USA a Evropa v čase velkých změn. Bednář vypíchl, co v projevu Rubia zapadlo

Mnozí jsou zmateni z toho, co se děje v Americe. Některé hospodářské ukazatele naznačují, že ekonomická politika Donalda Trumpa neslaví úspěchy. Jak to vnímáte vy?

Nedávno zveřejněná data ukazují sílu americké ekonomiky. Analytici označili trh práce za stabilní poté, co Úřad práce 11. února oznámil, že zaměstnavatelé v lednu vytvořili 130 tisíc nových pracovních míst a nezaměstnanost klesla na 4,3 procenta. Roční inflace zpomalila na 2,4 procenta. Nejnovější zpráva Úřadu práce uvádí, že jejím největším tahounem byly v lednu náklady na bydlení s nárůstem 0,2 procenta. Náklady na energie výrazně klesly, za měsíc o 1,5 procenta. Ceny potravin narostly o 0,2 procenta, ale cena vajec klesla o sedm procent, od rekordní ceny v březnu 2025 téměř o 60 procent. Zpráva překonala očekávání, jelikož ekonomové předpovídali měsíční a roční růst inflace o 0,3 procenta, respektive 2,5 procenta. Navíc ve třetím čtvrtletí 2025 růst HDP přesáhl čtyři a ve čtvrtém pět procent. Reálné příjmy – růst mezd mínus inflace – také rostou. Úřad práce oznámil, že reálné průměrné týdenní výdělky se od ledna 2025 do ledna 2026 zvýšily o 1,9 procenta.

Navzdory tomu, co tvrdí demokraté a média, je tedy život pro Američany v průměru lepší, než před rokem. Dalším často zmiňovaným negativním rysem Trumpovy ekonomiky pak je, že bohatí Američané prosperují, zatímco ti obyčejní nikoli. Zbohatly však obě skupiny. Proč tedy více Američanů nemá optimističtější názor na ekonomiku? A proč se Trumpovi nepřisuzuje větší uznání za téměř nemožné měkké přistání americké ekonomiky, když obavy z recese ubývají a inflace je zkrocená?

Sám Trump je velkou součástí problému, především jeho záliba zapínat a vypínat cla jako dvouleté dítě, které objevilo vypínač, čímž znejisťuje obchodní kulturu, která touží po stabilitě.

Navíc se stejně, jako téměř ve všech ostatních současných aspektech amerického života i v názorech na ekonomiku, projevuje stranické rozdělení. Podle průzkumu Gallupova institutu z 9. února si 82 procent republikánů, ale pouze 24 procent demokratů myslí, že ekonomika v příštích šesti měsících poroste. Velký rozdíl mezi nimi byl také v očekávání ohledně akcií, úrokových sazeb, nezaměstnanosti a inflace, což jen potvrzuje nesoulad mezi tím, jak lidé vnímají ekonomiku, a skutečnými daty. Jejich emoce jsou často zavádějící, a pokud existuje oblast, kde data hrají mnohem větší roli než to, jak se lidé cítí, pak v jejich bankovních účtech a akciovém portfoliu. Přidá-li se k tomu nenávist progresivistů vůči Trumpovi, pak pocity převažují nad neutrálním hodnocením ekonomiky. Trump si možná negativní reakce zaslouží, ale není potřeba uvádět lidi v omyl, že jeho ekonomika je hrozná, když je docela silná.

Jsou různé ukazatele. Jeden z nich může být parita kupní síly čili to, co si běžný člověk může koupit. Dušan Neumann si u nás před časem pochvaloval, že Trump zlevnil benzín. Jaký je tedy ,,big picture“?

Donald Trump nevyhrál volby v roce 2024, protože by se USA staly více republikánskými, ale protože voliči, z nichž mnozí byli nezávislí, a demokraté s různým názorem, často mladí, ztratili důvěru v systém a doufali, že je ochoten se s ním konfrontovat. V jednom z posledních průzkumů v roce 2024 pocházelo 42 procent Trumpova elektorátu z nezávislých a demokratů. To není MAGA, ale křehká koalice. Voliči nezvolili Trumpa, aby zvládl úpadek, ale napravil nefungující věci. Proto na návrhu Úřadu pro efektivity vlády (DOGE) záleželo. Na chvíli potvrdil to, o čem byli Američané, zejména mladí voliči, přesvědčeni: Federální vláda je nafouklá a zkorumpovaná.

