Předseda ČMKOS Josef Středula potvrdil, že kampaň odborů Konec levné práce bude pokračovat dál. Ale vadí mu, že mnohá slova kolem ekonomické situace znějí, jako bychom už teď byli v nějaké šílené krizi, což podle něj není pravda. Tvrdí, že si sami vyvoláváme vlastní vnitřní krizi, když znejišťujeme spotřebitele, který má nějaké návyky, a tlačíme na něj, aby je měnil. Přitom z vyššího základu máme předpokládaný růst HDP někde mezi 2,8 až třemi procenty, a to je velmi dynamický růst. Lze s ním souhlasit a třeba i v názoru, že to, co se odehrává ve vztahu USA s Evropou nebo Čínou, nebo co se děje na německém trhu, není žádná systémová krize a ekonomiky jsou v jiné kondici než v roce 2009?
Ano, toto skutečně zatím není ona systémová krize ekonomiky, které proběhla v letech 2008 - 2009. Toto je klasické cyklické zpomalení. Už několik let opakuju varování, že přijde ještě druhá vlna oné – jak ji Josef Středula nazval – „systémové krize“. Anebo – jak ji nazývám já – technokratické krize. Oficiální název pro ni totiž stále neexistuje, navíc je velmi vzácná a skutečně globálně postihla svět v roce 2008 vlastně poprvé. Ale ono zpomalování ekonomiky, které nyní vidíme, s tím prozatím nemá nic společného, to v podstatě „nestojí za řeč“, protože prozatím stále ještě jde o klasický a obyčejný cyklický vývoj, kterého není třeba se kdovíjak bát.
Kdo je pro vás nejdůvěryhodnější?Anketa
Ale s tvrzením, že zbytečně znejišťujeme spotřebitele, nesouhlasím. Naopak. Zaprvé, vysoké maloobchodní tržby ukazují, že spotřebitelé se nijak zvlášť nebojí a nezdráhají se utrácet. A zadruhé, naopak není správné lakovat falešně spotřebitelům vše narůžovo a říkat jim: „Ničeho se nebojte, zadlužujte se, berte si hypotéky…“, když se předpokládá, že nezaměstnanost letos už vzroste. Ostatně právě páteční čísla ukázala, že český průmysl už klesá o 1,1 procenta, čili že se bude během pár měsíců propouštět. Říkat cokoliv jiného by bylo lhaní lidem, ti by se nepřipravili, zbytečně riskovali a pak by se nestačili divit.
Nemalé peníze se budou díky novele zákona o podpoře sportu točit v nově vzniklém centrálním úřadu s názvem Národní sportovní agentura. Ta by měla mít částečně parametry samostatného ministerstva, měla by mít 80 zaměstnanců. Letos je v kapitole Ministerstva školství na sport vyčleněno 5,5 miliardy korun, slibováno bylo sedm miliard. Podle Pirátů prý peníze namísto podpory volnočasového sportu pro širokou veřejnost skončí hlavně u těch, kdo peníze dále přerozdělují. Jak ale jinak distribuovat ty miliardy, když při stávajícím modelu to skončilo zatčením náměstkyně ministryně školství pro sport?
Další zbytečný úřad, další zbyteční zaměstnanci, další lidé odčerpaní ze soukromého sektoru. Pořád menší a menší počet lidí musí živit pořád větší a větší počet státních úředníků! Jako by se snad tímhle mohly nějak vygenerovat peníze! Hýbat se je jistě zdravé, ale zdravých věcí je spousta – jezdit na dovolenou, jíst mořské ryby, chodit na procházky… A tisíce dalších činností. Jenomže na těch se nedá přiživit, nedá se kolem nich uměle vyrobit nějaká funkce. A tak se na ně nenabalují lidé, kteří by lobbovali za nějaké dotace. Zato sport se dá krásně zpeněžit, dotace se dají vyškemrat… A proto se kolem něho točí tolik úředníků, úřadů a dotací. Jako kdyby se snad do míče nedalo čutat na ulici zadarmo. Celé je to jenom uměle vyrobený byznys.
Psali jsme:
Poslanecká sněmovna schválila, aby placení obecní a krajští zastupitelé, kteří jsou současně poslanci, senátory nebo ministry, měli nově nárok jen na dvě pětiny svého platu. Je to správný krok proti kumulování funkcí, nebo nefér rozhodnutí, když se dá předpokládat, že toho budou dělat stejně jako doposud, ale jen za 40 procent dosavadní odměny?
Připadá mi to jako vrcholný populismus. Jako trestání schopných lidí, kteří jsou ochotni věnovat i volný čas ve prospěch lenochů, kteří s vyplazeným jazykem zvládají sotva jednu funkci. Přitom málokdo si umí představit, kolik práce mohou mít starostové i z malých obcí, jakému stresu jsou vystavení, jak jim to leze do jejich volného času. Kam se na to hrabe třeba odfláknutá práce poslance.
Také vás rozhořčilo, když poslanec Václav Klaus přirovnal schvalování zákonů v Poslanecké sněmovně kvůli předpisům Evropské unie k rozhodování židovských výborů o složení transportů do nacistických koncentračních táborů v úterní debatě při hlasování o GDPR? Jsou odpovídající kroky jeho spolustraníků, kteří ho v sobotu vyloučili z ODS, a sociálního demokrata Petra Dolínka, který bude usilovat o to, aby Václav Klaus přišel o post předsedy sněmovního Výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu?
