Jaké události na domácí politické scéně byly podle vás v roce 2016 klíčové?
Domnívám se, že tento rok u nás k ničemu opravdu významnému nedošlo. Hodně se mluvilo o výsledcích voleb do krajů a do Senátu, ale tam se žádné překvapení nekonalo. Zdaleka nejvíce se mluvilo o návštěvě dalajlámy a o uměle vyvolané aféře kolem medaile pro strýčka jednoho ministra. Ani tady ovšem nejde o nic skutečně světodějného.
Takže za nejvýznamnější den roku 2016 považuji stále 16. únor. Toho dne byla v archivu Národního muzea po 231 letech nalezena skladba Per la ricuperata salute di Ophelia, kterou složili společně Mozart a Salieri u příležitosti uzdravení ve své době velice slavné anglické operní pěvkyně. Kromě této události se asi letos od nás do historie nic nezapíše.
Je u nás skutečně ohrožena demokracie tandemem Babiš–Zeman a staneme se satelitem Ruska nebo Číny? Nebo naopak, je u nás ohrožena demokracie vměšováním Bruselu, Berlína a Washingtonu?
Pokud je u nás demokracie něčím ohrožena, tak je to klesajícím zájmem voličů o volby. Nemohou za to ovšem voliči. Prostě se nalézáme ve třetí fázi volebního rozčarování. První rozčarování přišlo někdy koncem 90. let. Voliči tehdy vybírali téměř výhradně mezi stranami pravicovými a posléze zjistili, že je celkem jedno, jestli dají hlas ODS, ODA či Unii svobody. Tak se přiklonili k levici a nahoru šla sociální demokracie. Došlo ke druhému zklamání, které vedlo k poklesu ČSSD, jenž se ještě nezastavil.
Třetí zklamání mezitím přinesly takzvané alternativní strany. Nejskandálnějšími z nich se staly Věci veřejné. Po Vítu Bártovi a jeho komparzu, který se aspoň fotil v plavkách, dnes ani pes neštěkne.
Nyní stojíme před čtvrtým rozčarováním, a to v podobě Andreje Babiše. Jsem přesvědčen, že Babiš není pro demokracii nijak zvlášť nebezpečný. Opravdu nebezpečné může být, kdo přijde k moci, až splaskne bublina Babišovy obliby. Ale to si musíme ještě jedno volební období počkat.
A jaké věci považujete za klíčové v zahraničí?
O co méně se toho událo u nás, o to závažnější věci se dějí v zahraničí. Pro mne osobně byl docela klíčový už březnový výbuch na bruselském letišti. Byl jsem tam tou dobou a jsou věci, na které se dost dobře nedá zapomenout. V jiných atentátech na jiných místech světa přišlo letos o život či bylo zmrzačeno mnohonásobně více lidí, ale není nad vlastní zkušenost.
Hned začátkem dubna se provalil obrovský průšvih s daňovým rájem v Panamě. Od té doby se to vyšetřuje a už dnes je jisté, že se nevyšetří vůbec nic. Daňové ráje patří k podstatě systému, ve kterém žijeme. Jsou jednou z nejúčinnějších cest k maximalizaci soukromého zisku a navíc představují důvod, proč snižovat daně v zemích, které mezi daňové ráje oficiálně nepatří.
V červnu jsme měli brexit, ten ale nijak klíčový nebyl. Odchod Británie z EU, pokud k němu vůbec dojde, bude zaobalen do tolika výjimek a zvláštností, že ani nepoznáme, že někdo odešel. Strašení negativními důsledky pro Českou republiku je vyloženě účelové. Každopádně závidím britským europoslancům. Jsou zvyklí na to, že všichni musí mluvit jejich mateřštinou, teď si zvykají na to, že nemusí dělat už vůbec nic, protože kromě nároku na plný plat už do Evropy vlastně nepatří.
