Návštěva dalajlámy, prohlášení ústavních činitelů k Číně a jeho kritika, kauza Brady, demonstrace na Staroměstském náměstí, křik na příchozí na recepci na Hradě, výzvy k „týdnu občanského neklidu“… Co z toho všeho vyvozovat?
Celé bych to shrnul do jednoho názvu – Špinavá hra, ve které už nic jiného než fauly není vidět. Je naprosto zřejmé, že začala prezidentská kampaň. Normální nezaujatý občan České republiky ale musí být z této špinavé hry zhnusen. Umím si představit, že ti, co za hrob milují prezidenta Zemana, mají radost a stejně tak mají radost jeho fanatičtí odpůrci, ale pokud člověk není jedno ani druhé, není mu z toho dobře.
Co by měla z peněz z restitucí platit katolická církev?Anketa
Z čeho vyvozujete, že ti, kteří „za hrob milují prezidenta Zemana mají radost“? Myslíte si, že spoléhají na to, že právě protizemanovskými akcemi naopak prezident získá další příznivce?
Rozdělil bych to do dvou částí. Pozoruji, že v obou znepřátelených vyhraněných táborech dochází k utvrzování, že jejich názor je správný. Je to doprovázeno i nadějí, že takových názorů přibývá. Já si ale myslím, že situace nevede ke zvýšené podpoře jedněch nebo druhých, ale naopak k oslabování. Část lidí, obal voličů, ti, kteří jsou nerozhodní, hodně dají na formu, sledují, zda se fauluje nebo nefauluje, ty tohle odrazuje. Když to shrnu, voličská jádra přitvrzují a zatvrzují se a obal odchází.
Navenek spíš situace vypadá, že demonstrovaly tisíce lidí proti prezidentovi, staví se proti němu politická scéna, a příznivci nejsou vidět…
Myslím si, že je to proto, o čem jsem mluvil. Že oba tábory si myslí, že jim situace prospívá. Rovnou bych ale doplnil, že se ještě dočkáme věcí… Pokud jsem vše popsal jako špinavou hru, bude se stupňovat. Snadno si umím představit, že z oslav 17. listopadu se stane jedna velká demonstrace proti prezidentovi. Bude to pokračovat až do prezidentských voleb.
Je velký rozdíl mezi dojmem tvrdých voličských jader a skutečným výsledkem. Odvažoval bych se tvrdit, že i tady se uplatní nejfrekventovanější přísloví v politice, které jsem zaznamenal, a to, že když dva se perou, třetí se směje.
Vyhrocený souboj, který snad mohu nazvat tvrdí příznivci Miloše Zemana versus tvrdí odpůrci Miloše Zemana; budou sahat k takovým nástrojům… a už k nim sahají. Nechci se prodírat fauly. Zatím vše, co udělaly obě strany, jsou fauly a korektní politická hra není vůbec žádná. Považuji za nepodstatné je vyjmenovávat, počítat a říkat kolikrát kdo fauloval, a dokonce považuji za zbytečné řešit, kdo to začal.
Kdyby v 1. kole volby prezidenta kandidovali Miloš Zeman i Tomio Okamura, jak byste se zachoval(a)?Anketa
Vidíte, právě jsem se na to chtěla zeptat, zda je alespoň zřejmé, kdo si začal?
Jen teď vše vyvřelo na povrch. Do prezidentských voleb zbývá rok a pár měsíců. Rivalita, která panuje mezi příznivci a odpůrci Miloše Zemana od doby zvolení, jen teď získává novou, dramatickou podobu. Po celou dobu se ale na ní nic nezměnilo. Můžeme zkoumat, kdo teď rozdmýchal oheň do nových obrovských rozměrů, ale hořel pořád. Teď do něj bylo přilito velice zřetelně, to ano. Je ale zbytečné, abych se pokoušel být soudcem a zůstal bych raději u konstatování, že přilévají obě strany.
Mluvil jste o tom, že „když se dva perou, třetí se směje“. Kdo může být podle vás ten třetí?
Těch může být víc. Platí, že ten, kdo se této špinavé hry neúčastní, profituje. To není jen jeden člověk, byť mě jeden napadá. Řeknu příklad, myslím, že zrovna na Parlamentních listech jsem zaznamenal, že Zdeněk Škromach bude kandidovat na prezidenta republiky i v případě, že půjde do voleb Miloš Zeman. Rozhodnutí je vyvoláno špinavou hrou, kterou vidí. I on může být ten třetí, ale zrodit se jich může mnoho. Na obou stranách mohou být znepřátelení kohouti ve finále nahrazeni a poraženi někým, kdo se nezašpiní.
Když tohle bude trvat rok, tak si na konci mnoho z nás řekne: ani jeden. Je tu ještě někdo, kdo nás nenaštval? Lidé se mají relativně dobře a vypjatý souboj je unavuje. Navíc, a teď použiju příměr z hokeje, když někdo někoho podrazí a zabrání vstřelení gólu, vidíte jistou toleranci fanoušků nebo určitou nenávist vůči rozhodčímu. Ale, když někdo hokejkou jiného praští po hlavě a zraněného odnesou s otřesem mozku, tak i když jsou to fandové hráče, který dotyčného skolil, řeknou si: Hokej je hokej, a ne vraždění, už jsme to přehnali a tomu odmítám fandit.
