Mnozí se obtížně „vypořádávají“ se svědectvím slavného novináře Seymoura Hersche, který připsal výbuch plynovodů Nord Stream USA. Novinář už byl zesměšňován, nicméně také jsem zaznamenal: USA udělaly Evropě touto akcí dobrodiní! Co z toho „vylezlo“ vám?
Článek Hershe jsem už komentoval na sociálních sítích. Je kolem něj spousta dohadů, někteří Hershovi předhazují různé technikálie, které v jeho verzi nesedí, jiní se do Hershe navážejí ad hominem. Důležitější než samotný článek je ale podle mě to mlčení, které celý incident výbuchu ode dne, kdy se stal, provází. Celé ty průtahy, to dohadování společného vyšetřování různých zemí a poté zase rušení společné vyšetřovací komise, mlčení Švédska, které má dle médií informace, o kterých nechce mluvit možná i vzhledem k jeho zájmu stát se členem NATO, mlčení německé vlády a další. Dle německých médií si Němci ve velké většině přejí objasnění tohoto teroristického činu, jak to nazvala předsedkyně Evropské komise Leyenová, ale máme více než půl roku po incidentu a všichni mlčí. O to více je pro mě pravděpodobnější, že Hershův článek – i když možná některé technické detaily přesně nesedí – může být pravdivý. Myslím, že Hersh je novinář, který se více než na technické detaily, které mu jsou vysvětlovány ve vyprávění, koncentruje na svůj zdroj. To znamená, že je pravděpodobné, že osoba, která mi něco takového vypráví, mohla být opravdu v centru dění a plánování podobné operace v jakési pracovně spojené s Bílým domem, o které ví jen vyvolení? A pokud mu z toho vyjde, že zdroj je důvěryhodný, jde s kůží na trh. Osobně jsem proti útokům na novináře, které jsme mohli pozorovat v případě Hershe. Ale zároveň připouštím, že i novinář se může ocitnout v mocenských hrách vlivných osob, jak jsme to například mohli pozorovat u dopadu rakety na polské území a která měla být podle důvěryhodného zdroje agentury AP raketa ruská.
V Německu jsou i nadále americká vojska a nechystají se odejít. Vadí vlastně někomu? Může se vůbec proměnit vztah Německa a USA?
Velice zajímavě o tom nedávno mluvil Günter Verheugen v rozhovoru pro Berliner Zeitung, který jsem zčásti překládal. Ten připomněl i Václava Havla a to, co mu tehdy Američané na jeho návrhy na společný dům Evropy a komplexní spolupráci na všech úrovních, což by znamenalo i na poli obrany, odpověděli. Řekli mu podle Verheugena doslova: „Chlapče, to nemyslíš vážně, že ne? Chcete snad, aby Němci byli v pozici, kdy si mohou dělat, co chtějí? V NATO je máme pod kontrolou.“ Verheugen také litoval, že Němci více neposlouchali Francouze, kteří vždy požadovali autonomní Evropu a víceméně se promarnila šance na jakési nové bezpečnostní uspořádání Evropy. Co se týká amerických základen v Německu, před současnou krizí byly vlastně vždy považovány za hospodářský přínos. Častokrát vlastně představují hlavního velkého zaměstnavatele i hospodářský přínos celé oblasti. Ono se to nezdá, ale taková základna potřebuje spoustu služeb nebo materiálu a živí tak mnoho subdodavatelů. Situaci nyní po začátku konfliktu na východě už přesně neznám, z médií jsem jen zaznamenal nějaké protesty proti Ramsteinu, které jsou dle mého z části proti přítomnosti Američanů a zčásti proti leteckému provozu. Většině lidí v Německu ale dle mého základny asi nevadí. Zdali se může nějak zásadně změnit vztah USA a Německa je těžké odhadovat. Pokud by se ale teoreticky opravdu potvrdilo, že útok na Nord Stream provedli Američané, myslím, že by ta diskuse o přerovnání vztahů asi vyvstala.
Na domácím poli nás vláda připravuje na odchod do důchodu výhledově až v 68 letech. Ruku na srdce: Není ono to nakonec nutné?
Osobně si nemyslím, že to je to nejdůležitější na současné diskusi. To, že se veřejně diskutuje o sociálních systémech, je úplně v pořádku. Ale proto, že je to tak zásadní otázka, by měla být diskuse vedena s dostatečným časovým potenciálem, v klidu a měl by být nalezen kompromis celého politického spektra.
To, o čem se vlastně nyní nediskutuje a co se bere jako za automatické, přitom by se o tom mělo diskutovat, je inflace. Vláda ji v principu smetla ze stolu a řekla, že je to cena, kterou musíme platit za vítězství dobra nad zlem. Jistě vím, že se proti inflaci těžko bojuje, ale je nutné připomenout, že jsme měli jednu z nejvyšších inflací v Evropě a vzpomeňme si také jen na závěr minulého léta. První pololetí vláda proti inflaci nedělala vůbec nic, teprve, když se jí začaly desetitisíce občanů shromažďovat na náměstích, rychle zakročila. Nyní pro změnu valorizace, zase čekala, až bude zvolen nový prezident, aby náhodou volbu neohrozila a poté si vládní koalice schválí legislativní nouzi, aby mohla valorizaci snížit? Je to opravdu ten správný postup, jakým se zachází s osudy seniorů, kteří se možná už spolehli na to, co jim stát dříve slíbil?
