Premiér Bohuslav Sobotka ve středu večer oznámil, že kvůli klesajícím preferencím strany přijal osobní odpovědnost. ČSSD místo něj povede ministr vnitra Milan Chovanec, volebním lídrem má být ministr zahraničí Lubomír Zaorálek. Rozumíte této rošádě? A k čemu to podle vás povede?
Je to samozřejmě rozhodnutí samotné ČSSD. O skutečných motivacích lze jen spekulovat, ale těsně před volbami stáhnout prvního muže strany nesvědčí o důvěře ve vlastní síly. Přinejmenším měly vliv nezvládané vnitřní mocenské spory, které vylézaly na veřejnost, neskrývaná nechuť k Sobotkovi ze strany prezidenta, když významná část voličů ČSSD ho jako hlavu státu respektuje, a soustředěný útok babišovské propagandy na osobu Sobotky jako cíl. Obdobná negativní kampaň byla organizována proti Jiřímu Paroubkovi před volbami v roce 2006.
Přehazování odpovědnosti v takové rošádě je pro člověka zvenčí obtížně srozumitelné. Jestli to přinese určitý refreshing volebních preferencí, se teprve ukáže. Jde podle mě o manévr vynucený, a tudíž důvěryhodnost takových „škatulata, hejbejte se“ u voličů nemusí být valná. Je jasné, že ČSSD je teprve na prahu dalších změn, že de facto končí určité postzemanovské období, které začalo vystřídáním Zemana Vladimírem Špidlou na konci éry opoziční smlouvy. Nejen česká ČSSD se prostě hledá v měnících se podmínkách 21. století. U německé SPD, britských labouristů či francouzských socialistů vidíme podobné procesy.
Jaké bude mít toto rozhodnutí nejspíše vliv na KSČM? Na Facebook jste k tomu napsal: „To, že někdo nevyhovuje jako předseda strany, ale občanům musí stačit jako premiér, je zajímavé uvažování. Myslím, že auto, když má poruchu, tak nezprovozníme tím, že jen vyměníme řidiče... Co mne zajímá, jaké to bude mít dopady na levici jako celek...“ Už si dokážete alespoň trochu odpovědět?
ČSSD vždy oslovovala i levicové voliče. To, že nakonec uzavírala koalice s pravicí, ale vedlo k tomu, že řadu svých volebních slibů nechávala stranou. Tato strana nikdy neměla velké voličské jádro. Voliči k ní přebíhali často kvůli nespokojenosti s předchozím vládnutím a ve víře, že i když jen udržuje systém, může z úrovně vládní moci aspoň něco pro lidi prosadit. Krizí důvěry v osobnosti již ČSSD prošla např. za Stanislava Grosse, přesto se k ní lidé po zkušenostech s Topolánkem a Nečasem vrátili. Nyní možná zažíváme krizi důvěry v tradiční značku ČSSD, která tu je skoro 140 let. A to pochopitelně musí levici jako celek nějak zasáhnout.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Olga Böhmová
Záhada daru
Zabývá se někdo otázkou, proč, když někdo chce darovat peníze státu, tak jde zrovna za ministrem spravedlnosti a ne třeba za ministrem financí nebo premiérem? A jak je možné, že se dary neprověřují a neschvaluje je minimálně celá vláda? Mně to celé zavání korupcí. Jak to vidíte vy? A ještě k tomu pů...
Další články z rubriky
17:15 „Občané trpí rozhodnutími EU.“ Přední diplomat jde do voleb za Motoristy
Bývalý diplomat a velvyslanec Karel Beran vstupuje do politiky jako lídr Motoristů sobě na Vysočině.…
- 22:22 Člověče, nezlob se s Trumpem? Proč ne. Která opice si zničí banány jadernými pšouky? Doubrava vydává knihu
- 15:45 „Řídila nás Moskva, řídí nás Washington a Brusel.“ Vadim Petrov o tajných službách dneška
- 17:15 Fialova dýka do zad Středočechům. Praha 70 tisíc, my jen devět, zuří předák SPD
- 20:16 Spadlý drát? Na ochranu Green Dealu se vysvětlení hodí, soudí Noveský
- 16:41 Zbořil rozjíždí: Trojitý generál Koudelka, Kolumbijec s kanystrem a příběh ze Švejka