurencí. Český rozhlas nemá s cílem, kvůli kterému byl registr smluv zaveden, žádný problém. Jsme pro maximální transparentnost. Nezastírám ale, že podmínka zveřejnit smlouvu před samotným plněním může být na hraně, například v případě složitých dohod o sportovních právech na vysílání. Jako velká firma také dostáváme od řady obchodních partnerů exkluzivní podmínky, které jsou citlivé a které mohou při zveřejnění způsobit výkyvy na trhu. To, že jsou z povinnosti vyňaty autorské smlouvy, je podle mého názoru v pořádku. Umělecký výkon je zcela něco jiného než běžný dodavatelský vztah.
Vrátím se k novele zákona o ČT a ČRo, podle níž by měla vzniknout Správní rada, která by schvalovala z hlediska hospodaření zásadní rozhodnutí generálního ředitele České televize nebo Českého rozhlasu. Jaký názor máte na její smysl a vnímáte ji jako významnou komplikaci pro rozhodování?
Správní rada je značně problematickým bodem novely. V zásadě dle návrhu podléhají jejímu schválení všechna zásadní rozhodnutí managementu ČRo, která mají ekonomický dopad. Nikde ale není definováno, co to je „zásadní rozhodnutí“. To může být prakticky cokoliv. Je jmenování ředitele Zpravodajství krokem s výrazným ekonomickým dopadem? Já myslím, že ano. Generální ředitel by se tak stal ve výsledku jen jakýmsi „provozním“ ředitelem, kterému by byly výrazně okleštěny rozhodovací kompetence, ale naopak by mu zůstala veškerá zodpovědnost za chod instituce. To je značně nefér a nevyrovnaný model. V tom případě už by bylo rovnou lepší přijmout zřízení, jaké platí u komerčních společností, tedy s představenstvem a dozorčí radou. To už jsme ale na hony vzdáleni tomu, jak je nastaveno fungování média veřejné služby.
Kromě pětičlenné Správní rady počítá novela se vznikem tzv. Kanceláře o šesti lidech, která má plnit úkoly spojené s odborným, organizačním a technickým zabezpečením. Z rozpočtu Českého rozhlasu i České televize se budou hradit náklady Kanceláře, Správní rady i samotné stávající Rady, jejíž počet členů se sice může zvýšit z patnácti až na třicet, ale už jim nenáleží odměna, nýbrž jen náhrada cestovních výdajů, náhrada ušlé mzdy, případně nocležné. Dojde tak k celkové úspoře nákladů, jak tvrdí předkladatelé novely, a pro představu, o jaký objem půjde, na co bude Český rozhlas moci ušetřené peníze využít?
Celkový počet lidí v kontrolních orgánech by v případě Českého rozhlasu vzrostl ze současných 15 na 45. Nynější Rada ČRo má roční náklady na svůj provoz ve výši 9 milionů korun, po aplikaci novely by nás provoz Rady ČRo, její Správní rady a administrativního aparátu stál 19 milionů korun ročně, tedy o deset milionů korun více. Jen pro vaši představu – to jsou náklady například na celoroční provoz pardubického rozhlasového studia. Jsem toho názoru, že peníze od koncesionářů mají být využívány primárně na program a vysílání, ne na administrativní výdaje.
Jaké výhrady měl k této novele Český rozhlas ve stanovisku pro Ministerstvo kultury, že tento materiál označil poslanec Ivan Gabal během diskuse u kulatého stolu na půdě Senátu poněkud emotivně za „lempláckou práci“?
Český rozhlas zaslal Ministerstvu kultury velmi podrobné stanovisko a připomínky, protože byl Ministerstvem kultury jako dotčená instituce vyzván k vyjádření. Stojím si za tím, že naše vyjádření bylo napsáno velmi věcně, korektně a profesionálně. Dokument rád komukoli předám k nahlédnutí, aby naši práci posoudil. Myslím, že naše připomínky shrnuje ve velké míře tento náš rozhovor. Zdůraznili jsme priority Českého rozhlasu a podrobně jsme popsali všechny nedostatky předložené novely. Myslím, že vámi zmiňované invektivy pana poslance Gabala v průběhu diskuse byly zcela zbytečné a vyhrotily jinak věcnou debatu.
Psali jsme:
autor: Jiří Hroník
