Co říkáte na snahy lidí přiblížit se přírodě a mít ve městech včelstva? Nebo pěstovat vlastní zeleninu?
Vůbec nechci žádným způsobem „znevažovat“ všechny ty aktivity, které dnes jsou moderní, jako například městské zahrady či včely ve městech a další. Je dobré, že část lidí, kteří žijí ve městech, si díky těmto aktivitám uvědomuje, že proto, abychom získali potraviny, je nutná lidská práce. Že není samozřejmostí mít med a jen díky tisícům včel (přičemž každá z nich žije jen několik týdnů a hynou z přepracování, pokud nepočítám zimní včely, které pomáhají přežít matce, a tudíž i celému včelstvu a žijí půl roku), které pracují jako jeden celek, si můžeme dopřát ten pravý med, který není směsí medu domácího a „medu“ ze třetích zemí (slovo v uvozovkách proto, že často nejde z dovozu o med, ale jen o napodobeninu, což je patrné zejména z ceny takového produktu). Tyto aktivity jsou dobré i proto, aby si každý člověk mohl uvědomit, že je třeba velké množství úsilí, bychom získali kvalitní a zdravé potraviny. Ale zároveň je to dobré i proto, abychom si uvědomili, že je nesmysl vracet se desetiletí či století zpět v naší historii.
Jak to myslíte?
Stále více je slyšet hlasy z různých neziskových organizací a dobrovolných sdružení (které jsou často podporovány z daní nás všech, ale ne vždy pracují pro dobro nás všech), které požadují, aby chovatelé hospodářských zvířat něco dělali nebo naopak aby něco nedělali. Ve většině případů jde o lidi, kteří nemají žádné zkušenosti v zemědělství či žádné vzdělání v daném oboru (nepovažuji za zkušenost v chovu hospodářských zvířat to, že někdo chová doma akvarijní rybky, exotické ptactvo nebo zachránil kotě z útulku; je to sice hezké a citlivé postarat se o zvířata, ale je to hobby, ne adekvátní praxe). A díky sociálním sítím, ale také díky vystoupením v různých televizích ovlivňují mnoho dalších lidí.
Co vás naposledy v této souvislosti rozčílilo?
Nejrůznější zvláštní nápady. Jako například vypustit všechny nosnice do přírody, a tak získávat vejce na konzumaci (v tomto případě by bylo lidštější ty slepice raději zabít, než je nechat „napospas“ predátorům, různým nemocím a zejména úhynu z velkého stresu, protože slepice si zapamatují asi 20 dalších slepic, ostatní jsou pro ně neznámé a ve větších hejnech dochází ke klování, bitkám až úhynu z důvodu postavení v hierarchii).
Vám nevadí záběry utrápených slepic nacpaných v klecích jedna na druhou?
Když vidím záběry, jak je v kleci uhynulá nosnice, není mi to jedno. Toto však nevyřešíme tím, že zakážeme chov nosnic v klecích v České republice (vždyť takovýmto způsobem jsou chována slepice na celém světě, dokonce v zahraniční, mimo unii jsou chována v menších klecích, nikoli v „obohacených“...). Věnujte prosím vás 5 minut vašeho času a pojďme se na pár faktů podívat spolu.
Co máte na mysli?
Nosnice, v minulosti jsme mluvili jen o slepicích, se běžně chovaly na vesnici v každé rodině. Byl to zdroj zdravých bílkovin za poměrně nízkou cenu. Vejce jsou vhodná na různé druhy jídel a množství způsobů úpravy. Zároveň nebyla nutná velká péče o slepice, po dvou letech se často vyřazovaly, snáška byla již nízká. Když slepice už nesnášela vejce, tak ji gazda zabil a hospodyně z ní uvařila polévku. Během roku slepice vyměnila peří, a tak bylo období, kdy byla téměř „holá“, tedy bez peří. Byl to naprosto normální jev. A nyní se přenesme z minulosti do současnosti. Dnes většina z nás žije v bytech či rodinných domech bez zahrad. Takže už nepěstujeme vlastní zeleninu, ovoce a nechováme vlastní slepice. Vejce však jíst chceme, stále jsou vhodným zdrojem bílkovin, vitamínů a minerálních látek. Tak se za poslední desetiletí lidstvo věnovalo šlechtění nosnic, aby se výrazně zvýšilo množství vajec od každé slepice, ale i na to, aby slepice byly přizpůsobeny novému systému chovu, chovu v klecích. Ty byly postupně také upravovány, aby měly nosnice vhodnější podmínky. Pozor, stále tyto slepice mění peří, a tak i v klecích je období, kdy je nosnice „holá“, tedy bez peří.
