Americký prezident Donald Trump oznámil, že se budou Spojené státy chovat k Hongkongu stejně jako ke zbytku Číny, a to kvůli bezpečnostnímu zákonu, který čínská vláda přijala. Čína slibuje odvetu. Jako počátek čeho tyto problémy vidíte?
Podle mého názoru to není počátek něčeho nového, jde o pokračování prohlubujícího se vztahu mezi Čínou a Spojenými státy americkými v negativním slova smyslu. Lednový pokus o vyřešení obchodních vztahů mezi oběma prezidenty byl pravděpodobně jen nějakou krátkou epizodou, ale dnes je zcela zřejmé, že spor neustále pokračuje. Případ Hongkong je jen jednou z částí sporu, kdy Spojené státy americké de facto říkají, že pokud Hongkong ztrácí onu nezávislost tak, jak tomu mělo být poté, co Británie předala Hongkong Číně po dobu padesáti let, tak se přestane k Hongkongu chovat jako k nezávislé enklávě Číny a bude se k němu chovat jako k celé Číně.
Zdá se, že jiné státy ostřeji nezasáhnou, a neudrží tedy Hongkong ve smyslu dvou systémů v jednom státě. Je vůbec pravděpodobné, že by kdokoliv šel do konfliktu, aby v Hongkongu udržel demokracii, nebo je Hongkong odevzdán Číně na pospas?
To je otázka, jak se na problém díváme. Ten konflikt ve skutečnosti už existuje, i když není, řečeno v uvozovkách, horkým konfliktem, ale projevuje se například ve zhoršujících se ekonomických vztazích. Začínají se používat různé sankční programy proti Číně, ale Čína pochopitelně zase dělá odvetné kroky. Takže tento problém vzájemného napadání, kde je ústředním motivem Hongkong, momentálně už probíhá, ale jak jsem řekl, pravděpodobně se nevyřeší ku prospěchu našich názorů a Hongkong se nevrátí do stejné polohy poté, co byl předán Číně. Konflikt jako takový, pokud bych použil terminologie hybridní války, už probíhá.
Navíc svět je na Čínu ekonomicky značně navázán. Jak velkou roli to bude hrát při řešení Hongkongu?
Hongkong měl určité výsadní postavení. Mimochodem, prezident Donald Trump už v květnu v souvislosti s Hongkongem říkal, že pokud zákon vejde v platnost, Spojené státy uplatní změnu přístupu a budou považovat Hongkong za integrální součást Číny. A jak v těchto dnech deklarovaly Spojené státy americké, Hongkong ztratí výsadní postavení a například ekonomické vztahy budou méně výhodné. Sankce, které jsou uváděny vůči Číně, se budou vztahovat i vůči Hongkongu.
To vše jsou věci, které budou mít pochopitelně negativní dopad na Hongkong jako takový. Už teď například New York Times chystají přesunout část svých aktivit do Jižní Koreje, protože chtějí být nezávislé a nechtějí být ovlivňovány čínskou administrativou. Takže tohle bude zcela určitě krok za krokem stále citelnější v neprospěch Hongkongu.
Myslíte si, že Čína nějak využila světovou situaci kolem nákazy koronavirem k tomu, aby v Hongkongu takhle zasáhla?
Nevím, do jaké míry je to dokazatelné. Osobně jsem ale přesvědčen, že nejenom Čína, ale drtivá většina států – a teď záleží, na jaké úrovni se pohybují, zda jsou supervelmoci, velmoci, nebo státy střední velikosti jako Česká republika – využívá krize koronaviru, aby si své postavení zlepšily. Ten stát, který to nedělá, je špatně řízen a měli bychom si toho být vědomi. Krize de facto ukazuje silné a slabé stránky jednotlivých států. A zároveň, pokud stát není schopen v těchto velmi složitých podmínkách ochránit své náhradní zájmy, po ukončení krize vyjde jako poražený.