Mnohem významnější byl nepochybně podivně zpackaný červencový pokus o puč v Turecku. Kdybychom věděli, k čemu vlastně došlo, kdo stál v pozadí a co všechno bylo ve hře, možná bychom více věděli o tom, co čekat od příštího roku. My jsme ale v této věci skoro neinformovaní a jsme bezradní dočista jako Česká televize, která je svou neinformovaností pověstná.
Byl zvolen nový americký prezident, ale co to vlastně znamená a čeho se dočkáme, to opravdu nevím. Chytřejší budeme, až budeme znát složení Trumpovy vlády a až řekne jasné slovo ke vztahům k Rusku a k Číně. Ale nepřeceňoval bych míru volnosti rozhodování amerického prezidenta. Na jedné straně na něho tlačí výrobci a prodejci zbraní, kteří představují nejsilnější průmyslové odvětví v USA. Na druhé straně mají své zájmy velké korporace a finanční instituce, obojí prorostlé se zbrojařským průmyslem. A je tady obrovsky zadlužená střední třída a nižší vrstvy žijící v podmínkách srovnatelných spíše s rozvojovou zemí. A k tomu jeden z vůbec nejvyšších státních dluhů na světě. Vlastně člověk ani neví, jestli je to takové terno stanout v čele předlužené země s doutnajícími rasovými nepokoji, pravidelnou střelbou ve školách, neseriózními médii, střední vrstvou bez perspektivy – a muset se přitom ještě starat o atomový kufřík.
Psali jsme:
Putin se na Trumpovo „panování“ jistě náležitě připravuje, a přestože ruská ekonomická situace je stále krizová, popularita ruského prezidenta stoupá do rekordních výšin. Co čeká Evropu? Mají se menší státy, včetně třeba i Česka, obávat, že budeme „novou“ Amerikou obětováni a skončíme v ruské sféře vlivu, jak varují mnohé komentáře?
Když SSSR v roce 1968 vojensky obsadil Československo, stály mu po boku téměř všechny režimy východní Evropy a měl obsazenu skoro třetinu Německa. Dnes by k našemu obsazení musel napřed obsadit části svého bývalého území, poté území svých bývalých satelitů a teprve potom by mohl pomýšlet na konfrontaci se zeměmi západní Evropy (včetně celého Německa), které spolu s USA ročně vydávají na zbrojení desetinásobek toho co Rusko. Komentátoři, kteří si myslí, že i přesto jsme fatálně ohroženi, mi připomínají chlapíka z prádelny z filmu Tenkrát na Západě. Ten si věřil tak málo, že kromě silného opasku nosil i důkladné šle. Mnozí komentátoři se v něm očividně zhlédli.
Experti říkají, že z Trumpova vítězství se rozhodně neraduje Ukrajina, kterou prý nový americký prezident hodí přes palubu a přestane ji podporovat. Tedy, co se stane s Ukrajinou? Krym je patrně nevratný, ale co konflikt na východě země a stav Ukrajiny jako takové, kde téměř nic nefunguje, nejsou peníze, není tam vlastně nic?
Na Ukrajině opravdu nejsou peníze. Přitom prezident Porošenko figuruje mezi největšími magnáty, jejichž tajná konta rozkryli novináři v souvislosti s aférou Panama Papers. Naši komentátoři, o kterých jsem právě mluvil, si ale nikdy nepoloží otázku, jestli ta ožebračená země a ta tučná konta spolu náhodou nějak nesouvisejí. Aby si ji nemuseli pokládat, varují důrazně před Putinem. Tuto jejich logiku od 1. ledna podpoří nový odbor na sledování kremelské propagandy, jenž zahájí činnost na Ministerstvu vnitra ČR. Opravdu si myslíte, že u nás někdo ohrožuje demokracii, svobodu slova, svobodu názorů a obyčejný zdravý rozum odněkud zvnějšku?