Fotogalerie: - V transformovně
Jak se dnes vlastně chovají slepice ve velkém?
Dnes existují různé způsoby chovu, tedy chov v obohacených klecích, ve voliérách nebo chov ve volném výběhu. Každý typ chovu má výhody a má i nevýhody, pro slepice, ale i pro nás spotřebitele. Z hlediska kvality vajec, počtu mikroorganismů či z hlediska čerstvosti, ale také z pohledu stresu je podle vědeckých výsledků na tom nejlépe právě chov nosnic v obohacených klecích. To, že se to mnohým nelíbí, je věc druhá, výzkum je výzkum. Pokud zakážou poslanci chov nosnic v klecích na nátlak jednoho procenta obyvatel České republiky, budeme to cítit v cenách a zejména v kvalitě všichni. Proč? Chov nosnic v obohacených klecích (tedy speciálně vybavených pro nosnice) je:
1. z pohledu ceny nejméně náročný, tedy cena vejce je nejnižší,
2. z pohledu čerstvosti vajec pro spotřebitele nejvýhodnější, neboť vejce hned po snůšce je na pásu přesouváno na třídění a balení,
3. z pohledu kvality nejvhodnější, vejce nezůstává v prostředí se slepicemi a hned se dostává z prostředí, kde jsou miliony mikroorganismů pryč.
Jaká vejce si tedy máme v obchodech vybírat?
Každý spotřebitel se dnes může rozhodnout, jaká vejce si koupí, tedy z chovu nosnic v obohacených klecích, z chovu ve voliérách či z chovu s volným výběhem nebo z ekologického chovu. Když bude zákaz platit jen v České republice či v dalších dvou třech státech EU a nadále se budou vozit vejce z jiných států (nejčastěji z Polska, kde díky tomu, že měli výjimku 6, ano šest let na klecové chovy, produkovali výrazněji levnější vejce a ta vyváželi do České republiky, na Slovensko a jiných zemí Evropy), nic se pro slepice na světě, ani v Evropě, nezmění. My nebudeme schopni z důvodu nižší produkce zajistit vejce pro naše obyvatele, budeme je vozit ze zahraničí a vůbec nebudeme vědět, v jakých podmínkách se chovají slepice jinde, nebudeme vědět nic o kvalitě života slepic, ale ani o kvalitě vajec, která budeme kupovat. Má toto význam?
Mnoho z nás si ale stejně myslí, že kvalita vajíčka se pozná jen podle tmavé barvy žloutku a ty jsou jen od slepic žijících volně ve výbězích. Je to pravda?
Barva žloutku nezávisí na tom, kde a jak jsou chovány nosnice, ale souvisí s tím, jaké dostávají krmivo. Nosnice v obohacených klecích mohou mít pěkné tmavé žloutky a nosnice volně na dvoře je mohou mít naopak nevýrazně bledé.
Vy jste tedy zásadně proti tomu, aby byl zakázán chov nosnic v klecích, jak se o to nyní snaží někteří poslanci?
Pokrok nezastavíme. Nelze se vrátit v čase, nelze se zcela uzavřít. Pokud bychom nyní začali namísto elektřiny používat svíčky, odstavili všechny elektrárny, přestali těžit z jednoho dne na druhý uhlí, neovlivnili bychom celou planetu. Jeden jediný stát to nezmění. Nežijeme na ostrově, jsme součástí pevniny. Ale jestli to pochopí část aktivistů a poslanci, zda nebudeme jen „zajatci“ malé části naší populace, uvidíme například po hlasování ve sněmovně o „chovu nosnic z obohacených klecí“.
Materiál je publikován pod patronací Agrární komory ČR a Ing. Zdeňka Jandejska, CSc.
Psali jsme:
Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Josef Richter
