Ohledně migrace jste nedávno varoval v článku pro ParlamentníListy.cz: „Když to shrnu, pod taktovkou Evropské unie dál běží proces posilování nelegální migrace z Afriky a Středního východu, proces oslabování pravomocí národních států se tomuto procesu vzepřít a nezapomínejme na masivní promigrační propagandu, zaměřenou zejména na nejmladší ročníky prvovoličů.“ Nalezneme však dost Čechů, kteří tvrdí, že v České republice žádní migranti nejsou a Dublin IV v podstatě jen dává možnost migranty přijmout, nikoliv povinnost. Co jim k tomu chcete říci?
Ta kampaň na školách skutečně běží, ať již je to Jeden svět na školách organizovaný Člověkem v tísni, nebo projekt Světová škola. Rovněž jsem ve vysílání České televize zachytil reportáž o tom, jak divadelní umělci předvádějí na školách interaktivní představení o nutnosti pomáhat migrantům a jak se jim daří měnit názory dětí na migranty.
Vadilo vám, že dav pískal na Andreje Babiše při pietním aktu před sídlem Českého rozhlasu?Anketa
Co se přítomnosti migrantů v České republice týče, nejlepší je samozřejmě osobní zkušenost a tak doporučuji poznávací procházku centrem Prahy třeba kolem jedenácté hodiny večer, například Václavské náměstí je v té době plné turistů z Afriky. Dalším faktem je, že migrační a integrační neziskovky čerpají ze státního rozpočtu velké peníze. Pokud zde migranti nejsou, tak na co je čerpají?
Dublin IV je jen další pokus Německa zbavit se části migrantů, které pozvala Merkelová. Nejlépe, aby se seznámili s textem takzvaného Dublinu IV, zejména s článkem o sankci čtvrt milionu eur za odmítnutého migranta. Co by asi se státním rozpočtem udělalo odmítnutí deseti tisíc migrantů? Jsme rozhodně proti této úpravě.
Francouzský ekonom Thomas Piketty srovnává, kolik jsme dostali dotací, kolik odteklo zisků a naznačuje, že za dotace nemusíme být Evropské unii vděční, protože od nás odteklo mnohem víc zisků. Je to správná optika? Co říci k tomu, jak Češi vnímají Evropskou unii?
Jde o to, že navzdory úžasným makroekonomickým výsledkům skoro třetina národa přežívá někde kolem hranice chudoby, a to není rozhodně známkou prosperující ekonomiky, ale dalším důkazem, že z naší země se stala kolonie korporací, které vytvořenou přidanou hodnotu nemilosrdně odsávají do zahraničí. Bez našeho členství v Evropské unii by toto nebylo možné, protože samostatný stát má nástroje, jak takovému odlivu kapitálu může zabránit.
Pokud cizí firma zde využívá prostor, kvalifikovanou pracovní sílu za nízké mzdy, energii, nesmyslné investiční pobídky a další benefity, měla by zde něco vytvořit nebo zanechat – kromě prázdných hal, když investiční pobídky skončí a stěhují se jinam. Například formou reinvestic částí zisků, jako to mají uzákoněné mnohé země Středního východu. Pokud Češi vnímají Evropskou unii jako nástroj pro zbohatnutí cizích korporací na náš úkor, nemůžeme se jim divit.
Fotogalerie: - Koněv a Marta
Vzniká seznam umělců, kteří se rozhodli bojkotovat firmy premiéra Andreje Babiše, potažmo akce, sponzorované těmito společnostmi. Svoboda slova se prý koupit nedá. Kromě Tomáše Kluse a Jiřího Macháčka se takto vyjádřila řada dalších. Týdeník Respekt některé z občanských postojů umělců zveřejnil v anketě. Mezi kritiky premiéra Babiše se zařadili i režiséři Jan Hřebejk s Helenou Třeštíkovou. Má umělec mluvit do politiky? Má snad jeho názor větší, či menší váhu, než názor prostého občana?
Svoboda slova? Garantuje ji sice Listina základních práv a svobod, ale v České republice se stala svoboda slova velmi relativní pojem. Když zde máme například svobodné urážení hlavy státu a naproti tomu HateFree a trestně stíhaná prohlášení proti komusi? Krádež jednoho z hlavních symbolů státnosti – prezidentské standarty – je téměř vychvalována v médiích a justice to šetří jako bagatelní krádež vyšívaného ubrusu. Projevy vlastenectví jsou neprodleně označovány za nacistické či fašistické. Svoboda slova je zde mediálně a umělecky vyhrazena jen pro ty jediné správné názory, které se nosí. Ty ostatní jsou zavrhovány. Připomíná to známý slogan Henryho Forda: Dodám vám auto v jakékoliv barvě si budete přát, pokud si budete přát černou. Tak o jaké svobodě slova mluvíme?
