Kdy jste opustil Venezuelu a co bylo důvodem?
Zemi jsem opustil v roce 2006, kdy mě ministerstvo zahraničních věcí Venezuely vyslalo pracovat na ambasádu Venezuely v České republice.
Jaký je současný režim Nicoláse Madura? Chybí ve Venezuele některé svobody? Jak svobodná jsou v zemi média?
Režim Nicoláse Madura je totalitní tyranií, která se snaží kontrolovat všechny vrstvy společnosti a života. Ovládá lidi skrze hlad (nedostatek potravin a vysoké životní náklady), strach (zločinci vyzbrojení režimem, kteří beztrestně pronásledují občany ). Ve zkratce se jedná o státní terorismus.
Svobody ve Venezuele jsou porušeny, ukradeny. Protestovat veřejně proti režimu znamená ohrožení na životě. Pro politické názory můžete jít do vězení. Státní zaměstnanci se vystavují velkému riziku, pokud hlasitě nepodporují režim a mohou za to přijít o práci, nebo také skončit ve vězení.
Není tam žádná svoboda projevu, protože každá poznámka, která je v rozporu s ideologií režimu, může být považována za vlastizradu. Mnoho radiových stanic bylo uzavřeno, televizní kanály ztratily koncese poté, co vysílaly informace, které režim vyhodnotil jako protichůdné k jeho zájmům.
V padesátých letech dvacátého století byla Venezuela čtvrtou nejbohatší zemí světa. Až do osmdesátých let sloužila coby ukázkový příklad jihoamerického ekonomického zázraku. Jak je možné, že země s největšími ropnými zásobami na světě je de facto zbrankrotovaná?
Chávez, který se dostal k moci v roce 1999, zahájil nevyzpytatelnou ekonomickou politiku, začal znárodňovat a konfiskovat průmyslová odvětví, továrny, banky, hotely, pozemky, obchodní řetězce, atd. V politické rovině posílil spojenectví s Kubou, které postupně předal národní suverenitu v tak choulostivých oblastech, jako je vnitřní bezpečnost, veřejné a volební registry, nebo základní zdravotní péče. To vše jako přídavek ke každodenním dodávkám ropy na ostrov, palivo, které Fidelu Castrovi umožnilo udržet nemocnou kubánskou ekonomiku nad vodou. To vše navrch ideologického problému, který ve venezuelské společnosti napáchal nenapravitelné škody, neboť rozdělil Venezuelany, dokonce v rámci jednotlivých rodin.
Ve zkratce, problémem dnešní Venezuely začaly předáním moci narcistickému, egomaniakálnímu demagogovi, jehož touha po moci ho vedla k nezodpovědnému rozdělení venezuelské společnosti na bohaté a chudé, bělochy a černochy, otrokáře a otroky. Strašlivá dichotomie, nebezpečné dobrodružství, které zničilo ekonomiku země, její průmysl, její hodnoty a dokonce ohrozilo územní celistvost republiky.
Fotogalerie: - Den vítězství v Praze
Volby, kterých se od roku 1998 konalo více jak 20, již dávno nepředstavují žádnou záruku. Voličská moc (stejně, jako pravomoci státu, s výjimkou Národního shromáždění, kterému předsedá Juan Guaidó), se stala pouhým přívěškem moci výkonné, kterou dříve zosobňoval Chávez a nyní Maduro. Společnost žije v zajetí, je podrobená, rozhořčená a snaží se přežívat navzdory těžkostem. Inflace překročila jeden milion procent, v obchodech chybí potraviny a systém zdravotní péče je v troskách.
Za uplynulých dvacet let Chávezův a Madurův režim ze země vyhnal na tři miliony spoluobčanů, kteří museli emigrovat kvůli otřesným životním podmínkám, to vše, zatímco korupce roste do nevídaných výšin a členové nomenklatury zčistajasna bohatnou. Současnost ve Venezuele je velmi temná, nezapomínejme ani na kriminalitu, které je formálně institucionalizovaná samotným režimem, který vytváří násilné skupiny (vyzbrojené paramilitární jednotky), které zastrašují, pronásledují, nebo dokonce eliminují potenciální či imaginární nepřátele a politické disidenty.
Venezuelané si Cháveze sami vybrali v roce 1998. Tehdy přísahal, že změní „smrtelně nemocnou“ Ústavu. Co lidi vedlo k tomu, aby ho zvolili do úřadu prezidenta? Byli znechuceni poměry v dřívější demokracii?