A Čína velmi rychle pochopila, že doba krize je velmi důležitá v tom, zda si zlepší svoji pozici do výchozích let, nebo jestli si ji zhorší. A je to zcela evidentně vidět, viděli jsme to například skrze zakázky s ochrannými pomůckami, ale to je pouze malá část soutěžení o budoucí postavení. Čína to velmi rychle pochopila a také se podle toho začala chovat. Takže jestliže úplně na začátku nešlo o úmysl Číny – využít krizi koronaviru ve svůj prospěch –, tak určitě někdy na jaře pochopila, že tento nástroj lze ve svůj prospěch využít. A velmi razantní řešení problémů v Hongkongu s tím může být spojeno.
Psali jsme:
Jsou podstatou sporů mezi Spojenými státy a Čínou měnící se karty v rukou velmocí? Někteří tvrdí, že Spojené státy oslabují, zatímco Čína pozici zesiluje, o což se snaží, jak jste řekl. Jedná se tedy o to, kdo bude světovým hráčem v budoucnu, otáčejí se karty?
Tedy Čína dotahuje Ameriku nejen z hlediska ekonomického, ale i vojenského, ve kterém Spojené státy dlouhá desetiletí dominovaly?
To je pravda, ale už řadu let předtím se mění trend Číny. Čína byla vždy teritoriální velmocí, tedy pevninskou, a armáda tak byla postavena. Námořnictvo Číny bylo relativně slabé, stejně tak letectvo a podobně. Čína v okamžiku, kdy začala měnit své ambice, začala měnit přístup k budování svých námořních sil a schopností projekce sil. To je spojeno a dá se to velmi jednoduše odpozorovat tím, jak Čína začala budovat schopnosti letadlových lodí – dříve neměla žádnou letadlovou loď, potom koupila jednu starou, bývalou Sovětského svazu, dnes už má dvě a začíná budovat další. Bude mít dokonce první jadernou letadlovou loď.
To de facto znamená, že Čína je státem, který se chystá svoje ozbrojené síly vysílat daleko od svých základen. A Čína je po Spojených státech amerických jediná velmoc, která je schopna vytvořit bojovou skupinu kolem letadlové lodi. Zpravidla se bavíme o letadlových lodích jako o jednotlivé lodi, ale svaz, který je s ní vysílán, je mnohem rozsáhlejší. Pluje s ní celé spektrum válečných lodí, které ji chrání.
Domníváte se, že by onen konflikt mohl nakonec přerůst v opravdovou válku, nebo budeme spíše svědky války studené?
Myslím, že se bude ještě stále promítat do podoby studené války poměřování sil a ukazování, kdo je silnější, kdo slabší. Ostatně kdyby mělo dojít k takzvané horké válce, tak Čína dnes nemá takové prostředky, jako mají Spojené státy americké. A ještě stále Čína není supervelmocí, byť o ní mluvíme jako o supervelmoci. Je jednoduše vidět, jak se Čína snaží dotáhnout na Spojené státy americké i v oblasti například jaderných schopností. Jestliže si Spojené státy americké a Rusko vzájemně vypovídají jednu smlouvu za druhou, kterými se kontrolovaly jaderné schopnosti obou států, a vybalancovávaly se, tak prezident Trump dnes neustále říká, že nové smlouvy musejí zahrnovat mimo jiné i Čínu. A Čína se tomu vehementně brání, protože chce vybudovat své jaderné schopnosti, když ne na stejnou, tak alespoň na takovou úroveň, kdy by mohla hrát nějakého seriózního partnera pro jeden nebo druhý stát, mluvíme o Spojených státech, nebo Rusku.
Zde nebude žádný extrémní zájem zejména Číny, aby něco přerostlo v otevřený konflikt. Ale nějaké dílčí ozbrojené konflikty malého rozsahu mohou například vzniknout právě při konfrontaci námořních sil v Jihočínském moři, kde se už začíná používat, řekl bych, ostrá, až příliš zřetelná demonstrace sil. Tam může dojít k něčemu i vlivem selhání lidského faktoru, kvůli lidské chybě.