Která událost nejvíce poznamenala český národ?Anketa
Písničkář Jaroslav Hutka nedávno nazpíval song o tom, jak se čeští králové i první prezident našeho státu T. G. Masaryk obracejí v hrobě z toho, co v roli prezidenta předvádí Miloš Zeman. „Miloš je zhroucený a oči v sloup, z cigaret zvedá se štiplavý čoud, hotovo, konec a basta,“ věštil Zemanův konec písničkář. Hutka hájí píseň „Miloš a zubatá“ tím, že je písničkář. Některým se to zdá přes čáru, další písničkáře hájí třeba jako kandidát na senátora Marek Hilšer, který tvrdí, že když přál Zeman novinářům smrt, nikomu to nevadilo. Do jaké míry se dá unést provokace písničkáře a kdy je to v pořádku?
A jsme zase u svobody slova. Kopání do prezidenta povoleno a podporováno, proti tomu zavrhované až trestně stíhatelné vyjádření – projevy nenávisti proti nelegální migraci, odpor proti islamizaci a tak dále. Hutku jsem měl rád před čtyřiceti lety, nyní mi připadá jako ztracený, zapšklý a sebelítostný stařec, který už nemá co říct.
Psali jsme:
Když jsme mluvili o útocích Zemana na česká média... Prezident tvrdí, že většinu z nich ovládá „kavárna”. Jiní mají strach z toho, ze média vlastněná Babišem slouží Babišovi. Na Českou televizi jistá část veřejnosti nadává. Jak to s těmi českými médii tedy vlastně je? Je lepší Václav Moravec, nebo Jaromír Soukup?
Obávám se, že z hlavních médií v České republice se stala propagandistická studia, pečlivě – s odvoláním na instrukce z Evropské unie – filtrující informace, které občan smí, a které nesmí dostat. Objektivní informace se staly vzácnou komoditou.
Například o masových demonstracích proti nelegální migraci, proti zločinnosti migrantů a nečinnosti policie v evropských státech se divák České televize nedozví, ani o důležitých prohlášeních světových politiků o pro kavárnu nepříjemných tématech. Málokterý Trumpův nebo Putinův projev je vysílán celý se simultánním a správným tlumočením.
Není tedy divu, že například České televizi klesá sledovanost i procento těch, kteří věří obsahu jejího vysílání. Absolvoval jsem dialogy u Václava Moravce i u Jaromíra Soukupa a osobně dávám přednost Barrandovu, Otázky Václava Moravce jsou podle mého názoru příliš tendenční.
Fotogalerie: - Hořící muzeum
Je lež jiný názor? A kdo by měl mít tu čest, být pozván do České televize? I tuto debatu posílil střet profesora mezinárodních vztahů z bostonské univerzity Igora Lukeše a někdejšího spolupracovníka exprezidenta Václava Klause Ladislava Jakla v ČT. Kvůli příznivým názorům vůči Trumpovi či Rusku ze strany Jakla se Lukeš rozčílil, jak ho mohli pozvat do debaty, kde jsou předkládány „otevřené lži, nesmysly a výmysly“. Rozčílil se i nad tím, zda má autoritu mluvit o tom, co je dobré pro USA, díky tomu „že má koňský ohon na hlavě“? Kdo má právo být zván do veřejnoprávní televize? Asi nemůžeme počítat s tím, že bychom lži neslyšeli, mělo by se vše nějak kontrolovat, nebo laskavý divák promine? Jak najít hranice mezi evidentními nesmysly a jiným názorem?
Hodně záleží na moderátorech. Jsou takoví, kteří se snaží dostat se k jádru věci a diskusi vedou relativně věcně a fundovaně. Těch si vážím. Pak jsou i tací, kteří se drží spíše politického zadání, koho podržet a koho zesměšnit. S těmi mám problém diskutovat. Já vidím například u České televize veliký rozdíl mezi pořady v přímém přenosu – a publicistikou, která dokáže řadu rozhovorů reinterpretovat tak, že jádro diskuse zcela pomine a soustředí se na marginálie, podle politického zadání, koho ztrapnit a koho podržet.
