To se budeme ptát EU, jestli můžeme jít na záchod? Novinářský nestor Milan Syruček též o Zemanovi

11.02.2016 11:27 | Zprávy

Je ukázka současných vztahů mezi prezidentem a premiérem odrazem politické kultury v naší zemi? A zajímá to vůbec Evropu, nebo si to jen tak myslíme? Podle novinářského „nestora“, bývalého zpravodaje Mladé fronty Milana Syručka nebyl výrok Miloše Zemana o kalašniku příliš šťastný, ale v zásadě měl pravdu. Kdo je tedy „na odstřel“ a dá se o tom takto při naší květnaté mluvě hovořit? ParlamentníListy.cz přinášejí rozhovor s člověkem, který se pohybuje v evropské politice řadu desetiletí jako doma…

To se budeme ptát EU, jestli můžeme jít na záchod? Novinářský nestor Milan Syruček též o Zemanovi
Foto: Hans Štembera
Popisek: Milan Syruček

Je podle vás komunikace mezi Hradem a Strakovkou, respektive  prezidentem Zemanem a premiérem Sobotkou krajně vyhrocena, nebo může být ještě hůř, vezmeme-li v úvahu nekonečné prezidentské bonmoty i polovinu jeho funkčního období?

Myslím si, že kdyby oba – prezident a premiér – měli stejné názory, nejspíš by to znamenalo, že nemají žádný. V politice je přirozená názorová odlišnost, pokud nenarušuje vzájemné vztahy, ale to už je otázka politické kultury. Mohu to doložit na příkladu naší rodiny. Kolikrát diskutuji se svými potomky a v řadě otázek, ať už jde o politiku, nebo o život, se velmi rozcházíme. Když jsou rozdíly už příliš velké, ohradím se, vždy mi někdo z nich řekne: „Ale táto, vždyť jsi nás učil, abychom měli a hájili své názory.“ Musím to uznat, tak jako fakt, že právě takové diskuse mi velmi pomáhají: Buď korigovat vlastní názor, nebo ho obhájit dalšími argumenty. Přitom spolu nádherně vycházíme. Právě jsem se vrátil z Karlových Varů, kde jsme strávili báječné tři dny – v procházkách, při sklence vína a v živé diskusi. Tak jezdíme každý rok a výborně to posiluje naše vzájemné vztahy. Proč by tedy dva politici nemohli mít různé názory a přitom spolupracovat? Vzpomínám si, jak Václav Klaus a Miloš Zeman, byť se názorově neshodli v 80 procentech, spolu tak dobře vycházeli – a vycházejí, osobně jsem byl několikrát svědkem podobné diskuse. Mnohým to připadalo až podezřelé. Ale proč?

Pamatujete ve svých zkušenostech, že by bylo něco obdobného i v jiných zemích, a to nejen nyní, ale i dříve?

Samozřejmě, například ve Francii, která je mi tak blízká. Mitterrand se stal v roce 1981 prvním socialistickým prezidentem V. republiky, ale o čtyři roky později v parlamentních volbách vyhrála opozice. Z jejích řad přijal premiéra, což se během 14 let jeho funkce stalo ještě jednou. Takové období se nazývalo cohabitation – soužití. Vydělala na tom Francie a nepoškodilo to žádnou z obou stran. A přece je evidentní, že se nemohli na všem dohodnout. A jak jinak by mohly fungovat takzvané velké koalice například v Německu? A což v USA se nestává, že Kongres je složen ve většině z jiné politické strany, než ze které pochází prezident? A vadilo to někdy americké politice?

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

autor: Václav Fiala

Vláda a prezident

Podle vás je v pořádku, že prezident zasahuje nebo chce zasahovat do programového prohlášení vlády? Že má možnost ovlivnit, koho jmenuje ministrem chápu, ale zasahovat do programového prohlášení je podle mě mimo jeho jurisdikci nebo ne?

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:

Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Pokud Babiš myslí nápravu vážně: Hampl popsal, co je třeba zlomit

20:15 Pokud Babiš myslí nápravu vážně: Hampl popsal, co je třeba zlomit

Nejde o programy ani o sliby. „Je to docela obyčejný boj o moc,“ říká sociolog Petr Hampl k povolebn…