To máte pravdu, Venezuelané si Huga Cháveze vybrali ve volbách v roce 1998. K moci se ale dostal počátkem roku 1999. Únava z předešlého systému byla rozhodně jedním z důvodů, které je vedly ke zvolení Cháveze. Systém, který fungoval od roku 1958, po pádu diktátora Marcose Péreze Jiméneze, byl znám jako „reprezentativní demokracie“, nebo stranická demokracie. Tento systém postupně ztrácel schopnost uspokojit nároky společnosti a začal se rozpadat. Ta dekadentní demokracie je tím, co Chávez našel a využil pro své úmysly, když v začátcích nemluvil o socialismu, ani o znárodňování, tím spíše o konfiskaci majetku. Chávez se k moci dostal s nástroji formální demokracie a jakmile byl v úřadu, přeměnil tuto demokracii zevnitř v autokracii, totalitářství. Ale opakuji, šlo o postupný proces. Nebyly to překotné změny jako například na Kubě, kde se režim dostal k moci v roce 1959 silou.
Loni došlo k útoku na Nicoláse Madura s pomocí dronu. Myslíte, že byl zinscenovaný? Objevila se také skupina povstalců, vedená pilotem Óscarem Pérezem, ale všichni byli nakonec zabiti provládními jednotkami. Tyto snahy jsou viditelné, ale zatím se zdá, že ve Venezuele vůči Madurovi nebylo zformováno opravu velké všelidové povstání. Proč tomu tak je? Je Maduro stále částí populace podporován?
Byly tam situace jako ta s oním dronem, nebo pevný postoj disidenta Oscara Péreze, kterého s jeho muži zmasakrovali, když už tito byli obklíčeni a vzdali se. V případě útoku dronem šlo zřejmě o akci přichystanou Venezuelany žijícími v exilu. Výsledek jsme viděli v médiích.
Venezuelané proti Madurově režimu protestují v ulicích už několik let, ale represe demonstrací je brutální. Lidé umírají, stovky lidí si odnášejí různá zranění. Maduro již dávno promrhal popularitu, kterou zdědil od Cháveze.
Jak dokáže Maduro udržet loajalitu části obyvatel? Slyšeli jsme o nedostatcích jídla a léku napříč zemí. Je těžké pochopit, proč v takových podmínkách lidé vyjadřují loajalitu vedení země.
Ve Venezuele je velké skupina obyvatelstva, která je na Madurově režimu přímo závislá, protože pravidelně dostává krabice s jídlem. Je to strašlivá realita, ve které byla vytvořena velmi křehká masa, závislá na dárečcích od režimu. Další, kteří trpí, jsou státní zaměstanci, ti také musí vyjadřovat svoji loajalitu k režimu. A nakonec členové nomenklatury, jejich příbuzní a také podnikatelé, kteří profitují z blízkých vztahů s mocnými. To je v zásadě skupina loajalistů, můžeme-li je tak nazvat.
Jsou demonstrace proti Babišovi a Benešové prospěšné?Anketa
Je ve Venezuele ještě bezpečno? Hlavní město Caracas je na vrcholu světového žebříčku ve vraždách na tisíc obyvatel…
To je smutná realita. S Chávezem a Madurem kriminalita neklesla, nýbrž vystřelila vzhůru. V boji se zločinem selhali.
Americký prezident Donald Trump několikrát pohrozil, že vezme věci do svých rukou. Uvítal byste přímý americký zásah do venezuelských záležitostí? Jak by na americkou invazi reagovala venezuelská veřejnost?
Jakožto venezuelský diplomat bych si upřímně přál mírové řešení a dialog mezi Venezuelany. Bez zahraniční intervence. Ale když nástroje politického dialogu selhávají, vše vede na stezku užití síly. Jak řekl Clausewitz, válka je pouze pokračování politiky jinými prostředky. Pro velkou část Venezuelanů by zcela určitě byla intervence přijatelnější než pokračující krize, kterou země trpí, včetně politického a kriminálního násilí. Nemusí to ale být jen zásah USA, ideálně by věc mohla řešit mezinárodní koalice, vedená Venezuelany, s podporou států, které tvoří Skupiny z Limy (mezinárodní organizace čtrnácti amerických států, založená v roce 2017 s cílem vyřešit krizi ve Venezuele mírovou cestou, pozn. red.)
Prozatimní prezident Juan Guaidó vyzval jak veřejnost, tak ozbrojené složky, aby skoncovaly s vládou. Reakce veřejnosti byla kladná, ovšem zdá se, že armáda je rozpolcená a její většina stále stojí za Madurem. Může Guaidó vůbec uspět, nebo selže a skončí ve vězení, či v exilu?
Guaidó nevolal po převratu, neboť Maduro nereprezentuje stát, on jej uzurpuje. Guaidó pouze vyzval armádu, aby jednala v souladu s Ústavou. Jestli Guaidó skončí v exilu nebo ve vězení, je teď těžké odhadovat. Zatím zůstává v zemi a Maduro se svými silovými složkami jej nezatkli, protože vědí, že USA by okamžitě začaly pracovat na jeho osvobození. Tento scénář vojenské konfrontace se Madurovi nehodí, speciálně s oslabenou armádou. Ani vojenská sféra neunikla společenské krizi, která ve Venezuele panuje.