Psali jsme:
Zásadní pro mezinárodní scénu bude i Trumpova politika vůči Číně. Už teď hodně hraje pro scénář, že se domluví s Rusy proti Číňanům. Nezvykle volal tchajwanské hlavě státu, naštval tím Peking a pak ještě řekl, že neví, proč by USA měly držet politiku jedné Číny a za její uznání bude nejspíš žádat ústupky. Přijde obchodní válka? Budou se Číňané muset podrobit? A s jakými kartami vlastně Trump může hrát? Je připomínáno množství amerických dluhopisů, které Peking drží...
Předseda Evropské komise Juncker prohlásil, že bude trvat dva roky, než se Trump začne aspoň trochu orientovat v evropské problematice. Předpokládám, že hned potom se bude snažit začít orientovat v problematice Číny. Jeho dosavadní kroky ukazují, že i tam má co dohánět. Rusko i Čína jsou dost chytré na to, aby věděly, že pokud se jeden z nich spojí s USA proti tomu druhému, doplatí na to oba. Ani Trump není hloupý, takže jistě už brzy pochopí, že oni to dobře vědí.
Když ještě zůstaneme u Trumpa. Hodně toho řekl ve směru, že hodlá dát znovu práci americkým dělníkům, vrátit výrobu zpátky do země. Nicméně, je tohle vůbec reálné? Jaké páky může vůči velkým firmám použít, aby je nalákal zpět do USA?
Americké firmy přesunuly výrobu z USA do zemí s lacinější pracovní silou v těch sektorech, kde byla produkce náročná na lidskou práci. Velká část zboží, která přicházela posledních dvacet let do USA z Číny, byla v Čině zhotovena americkými firmami či jejich pobočkami, které vzaly americkým dělníkům práci a daly ji lacinějším Číňanům. V posledních letech prudce pokročila automatizace a robotizace výroby. Lze předpokládat, že z Číny se vrátí do USA jen ty firmy, které budou potřebu živé práce minimalizovat. To znamená, že některé firmy se vrátí, ale američtí dělníci práci stejně nezískají. Co s tím Trump udělá, na to jsem docela zvědav.
Obecně se v průmyslu očekává právě vzhledem k novým technologiím a robotizaci, kterou jste zmínil, spíše úbytek pracovních míst. Jsme na takovou situaci vůbec připraveni? Kde budou za pět, deset a víc let lidé brát pracovní místa, pokud se „na počet lidí“ průmysl výrazně zredukuje?
To je jeden z naprosto klíčových problémů. Robotizace povede k poklesu pracovních příležitostí nejen v průmyslu, ale i v mnoha odvětvích služeb. Přitom právě služby měly být tím místem, které zaměstná lidi uvolněné z průmyslu. Situace bude o to horší, že robotizaci se vyhnou zejména ta pracovní místa, kde nelze zvyšovat produktivitu práce například proto, že součástí kvality služby je čas strávený s klientem. Taková pracovní místa bývají ale zpravidla hůře odměňována. Čeká nás tedy nejen pokles pracovních příležitostí, ale také nárůst práce, která bývá spojována s takzvanou pracující chudobou.
V zásadě bude třeba se o práci dělit a při nižším zisku se více soustředit na to, jak ušetřit při spotřebě – například sdílením aut namísto pořízením si vlastního vozu. Povede to ovšem k další polarizaci společnosti, protože lidé, kteří mají peníze v daňových rájích, nebudou nakloněni tomu, aby si půjčovali mercedes s chudšími spoluobčany. A to nemluvím o tom, jakou radost z nedostatku práce vlivem robotizace výroby a služeb bude mít určitě Putin.
Přibližujeme se finanční krizi, jak varují někteří ekonomové? Může to ve světové ekonomice a finančnictví opět „bouchnout“? Které scénáře jsou podle vás reálné, a dokážeme se na něco takového připravit? Jak si vůbec momentálně světový kapitalistický řád stojí?