Voliči mladší 40 let, podle mnoha ukazatelů nejvíce rozčarovaná skupina, DOGE nejvíce podporovali. Jejich podpora Trumpa dosáhla 60 procent téměř přesně v době, kdy vrcholil zájem o vyhledávání DOGE na Googlu, což mělo určit republikánskou politiku ve Washingtonu. Místo toho byl DOGE odsunut na vedlejší kolej a podpora Trumpa mezi mladšími voliči od té doby klesla na těsně přes 40 procent. Nepomohl ani slabý legislativní výkon Republikánské strany. Její schopnost dosáhnout hmatatelných vítězství je sporná. Pokud bude tento trend pokračovat, republikáni letos ve volbách do Kongresu v polovině prezidentského období pravděpodobně nezvítězí.

Američané chtějí nejen zastavit nelegální imigraci, deportovat zločince a hlídat hranice, ale i spravedlnost, nikoli brutalitu, a nelíbí se jim se, když vymáhání práva je bezohledné a přehnané. Většina Američanů nyní tvrdí, že Imigrační a celní úřad USA (ICE) zasahuje příliš tvrdě, přestože stále podporují deportace. Toto napětí není ideologické, ale emocionální. Trump situaci zhoršil tím, že naznačil zúžení deportací na „nejhorší zločince“, a zároveň jednal s guvernérem Minnesoty Timem Walzem, což mnoho členů Trumpovy koalice považuje za zradu. Bílý dům by však mělo nejvíce znepokojovat, že voliči nedůvěřují velkým firmám téměř stejně jako federální vládě, když tvrdí, že mají v Trumpově administrativě příliš velký vliv.

Spor o moratorium na umělou inteligenci (AI) pak odhalil velké rozpory mezi protechnologickým a MAGA křídlem Republikánské strany. Nešlo jen o osobní spor jako mezi Donaldem Trumpem a Elonem Muskem, ale o střet vizí. Jedna strana, technologická pravice, prosazuje hospodářský růst a objevy; druhá, populistická pravice, zdůrazňuje dědictví a kulturní hodnoty. Tato roztržka se pravděpodobně znovu objeví v budoucích bitvách o AI, stejně jako ve sporech například o cla, imigraci, autonomní vozidla, maso z laboratoří či o výzkum dlouhověkosti.

Zatímco se pravice hádá, na levici jsou vidět temnější síly. Demokratická strana navzdory porážce v roce 2024 zůstává v zajetí aktivistů, identitní politiky a přerozdělování. Mnoho progresivistů sympatizuje s politickým násilím, což ukázaly reakce na atentát na Charlieho Kirka loni v září. Jejich světonázor je stále apokalyptičtější a neliberálnější – nepřátelský k hospodářskému růstu, technologickému pokroku, křesťanství a národní hrdosti. Výzvou pro pravici je překonat vnitřní tření ohledně technologického pokroku. Dnešní technooptimisté a populisté ztělesňují dvě síly, které tvoří základ amerického konzervatismu: libertarianismus a tradicionalismus. Každá strana potřebuje tu druhou a může ji posílit. Mají totiž původ ve společné tradici a stojí proti společnému nepříteli. Musejí spolupracovat, protože jinak přijdou o budoucnost.

Fotogalerie: - Mše za Kirka

Mše za zavražděného konzervativního influencera Ch...

Aby republikánská koalice zůstala celistvá, musí každá strana pochopit, co získává od té druhé. Technologický průmysl musí akceptovat, že populisté představují republikánskou základnu. Přinášejí hlasy, a proto je potřeba brát jejich postoje vážně a reagovat na jejich obavy přesvědčivou vizí. Populisté si musejí uvědomit, že inovace, hospodářský růst a prosperita jsou základní konzervativní statky, které zaručují růst životní úrovně: Rodiny, které si mohou dovolit dům, auto, dovolenou, určité pohodlí a děti, kterým se daří lépe, než jejich rodičům. Technologický průmysl vytváří bohatství a v nadcházejících letech by měl přinést levnější energii, lepší zdraví a dostatek bydlení. Populisté, kteří se snaží zničit technologie, riskují poškození rodin, které se snaží chránit.

