Pane doktore, zabýváte se dlouhodobě i mediální komunikací. Jak zvládají česká média současnou krizi a jak se jim daří být objektivní a nezávislá?
Za mě zde pozitivně působí tržní konkurence, protože čtenáři a spotřebitelé si vybírají to, co chtějí vidět, a omezují to, co ne. Některá naše média v počátcích krize fakticky přestala informovat a pouze fandila, nicméně jsem přesvědčen, že tak, jak krize trvá již více než měsíc, se v dobrém slova smyslu stabilizovala. Mezi těmi seriózními tak dnes už nenajdeme ta, která by přebírala čistě ukrajinskou tezi. A ruská propaganda je potlačená i v rámci řetězových e-mailů, což bylo její nejproduktivnější médium.
Jste pro zbudování základny NATO na českém území?Anketa
A co v zahraničí? Který informační zdroj pokládáte vy za důvěryhodný? Kde čerpáte informace pro adekvátní vlastní hodnocení?
Ono platí nejen pro tuto válku, ale pro jakoukoli jinou krizi to, že nejlepší informace poskytuje ten, kdo má nad situací nadhled; pro mě osobně je to arabská zpravodajská síť Al Jazeera a izraelský deník Jerusalem Post.
Myslíte si, že se najde něco, v čem by vládní koalice nemusela být dostatečně spokojená s prací ČT?
Rád bych věřil tomu, že Česká televize, stejně jako ostatní veřejnoprávní média, je na politicích nezávislá, a to bez ohledu na to, kdo je právě u moci, a „nespokojenost“ ze strany vlády je tak spíše svým způsobem vyznamenání, než aby šlo o problém.
Ať je to, jak chce, obsazení Rady ČT je celkem ožehavé téma. Obecně, proč tomu tak je?
Protože politici jednoduše věří tomu, že prostřednictvím kontrolního orgánu mohou ovlivňovat obsah média, jeho dlouhodobý trend a vyznění. Jenže skutečné obsahy se tvoří spíše personálním složením samotných redakcí, a to je velmi různorodé.
Obsah médií je a bude stále více regulován. Přinese to efekt, který autoři cílených omezení očekávají?
Těžko říct, co jsou omezení a záměry. V každém případě jedním ze základních pilířů naší civilizace je svoboda slova a projevu – a pokud se omezuje v oficiálních médiích, ventiluje se v těch neoficiálních. V minulosti takto fungovaly blogy, pak agregační služby, potom sociální sítě a nejnovější krize na Ukrajině ukázala vzestup specifických služeb dříve pro zasílání zpráv, konkrétně systému Telegram.
Psali jsme:
Řada lidí různých věkových kategorií se za uplynulé měsíce i kvůli covidu stáhla do virtuálního světa. Setkávání lidí, jak jsme jej znali v minulosti, bylo omezeno, a ne vždy se obnoví. Co z toho plyne?
Je to problém, ale na druhou stranu lidská společnost tíhne ke stabilitě, takže poté, co byla omezení zredukována, mají lidé přirozenou tendenci se vracet k něčemu, co můžeme nazvat normalizovaný stav. Bohužel následky nucené virtualizace si poneseme dlouho v poškozené vzájemné komunikaci i ve vztazích, ale my je zvládneme.
Opět, s rostoucím napětím můžeme sledovat trendy, kdy část lidí média pro sebe vypnula, umějí v běžném životě obstát i bez nich. Ti další musejí veškeré změny sledovat, protože by nemohli pracovat. A zbývající si ze sledování zpráv udělali životní cíl. Tohle je opravdu hodně laický popis, ale asi chápete, jak to myslím. Jaký je váš popis odborníka ohledně přístupu společnosti k médiím?
Lidé dostávají mnohem více informací, než kolik jich doopravdy potřebují. Takže snaha v krizi od informací „utíkat“ je vlastně přirozená, pokud znamená to, že máme stále ty informace, které potřebujeme pro svůj život, pro svou každodenní existenci. Co je špatně, je fixace na jejich zdroje, speciálně pak sledování „kontinuálního zpravodajství“ u věcí, které se nás bezprostředně netýkají...
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Daniela Černá