Zpět k vaší otázce, věk odchodu do důchodu je prostě tak zásadní téma, že se o tom v jiných zemích diskutuje třeba rok nebo dva, u nás to ale premiér podává jako hotovou věc. Přitom by k tomu měla být shoda napříč politickým spektrem, jinak se po zvolení další vlády zase dočkáme změn. Osobně jsem svého času sledoval třeba komisi pro spravedlivé důchody, ve které byly zastoupeny všechny parlamentní strany. Za mě to byl velice dobrý počin, vůbec nechápu, proč ukončila svou činnost. Jsou to prostě dle mého moc zásadní otázky.
CNN varuje, že Ukrajina vyčerpává skladiště munice západních zemí tak, že to dotyčné země zneklidňuje. Na druhou stranu jsou Rusové považováni za stranu, která se dlouhodobým vedením války vyčerpá a padne. Kde je tedy spíše pravda?
Každý z nás se snaží nějak se v současné válce vyznat. Nejsem vojenský odborník, abych hodnotil průběh války a osobně mě to celé dost mrzí. Je mi v principu líto Ukrajinců, protože si myslím, že až to jednou skončí, tak zůstanou se vším tím utrpením a destrukcí sami, nepočítám s tím, že by jim USA darovaly stovky miliard na obnovu. Ještě před necelým rokem byl člověk skoro ukamenován, když řekl, že se jedná o zástupnou válku velmocí. Dnes, po všech těch miliardách vojenské pomoci, to už nikdo ani nerozporuje. Psalo se v médiích velkými titulky, jak Rusko zkolabuje pod sankcemi, jak mu dochází vojenské vybavení nebo jak mu musí vypomáhat Írán nebo Severní Korea. Dnes můžeme pozorovat, že Čína uvažuje o prodeji vojenského vybavení Rusku a mně se nezdá, že by to dělala kvůli tomu, aby Rusko nezkolabovalo, spíše se přikláním k názoru, že pokud to Čína udělá, tak aby si vyzkoušela své vojenské systémy. Rusko útočí na celé linii a podle aktuálních zpráv je Ukrajina pod tlakem, aby do podzimu vybojovala nějaký status quo. Pokud už dnes Západ naříká, jak je válka drahá, nepředpokládám, že až skončí, tak se bude hrnout k obnově země, kterou svým rozhodnutím spoluzničil.
Abychom se vrátili ještě na zem, respektive k praktickým problémům: Ať je to, jak chce, tak plyn máme, elektřinu máme, na burzách dokonce zlevňuje. Mají lidé jásat a děkovat Fialovi?
Podle mého jsme stále někde uprostřed velkého dramatu. Cenám energií nahrává počasí a o budoucích možných problémech se radši moc nediskutuje. Na evropské úrovni se schvalují plány jako konec spalovacích motorů, které bych já osobně v této zvláštní době asi trochu posunul do budoucnosti a upřímně to moc nechápu. Vůbec otázka energií se tak zvláštně překlenula bez nějaké hlubší celoevropské i národní koncepce a moc se nemluví o tom, že za pár let s obrovským státním dluhem budeme potřebovat desítky gigawattů navíc.
Koruna nesmyslně roste, což je pro exportní ekonomiku velký handicap, státní dluh se dost rekordně prohlubuje, jak jsme se dozvěděli i z únorových čísel a korekce téhle rychlosti může vyvolat sociální otřesy. Stanjura oznámil, že chce navrhnout 70 miliard úspor, které se budou muset někde někomu sebrat.
Je to ekonomicky velice zajímavá doba, sám musím spoustu svých odhadů revidovat především na časových liniích a to, že máme plyn nebo elektřinu bych přirovnal ke zvládnutí první zatáčky. Například je zvláštní, že příliv statisíců uprchlíků nezpůsobil již nyní závažnější nezaměstnanost, ale podle mého se to dříve nebo později projevit musí. Je zajímavé, že docela výrazný propad maloobchodních tržeb v minulém roce se doposud mnohem zásadněji neprojevil v b2b segmentu ani ve výrobě dle toho, jak to mohu sám i z rozhovorů pozorovat, ale zase očekávám, že dopad to bude mít. Inflace zatím zásadně neustupuje ani u nás, ani u našeho nejdůležitějšího obchodního partnera Německa, některé důsledky ekonomické války se teprve nyní začínají projevovat v cenách potravin, jak vidíme u nás nebo jejich dostupnosti, jak vidíme třeba v Británii, přitom osobně bych tyhle důsledky očekával již dříve.
Chci tím říct, že jsme ještě nedopluli do přístavu, protože válka na Ukrajině podle mého ovlivňuje v současné době všechno a je otázka, jak se vůbec vyvine, stále je tu riziko velké světové války. Pokud budeme mít štěstí a k té nedojde, tak podle mého, v ekonomice spíše opatrného pohledu, očekávám, že skutečné důsledky té ekonomické války doposud ještě nedozněly v plné síle.
Takže já bych prozatím byl při jásání opatrný. Ale třeba to vidím moc pesimisticky.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Jaroslav Polanský
D