Každé silné politické hnutí potřebuje chytré a schopné vůdce, kteří dokážou inspirovat stoupence, vyhrávat debaty, vytvářet politiku a řídit instituce. Technologická pravice je má, přičemž AI představuje zátěžový test. Technologická a populistická pravice musejí najít široce sdílený pohled na sliby a rizika AI. Pokud se v tom rozdělí, pak ve všem. Technologická pravice musí ukázat, že AI slouží konzervativním cílům – podnítí nejen lékařské průlomy a spolu s robotikou urychlí a zlevní výstavbu domů, ale i pomůže křesťanům, konzervativcům a křesťanským konzervativcům žít smysluplně. Stručně řečeno, AI může konzervativcům pomoci udržet si kulturní pozici.

V oblasti AI se navíc objevuje zahraniční konkurence. Komunistická strana Číny do ní investuje a státní podpora plyne do celého spektra AI, od čipů přes datová centra až po energie. Propaguje své modely v zahraničí, protože se snaží formovat globální standardy AI, a usiluje o její autoritářskou budoucnost. Čínské modely AI jsou trénované na datech schválených komunistickou stranou, která do značné míry čerpají ze státních médií. Konzervativci tudíž mají dva úkoly: Zajistit nepropojení s čínskou i wokovskou AI. Číňané totiž usilují o přísnou cenzuru a wokovská AI o „dekolonizaci algoritmu“. Aby je oba porazili, měli by podporovat vývoj AI. Pokud se ji pokusí zničit, vyhraje Komunistická strana Číny.

Co tedy nemusí vzbuzovat dobrá očekávání, je demografie USA. Týká se to i Evropy, ale co ta Amerika, v tomto smyslu?

V dnešní době je tabu říkat, že se bělošská populace zmenšuje, ale je to realita. Ukazuje to například dramatická demografická změna některých největších amerických měst od roku 1950 do současnosti, což má velký dopad. Nyní se však liší zpracování této změny liberály a konzervativci. Levice vnímá tato data jako posun v počtu obyvatel, zatímco mnoho konzervativců jako kulturní i ekonomický posun. A tento trend mnoho lidí v západních společnostech odmítá vidět.

Velká americká města se dramaticky nezměnila jen kvůli jednomu faktoru, ale kvůli dlouhodobým liberálním politikám, od imigrace přes koncentraci bydlení a porodnost až po vládní principy, které považovaly demografickou transformaci za „neslušnou“ k diskusi. Největší města USA tyto liberální politiky zasáhly jako první, přičemž Evropa jde podobnou cestou, jen v trochu jiné časové ose a s odlišnými faktory. Trendy se však alarmujícím způsobem podobají: velký příliv migrantů, pokles porodnosti původních obyvatel, koncentrace obyvatel ve městech a elity, které trvají na tom, že se nic nemění, přestože se každodenní život mění.

Velká americká města představují pro velkou část západních společností „kanárka v uhelném dole“, protože nejprve se rychle mění jejich hustě osídlená centra, kde je populace větší a změna není pociťovaná stejně silně. Pak se ale začne šířit i mimo ně, a když se projeví v menších městech a venkovských oblastech, je považovaná spíše za ustálenou realitu než za něco, co bylo vytvořeno. A to je klíčové: Lidem se říká, že jejich perspektivy a přesvědčení jsou mylné, zatímco vidí a cítí rychlou změnu. Běžná populace se potýká s tím, že se jí říká, že se nic neděje, přičemž se prostředí během jednoho života výrazně změnilo.

Donald Trump slibuje Americe reindustrializaci, ale co vlastně zastane v takové nové továrně běžný tovární dělník? Co AI nebo roboti?