Zmínil jste, že Čína velmi dobře pochopila, že celou krizi může využít ve svůj prospěch a zaujmout určité postavení do budoucna. Jak si v tomto případě vedou Spojené státy a pochopil to i Donald Trump?
Takže tento problém se bohužel vyvíjí ve prospěch Číny a prezident Trump nevyužil všechny možnosti, možnosti, které mu dávala legislativa demokratického státu, což ve své podstatě znamená, že Spojené státy, tedy Severní Amerika, jsou dnes jedním z nejvíce postižených kontinentů. Pochopitelně a zcela určitě to bude mít vliv na ekonomiku Spojených států amerických a uvidíme, jak budou Američané schopni se s tím poprat. Zda budou schopni kompenzovat současné ztráty nárůstem v budoucnosti a z té krize vyjít pokud možno v nějakém dobrém stavu, který umožní pokračovat v rozvoji ekonomiky Spojených států amerických. Já věřím tomu, že ano, ale uvidíme, jak se bude situace vyvíjet.
Když se bavíme o Spojených státech, nemůžeme vynechat události po smrti černocha George Floyda při zatýkání policií, tedy protesty Black Lives Matter. Ozývají se i názory, že se jedná o součást předvolební kampaně prezidentských voleb a že smrt George Floyda mohla být v podstatě ventilem, na který se čekalo. Nebo jde o nepravděpodobné teorie?
Nemyslím, že hnutí začalo plánovitě. Impulz smrtí tohoto člověka skutečně přišel živelně a živelně se celý proces začal odvíjet. Je pravda, že se událost začala promítat do prezidentské kampaně jednoho i druhého hlavního kandidáta. Prezident Trump je prezidentem, který stojí na zásadních a tradičních principech. Joe Biden toho začíná, nebojím se říct, zneužívat ve svůj prospěch. Ale stoprocentně stojím za tím, co řekl prezident Miloš Zeman. Je to nesprávný postoj, protože nikdo nemůže říkat, že na životech jedné části společnosti záleží a na druhých ne.
Když budu, možná pro mnohé, neseriózní, řekl bych, že černošská menšina, která se pomalu začíná stávat ve Spojených státech amerických většinou, vlastně profitovala z toho, že bělošská část táhla společnost celé století na úroveň, na které dnes jsou. Takže tvrdit, že na běloších nezáleží, ale záleží na černoších, je absolutně nesprávné a poškodí to nejen společnost v Americe, ale společnost celosvětově. Z hlediska vaší otázky, zda se jedná o součást kampaně, tak primárně to nebylo součástí kampaně ve Spojených státech amerických, byť se to nyní do kampaně promítá.
Teď už tedy prezidentští kandidáti využívají toho, co se děje.
Samozřejmě že ano, protože prezident Trump je člověk, který bohužel používá některé výrazy tak, že se dají zneužít proti němu, byť si myslím, že jsou podstatou správné. Ale prezident by přece jen měl jednat trochu uvážlivěji, což je v této situaci a ve vztahu sociálního konfliktu, o kterém se bavíme, zcela zřetelné.
Řekl jste, že to může mít celosvětové následky, vidíme, jak se protesty přenášejí do Evropy i České republiky. Kromě toho firmy začínají přejmenovávat názvy výrobků, mazat z obalů černochy, stahují se filmy s rasistickým obsahem. Jde o jeden z nebezpečných dopadů?
Sociální problém vztahů menšin se začíná zneužívat pro jiné účely. Ale například změny názvů sportovních klubů, vymazávání černochů z reklam a podobně je za hranou. Za další dva tři roky lidé zjistí, že to byla chyba, jako tomu bylo v jiných takových hnutích. Doufejme, že se situace zklidní, bude se dál odvíjet v normálním prostředí a vztahy se budou řešit tak, jak mají.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