Někteří moderátoři si potom stěžují, že s nimi nechtějí politici hovořit, ale proč by také měli? Veřejnoprávní televize je placena z povinných daní občanů, měla by proto být objektivním, apolitickým zdrojem informací. Politické diskuse by měly být objektivní, na společenské úrovni a napříč spektrem stran. Proto by výběr hostů měl v první řadě odpovídat tématu. Navíc je zde Kodex České televize, který o šíři diskuse a o poskytování objektivních informací mluví naprosto jasně. Škoda, že se jím Česká televize neřídí a namísto toho poslouchá nařízení Evropské unie, jak přiznal generální ředitel České televize poměrně nedávno.
Naproti tomu, soukromé televize si mohou zvát koho chtějí, ty si neplatíme z daní, ale z dobrovolných poplatků.
Co se pravdy a lží týče, je hlavním úkolem moderátora, aby evidentní nesmysly nebo lži identifikoval.
Dnes si připomínáme padesát let od invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa. S odstupem času, co bychom si měli uvědomit? Jak si výročí připomenout? Je ještě dnes v něčem aktuální heslo „Jsme s vámi, buďte s námi“? Možná určitá část veřejnosti do dneška přemýšlí o tom, zda by přeci jen nebylo lepší, kdyby tenkrát pražské jaro vyšlo… Měl Alexander Dubček šanci?
V roce 1968 se moje maminka aktivně podílela na utajeném vysílání Českého rozhlasu proti okupantům z mobilních vysílačů. To, co potom následovalo, nebylo pro mé rodiče snadné. Vzpomínám na své rodiče dost často. V roce 1989 mnoho lidi doufalo, že se podaří oživit pražské jaro a vrátit Dubčekovy a Šikovy myšlenky konečně do praxe. Stále si myslím, že se mnohé z myšlenek roku 1968 měly použít v roce 1989. Nicméně výsledek a zklamání z toho, co se zde dělo po roce 1989, bylo zdrcující.
Ono zmiňované heslo nyní je prázdné, protože kdo je s námi? Ti, kteří těží z levné práce našich lidí a přidanou hodnotu vyvádějí do zahraničí? Ti, kteří z České republiky udělali rozvojovou zemi?
Trump se v Helsinkách setkal se svým ruským protějškem. Řešili spolu mnoho témat, včetně údajného ruského vměšování do amerických prezidentských voleb v roce 2016. Trump nejdřív překvapil tím, že nevidí důvod, proč by do voleb zasahovalo právě Rusko, pak se opravil. Bez ohledu na tuto situaci, sklidil zásadní kritiku amerických politiků za to, že Putina nekritizoval, jednal slabě a pro některé i zradil zájmy USA. Vyčítáno je i to, že konkrétní závěry schůzky nejsou známé, Trump ale pozval Putina do Bílého domu. Co z toho všeho vyplývá pro svět, pro Evropskou unii a pro Českou republiku?
Všimla jste si, jak málo o této schůzce bylo objektivních informací, a jak mnoho komentářů? Trump je obchodník a jako takový je docela čitelný, při rozhovorech vytyčuje hranice, obratně je mění, vyjednává, mění podmínky, uzavírá dohody a ty nevýhodné vypovídá. Pro naši politiku to znamená ale i to, že Trump rozumí způsobu jednání win-win, což může zásadním způsobem změnit způsob jednání, odklon přesunu vyjednávání nadnárodních korporací na národní státy. To pro Evropskou unii i pro Českou republiku může být velmi pozitivní. Osobně si cením Trumpova odstoupení od smlouvy TTIP, která národní státy posílala do područí korporací. Koneckonců, i rezervovaný přístup našich veřejnoprávních médií k Trumpovi mluví v jeho prospěch.
V Afghánistánu zahynuli tři čeští vojáci poté, co se před nimi odpálil sebevražedný atentátník. Opět se objevily otázky, zda nám to stojí za, „proč tam vlastně jsme“ a kdo za to může? Odpověď se zdá být jasná: stojí nám to za to, jsme členy Severoatlantické aliance, a před sebevražedným atentátníkem není obrana. Je vysvětlení takto jednoduché?
Všechna prohlášení o hrdinství a podobně jen velmi chabě zakrývají holou pravdu, že ti kluci zemřeli zbytečně, ve válce, která není naší válkou. Tady jsou holá fakta: Afghánská mise za sedmnáct let vůbec nic nevyřešila, nepřinesla obyvatelům mír, nepřinesla Afghánistánu prosperitu. Jediné, co se stalo, bylo to, že za tuto dobu produkce opia vzrostla geometrickou řadou až na loňských neuvěřitelných devět tisíc tun surového opia – podle zprávy OSN. To má být výsledek té úžasné mise, těch lidských obětí a obrovských nákladů?
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