Bílý dům se v uplynulém roce dvořil technologickým miliardářům, vynaložil velké úsilí na ochranu AI, urychlil výdej povolení pro výstavbu datových center a schválil prodej pokročilých čipů do Číny, zatímco potlačoval pokusy amerických států o regulaci chatbotů. Trumpovi poradci ze Silicon Valley vedení expertem na AI Davidem Sacksem varovali státní republikánské zákonodárce, aby neschvalovali zákony o AI, a zpochybňovali tvrzení, že AI způsobí obrovské ztráty pracovních míst a poškodí životní prostředí. Prezident Trump tvrdil, že americká dominance v AI je „imperativem národní bezpečnosti“.

Po celých USA se však občané, duchovní a volení zástupci konzervativních komunit bouří proti rychlému zavádění této technologie a političtí analytici se obávají, že by to mohlo zničit šance republikánů na udržení většiny v Kongresu v listopadových volbách v polovině prezidentského období, což by se mohlo stát rozhodujícím faktorem pro prezidentské volby v roce 2028. Nejvýraznější odpor je v oblasti kontroly AI. Bílý dům se loni dvakrát pokusil o schválení federálního zákona, který by zakazoval regulaci AI v jednotlivých státech, ale v tomto úsilí mu zabránili někteří prezidentovi spojenci včetně Steva Bannona.

Trump, který získal desítky milionů dolarů v darech od miliardářů v oblasti AI, například od spoluzakladatele OpenAI Grega Brockmana, namísto aby ustoupil, v prosinci prosadil podobné opatření výkonným nařízením, čímž zopakoval tvrzení odvětví AI, že společnosti, jež se jí zabývají, by byly „zničeny“, pokud by musely dodržovat bezpečnostní zákony. Nařízení hrozilo zadržením federálních financí státům, které schválí zákony upravující AI, a nařizovalo ministerstvu spravedlnosti vyšetřit pokusy o regulaci této nové technologie.

Trumpova administrativa se pokusila zmírnit negativní reakci na AI, a proto Trump vyzval provozovatele datových center, aby „uhradili náklady“ za svou spotřebu energie, a Bílý dům zdůraznil, že zařízení nebudou dostávat federální dotace. Společnosti včetně Microsoftu a Anthropic se snažily uklidnit napětí tím, že se zavázaly absorbovat část nákladů a vynaložit více na podporu místních komunit, jejichž životy AI zcela mění. Navzdory tomu Bílý dům zatím nepřehodnotil svou podporu tomuto odvětví – uvedl, že Trump „vyzval k vytvoření politiky v oblasti umělé inteligence, která chrání děti, zabraňuje cenzuře, respektuje duševní vlastnictví a chrání komunity“, a dodal, že jeho administrativa si zachová „zákonnou pravomoc nad výpočetní a datovou infrastrukturou AI“.

Čili, co ti běžní tovární dělníci např. v Pensylvánii, co volili Trumpa kvůli slibu, že jim vrátí dobře placenou práci, kterou ztratili?

Posun k vysoce mzdové, technologicky vyspělé ekonomice vyžaduje omezení imigrace a průmyslovou politiku, která usnadní přechod od fyzicky náročných výrobních procesů, a poskytne veřejné investice výzkumu a vývoji, kapitálové dotace firmám, které nemohou absorbovat počáteční náklady, a institucionální kapacitu pro přesun technologií z laboratoří do praxe, čímž zajistí transformaci USA, aniž by ztratily domácí kapacitu kvůli konkurenci z dovozu.

Slogan „práce, kterou Američané nedělají“ je přiznáním, že podniky v některých odvětvích americké ekonomiky mají narušené obchodní modely založené na pracovních podmínkách a odměňování, které se od Američanů neočekávají. Toto pojetí zachází s charakteristikami práce jako s pevně danými a nesprávně naznačuje, že práce například v zemědělství je neslučitelná se slušnými mzdami, přičemž skutečnými viníky jsou politická rozhodnutí, tržní struktury, které vytvářejí, a racionální způsoby, jimiž zaměstnavatelé reagují. USA již příliš dlouho organizují segmenty své ekonomiky na základě přístupu k pracovní síle, nikoli produktivity práce.

Primitivní otázka, která se týká i nás: Co s těmi lidmi bude? Kdo se dle vás uživí a jak?