Pokud se omezíme na Evropu, stále častěji se mluví o časované bombě v podobě italských bank. Italové mají navíc státní dluh tak astronomický, že každý Ital je v průměru zadlužen ještě více než průměrný Řek. Nad největší německou bankou visí hrozba obrovských finančních ztrát a možného kolapsu. David Cameron před několika dny prohlásil, že nevěří v budoucnost eura. Protože je ale čas vánoční, shrnul bych to tak, že některé problémy přetrvávají a představují pro nás určitou výzvu.
Evropa stále nevyřešila migrační krizi. Dle expertů můžeme po skončení zimy opět očekávat obnovení běženeckých vln, které mohou oproti minulým obdobím výrazně posílit z Afriky. Nechá to Evropa vyšumět a bude čelit opět dalším teroristickým útokům? Zatím nebyla síla s tím něco udělat – co se musí stát, aby evropští lídři začali jednat razantně?
Evropa vstoupila už do čtvrté fáze svého postoje k migrační krizi. V té první, někdy do roku 2011, si žádnou krizi nepřipouštěla, i když počet migrantů už tehdy narůstal. V letech 2011 až 2014 už zpozorněla, ale nedokázala formulovat žádná účinná opatření. Ve třetí fázi v roce 2015 tato opatření formulovala v podobě návrhu na povinné kvóty.
Dnes tedy jsme ve čtvrté fázi, kterou lze nazvat fází vzájemných výčitek. Povinné kvóty neprošly, země bývalého Západu vyčítají těm východním absenci solidarity, východní země těm západním vyčítají, že na ně chtěly přehodit důsledky něčeho, co způsobily samy. Navíc Západ vytýká Turecku, které mělo zaskočit za neposlušný Východ, že porušuje jeho nejvyšší hodnoty, a Turecko vyčítá Západu, že je alibistické. Uvidíme, jak to všechno zkomplikuje nový rok.
Psali jsme:
Výrazné téma roku 2016 je takzvaný boj s dezinformacemi, fake news, ruská propaganda a tak dále. Jde ve většině podle vás skutečně o upřímnou snahu vymýtit propagandu, které zahrnuje nevědomé lidi smyšlenkami? Jakou roli v tom může hrát politický boj? Mohou tyto snahy skutečně něčeho docílit? Nebudou jen lidé naštvaní?
Na jednu stranu se říká, že žijeme v informační společnosti, kde k základním kompetencím každého náleží schopnost opatřit si informace, kterých je všude hojně. Na druhou stranu to vypadá, že bez metodické pomoci odboru Ministerstva vnitra ČR si naši vzdělaní a soudní lidé nejsou schopni pravdivé informace najít.
Potom ale vůbec nechápu, proč občané, kteří údajně nejsou schopni rozeznat pravdu od lži, mají ještě vůbec volební právo. Co když je někdo u voleb ošálí? Odejmout lidem volební právo by podle této logiky přece bylo tím nejbezpečnějším způsobem, jak ochránit naši křehkou demokracii proti jejím zavilým nepřátelům. Nedivil bych se, kdyby na tomto projektu už nějaký think-tank pracoval.
Jaký bude příští rok, pokud jde o domácí politiku? U nás proběhnou sněmovní volby, začne kampaň k prezidentským volbám... Co očekáváte?
Raději neočekávám nic, proč si kazit svátky. Jenom doufám, že ten smyšlený think-tank, o kterém jsem v naprosté nadsázce zrovna mluvil, nám ještě k těmto volbám jít dovolí. I když je to pro demokracii pochopitelně riziko nechat lidi volit podle jejich vlastních preferencí neošetřených odborníky na pravdu a lež z Ministerstva vnitra.
A pokud jde o zahraničí? Prezidentské volby ve Francii na jaře, v Německu parlamentní na podzim...
Volby v Německu vyhraje s určitostí Angela Merkelová. A vůbec bych se nedivil, kdyby vyhrála i ty volby ve Francii. Je fakt dobrá.
Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Lukáš Petřík