Nerozhořčilo. Myslím, že mnoho lidí nadzvedlo bez uvažování jen ono slovo „židovské“ – protože mají pocit, že to je jakési tabuizované téma, a tématu se vyhýbají, ať už ve zlém či v dobrém. Prostě tak nějak pro jistotu, protože se bojí nějakého neúmyslného přešlapu proti korektnosti. Když si ale analyzujeme věcně Klausův výrok, nenacházím v něm žádný antisemitský nádech. Nechápu, kde ho vidí jiní. Spíš to vypadá, že skutečně leckdo odvádí pozornost od faktu, že Klaus pojmenoval nahlas stav, že český parlament o některých zákonech v podstatě nehlasuje, ale jen povinně přijímá nařízení EU. A protože vedení ODS se čím dál víc snaží profilovat stranu jako proevropskou a liberální, čímž ODS notně začíná splývat s TOP 09, myslím, že v realitě vedení ODS nadzvedlo spíš toto Klausovo upozornění na fakt, že v řadě direktiv v podstatě český parlament nemá volbu a jen kýve.
Ministerstvo financí se ve své oficiální zprávě pochlubilo zcela novým programem Norských fondů, v jehož rámci bude mezi žadatele o grant rozděleno přes půl miliardy korun na projekty zaměřené na ochranu lidských práv v ČR, začleňování a posilování postavení romské menšiny ve společnosti a na prevenci domácího a genderově podmíněného násilí a ochranu jeho obětí. Jak na vztah, v němž je Česká republika příjemcem podpory z Norských fondů v řádu miliard korun, pohlížíte?
Norsko je dnes již velmi socialistickou zemí s některými doslovně marxistickými rysy, silným důrazem na kolektivismus a s odporem vůči individualismu. Takzvané Norské fondy, na nichž ve skutečnosti participuje víc zemí, mají za cíl přesně tyto myšlenky prosazovat i v dalších zemích. V podstatě tyto fondy mají působit podvratně, vnucovat nám norskou filozofii, ať už v přístupu k rodinám, ke genderismu, k imigraci a podobně. Málokdo si uvědomuje, že tyto fondy jsou ideologicky velmi blízké tomu, čemu se nepřesně říká Sorosovy fondy či Sorosovy peníze, a přitom vůči nim existuje ve střední Evropě dost velký odpor, protože jsou známější.
Fakt, že česká vláda je ochotna tyto peníze přijmout, je pro mě dalece přes čáru. Česká vláda vyšla z voleb, aby prosazovala zájem českých občanů – ona ale namísto toho za norské peníze prosazuje nikoliv české ideály, ale zájmy norské vlády a dalších přidružených vlád. Jak by asi někdo koukal na to, kdyby třeba k nám chtěl někdo podsunout nějaké „ruské fondy na prosazování ruských zájmů“? To by byl humbuk, co? Ale v tom přeci není žádný rozdíl – cizí zájmy jako cizí zájmy. Pro prosazovaní cizích zájmů česká vláda jmenována nebyla. Ta má hájit pouze a jenom české zájmy, nikoliv cizí! Pro mě je to sprostá korupce norskými penězi.
Zaregistroval jsem informaci, že české firmy nechtějí koruny, že si mezi sebou stále častěji platí eurem. Podle údajů České národní banky už více než pětina plateb tuzemských dodavatelů probíhá v eurech, přičemž platí, že čím větší firma, tím vyšší podíl plateb v eurech. I když by se přijetí společné evropské měny lidem v Česku příliš nezamlouvalo, tuzemské firmy to prý mají přesně naopak a dokonce mezi nimi roste tlak na platby v eurech. Co si o tomto trendu myslíte a neposouvá nás blíž k přijetí společné měny?
Ne, to je míchání hrušek s jablky. Firmy takto jednají proto, že mají coby exportéři příjmy v eurech, pokud tedy přejdu v subdodavatelských vztazích na eura, minimalizuji tím kurzové riziko. To je normální zajištění se proti rizikům. Tahat do toho celou ekonomiku nebo dokonce domácnosti je úplně jiná věc. K čemu vedlo „euro nanečisto“ jsme mohli dobře vidět: Když ČNB tak dlouho intervenovala proti koruně, kurz se téměř nehýbal, čímž v podstatě simuloval přijetí eura. Důsledky? Větší počet montoven s nízkou produktivitou, nízkou přidanou hodnotou, s nízkými platy, příliš vysoké přehřátí ekonomiky a tudíž dnešní až příliš prudké zbytečné ochlazování, přehřátí nemovitostí, nedostupnost bydlení… A to jsme intervenovali jen pár let. Euro by bylo nejspíš natrvalo.
Která firma chce euro, umí se dle toho zařídit sama – právě tím, že v dodavatelských vztazích na něj přejde. To není vůbec žádný argument pro rušení koruny.
Psali jsme:
Když se noční můra stane skutečností: Vinou zvůle státních institucí je i dnes možné, aby se člověk dostal do institucionální pasti, z níž není úniku. Toto je biografický a investigativní příběh ženy, kterou „rozvinutý stát“ kvůli své aroganci téměř zničil. Víc než rok byla na základě vykonstruovaných obvinění držena proti své vůli v blázinci. A když nakonec byl podvod odhalen a žena musela být propuštěna, zaplatila cenu nejvyšší: zkorumpované úřady jí v době, kdy byla na základě podvodu zavřená v psychiatrické léčebně, odebraly dítě… – OBJEDNAT za zvýhodněnou cenu ZDE. |
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