Náboženské cítění na Západě v uplynulých desetiletích upadlo. S poklesem porodnosti však poroste populační podíl komunit se silnou kulturou, které porodnost podporují, jako jsou Amišové a ultraortodoxní Židé. Tyto technologicky skeptické skupiny budou tvořit protiváhu společnosti zaměřené na AI a využívat nižších cen domů ve vylidněných regionech. Ve věku selektivní důvěry a digitálních, pasivních mas se objeví nová náboženství a kulty a v důsledku nové virtuality i proroci a šarlatáni, kteří budou nabízet lék na šířící se duchovní neduh. Pro některé se prorokem stane samotná AI. A kdo ví, možná žijeme v době Mesiáše.

Something big is happening. Děje se něco velikého. Co přesně?

Ve svém projevu na Mnichovské bezpečnostní konferenci 14. února ministr zahraničí USA Marco Rubio uvedl, že po skončení studené války se Západ pustil do „nebezpečného klamu“, čímž oslabil své ekonomické, kulturní a politické základy. Mluvil také o „sdílené křesťanské víře“ a nazval USA „dítětem Evropy“. Během studené války Západ věděl, za co a proti čemu bojuje. Po roce 1989, řekl Rubio, začala převládat víra v mylnou představu, že obchod a mezinárodní pravidla mohou nahradit národní zájmy. To vedlo k deindustrializaci západních zemí ku prospěchu ostatních zemí.

Rubio se obzvlášť otevřeně vyjádřil k otázce migrace. Odpor k otevření západních hranic masové migrace není okrajovým problémem, ale transformační krizí, která ohrožuje přežití západní kultury a budoucnost jejích národů. Za prezidenta Donalda Trumpa jsou USA připraveny, pokud to bude nutné, usilovat o obnovu samy. Washington se však chce touto cestou vydat společně s Evropou, protože patří ke společné západní civilizaci, kterou spojuje historie, kultura a křesťanské dědictví.

Národní bezpečnost, řekl Rubio, není jen otázkou výdajů na obranu, ale ještě důležitější je to, co se brání. Ozbrojené síly chrání národy a způsob života. Západ by měl znovu potvrdit svůj závazek vůči svému kulturnímu dědictví, aby si zajistil politickou a ekonomickou budoucnost. Na závěr Rubio vyzval Evropu k zásadní změně kurzu, protože Západ se opět nachází v historickém zlomu. Jeho úpadek není nevyhnutelný, jde o politickou volbu.

Rubiův projev byl mnohem méně konfrontační, ale obsahově se příliš nelišil od projevu J. D. Vance na stejném fóru před rokem. Rubio důrazněji než Vance vyjádřil naději, že společné kulturní a civilizační dědictví „Západu“ může být zachráněno, pokud USA a Evropská unie budou spolupracovat. Tato naděje je však pravděpodobně marná. „Evropa“ von der Leyenové se totiž v uplynulých 30 letech proměnila v nepřítele USA i Evropy, svobody, zdravého rozumu a slušnosti. Doufat, že její bruselská nomenklatura dokáže nebo „znovu potvrdí svůj závazek ke svému kulturnímu dědictví“, je jako doufat, že se Demokratická strana USA stane rozumným a legitimním politickým subjektem.

Ještě jedna věc: Ameriku trápí fentanyl. Zlá droga. Hrozí, že zasáhne i nás?

Fentanyl je nadále hlavní příčinou úmrtí v důsledku předávkování drogami v USA. I jeho velmi malé množství, dva miligramy, může usmrtit. Podle federálních orgánů činných v trestním řízení se velká část této drogy do USA pašuje z Mexika. V rámci boje proti obchodování se americké ministerstvo vnitřní bezpečnosti zaměřuje nejen na fentanyl, ale i na chemikálie a zařízení používané k jeho výrobě, které z velké části pocházejí z Číny. V roce 2024 se syntetické opioidy, především fentanyl, podílely na 60 procentech úmrtí z předávkování v USA, tedy asi 48 tisíc lidí. Je jen otázkou času, kdy se s podobným problémem začne potýkat i Česko. Pokud tomu už tak není.