Máme po nouzovém stavu. Jak jsme jako Česká republika podle vás zvládli útok koronavirové pandemie?

Předně chci říci, že máme po nouzovém stavu, ale nemáme po průšvihu se jménem koronavirus. Hlavně však nemáme po ještě větším průšvihu, a to je ekonomická devastace na několik dalších let.

Opakovaně jsem se poslední dobou vyjadřoval, že masivní začáteční vlnu pandemie ČR zvládla velice dobře, dokonce tak dobře, že drtivá většina států po nás „opisovala“ téměř vše. Začali jsme včas, začali jsme velice razantně a všechny tyto kroky se děly na základě velice fundovaných názorů českých odborníků (kteří byli, jsou a budou vždy na špičce vědců dokonce v rámci celého světa). Je třeba podotknout, že velkou (ne-li zásadní) zásluhu na zvládnutí boje proti koronaviru měli občané, obyčejní lidé. Český člověk toho v historii zažil hodně, a tak poslechl na slovo a splnil každičký požadavek, který se na něj snesl (na rozdíl od jiných národů, které to prostě v sobě nemají).

Také jsem mnohokrát řekl, že celou první část nouzového stavu bych si nikdy nedovolil kritizovat kroky, které se děly. Byl jsem i přes svou kritickou povahu ke krokům vlády nadmíru tolerantní. To se nedá určitě říci o některých představitelích naší politické reprezentace, obzvláště opozice se „překonávala“. To, co jeden den kritizovali, druhý den vychvalovali, a dokonce vykřikovali, že to je vlastně jejich doporučení.
Bohužel ten slibný začátek si naše vláda hodně zkazila. Hlavně když se nechala opozicí dotlačit do přemrštěných ekonomických opatření a když podlehla levicové rozdavačné garnituře (reprezentované hlavně ministryní Maláčovou).