Fotogalerie: - Za nezávislost justice
Jsou volby ve Venezuele férové? Proč se Národní shromáždění rozhodlo jmenovat prezidentem Juana Guaidóa a ne Nicoláse Madura? Na nezúčastněného pozorovatele to může působit zvláštně.
V mnoha případech byly volby zmanipulovány výkonnou mocí. Když k manipulacím nedošlo, bylo to proto, že toho nebyli schopni, protože tlak byl příliš velký. Národní shromáždění (obdoba české Sněmovny, pozn. red.) stanovilo Juana Guaidóa prezidentem, pověřeným vedením republiky, jak ukládá Ústava. Maduro vyhrál loňské prezidentské volby prolezlé nesrovnalostmi, volby, které mezinárodní komunita neuznala.
Někteří lidé tvrdí, že venezuelská armáda je spolu s vládními činiteli zapletena do pašování drog. Je to pravda? Dva synovci manželky Nicoláse Madura byli v roce 2015 zatčeni na Haiti, když se pokoušeli uzavřít obchod s 800 kilogramy kokainu…
Jistě, kruh lidí blízkých Nicolási Madurovi byl zasažen zadržením dvou synovců Cilie Flores, Madurovy manželky a první dámy. Jde o součást úpadku, který prorostl vládnoucí třídu. Rychlé bohatnutí, korupce. A v této oblasti droga, která poškozuje společnost, zcela jistě zkorumpovala více úředníků a vojáků, protože to jsou ti, kteří kontrolují hraniční přechody, checkpointy a letiště v zemi.
Viděl jsem nějaké záběry z protestů, které se v Caracasu konaly 1. května. Dění na videu bylo pro Evropana velmi zneklidňující, včetně záběrů obrněného transportéru, který najel do skupiny demonstrantů. Při zásahu zemřela mladá žena Jurubith Rausseo, stala se 55. obětí protestů proti Madurovi v roce 2019. Co a kdo stojí za takovou brutalitou?
Za udržení veřejného pořádku je zodpovědný Madurův režim, to je v jejich kompetenci, neboť mají monopol na sílu, na zbraně. Ale Maduro se cítí být ohrožen, protože ví, že se mu nedostává podpory veřejnosti, tak se uchyluje k násilí. Režim se snaží docílit toho, aby lidé nedávali najevo svůj nesouhlas. Aby se báli a upustili od účasti na demonstracích. Bezpečnostní složky státu vykonávají tuto brutalitu, k níž neexistuje pádný důvod, neboť demonstrující žádné zbraně nemají. Jde o velmi nerovný konflikt. Účast na demonstracích ve Venezuele je pro ty, kteří chtějí dát najevo svou nespokojenost s Madurovým režimem, nebezpečná.
Ve Venezuele jsou političtí vězni, nejznámějším z nich je Leopoldo López, který má nyní být v domácím vězení. Během květnových protestů se ale objevil na videu vedle Juana Guaidóa. Znamená jeho přítomnost před kamerami, že pouta režimu slábnou? A jsou obyčejní lidé stále trestáni za své názory?
Jistě, Leopoldo López je nejznámějším politickým vězněm, ale ne tím jediným. Být součástí politického disentu ve Venezuele je opravdu riskantní. Věznění, mučení a týrání: porušení základních lidských práv čeká každého disidenta. Vidět Lopéze na svobodě bylo obrovským překvapením. On řekl, že Madurův režim, ačkoli stále kontroluje ozbrojené složky, je nalomený uvnitř a velmi rozdělený. Na druhou stranu, ano, obyčejní lidé jsou pronásledováni pro své politické názory. Týká se to 2,8 milionu lidí ve státních službách, kteří riskují ztrátu zaměstnání, pokud se vysloví proti režimu.
Co by se muselo stát, abyste zvažoval návrat do Venezuely?
V mém případě je pouto k Venezuele velmi silné. Mí předci odešli ze Španělska mezi 17. a 18. stoletím. V rodině máme mnoho předků, kteří v mnoha různých oblastech přispěli k tomu, čím je Venezuela dnes – ať už ve vojenské, politické, či kulturní oblasti. To vše nosím v žilách. Má výchova byla vždy orientovaná k Venezuele, její kultuře, historii, idyosynkrasiím, základním odkazům. Od dětství jsem se o Venezuelu, se všemi jejími chloubami a chybami, zajímal. Chtěl jsem ji pochopit a pomoci jí tak, aby mí krajané žili lepší životy. Za vše, čím jsem, vděčím své zemi a nic mě nečiní šťastnějším, než když mohu sloužit svým krajanům. Proslulý venezuelský básník a filolog Andrés Bello jednou napsal text, který velmi dobře popisuje, co sám cítím: Caracas, neustále v mých myšlenkách.
Pokud se vrátí demokracie a Venezuela opět přejde k normálnímu životu, bude potřebovat podporu svých nejlepších dětí. Země bude potřebovat dalekosáhlou obnovu, protože škody, které napáchalo posledních dvacet let, jsou obrovské.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
