Pane režisére, možná jste si všiml, že se na různých sociálních sítích rozproudila obrovská diskuze, zda se na česká veřejná koupaliště smí či nesmí nosit burkini. Ti, kteří se tohoto oděvu a těch, kteří ho chtějí nosit, zastávají, tvrdí, že není v pořádku někomu nařizovat, jak mají jeho plavky vypadat. Upozorňují také, že ještě před sto lety jsme se také koupali zahalení. Odpůrci naopak křičí, že v burkinách není možné dodržet požadovanou hygienu. Navíc poukazují na to, že jde o další krůček invaze islámu do našich životů. Jaký vy máte na burkini na českých koupalištích názor?

Samozřejmě, že každý má právo koupat se, v čem chce, ale pouze do jisté míry. Pokud by chtěl skočit do bazénu traktorista v holínkách, co se právě vrátil z rozbahněného pole, bylo by samozřejmě na místě jeho právo na svobodné rozhodnutí i konání omezit. A nikdo by se tomu nedivil. Prostě vše má své meze, včetně svobody, a všechno má i své souvislosti. Vzpomínám si na dobu, kdy jsem jezdíval na dovolenou do Tuniska a Egypta, například, a přiznám se, že i tam mi koupání tamních muslimek v hotelovém bazénu, ale i v moři, v dlouhých černých hábitech, zahalených od hlavy po paty, přišlo nemístné. Přidáme-li si k tomu bezpečnostní riziko, které MOHOU dlouhé volné oděvy skrývat, není se čemu divit, že se česká společnost vůči tomuto v našich zemích dávno překonaném způsobu oblékání na plovárnách nahlas vymezuje.

Trávíte se svou rodinou část roku v Miami na Floridě. Řeší se tam podobné problémy? A jak tam na něco takového lidé reagují? A jaký je právě třeba na Floridě vztah lidí k islámu, k muslimům a naopak jejich vztah a chování k „nevěřícím“?