Jak se díváte na současný Vietnam? Je to socialistická země, ale ekonomika jí prudce stoupá. Je to další, i když menší, „asijský tygr“?

Především k tomu termínu „socialistický“. V případě Vietnamu mi to připomíná sice starý, ale vlastně pořád aktuální vtip: sešel se Nikita Chruščov s papežem a dohodli se. Chruščov souhlasil s tím, že Bůh stvořil zemi, a papež, že to učinil pod vedením komunistické strany. Tak se také pod řízením vietnamských komunistů rozvíjí bouřlivý kapitalismus. Musíme si uvědomit, že to je země mnoha zvláštností. Její historie je stará čtyři tisíce let. Po staletí byla země rozdělena na dvě části s odlišným historickým vývojem. Francouzi přidali ještě třetí část – vedle Tonkinu, tedy severu a Kočinčíny – jihu – Annám, tedy střed. Rozdělení potvrdily Ženevské dohody z roku 1954 a teprve po vítězství v roce 1975 se Vietnam opět sjednotil. Proto jsem svou první knížku o této zemi nazval „Rozpůlený banán“. Nejde jen o historii a také jen o klimatické rozdíly, které jsou značné, ba ani medicínu (sever používá léky rostlinného původu, jih živočišného). Ve Vietnamu žije na šedesát národností, někteří byli kočovníky, jiní usedlými zemědělci, někteří vyznávají bílou jako barvu smutku a černou naopak, pláč je výrazem radosti, prostě mnohé je jiné. Tak je to i v politice a ekonomice. Zvláště v posledních letech Vietnam zaznamenává prudký rozmach, vše se modernizuje, i když dominantním stále zůstává zemědělství. Patří mezi největší světové vývozce rýže, kávy, pepře, kešu. A také roste – těsně po válce zde žilo 35 milionů obyvatel, nyní jich je 90,5 milionu. Průměrný věk obyvatel je velmi nízký a připočtěte si k tomu jejich pracovitost, schopnost dělat od nevidím do nevidím. S tím tygrem bych to mohl brát doslova, skutečně jsem se s ním v džungli setkal a nebyl to jen symbol rostoucí ekonomiky.