Jak vnímáte zvolení Miloše Zemana prezidentem?

Na konci volební „demokratické“ kašpařice byli obyčejní lidé postaveni před zoufalý výběr mezi dvěma rovnocenně hrůznými kandidáty. Oba vyprodukovaní sobeckou, kapitalismem a strachem rozedranou společností, stejně jako tomu bylo v nedávných amerických volbách. Na jedné straně jakási drahošovská rychlokvaška uměle vymodelovaná zájmy horní prokapitalistické ekonomické třídy, na kterou byla zavěšena část mladých voličů snažící se vedrat do zbohatlické vrstvy.

A na straně druhé zemanovská, rovněž prokapitalistická stará fašizující stálice, naplněná nenávistí vůči „nečechům“, nebělochům a uprchlíkům ze západní civilizací vyvolaných válek, ale v očích chudých, stárnoucích a venkovských mas lépe zastupující jejich zájmy. To byl naprosto šílený výběr, na který odmítám přistoupit. Abych se rozhodoval v duchu principu volby menšího zla, je pro mě odporné a sebezáhubné.

Přírodožel se to odehrává v kapitalistické takzvané demokratické společnosti při každých volbách, protože při nich jde vždy jen o manipulaci voličů v zájmu záchrany diktátu vykořisťovatelského kapitálu a statu quo.

Dostal jste se tedy v USA k volební urně, anebo jako správný anarchista nevolíte?

Filosofie anarchismu nastiňuje pro mě jeden z nejpřijatelnějších způsobů organizace společnosti. Svoji dceru jsem dokonce pojmenoval Emma na počest největší anarchistky z americké společnosti Emmy Goldmanové, která na začátku minulého století bojovala za ateistickou a sociálně spravedlivou společnost. Společnost respektující lidská práva všech jejích členů bez ohledu na jejich ekonomickou, etnickou, genderovou či sexuální příslušnost. Za společnost, která nepotřebuje diktát státních mocenských potlačovatelských mechanismů a dokáže si sama spravovat své věci veřejné...

Samozřejmě se zdá, že moje kandidatura na českého prezidenta byla v rozporu s principy anarchistické, žádnou vládní autoritou diktované společnosti, ale jak jsem psal v řadě článků, rozhovorů a i v mé prezidentské vizi, je potřeba přechodného období, než se do anarchistické společnosti propracujeme. A v něm je ještě potřeba dostat do parlamentních takzvaných demokracií zvolené zastupitele, kteří by konečně zatřásli a rozumně skončili s dosavadní trapnou sebezáhubnou mocenskou strukturou a přesvědčili obyvatele o nevyhnutelnosti budoucích ekonomicky a ekologicky únosných anarchistických lokalizovaných uspořádání.

Kdyby byl mezi kandidáty pro mě nějaký přijatelný, tak bych se možná k nejbližší urně, která trčela v New Yorku, vypravil. Ale jak už jsem zdůraznil, odmítám volit menší zlo.

Ve filmu Prezident Blaník – jde o politickou satiru – zosobňujete nejobskurnějšího možného kandidáta na prezidenta. Proč vás Češi nechápou? Analyzoval jste ten vzájemný vztah?

Ve vaší otázce používáte zobecňující slovo „Češi“, což už zavání xenofobií. Jsou mezi „Čechy“ zařazeni třeba Romové, lidé jiných ras a národností, kteří získali občanství českého státu? Já jsem chtěl být prezidentem nejenom takzvaných Čechů, ale všech rovnoprávných obyvatel českého státu, který je přírodožel stále ještě uměle lidmi vymyšlenými hranicemi olemované území, ale na kterém by měl mít právo žít jakýkoliv člověk narozený na naší celé planetě.

V jedné mé performanci jsem přespal na posteli, kterou jsem umístil přes potůček na šumavských hranicích mezi Českem a Německem, takže jsem měl půl těla mezi Čechy a půl mezi Němci. A je jasné, že si toho rozumní ptáci plachtící nade mnou a ryby plovoucí pode mnou vůbec nevšimli, neb jsou pro ně hranice směšným a nepochopitelným idiotismem vymyšleným těmi přitroublými lidmi.