Přesně tohle se bude dít v politice. Přehnané kroky na obou stranách budou znamenat, že si lidé řeknou pozor, tomuhle už nemůžu fandit.
Na první pohled se nabízí, že se ani na jednu stranu nepřidává Andrej Babiš, nebo minimálně stojí stranou…
Samozřejmě se o to pokouší, to je evidentní. Dělá vše pro to, aby zůstal mimo. Je otázkou, jestli takto viditelná osobnost politiky může teď zůstat stranou. Myslím si, že si to může dovolit třetí, jako je Zdeněk Škromach, ale nevím, zda tohle může beztrestně udělat jeden z hlavních aktérů české politiky, pan Babiš.
Je ale novinkou, že naprosto skončilo účelové spojenectví Babiš–Zeman. Říkal jsem v mnoha svých předchozích rozhovorech, že jde o účelové spojenectví, protože oběma jde o totéž, o neomezenou moc. Neutralita Babiše vůči prezidentovi Zemanovi je ve skutečnosti zrušením spojenectví. Zárodek byla možná policejní válka. Současné vystupování ministra financí vnímám jako vypovězení koalice s prezidentem Zemanem.
Psali jsme:
Když mírně odbočím, nerýsuje se nám tu na základě událostí z minulého týdne budoucí možná vládní koalice ANO, KDU-ČSL, STAN?
Nedá se to vyloučit, ale vidím autentičtějšího koaličního partnera pro ANO, než jsou lidovci a STAN, ale zarputile odmítám říct, kdo to je, protože si myslím, že chytří už to vědí.
Petr Gazdik uspořádal úspěšnou akci na Staromáku, Michal Horáček ji moderoval, Daniel Herman sklízí rostoucí ovace liberálně pravicových kruhů. Čeká tyto pány zářná budoucnost?
Určitě se zviditelnili. Někdo je začal mít rád a jiný nenávidět. Kolik je kterých, ukáží až volby. Mě zarazila jiná věc na této akci. Když už je tak zřetelné, že jde o zahájení prezidentské kampaně Michala Horáčka, proč stále zarputile vyvrací, že on není protikandidát proti Zemanovi. Vůbec to nedává smysl. Lidé, kteří nechtějí Miloše Zemana, chtějí vědět, kdo je alternativa, kterou možná podpoří.
Jak si myslíte, že bude probíhat 17. listopad?
Dramaticky. Myslím si, že to bude nejdramatičtější 17. listopad od 17. listopadu 1989. Protože lidé, které jsme viděli na Staroměstském náměstí, se mohou autenticky postavit do čela studentského průvodu z Albertova, pak je napadne, že se půjde na Pražský hrad. Kam taky jinam? Máme na 17. listopadu o zábavu postaráno.
Ještě bych se vrátila ke „špinavé hře“. Jak si v ní stojí ČSSD?
Jak to říct…To je strana v úpadku. Potřebovali by konkurzního správce. Od prohry k prohře, strana neschopná nějak zareagovat. Když jsem je poslouchal, jak se snaží fatální prohru v krajských volbách skoro přelakovat na vítězství…Voliči jim to nezbaští. Když takhle budou pokračovat, budou útočit na 10 procent od spodu.
Když jsem říkal, že žasnu nad tím, že pan Horáček odmítá potvrdit kandidaturu na prezidenta, tak stejně žasnu nad výroky některých alternativních vůdců ČSSD. Někde jsem si přečetl, že někteří sociální demokraté žádají změnu vedení a další říkají, že stačí střetnout se o ideje a není potřeba řešit personální otázky. A to je důkaz, že je konec. Nemusí být člověk moc chytrý na to, aby věděl, že nositelem myšlenek jsou lidé; a chcete-li vyměnit hloupé myšlenky za chytré myšlenky, tak musíte vyměnit hloupé nositele hloupých myšlenek za chytré nositele chytrých myšlenek, a pak vám nic jiného než spojovat ideje s lidmi nezbývá. Je zle. Uvnitř ani nejsou dost silné osobnosti, které by dokázaly říci: Drahá sociální demokracie, vyberte si, můžete hrdinně zemřít s tímto vedením, nebo se můžete pokusit přežít s novým vedením. Rekonvalescence se ale nerýsuje.
Objevují se pravicové nářky, že křikem na Zemana se jen odvádí pozornost od Babiše a jeho plánů na EET a další čerpání dotací. Objevují se levicové nářky, že křikem na Zemana se odvádí pozornost od tíživé situace chudých zaměstnanců a sociálně potřebných. Ekonomové varují před další krizí, zástupci průmyslu kritizují politiky za politikaření. Čili věnujeme v naší zemi v minulých týdnech pozornost tomu, čemu máme?
Je jedno téma, které médii moc nehýbe, ale já ho považuji za důležité. A to je pokračování vyšetřování v kauze policejní války, což je i válka státních zástupců. Není ještě úplně zřejmé, kdo koho vyhází a případně pozavírá. To nesmírně ovlivní českou politickou scénu v nejbližší budoucnosti. Kromě vypjatých soubojů mezi příznivci a odpůrci prezidenta Zemana vidím určující na české politické scéně to, jak se policejní válka vyvine. Že policie a státní zástupci jsou k někomu tolerantnější, je zřejmé, a proto tam všichni chtějí mít své kamarády, to je také zřejmé. Parlamentní volby pak mohou být ovlivněny tím, kdo je ve vazbě a kdo nikoli.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
