Jak si podle vás stojí český průmysl ve srovnání s evropským?

S tím, jak dokážeme být úspěšní v mezinárodní konkurenci, nám nikdo příliš nepomůže, byť platí, že politici mají vytvářet pro podnikání co nejlepší podmínky. Myslím, že se Česká republika po pádu komunistického režimu otevřela velmi rychle. Při vstupu do EU v roce 2003 se pro nás Evropa stala domácím trhem, jenže ona se stala včetně naší země domácím trhem i pro naše silné konkurenty, kteří za sebou měli desítky let kontinuální historie a byli mnohem dál. Přestože i my jsme měli dlouhou tradici, západoevropská konkurence měla obrovskou výhodu v tom, že nezažila dobu centrálního plánování, která tady vše hodně narušila. To, že naši konkurenti mají například produktovou kontinuitu, je pro nás hodně bolestivé. Říká se, že konkurence je zdravá a pohání vývoj vpřed, nicméně držet krok je někdy hodně nákladné.

Jak hodnotíte průmyslovou strukturu České republiky?

Konečně se zase začíná mluvit o tom, že hodnoty se vytvářejí ve firmách a v Česku je to hodně právě o průmyslových firmách. Politici i společnost by si to měli uvědomovat, vážit si průmyslu a neohrnovat nos nad slovy jako „výroba“. To se týká i médií. V České republice máme ve srovnání se službami podíl výroby mnohem větší než na Západě, ale to je právě to, co tady umíme. Proto by se tato oblast měla rozvíjet a podporovat. Dnešní přístup má dopad na to, že třeba mladí nechtějí studovat technické obory apod. To by se mělo ve společnosti změnit.

Jak může přispět svými kroky vláda nebo legislativa?